Jdi na obsah Jdi na menu
 


9. kapitola (č)

8. 12. 2012

Tak a je tu 9. kapitola. Musím se přiznat, že tahle mi dala dost zabrat a u 10. stále váhám. Protože mi tohle dává tisíce možností a nevím, kterou se vydat, přesto doufám, že se mi jí podaří do příštího týdne dodělat.

Uznávám, že se tady nic moc neděje, ale teď by se to mělo změnit. Hlavně to Harryho posune o kus dál a také vám to o Harrym něco řekne. Většina zvás se těšila, až Harry uteče, nebo až se Teodorovi nějak výrazně postaví. Tady vysvětluji, proč to doposud neudělal. Také jsem dala Harrymu ochutnat jeho vlastní medicínu.

No zkrátka, užijte si kapitolu a za ten konec se neomlouvám :-P. Nějak vás donutit číst moje příspěvky musím, ne? :D (A hlavně si nemyslím, že by byl tak strašný, ale to nechám na vás. Za poslední dva konce jste mi vynadali. Tak doufám, že teď to nebude tak zlé... i když o tom pochybuji)

Děkji všem za komentáře a příspěvky. Těší mě každý z nich. Většina mě nutí se vracet ke kapitolám a přemýšlet, jak vést děj dál. A hlavně mě tím utvrzujete, že to ASPOŇ NĚKDO čte :-D. Takže tahle kapitola patří vám, co píšete komntáře.

Snad za týden... papa

9. kapitola


 

 

Harry ležel na posteli a díval se na nebesa své postele. Nemohl spát. Zase měl ten sen s vílami. Nevěděl co se to děje. Ovšem krom víly a víla viděl také v dálce nějakou postavu.

Nemohl spát, kvůli takové maličkosti.

Nakonec se zvedl a vydal se do společenské místnosti. Kouzlem se oblékl a posadil se k vyhaslému krbu. Všude byla tma. Ale jemu to nevadilo. Naopak. Měl to tak rád.

Jenže ani tady mu nebylo moc příjemně. Cítil se jako v kleci. Jediní, kteří mu zde pomáhali byli madame Pomfreyová a Snape. Nikdo jiný. Ostatní učitelé se mu buď vyhýbali, nebo ho nesnášeli. A u spolužáků to bylo stejné.

Natáhl ruku a nechal Irise, aby mu na ni ladně přistál. Zamyšleně ho pozoroval a pak se zvedl. „Půjdeme se projít," pousmál se.

Harry vyšel na chodbu a procházel ztěmnělým hradem. Vnímal víry magie. Už dlouho nebyl tak uvolněný jako nyní. Přesto musel něco zařídil. Nikým nepozorován se vyplížil za hranice hradu a objevil se v Norsku, kde měl svou tajnou základu.

"Pane," objímali ho skřítci, když se objevil.

"Jste v pořádku, pane? Inka měla strach," vzlykala jedna skřítka.

"Jsem," ujistil ji a procházel se po svém malinkém panství. Zkontroloval mláďata tygra obláčkového, podíval se na mantichory, které se před ním krčily. Věděl, že by potřebovaly jeho pomoc, ale nemohl sem každý den chodit a tak jim jen vlastnoručně přinesl nějaké své staré oblečení, aby si zvykly na jeho pach.

"Tady by bylo třeba postavit ten výběh pro tygry. Zatím jsou malí, ale až vyrostou, budou potřebovat prostor. A tadyhle bych potřeboval vybudovat skleník. Rád bych zasadil nějaké bylinky," prohlásil a procházel krajinou. Zastavil se u velikého jezera. "Je tu krásně," povzdechl si.

Nikdo mu na to nic neřekl.

Zkontroloval poštu. Nic tam však zajímavého nebylo. Poslal pár vzkazů svým kontaktům a také si pohovořil se skřítky, jak se o jednotlivé tvory pořádně starat, aby nestrádali. Teprve potom se mohl vydat do Bradavic. Svítalo.

Proplížil se až do nebelvírské společenské místnosti.

"Ahoj," seběhla o hodinu později z ložnice Hermiona a mile se na něj usmála. Byla jednou z mála, co se na něj nemračila a nikdy jej nezatratila.

"Ahoj," přikývl.

"Tak co, co máš dneska v plánu?" zajímala se.

Harry se na ní zvědavě podíval. "Vlastně... nevím. Přemýšlel jsem, co dál."

"No... madame Pomfreyová mi řekla, že ti nabídla zaškolení. Myslím... myslím, že bys to měl zkusit."

Harry se na ní nejistě podíval a přikývl. "Když to říkáš," pousmál se. Hermionu to potěšilo. Harry se totiž většinou neusmíval.

"Můžu si něco zlomit, abych věděla, jak dobře se o mě postaráš?" zajímala se vesele.

Harry se na ní přísně podíval, ale jelikož jeho oči zářily veselím, nebyla jeho maska taková, jaká být měla.

"Počkáme na Rona?" nadhodila.

"No já... asi půjdu. Ještě musím na ošetřovnu, dohodnout se a pak asi za Snapem, přál si, abych se stal jeho učedníkem. Takže... proč by ne? Třeba bych se naučil něco nového o léčivých lektvarech."

"To je báječné, Harry," rozzářila se Hermiona.

Harry mírně zrudl.

"Měl bys jít. Čím dřív, tím líp," zazubila se.

Harry přikývl a odešel. Ve dveřích se však zastavil a podíval se na ni.

"Mohla by sis to nechat pro sebe? Nechci, aby se to rozšířilo."

Hermiona se na něj usmála a slíbila, že bude mlčet.

Vydal se na snídani, kde do sebe něco málo naházel a pak se vydal na ošetřovnu.

Madame Pomfreyová právě kontrolovala zásoby lektvaru. Kousek od ní stál Snape a čekal, jaké lektvary bude třeba udělat.

"Dobrý den, nejdu nevhod?"

"Ale kdepak, chlapče," usmála se na něj madame Pomfreyová. Snape se na něj pozorně zadíval.

"Přemýšlel jsi o té nabídce?" zajímala se žena. Snape se na ni překvapeně podíval.

"Uvažoval jsem o ní stejně, jako jsem uvažoval o nabídce profesora Snapea."

Chvíli bylo ticho. "Tys mu nabídl výuku? Ale to je báječné, Severusi," rozzářila se žena. "Věděl jsi, že Harry má za sebou lékouzelnické kurzy?"

"Opravdu? To je nesmírně zajímavé," poznamenal Snape. Vypadal pobaveně. "A k čemu jste došel?"

"No... že bych to zkusil," kývl rozpačitě hlavou.

"To jsem moc ráda, drahoušku," rozzářila se žena. "Pojď mi pomoci se soupisem lektvarů."

Harrymu se rozzářily oči. Tohle dělal tolikrát. "Jen, bych vás chtěl požádat..."

Podívali se na něj.

"Mohlo by to zůstat mezi námi?"

"Pokud si to přejete," poznamenal Snape.

"Ale jistě. Pojď, ale... máme moc práce."

Harry jí hned začal pomáhat.

"Nemáte tu antikoncepční lektvar," poznamenal.

Žena se začala tiše smát.

"Není potřeba," poznamenal Snape. "V tomto studenty nepodporujeme."

"Aha," kývl hlavou a podíval se na zásoby. "Je tu málo dokrvovacího."

"Nemám ráda ten skladovaný. Čerstvý je vždycky lepší a Severus je schopný za krátkoudobu vytvořit celý kotel," usmála se na něj.

Harry se však podmračil. "Chápu vaše důvody, ale nikdy nevíte, co se může stát. Vždy připraven, jak se říká. Je lepší uskladnit lektvary a pak je třeba prodat, než je pak nemít."

"Prodávat lektvary?" zamyslel se Snape.

"Jen ty, co se dají skladovat. Mít velké zásoby se vyplatí. Hlavně v době války."

"To zní rozumně," přikývl Snape. "Budiž, udělám ho nadbytek, Poppy?"

"Ano, myslím, že je to skvělý nápad."

"Pak... kde je démonick?"

"Ten je na potlačení démonů z těla," poznamenal iritovaně Snape.

"Ano," kývl hlavou Harry. "Ale také dokáže vyléčit šok efektivněji a bez vedlejších účinků. Upřímně, je daleko lepší, než antistresový lektvar. Má až moc veldejších účinků a je velice toxický."

Snape se na něj překvapeně podíval. "Chcete mi říci, že démonick působí pozitivně i na psychiku člověka?"

"Ano," přikývl Harry.

"To je ale nesmírně zajímavé," přikývl Snape a podíval se na antistresový. "To by vyřešilo naše každoroční problémy s tímhle lektvarem," zamumlal.

"Ano," přikývla léčitelka. "Pokud máte pravdu, mohli bychom tohle vylít."

"To bych více než doporučoval," usmál se.

Snape vypadal fascinovaně. Pomfreyová naopak byla více než pobavená.

"Jste, zdá se, velice vzdělaný mladík," poznamenala nakonec léčitelka.

"To jsem," poznamenal Harry.

 

Umbridgeová se na něj sladce usmívala, zatímco si četl knihu. Nevěděla však, že čte něco zcela jiného. Jen zkrátka použil iluzní kouzlo, aby vypadalo, že poslouchá. Umbridgeovou považoval za nebezpečnou a proto hrál podle jejích pravidel. Ostatní nebyli.

McGonagallová na něj po nějaké době začala pohlížet jinak, když se dozvěděla, že je tovaryš přeměňování. Chápala jeho rozčarování ze školy, pokud měl takovéhle znalosti, ale nemohla tolerovat jeho drzost.

Zrovna přetáčel stránku, když si všiml, že se Hermiona hlásí.

"Slečno Grangerová?" zamumlala nesouhlasně profesorka. Neměla Hermionu ráda, ale jelikož se hlásila, nemohla ji celou dobu ignorovat a Hermiona byla bohužel velice odhodlaná a vytrvalá dívka.

"Paní profesorko," začala. "Jak se máme připravit na praktickou část NKÚ, když nemůžeme kouzlit?"

"Jak jsem řekla," zamračila se. "Ke splnění NKÚ vám stačí teoretická část a pokud si teorii nastudujete opravdu velice pečlivě a pozorně, nepotřebujete nic zkoušet."

Harry se na ní nechápavě podíval. Tohle nemělo logiku.

"Ale..."

"Nehlásila jste se, takže pět bodů dolu, slečno Grengerová," poznamenala sladce. Hermiona zvedla ruku, ale Umbridgeová si jí nevšímala.

Když hodina skončila, zavolala si Umbredgiová Harryho k sobě.

"Pane de Bringsi," usmála se na něj a odvedla ho do svého kabinetu. Harry se pokoušel příliš nerozhlížet. Všude byla růžová barva doplněná o bílé krajky a různě barevná koťátka. "Posaďte se, prosím," ukázala na pohodlné růžové křesílko s bílým přehozem, na kterém bylo hnědé kotě.

Harry si opatrně sedl.

"Ráda bych se vás zeptala, jak s vámi zachází bystrozor Potter."

Harry se na ní obezřetně podíval. "Proč vás to zajímá?"

"Je mou povinností se starat o vaše blaho," poznamenala. "Nemůžete za to, kdo byl váš otec. Což mi připomíná, upřímnou soustrast, drahoušku," poznamenala s hranou lítostí.

"Aha, chápu," poznamenal zamyšleně. "No... drží mě zkrátka, ale mohlo to být horší," pokrčil rameny a přemýšlel, co po něm Umbridgeová chce.

"Slyšela jsem, že jste velice nadaný mladík," poznamenala nakonec.

"Ano?" jeho zvědavost stoupla.

"Co byste řekl takovému oboustrannému obchodu?" nadhodila.

"Podle toho, jaký ten obchod bude."

"Mohu vám zajistit trestní bezúhonost a pomůžu vám smazat vaši minulost, když..." usmála se sladce.

"Ano?" nadhodil obezřetně.

"Dejme tomu, že tohle všechno bych pro vás zařídila v případě, že by se vašemu opatrovníkovi stala... no, říkejme tomu nešťastná smrtelná nehoda."

Harry na sobě nedal nic znát. "Zabít bystrozora?"

"To zní, jako bychom mluvili o vraždě," řekla mírně poděšeně. "Já mám ale na mysli smrtelnou nehodu."

"Jistě," poznamenal.

"Takže se domluvíme?"

Harry se zamyslel. "Dobře, jsme domluvení," poznamenal.

"Výborně, čekám vás tu do konce týdne."

Harry se na ní ostře podíval. "Poslyšte, madame. O tomhle si rozhodnu sám a nemyslíte, že by sem hned bystrozoři napochodovali, kdyby se mu něco stalo? Ne, tohle rozhodnu já, ale ujišťuji vás, že výsledek bude do konce tohohle roku."

Umbridgeová ho probodla pohledem. "Dobře, ať je to po vašem, jste v tom přeci jen větší odborník," prohlásila a opět se vesele usmála.

Harry jen kývl hlavou. "A nyní mě omluvte, mám ještě trest se Snapem," poznamenal a postavil se.

Umbridgeová se zvedla též. "Doufám, že vás profesor Snape nebude nijak přemáhat."

"Nebojte, umím se o sebe postarat sám."

Umbridgeová se dívala, jak opouští její kabinet a usmívala se.

Harry seběhl dolu do sklepení. Byl více než rozrušený.

"De Bringsi," broukl Snape, aniž by vzhlédl od esejí, které opravoval.

"Snape," zamumlal Harry. Takhle se zdravilo v podsvětí. Jen příjmení, nic víc.

Snape vzhlédl a chvíli si ho prohlížel. "Stalo se něco?"

Harry si jen odfrkl. "Umbridgeová," poznamenal nakonec.

"Máte s ní trest?"

"Ne," zavrtěl hlavou. "To je jedno. Co tedy budeme dělat?"

Snape se na něj vážně podíval. "Je třeba vyrobit démonick."

 

Harry nemohl spát. Pochodoval po společenské místnosti. Pokud by úkol nesplnil, nebo odmítl, Umbridgeová by si najala někoho dalšího a tomu by se to už povést mohlo.

Nakonec se rozhodl. Vytáhl své osobní zásoby letaxu a přenesl se na ministerstvo. Všichni byli z práce pryč, ale Harry věděl z doslechu, že jedna osoba zde výjimečně ještě stále bude. Potichu se přikradl až ke kanceláři velitele bystrozorů. Zaklepal a vyčkal.

"Dále," ozval se překvapený hlas.

Harry vstoupil a necha si zabodnout hůlku do zad.

"Kdo jsi a co tu chceš?"

"Jsem Harry de Brings. Přišel jsem si promluvit."

Hůlka zmizela.

"Sedni si," zabručel velitel, ale Harry v jeho hlase zaslechl zvědavost a zájem. Posadil se a díval se, jak se velitel usadil za stolem. Chvíli se na sebe dívali. Měřili se pohledem a hodnotili.

"Takže?" zajímal se po určité době velitel.

Harry jej znal z doslechu. Luis Darnes byl poctivý bystrozor, který dodržoval pravidla a šel tvrdě za svým. Popletal a jemu podobní se ho snažili zbavit, proto se velitelem po válce stal Rufus Brousek, místo Darnese. Ale před několika týdny Brouska zabili. Starostolec pak podpořil Darnese a ten nyní dělal vysokým úředníkům těžkou hlavu. A nejen jim.

"Jak asi víte, jsem v péči Teodora Pottera."

"Ano, to vím," přikývl a přimhouřil oči. Nesnášel, když mu někdo rejpal do bystrozorů, ale byl připravený prověřit jakoukoli levárnu. Spravedlnost nade vše. Harryho někdy zajímalo, co za tím stojí. Peníze? Nebo snad svědomí? Jedno však od svých zdrojů věděl. Umbridgeová mezi jeho přátele nepatřila.

"Včera si mě zavolala Dolores Umbridgeová k sobě do kaceláře a dala mi zajímavý návrh."

Darnes se narovnal a zamračil se. "A to?"

"Dejme tomu, že bych dostal imunitu a celá moje trestná minulost by byla zapomenuta."

"Lákavé a protiváha?"

"To bych dostal v případě, že by se Teodorovi stala jistá... dejme tomu... smrtelná nehoda."

Darnes jej dlouho pozoroval a přemýšlel. "Takže... po vás chce, abyste ho zabil?"

"Smrtelná nehoda," přikývl.

"A po mě chcete co?"

Harry se narovnal. "Jen vaši práci. Teodora Pottera se zabít nechystám. Když to neudělám já, najde si někoho jiného a přitom se mě nějakým způsobem zbaví. Když to udělám, bude Potter mrtvý a já v maléru. Ani jedna varianta se mi nelíbí."

Darnes se ušklíbl. "Takže po mě chcete, abych něco na naši milovanou Dolores Umbridgeovou našel a zavřel ji."

"Ano," kývl hlavou.

Bystrozor se zamyslel. "Pročpak vám tak na mém podřízeném záleží?"

Harry naklonil hlavou. "Moje věc."

"Budiž, ale... tohle zadarmo nebude."

Harry to očekával, takže ho tohle prohlášení nepřekvapilo. Jednal by stejně, kdyby byli role obrácené.

"Co chcete?"

"Divím se, že se neptáš kolik..." zašklebil se.

"Myslím, že chcete něco víc. Ale pokud chcete peníze," pokrčil rameny.

"Nechci a máš pravdu. Chci daleko více," zablesklo se mu v očích. "Jistě víš, že Anglie nemá kouzelnickou špionážní organizaci."

Harry ztuhl. "Ano, to vím," poznamenal opatrně.

"Anglii uhlídat umíme, ale dělají nám starosti zahraniční zločinci, kteří obchodují s těmi našimi. Ostatní země si svoje černé ovce ohlídat neumí. Nejednou jsme zastavili dodávku vysoce nebezpečných zbraní a někdy jsme našli krabici s prudkým jedem nebo zakázaným lektvarem."

Harry jen přikývl.

"Důležité jsou také informace zvenčí. Evropa je velice propojená a často se stává, že si nějaký zločinec najde přátele tam venku."

"Chápu," poznamenal.

"Nelíbí se mi situace v Evropě. Hlavně, když je tam Dolohov, Lestrangeová a další."

"S Lestrangovou jsem nedávno mluvil. Alafnes si jí se svým manželem pozval. Vypadali v pořádku, žádný náznak, že by byli pod vlivem mozkomorů."

Darnes jen kývl zachmuřeně hlavou. "Jsem si jejich zdravotního stavu vědom."

"Dobrá... seženu vám nějaké informace. Ale zastavíte Umbridgeovou."

Darnes se opřel o stůl a sladce se usmál. Harryho ten výraz vyděsil.

"Budeš špion, na plný úvazek. Podepíšeš smlouvu a staneš se zaměstnancem bystrozorského oddělení, podléhající přímo mně."

Harry ztuhl a doslova se zděsil. "Bystrozor..." zaskřehotal, jak mu přeskočil hlas. Odkašlal si. "COŽE?"

"Jak jsem řekl," opět se opřel o sedadlo a usmíval se.

Harry se na něj pozorně díval a zvažoval své možnosti. Kdyby Teodora zabil, stal by se nejen psancem, ale co by bylo horšího, stal by se krvezrádcem a tak hluboko by nikdy neklesl. Ne, když jej Teodor nikdy nezradil.

Pokud neudělá nic, nejen, že Teodor zemře, ale jeho to stáhne taky. Nemluvě o tom, že nechat to plavat, by znamenalo to samé, co vražda. Opět by se stal krvezrádcem.

Jenže stát se špionem? Riskovat život? A pro co? Proč? Kdo to asi tak ocení? A co to přinese?

Na rameni se mu zjevil Iris. Darnes se na fénixe překvapeně podíval, ale pak se ušklíbl, když se na něj fénix podíval a pokýval hlavou. Jakoby s jeho podlou hrou souhlasil.

Harry se na něj podíval. "Vždycky jsi mi kecal do života, ptáku otravnej. Tak to rozhodni," řekl nakonec zcela rezignovaně.

Iris vůbec poprvé promluvil nahlas. Doposud s Harrym vždy jednal jen v myšlenkách, ale dnes ne.

"Můj milý, kolikrát jsem ti říkal, že si tě osud najde? Tvoje rodina po staletí bojovala proti nepřátelům své země. I ty ses narodil s tímto úkolem, jen jsi měl jinou cestu, než tomu bylo u tvých předků. Máš znalosti, které ti pomohou přežít a pomohou ti v boji víc, než si myslíš. Vím, že teď svůj úděl nechápeš, na to jsi až moc dlouho žil v temnotě a byl jsi až moc dlouho

stranou dobra opovrhován, ale brzy, věř tomu nebo ne, to všechno pochopíš. Vždycky jsi se všemu stavěl čelem a nikdy jsi nezakolísal a neuhnul. Tak mi pověz, proč ustupuješ a bráníš se? Postav se tomu všemu i nyní!"

Iris jej jemně drcnul zobákem do tváře, jakoby se ho snažil popohnat.

Harry se na Darnese podíval. Ten vypadal velice zaujatě, ale neptal se.

"Stanu se špionem," řekl. "Ale vy nejprve dostanete Umbridgeovou."

"Kde mám jistotu, že neutečete?"

Harry si povzdechl a dotkl se srdce. "Přísahám, že splním svou část dohody."

Darnes překvapením zamrkal, ale rychle ho napodobil. Nyní, ani on, ani Harry, nemohli přísahu zrušit. S tím se rozešli.

Harry se vydal do Bradavic. Jakmile došel do společenské místnosti, sesypal se do křesla. Jak se mohl dostat do takovéhle situace?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jů, první komentář

(kikina, 8. 12. 2012 23:58)

Ahoj :) moc pěkná kapitolka, doufám, že nám Harry nezměkne. Děj se ubírá zajímavým směrem. Moc se těšim na další. Fakticky moc pěkně píšeš :) děkuji za kapitolku



 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA