Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prolog (LzT)

30. 8. 2016

Prolog


 

Další dva?

 

Ano, další dva.

 

Jak to Brousek nese?

 

No nenese to dobře. Grindenwald dělá, co může, aby je z toho šoku dostal, ale Mozkomorové mají veliký vliv delší dobu, než jsme mysleli.

 

Mohu nějak pomoci?

 

Pochybuji, Štěně. Daria přišla s nějakým řešením a za takové tři dny by měli být zase mimo nebezpečí. Kdo však mohl tušit, že se dostanou po týdnu do šoku?!

 

Snad se vám to povede. Co ostatní?

 

Zatím se nic nezměnilo. Ilona odešla za bratrem za oblouk a vrátí se až za několik měsíců, takže s tebou do školy nepojede. Ariven by snad mohla. Ještě se uvidí. Brumbál to dovolil, ne že by věděl, co je zač, ale ještě se může leccos přihodit. Ale tak či onak přijde asi o dva týdny školy, kvůli přestupovým zkouškám.

 

Chápu. Hlavně buďte opatrní.

 

Máš už všechno koupené?

 

Ne, jdeme na Příčnou až zítra.

 

Zítra? Vy tedy nespěcháte.

 

Řád. Co si od toho slibuješ? Přišli mi výsledky NKÚ.

 

Povídej!

 

Nemůžu povídat, neslyšíš mě.

 

PIŠ!

 

Dobře. Přeměňování – V. Lektvary – N. Obrana – V. Věštění – P. Tvorové – V. Formule – V. Dějiny kupodivu P. Astronomie – M.

 

Všechno?

 

Pokud jsem na nic nezapomněl tak jo.

 

To toho máte opravdu málo. Kdybych to věděl, poslal bych tě do Egypta, tam je pořádná škola.

 

Co se tam učí?

 

Přeměňování, formule, obrana, černá i bílá magie, starodávná magie, lektvary, oklumencie, a pak tam jsou volitelné jako třeba bezhůlková magie, prastará bezhůlková magie, dějiny, astronomie, odvětví magií, přírodní magie, živlová magie, magie vyvolání, magie přivolání… začíná mě bolet ruka.

 

Páni!

 

Kdybych opravdu věděl, co se budeš v Bradavicích učit, pošlu tě tam.

 

Nemohl bych tam chodit?

 

Mohl, pokud bys udělal vyrovnávací zkoušky.

 

Sakra, to bych nedal co?

 

Ne. To opravdu ne. Ale mohu ti zařídit doučování. Co bys chtěl?

 

Prastarou magii.

 

Dobrá volba.

 

A pak bezhůlkovou prastarou magii, přírodní a živlovou magii, magii přivolání a vyvolání, oklumencii, odvětví magie.

 

Heh, jsi si jistý, že to budeš zvládat?

 

Ne, ale mohl bych.

 

Jak chceš, tvoje volba.

 

Kdyby mi to nešlo, můžu s tím vždy skončit.

 

To dozajista.

 

Tak vidíš. Nějak si poradim.

 

Dobře. Někoho ti na to seženu a pak se budeš mořit ty, ne já.

 

Já vím. Škoda, že jsem tam nestudoval. Docela toho teď lituju.

 

Promiň, měl jsem si to ověřit. Přestává se mi líbit, že jsi tak blízko Brumbála. Hlavně, pro Merlina, nenasákni těmi jeho názory. To už by bylo i na mě moc velké sousto.

 

Budu opatrný.

 

To bych prosil.

 

Musím jít. Měj se hezky.

 

Ty taky, Harry, zase zítra?

 

Jasně, Teodore. Ahoj

 

Harry zavřel deník a položil ho do kufru. Ve stejnou chvíli, jako se rozletěly dveře a v nich stál Ron.

 

„Jdeš?“ vykřikl nadšeně.

 

Harry se na něj jen podíval a kývl. Sešli dolu a tam na ně už čekal Řád, který měl dnes výcvik. Dovolili jim, aby tam byli a třeba se i něčemu přiučili. Harry si sedl do kouta, kde na něj nebylo téměř vidět a opatrně vytáhl knihu o černé magii, kterou ukořistil v místní knihovně a začal číst. Všech kolem si všímal jen povrchně, aby si byl jistý, že to nikdo nevidí. Věděl, že by to ostatní odsoudili nebo by se vyděsili.

 

Zaujatě přejel prstem po jedné formuli a zamyšleně četl následky. Pak vzal roh a ohnul ho. Pak si udělá zápisky z toho, co ho opravdu zajímalo. Našel několik kleteb proti vlkodlakům. Musel znát i to. Kdyby to na něj někdy někdo použil.

 

Po chvilce nepatrně vzhlédl zpod knihy a díval se na Siriuse, který právě odhazoval Remuse. Ten však vyčaroval matraci, na kterou dopadl a pak sekl po Siriusovi. Harry si povzdechl. Tohle udělat v boji, je mrtvý. Harry věděl, že správně by měl bojovat v letu.

 

Pokrčil tedy jen rameny a zase se začetl.

 

Už měl několik knih, které odcizil, zmenšil a ukryl v kufru. Nikdo se po těch knihách shánět nebude. Leda tak Krátura, kterého za celou dobu ani jednou neviděl, ale věděl, že tu někde je.

 

„Tak končíme,“ ozval se Brumbál a usmíval se. Očividně se jim dnes dařilo.

 

Harry uschoval knihu a postavil se.

 

„Tak jak se ti to líbilo, Harry?“ došel k němu Remus se Siriusem, který se držel opodál.

 

„Pěkný,“ kývl nezúčastněně hlavou. V duchu jen dodal, že z nich bystrozorové asi nikdy nebudou, ale tak nemá cenu je stresovat.

 

„Nechceš si promluvit?“ zajímal se starostlivě.

 

„Proč ne, o čem?“

 

Remus se na něj nejistě podíval. „Třeba o Siriusovi.“

 

Harry se napřímil a jakoby ztuhl. Jeho pohled zatvrdl a najednou byl zcela prázdný, díky nitrobraně, ale to Remus nemohl vědět.

 

„Proč?“ nadhodil.

 

„Nevím, třeba bys chtěl něco…“ pokračoval opatrně.

 

„Nechtěl,“ řekl vážně a prošel kolem. Byl si vědom pohledu Remuse i Siriuse, ale nijak se o to nezajímal. Vyběhl po schodech a zavřel se v pokoji. Hodil knihu do kufru a podíval se na stůl, kde měl formulář pro vyplnění, jakých předmětů se bude nadále účastnit. Musel zaškrtnout minimálně tři. Ušklíbl se. Bude toho mít hodně, pokud mu Teodor zařídí to doučování.

 

Posadil se tedy a chvíli zamyšleně žmoulal mezi rty konec orlího pera, které si nedávno koupil a používal ho k psaní. Nakonec se pousmál a zaškrtl tři obory (Obranu, Jasnovidectví, Péče o kouzelné tvory). Sice to bude muset pak vysvětlovat, proč se vzdal svého snu být bystrozorem, ale… co je komu do toho?

 

Poskládal formulář a zasunul ho do obálky. Tu pak zapečetil. Celkem ho mrzelo, že neuvidí Brumbálův výraz, ale s tím se nedá nic dělat. Jako jediní z Bradavic ještě stále neodevzdali své formuláře, ale tak… když to Brumbál takto chtěl?

 

Vydal se dolu a podíval se po Ronovi.

 

„Už jsi to vyplnil?“ nadhodil a ukázal na obálku.

 

„Sakra,“ zaklel. „Brumbál je tu za chvíli,“ zbledl a vyběhl do pokoje.

 

„Brumbál?“ nechápal Harry.

 

„Sovy jsou zakázané, aby je nikdo nevystopoval,“ vešla Ginny. „Brumbál si pro to dneska přijde. Nikdo ti to neřekl?“

 

„Ne,“ zavrtěl Harry hlavou.

 

„Jde s námi i nakoupit. Prý už to není moc bezpečné,“ řekla smutně.

 

„Aha,“ povzdechl si a v duchu se usmíval. Tak uvidí reakci. Bezva.

 

„No a co sis vybral?“ zajímala se Ginny. „No jasně, že se ptám,“ zazubila se a odběhla.

 

Harry jen pokrčil rameny a vydal se do kuchyně, kde už byla spousta lidí. Harry se pousmál na svého dědu Alastora, který seděl a prohlížel si ho svým kouzelným okem.

 

Bylo legrační vědět, že jeho tvář nehyzdí nyní už téměř žádná jizva, ale díky iluzním kouzlům tomu bylo nyní jako dříve.

 

Harry se usadil na osamocený okraj a zamyšleně hleděl do stolu. V ruce držel obálku a mírně si s ní pohupoval. Přemýšlel, zda udělal správně. Ještě si mohl vzít přeměňování, to mu celkem šlo taky, ale pak si uvědomil, že kouzlit hůlkou nemůže… těžko by to McGonagallové vysvětloval. Navíc… teď je třeba, aby uměl jiné věci, a ty zkrátka v téhle škole nejsou.

 

Tak kupříkladu formule. Kratiknot je učil zajímavá kouzla, ale Harry v nich nikdy využití, krom silencia, neviděl. Nemluvě o tom, že ta kouzla se v boji použít nedala. Silencio protivníka nezastaví, jen umlčí, což nemá zase tak veliký efekt, aby to stálo za řeč.

 

Lektvary byly pro Harryho tabu, dějiny, astronomie… opravdu v tom využití neviděl. Jasně, to ani v jasnovidectví, ale když se to vzalo kolem a kolem… byl to jediný předmět, kde mohl podvádět dle libosti a profesorka mu nemohla tu lež dokázat. Jak může vědět, že tohle opravdu nevidí?

 

„Ty už to máš, Harry?“ zajímala se Hermiona. „Já jsem si nebyla jistá, jestli si vzít věštění z čísel spolu s runami, nebo si vybrat jen jednu. Nakonec si beru obě,“ poznamenal pobaveně. „A taky jsem si vzala dějiny, je to dobré znát. Jen asi zklamu Hagrida,“ řekla smutně. „Co ty?“

 

Harry jen pokrčil rameny. „Já Hagrida nezklamu.“

 

„Budeš chodit na péči o kouzelné tvory? To je báječné,“ rozzářila se. „A nebudeš toho mít moc?“

 

Odpovědí bylo pokrčení ramen.

 

„Harry, Hermiona má pravdu, pokud se chceš…“ začala Tonksová, ale to už do místnosti vstoupil ředitel. Usmíval se a všem pokynul ku pozdravu.

 

„Máte už vybrané předměty?“ usmál se. Za chviličku po jeho boku stanula ředitelka koleje Nebelvír, Minerva McGonagallová.

 

Harry měl nepříjemný dojem, že ani nitrobrana nezabrání výbuchu smíchu, o který se jeho tělo pokoušelo.

 

Zahoupal dopisem a uklidnil se. Zamyšleně opět pohlédl do stolu a opět zapochyboval. Nakonec však pochyby zaplašil. Bude mít toho víc, než dost. Sice nevěděl, jak to chce Teodor zařídit, ale to nebyla jeho starost. Oni si nějak poradí.

 

„Už jsme tady,“ vběhl do místnosti Ron a podal dopis Brumbálovi. Ten ho rovnou otevřel a usmál se. „Výborně,“ kývl Brumbál.

 

Ron se zazubil. „Nakonec to takhle bude nejlepší.“

 

„Souhlasím,“ usmála se profesorka.

 

Hermiona se na Rona usmála a podala řediteli svou obálku. Opět byla okamžitě otevřena.

 

„Budete to zvládat, slečno?“ poznamenal pobaveně a v očích mu jiskřilo.

 

„Jsem si jistá, řediteli,“ poznamenala vesele.

 

A pak už se všichni dívali na Harryho. Ten se musel opravdu ovládat, když předával svůj dokument.

 

Brumbál převzal obálku a otevřel jí. Bylo vidět, jak ztuhnul a překvapeně na dokument hleděl. I profesorka hleděla s pusou dokořán na dokument.

 

Brumbál prudce vzhlédl a podíval se na svého svěřence. Něco se mu blyštělo v očích, ale než stihl ředitel zjistit, co to je, zmizelo to. Podezřívavě se na něj díval a tak nakonec použil co nejjemnější nitrozpyt a pronikl do jeho mysli, netušíc, že Harry tenhle vpád cítí a je si ho plně vědom.

 

Brumbál v popředí jeho mysli cítil hluboký smutek a vzpomínky na Siriuse. Bolestně zavřel oči a opustil jeho mysl. „Jsi si jistý? Takhle se bystrozorem nikdy nestaneš.“

 

Nastalo ticho. Všichni na něj šokovaně hleděli.

 

„Byl bych mizerný bystrozor,“ řekl ponurým hlasem. „Více lidí bych zabil, než ochránil.“

 

„Harry, Sirius…“ začal Remus.

 

„O tomhle se bavit nechci,“ vyštěkl a rychle odešel.

 

„Harry,“ křikla Hermiona a chtěla se za ním rozeběhnout, ale Brumbál jí zadržel a vydal se za ním sám.

 

Harry na sebe rychle použil silencio a cestou do schodů se strašně smál. Věděl, že je za ním Brumbál a tak se snažil se uklidnit.

 

Povedlo se mu to až v pokoji. O chvilku později vešel Brumbál.

 

„Mohu si s tebou promluvit?“

 

Harry se na něj podíval očima zrudlýma od pláče smíchu, ale to Brumbál nemohl tušit. Mladík jen pokrčil rameny a posadil se na postel.

 

„Sirius chybí všem, Harry, ale neměl bys kvůli jedné chybě, zahazovat celý svůj život.“

 

„Sirius není jediný a vy to víte.“

 

„Smrt Cedrika je smutnou událostí, ale ty na ní vinu neneseš.“

 

„Myslete si, co chcete. Já už se takhle rozhodl,“ poznamenal.

 

„A zdá se ti to moudré?“ zajímal se ředitel a starostlivě se na něj díval.

 

„Zdá se mi to dostatečně moudré.“

 

„A co bude pak? Co bude po škole? Co budeš dělat?“ nadhodil a ukázal na pergamen. „Krom cvičitele zvířat, věštce a učitele mě totiž nic nenapadá.“

 

Harry se na něj jen podíval. „Po škole?“ nadhodil tiše. „Spíše po válce. A víte, co bude po válce? Já ne. Nevidím konec. Vy si myslíte, že budu moci chodit do práce, když je tu Voldemort? Já si to nemyslím.“

 

Ředitel si povzdechl. „Harry, Voldemort tu nebude věčně.“

 

„Ale je tu,“ zašeptal. „V tuhle chvíli tu je.“

 

„Dobrá tedy… co chceš dělat po válce?“

 

„Po válkách se věci mění. Nikdy není nic stejné,“ zašeptal a podíval se z okna. „Mění lidi, jejich myšlení, jejich přesvědčení. Sjednocuje a přitom rozděluje.“

 

Brumbál na něj hleděl velice překvapeně. Harry mluvil, jakoby nějakou válku už zažil.

 

„Ve válkách jsou zrádci, hrdinové, zbabělci… všechno, co je v míru ukryto. Tečou potoky krve, ale ještě více teče slz. Po válkách nebývá nic… pro ty, co někdy něco vykonali. Hrdinové jsou dobří ve válce, nikoli v míru. Ještě rádi se mě zbaví.“

 

„Harry tohle není pravda,“ řekl zamračeně.

 

„Jak myslíte,“ pokrčil rameny. „Každopádně za touhle volbou si stojím,“ ukázal na pergamen.

 

„Dobrá tedy, ale uvědom si prosím, že tvůj život bude dlouhý.“

 

Harry se na něj podíval bez jakékoli emoce a opět pokrčil rameny. Brumbál jej nechal… odešel a Harry se mohl dál v klidu smát.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Je to pokračovanie ?

(Lilly Potter ml., 7. 9. 2016 23:05)

Ahoj prosim ťa je tato poviedka pokračovanie na nejakú inu alebo je to uplne nova poviedka lebo som z toho trošku dosť zmetena. Ak to je pokračovanie tak ako sa vola ta poviedka predtim aby som si ju vedela prečitať. Ak nie tak poprosim ak možem o nejaky flash back aby som pochopila čo sa to vlastne deje. Ďakujem. Mimochodom som rada že opeť pišeš.

 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA