Jdi na obsah Jdi na menu
 


8. kapitola (č)

2. 12. 2012

Tak je tu osmá kapitola. Užijte si ji a zase na viděnou v sobotu. Napsal bych víc, ale spěchám na bus. ;). Takže více vlídných slov později. Ale i tak děkuji za komentáře.

(Dotazy ohledně jednotlivých povídek. O bradavice jsem přišla při kolapsu notebooku. Nemám chuť se proto k tomu vracet. Mrzá mě to. Ale mám v plánu obnovit jinou povídku. Možná. Ale te´d opravdu musím.)

Přeji příjemný týden. možná se ozvu dřív, podle času. Papa

8. kapitola


 

 

Ticho. Naprosté ticho, jaké Bradavice doposud nezažili.

Harry se postavil a poklidným krokem došel před Nebelvírský stůl. Posadil se a podíval se ke stolu. Brumbál seděl ztuhlý, McGonagallová stála s pusou dokořán, Snape, kterého znal díky jeho umění lektvarů, si ho zvědavě měřil. Ostatní neznal, ale i tak na něj hleděli šokovaně a nevěřícně. Černokněžník, člen Nebelvíru?

Usadil se a chvíli čekal. Trvalo ještě pět minut, než se ředitel vzpamatoval a usmál se.

„Výtečně. To bylo vskutku nečekané,“ usmál se na Harryho. „Tak tedy vítej chlapče v Nebelvíru. A nyní, přeji dobrou chuť.“

V tu chvíli se rozjela konverzace. Všichni pokukovali po Harrym. Po chvilce se vedle něj posadil Ron.

„Heleď, ani jsme ti pořádně to… no… nepoděkovali a tak.“

„Nedělej si s tím starosti,“ mávl Harry rukou.

„Ne… kdybys… já nevim… něco, tak řekni,“ poznamenal.

„Jasně,“ objevila se před ním Hermiona. „Zachránil jsi nám život.“

„To je pravda,“ ozvalo se vedle Rona. Byla to jeho sestra Ginny. Za chvilku tam byla i dvojčata a několik dalších, kteří se o něj začali zajímat. Byli obezřetní a nevěřili mu, ale byli tam.

Když mu dali pokoj, pustil se do jídla. Jedl klidně a pomalu. Nebyl zvyklý na nic jiného. Po večeři si jej vzal na starosti Ron, který byl prefektem. Prefektka Hermiona si zase vzala na starosti prváky.

„Chvíli potrvá, než si zvykneš, ale pak to je v pohodě,“ říkal mu Ron. „Tudy,“ ukázal na schody a vedl jej do věže. Za chvilku stanuli před obrazem Buclaté dámy. „Heslo je paruka.“

„Vítej,“ usmála se žena na obraze a vyklonila se. Harry vstoupil a rozhlédl se. Všechno bylo ve zlatém a nachovém, ale vypadalo to tam docela hezky.

„Tady jsou klučičí ložnice,“ ukázal na vchod se schody. Vedl jej nahoru a tam mu ukázal na dveře, kde měl spát. „Už ti zbyla jen tahle postel,“ ukázal na tu u okna. Harry tam položil kufr, který měl celou dobu v kapse a rozhlédl se. Malé, ale dostačující.

„Uch… kdybys něco potřeboval, budu dole,“ poznamenal jen a vyšel rychle ven.

„Tak co tomu říkáš, Irisi?“ nadhodil a rozhlédl se.

Fénix, kterého viděl jen on, si sedl na postel a díval se kolem. ‚Docela to ujde, ale znám lepší,‘ zasmál se. ‚Tak, tohle jsi nečekal, že?‘

„Překvapila mě rychlost, a i kolej. Myslel jsem, že budu v Havraspáru nebo dokonce Zmijozelu, i když se to zdálo nepravděpodobné, byla tu jistá naděje.“

‚To nebyla,‘ poznamenal fénix. ‚Já jsem nepochyboval.‘

Harry se jen pousmál.

‚Dal jsi Teodorovi medailon na sledování. Záleží ti na něm.‘

„Z toho mě neobviňuj,“ naježil se Harry.

‚Ale je to pravda,‘ poznamenal fénix.

Harry neodpověděl.

‚Takže jo. Dobře, to je dobré znamení. Co Lovec a Brumbál?‘

„Nikdy. To už po mně chceš moc. Nezabiju je, nepůjdu proti nim, ale ať ode mne nic nečekají.“

‚Chápu,‘ kývl hlavičkou. ‚No, dobrou noc. Uvidíme se ráno. Půjdu s tebou na hodiny.‘

„Děkuju. Budeš tu se mnou?“

‚Samozřejmě, příteli.‘

Zahřálo ho to. Bylo mu jedno, co si o něm myslí všichni ty lidi tady. Důležitý byl jen Iris.

 

Teodor pil kávu a bavil se s Molly, která se zajímala, jaké měl dětství a zajímala se, jaká kouzla se učili pro domácnost. Teodor byl celkem znalý a tak si rád pohovořil s někým, kdo o tomhle dost věděl.

Sirius je s úsměvem pozoroval a sem tam něco poradil. Ale nejvíce jim radil Remus, který právě jedl svou večeři.

Z debaty je však vyrušily zelené plameny.

„Dobrý večer, Minervo,“ usmála se Molly.

„Dobrý,“ kývla. „Teodore, co je ten kluk opravdu zač? Proč ses ho ujal?“

Teodor si povzdechl. „Znám ho už dlouho,“ řekl smutně. „Byl jiný. Veselý, hravý, zvědavý, ale Alafnes ho zlomil. Doufal jsem, že bych ho mohl vrátit zpět. Ale… nejsem si jistý, jestli v něm ještě něco zbylo.“

Sirius si odfrkl.

„Proč se na něj ptáš?“ nadhodil Remus.

Minerva si povzdechla. „Moudrý klobouk ho zařadil okamžitě, bez rozmýšlení.“

„Překvapení,“ utrousil Sirius.

„Nebylo by to překvapení, kdyby to byl Zmijozel.“

„Není Zmijozel?“ nadhodil překvapeně Remus.

„Ne… je v Nebelvíru.“

 

Druhý den ráno seděl Harry brzy u snídaně a jedl vločky s mlékem. Iris zobal své oblíbené hrozny. Byli sami a tak byl Iris výjimečně vidět.

„Spokojen?“

‚Naprosto,‘ kývl fénix a vyjedl celou misku. ‚Tohle bych bral pořád.‘

„Ztloustneš,“ ušklíbl se Harry.

Iris najednou zmizel.

„Dobrý den, de Bringsi,“ podívala se na něj nejistě McGonagallová a podávala mu rozvrh. Harry si jej vzal a povzdechl si. Měl celkem plno. Obrana proti černé magi, Starodávné runy, Péče o kouzelné tvory, Lektvary, Věštění z čísel a nakonec Kouzelné formule s Bylinkářstvím.

Neměl toho málo, ale bral by klidně víc. Tyhle věci už celkem uměl a bylo málo toho, co opravdu neuměl. Runy jej moc netrápily. Uměl znaky čtyř jazyků. Což byl úspěch, který slavil teprve pár měsíců a to jen díky Irisovi, který jej na tohle přivedl.

Dneska měl Runy čtyři hodiny. Bude se nudit. Mohl by si vzít knihu psanou v runách starého Egypta. Ta prastará kouzla byla vskutku zajímavá.

Zamyšleně hleděl na stůl a pak se usmál.

Po snídani vstal a vydal se do věže, kde se zabalil na hodiny a vydal se hned na první. Bloudil chodbami velice dlouho. Ptal se duchů, ale moc ochotní nebyli. U obrazů už to bylo lepší, ale stále nic moc. Byl synem černokněžníka, takže si nemohl moc vyskakovat. Ale bylo mu to celkem jedno.

Konečně našel třídu, kde se vyučovaly runy. Posadil se do zadní lavice a čekal. Když přišla profesora, povzdechl si. Tyhle hodiny byli zkrátka jiné. Neustále se na něco ptala, ukazovala jim jednotlivé runy a pak po nich chtěla, aby jí zopakovali význam.

„Pane de Bringsi, prosím, přečtěte tuhle runu?“ nadhodila.

Harry otráveně vzhlédl od knihy, kde zrovna četl o kouzlo přivolávající písečné tornádo, a zahleděl se na znak na tabuly. „To je aztécký znak pro ptáka,“ poznamenal a zase sklopil oči.

„Ne, není…“ odtušila profesorka naštvaně.

Harry vzhlédl, chvíli znak zkoumal a pak se na ženu podíval. „Pokud jste chtěla nakreslit anglický znak pro krále, tak tam uprostřed není kolečko, ale ovál,“ podotkl a opět se zahloubal do knihy.

Žena se otočila a s pusou dokořán hleděla na runu, pak se podívala do svých poznámek a celá rudá opravila chybu. Dál už nebyl Harry rušen.

Na konci hodiny si ho profesorka zavolala k tabuli. „Co jste si tam četl?“ zajímala se.

Harry jí ukázal knihu a jí poklesla brada.

„Mám trochu problémy s francouzským futharkem, ale egyptský je jednoduchý, tak čtu knihy starého Egypta.“

„Prosim? Jednoduchý?“ vykulila oči.

Harry jen pokrčil rameny. „Zajímá mě víc,“ poznamenal pak.

„Jděte,“ usmála se nejistě.

Harry jí kývl na pozdrav a odešel.

„Ukážu ti cestu,“ doběhla ho Hermiona a usmála se na něj.

Nepatrně se usmál a kývl.

„Snape je trochu nepříjemný, ale je to mistr lektvarů.“ Harry kývl. „Dává přednost Zmijozelu, takže se nediv, když ti srazí jen tak body.“

Harry si povzdechl. Body… byly mu úplně ukradený.

Snape zadával vskutku jinak. Jen ukázal na tabuli, kde byl popsán postup a více se nezajímal. Pak už jen chodil a trousil poznámky.

Harry si ho nevšímal. V klidu si dělal svůj lektvar, který se naučil vařit trochu jinak. Rychleji, efektněji, s lepší chutí a vůní. Zrovna přidával výtažek z meduňky, když se u jeho souseda Nevilla objevil Snape.

„Longbottome,“ zavrčel a z naběračky, kterou držel, pomalu nechával kapat temně modrý lektvar. „Neumíte snad číst?“ poznamenal jízlivě. „Řekl jsem jednu dračí slezinu. Kolik jste jich tam dal?“

„Ne… ne… ne…“ blekotal Nevill.

„Ach… vy neumíte ani mluvit. V tom případě po vás chci asi moc, abyste uměl číst,“ uchechtl se. „De Bringsi, nemohl jste svému příteli pomoci?“ utrousil a podíval se na Harryho, který měl zatím rovněž temně modrý lektvar.

„Není můj přítel,“ poznamenal Harry a nakrájel kořen asfodelu a přidal jej do lektvaru, aby lektvar změnil barvu na černou. Pak sáhl pro blánu z dračího srdce a Snapea si nevšímal.

„Můžete mi vysvětlit, co to děláte?“

„Lektvar, profesore,“ poznamenal ležérně.

„Kde tam čtete blánu ze srdce draka?“ zeptal se sametově.

„My se máme řídit těmi instrukcemi?“ nadhodil Harry a podíval se na profesora a přitom nepřestával míchat.

„Myslel jste si snad, že si uděláte něco jiného?“ utrousil Snape a naslouchal smíchu své třídy.

„Vařím to samé, jen svou vlastní upravenou verzi.“

Snape povytáhl obočí. „Když jste tedy tak DOBRÝ, abyste si mohl dělat co SÁM chcete, můžete taky pomoct Longbottomovi.“

Harry se na něj klidně podíval, pak vzal lahvičku s výtažkem černé lilie a nakapal do Nevillova lektvaru tři kapky. Lektvar změnil barvu na fialovou. Pak tam přihodil dva lístky meduňky a lektvar dostal dokonalý temně zelený odstín.

Snape na to koukal s jakýmsi uznáním v očích. Nechal Nevilla a přistoupil k Harrymu. Nahnul se na jeho kotlíkem a zkoumal obsah. Když měl Harry něco přidat, okamžitě se stáhl, aby mu nepřekážel v práci, ale dál se zajímal o jeho práci.

Harry byl zvyklý. Navíc ho chápal. I on by poskakoval kolem někoho, kdo má nové metody pro přípravu lektvarů.

Když byl konečně hotov, vzal si Snape se zájmem naběračku a opravdu důkladně lektvar zkoumal. „Přijďte po vyučování ke mně do kabinetu,“ řekl jen a vydal se zadumaně ke katedře, za kterou se posadil a zamyšleně hleděl do desky stolu.

Harry na to jen pokrčil rameny. Další hodiny měl s profesorkou McGonagallovou. Ale nijak se mu tam nechtělo. Přeměňování nijak zvlášť nemusel. Sice lektvary ho nebrali taky nijak extra, ale jakmile šlo o léčivé odvary, byl ve svém živlu. Ale o ten zbytek jevil pramalý zájem a podle toho jeho výkony v lektvarech také vypadaly.

„Dobrý den,“ postavila se před ně přísná žena. Harry si na ní udělal jasný obrázek. Byla to přísná profesionálka, která ovšem měla dobré srdce a držela se svou kolejí více, než byla ochotna dávat najevo.

„Dnes si probereme kouzla na přeměnu těla.“

Harry si povzdechl. Nesnášel tenhle druh kouzel. Uměl je dokonale, o tom nebylo sporu. Z přeměňování měl vždycky dobré známky, ale nebavilo ho to. To by raději seděl celý dne nad lektvary a přemýšlel, jak vylepšit vlkodlačí lektvar. Když nad tím tam přemýšlel, mohl by se stát, v tom nejkrajnějším případě, léčitelem. To by Teodora nadchlo…

„Kdo by mi o těchto kouzlech něco řekl? Slečno Grangerová?“ usmála se na Hermionu, která seděla před ním.

Harry si zatím vytáhl knihu z Egypta a nalistoval si stranu s léčivými kouzli a zabral se do čtení. Vůbec nic nevnímal, takže nebylo divu, že se trošku lekl, když mu někdo praštil do lavice.

S naprostým znechucením a pohoršením zvedl hlavu a podíval se do očí profesorky, která měla rty stažené do úzké čárky a vypadala, že ho brzy zabije. Tenhle výraz však nemohl konkurovat vražednému výrazu Harryho.

„Ano?“ nadhodil pobouřeně a díval se na ženu.

„Jistě nám ukážete kompletní přeměnu těla,“ zasyčela nabručeně.

Harry jí sjel pohledem. „Vašeho nebo mého?“ nadhodil klidnějším tónem, možná i trošku pobaveným.

Profesorka se na něj nebezpečně podívala. „Svého, samozřejmě.“

Harry jen pokrčil rameny, postavil se, podíval se na Rona, chvíli ho zkoumal a pak mávl rukou. Profesorka na něj koukala šokovaně, když před ní stál naprosto dokonalá kopie Ronalda Weasleyho. „Dobrá, ovšem to nic nemění na faktu, že máte dnes večer školní trest.“

„Omlouvám se profesorko, ale po vyučování mám být u profesora Snapea a nevím, jak dlouho se u profesora zdržím.“

Žena pevně semkla rty, protože si zjevně myslela, že má malér. „Dobrá tedy, pak zítra.“

Harry na to nikterak nereagoval, posadil se a začetl se zase do knihy.

„Děláte si ze mě legraci?!“ vyštěkla. Harry vzhlédl a podíval se na ní.

„Nikoli, madame, ale rád bych se tahle kouzla naučil. Bráníte mi ve vzdělání,“ obvinil ji s klidem a zase se začetl a ohromeného výrazu ženy si nevšímal.

„Máte teď hodinu přeměňování,“ křikla.

Harry jen něco zavrčel, přetočil několik stránek a nalistoval nějakou kapitolu. Střelil naštvaným pohledem po ženě a začetl se.

„A DOST!“ vykřikla. „K řediteli a hned!“

Harry se ušklíbl. Zabalil knihu a vstal. Vyčkávavě na ní hleděl, zatímco rozzuřená profesorka napsala zadání práce na tabuli a pak rychlým krokem vyrazila do ředitelny. Harry za ní poklidně kráčel a nic si z toho nedělal.

Za chvilku stanuli před velikým chrličem, který měl podobu orla.

„Lentilky.“

Harry pozvedl obočí, když se orel vyklonil a pustil je dovnitř.

Za chvilku už stáli před ředitelem. Harry se zvědavě rozhlížel a nikterak si nevšímal proudu stížností, které na ředitele McGonagallová chrlila.

Harry zrovna zvědavě pozoroval mladého fénixe, který mu pohled opětoval, když se ozvala rána prásknutých dveří.

„To je Fakwes,“ objevil se vedle něj Brumbál.

„Znám jeho jméno,“ odtušil chladně. A udělal pár kroků vzad.

„Když jsme se poprvé viděli,“ usmál se přívětivě ředitel a nepřátelství z Harryho strany si nevšímal. „Byl jsi velice mocný, překvapilo mě to. Tušil jsem, že se budeš ve škole nudit, ale souhlasím s Minervou. Měl bys studovat to, co ostatní.“

„Z tohohle přemětu jsem před necelým rokem složil tovaryšské zkoušky,“ zabručel naštvaně. „Nehodlám se učit podřadná kouzla.“

Brumbál se zatvářil velice překvapeně. „Tovaryš z přeměňování? Těch není mnoho, chlapče,“ odmračil se. „O tomhle jsme nevěděli.“

„Jistěže ne. Nechlubím se tím,“ zavrčel.

„Ještě z něče…“ usmál se, když viděl Harryho zarputilý výraz. Bylo mu jasné, že odpověď nedostane. „Dobrá tedy, nemusíš na Přeměňování chodit, pokud je tomu skutečně tak. Když jsme ti vybírali přeměty, volili jsme je podle tvých vysvědčení a doufali, že se zapojíš s jistým nadšením. Ale asi to nebyl nejlepší nápad,“ zatvářil se lítostivě.

„Je to všechno?“

„Ano, je, přeji ti hezký den, Harry.“

„De Brings,“ zavrčel a odešel.

Burmbál se zatvářil velice zvědavě.

„Albusi, jestli je tovaryš nebo mistr ve více přemětech…“ ozval se jeden z obrazů. „A jestli má ještě nějaké jiné znalosti, o kterých nevíš, mohl by vás lehce přemoci.“

„Jsem si toho vědom, Eliasi, jenže jediný, kdo o něm něco ví, je Teodor Potter a ten o něm mluvit nechce.“

„A co o něm něco zjistit?“ nadhodila jistá žena. „Je mocný, nemá vás rád, ale mladý Potter mu nevadí. Proč?“

Brumbál se zamyslel. „Možná… ano… možná.“

 

Harry scházel schody do sklepení a přemýšlel, co mu Snape bude chtít.

Když stanul před kabinetem obávaného profesora, pousmál se. Nikterak se ho neobával a navíc mu přišel ze všech profesorů, co zatím poznal, jako ten nejnormálnější.

Zastavil se a podíval se na hodinky. Ve chvíli kdy se ozvalo zvonění, zaklepal.

„Dále!“

Vstoupil. Hned jak vešel, zavřel dveře. Snape ho zvědavě pozoroval zpoza svého dřevěného stolu. Všechno bylo v tmavých barvách, takže to vypadalo ponuře, ale mělo to své kouzlo. Harry se zběžně rozhlédl a zvědavě se zahleděl na množství lahviček s mrtvými exempláři tvorů.

„To je Australský čolek?“ vyjekl nadšeně a přistoupil ke sklenici. Chvíli tvora pozoroval. „Ano, je. Kde jste k němu přišel? Jsou velice vzácní. Nemluvě o tom, že jejich zabití vás stojí jedenáct tisíc galeónů.“

„Našel jsme jej mrtvého v jedné oáze. Bystrozory moc nenadchlo, když jsem si jeho tělo dal do sklenice, ale nebylo to proti zákonu, takže museli sklapnout.“

Harry se na něj podezřívavě podíval, ale pak pokrčil rameny. „Nic mi do toho není,“ poznamenal jen. „Chtěl jste se mnou mluvit?“

„To je zřejmé,“ ušklíbl se.

„Je, ale tyhle zdvořilostní fráze jsem se učil od malička. Zbytečné, ale neznalost bolí,“ podotkl.

Snape povytáhl obočí a nic na tuhle poznámku neřekl. „Rád bych se vás zeptal u koho jste se učil a co umíte, pokud mi to budete ochoten říci.“

Harry se na něj chvíli díval. Tenhle člověk věděl, jak jednat s černokněžníky. Zajímavé.

„U mistra Belgera.“

Snape se napřímil. „Velice dobrý lektvarista,“ poznamenal s jaskousi bázní.

„Ano,“ kývl. „Naučil mě tomu, co bylo třeba.“

„Tomu věřím,“ přikývl Snape zamyšleně. „Umí jedy, protijedy a léky. Nic víc.“

„Nic víc jsem nepotřeboval,“ odtušil vážně.

Snape si ho beldivě prohlédl. „Mohl bys být mistrem.“ Pokrčil rameny. „Mohl bych tě něčemu přiučit.“

Podíval se na něj. Lektvary mu vysloveně nevadily, ale nemusel hned všechno. Ovládal to, co potřeboval. K čemu by mu byl lektvar lásky? Nebo puchýřkaté lektvary?

Snape si všiml jeho nerozhodnosti. „Rozmyslete si to, de Bringsi, zatím jděte.“

Harry kývl a vydal se z místnosti. Pomalu stoupal do schodů, když uslyšel výkřik. Rozeběhl se a stanul před dívkou, která ležela v kaluži krve. Nemeškal. Přiklekl k ní a začal kontrolovat její stav. Měla velikou tržnou ránu na boku a pak na hrudi. Tohle bylo velice zlé.

Vzal jí do nářuče. „Irisi, veď mě, prosím.“

‚Jistě,‘ objevil se před ním černý fénix a letěl směrem k ošetřovně. Harry za ním spěchal jak nejrychleji mohl.

Zahnul za roh a stanul před ošetřovnou. Naštěstí byla hodina a nikdo ho neviděl, ale v danou chvíli mu to bylo jedno. Rozrazil honou dveře a vřítil se do místnosti.

„Co to má zna…“ přiřítila se léčitelka a ztuhla vprostřed pohybu.

„Dvě řezné rány. Pravdopodobně poškozená tepna v oblasti srdce. Nebezpečí poranění střev. Tlak je nízký a tep nebezpečně pomalý,“ hlásil hned, jak pokládal dívku na postel. Začal jí zbavovat šatů, zatímco žena se rozeběhla do své kanceláře odkud přinášela lektvary. V ohromení se dívala, jak je Harry přebírá a s naprostou jistotou je odměřuje a dává je dívce v jasně daném pořadí a sledu.

Nakonec se však vzpamatovala natolik, že začala pracovat s ním. Zpočátku to vypadalo, že se pletou jeden druhému, ale nakonec našli společný rytmus a systém, který jinak nenarušoval práci ani jendoho z nich.

Za necelou hodinu už dívka klidně spala, zatímco Harry seděl v kanceláři vedle madame Poppy Pomfreyové.

„Kde jste jí našel?“ nadhodila.

„Odcházel jsem od profesora Snapea, když jsem slyšel výkřik,“ poznamenal a promnul si oči. „Nikdy bych nevěřil, že se tohle stane ve škole.“

Žena na něj nerozhodně hleděla. Nevěřila mu. Jenže proč přinesl tu dívku sem? Kdo by přinesl oběť k ošetření? Buď byl nevinný anebo blázen.

„Měla štěstí, že narazila na vás. Kdyby to byl někdo jiný, asi by to nezvládla.“

Pokrčil rameny. „Zvládla by to.“

„Nezvládla bych to sama,“ poznamenala. „Zaskočilo mě to,“ zašeptala smutně.

„Někdy se to stane,“ poznamenal.

„Ale nemělo by se to stávat. Mohla zemřít.“

„Trápit se tím, co by, kdyby, je hloupé.“

Žena se usmála. „Jste dobrý, kde jste se to naučil?“

Harry se na ní podíval. „Neřeknete to nikdy nikomu?“ nadhodil.

„Přísahám,“ usmála se. „To vypadá na bílé svědomí černokněžníka,“ zasmála se.

„Asi ano,“ ušklíbl se a zjistil, že téhle ženě z nějakého důvodu zkrátka věří. „Tajně jsem se vykrádal z De Mortagu a chodil jsem na přednášky z bílé magie, z léčitelství, z elfí magie a z mytologií.“

„Když si vzpomenu, jak se všichni báli, že budeš zabíjet,“ poznamenala vesele.

Harry pokrčil rameny.

„Nechtěl bys mi tu občas pomáhat? Byla bych ráda a ty bys přičichl k praxi. Kdyby ti to šlo, mohla bych ti zařídit praxi u Munga.“

Harry se na ní nejistě podíval. „Víte… nemyslím, že by mě chtěli…“

„S tím si hlavu nedělej. Pokud chceš, nějak to zařídím,“ mrkla na něj.

Harry se rozzářil. „Moc rád bych to vyzkoušel, ale jen na čas.“

„A pak?“

„Jsem černokněžník,“ poznamenal vážně a jeho tvář opět zkameněla. „A tak to taky zůstane.“

Žena se na něj smutně podívala. „Bude tě škoda, chlapče.“

Harry však zavrtěl hlavou. „Světlo má mnoho podob. Stejně jako tma. Jen je třeba hledat.“

Zvědavě se na něj podívala a pak se usmála. „Sám asi víš nejlépe, co děláš. Doufám, že najdeš štěstí.“

Harry se na podíval. „Co je to štěstí?“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

;)

(angelwing, 6. 12. 2012 23:19)

Docela zaujímavá kapitola, úprimne teším sa čo prinesie nová.
Inak som docela zvedavá kedy vyjde Harryho totožnosť na svetlo, síce je zaujímavé, že ešte ho nikto nespojil s Harrym Potterom alebo prečo ho nehľadajú. Ale aj tak kedy môžeme čakať nejaké pikošky ohľadne tohoto? A kedy sa do deja zapojí Lovec?
Tvoje kapitolky sú báječné ale stále otvárajú možstvo nových otázok ohľadne deja. Dúfam že čoskoro tu nájdeme ďalšie pokračovanie, ja sa už naň velice teším a ako blázon sem začínam chodiť aj 2x denne.

:)

(aurora, 4. 12. 2012 23:04)

Haa tak to som nečakala že Nebelvír :D už sa teším na pokračovanie som zvedavá čo sa najbližšie prihodí :)

moku8

(moku8, 4. 12. 2012 19:40)

Velmi zajmavě vyhotovená kapitola. Jen škoda že nebila delší.
Chybelo mi tam snad jen trohu rozvedenějsí popiš děje a tak ale jinak se nehám do příště příjemně překvapit.

nice

(kuma, 4. 12. 2012 12:31)

Paradni kapitola

:-)

(emm, 3. 12. 2012 23:23)

SUPER, úža, nemám slov. Palec nahoru

:)

(Noxi, 3. 12. 2012 20:52)

Je to naprosto dokonalé! Já tvé povídky prostě miluju :)

Yes

(Berry, 3. 12. 2012 19:41)

yes, yes, yes.... konečně zas nove díly ! 3x hura 3x slava.. tahle FF kde je Harry trochu temnější se mě strašně líbí a dlouho jsem čekal na nove díly :) Je to velmi dobrá povídka :P

:D

(Charli, 2. 12. 2012 23:07)

uáááááááááááááá :D Někdo se nám konečně vrátil... :D

(:)

(Annie, 2. 12. 2012 22:15)

Kapitola se ti opět povedla :), moc se mi líbí. Už se těším na další kapitou, doufám, že bude brzy nějaká akce :)

skvělá povídka

(El, 2. 12. 2012 21:56)

super kapitola, nebelvír a ještě zachráněná studentka :D těším se na další

hp

(samuel, 2. 12. 2012 21:46)

Perfekt, už se nemůžu dočkat soboty.

zase hroznej konec...

(Kik, 2. 12. 2012 19:21)

No je to hodně zajímavé, Harry si s McGonagallovou moc nesedl...
je to skvělá kapitolka :)

O-O

(zulík, 2. 12. 2012 18:04)

Ty ma tými koncami raz zabiješ.

:D

(Gemma13, 2. 12. 2012 17:23)

Skvelé! Len tak dalej! :D :D

:-P

(kim, 2. 12. 2012 16:22)

Naozaj krásna kapitola, som zvedavá kto napadol to dievča.
Pribudne v blízkej dobe aj kapitola k LZT?

 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA