Jdi na obsah Jdi na menu
 


7. Kapitola (Č)

23. 11. 2012

Ahoj.

Já vím, po dlouhé době :-(. Troufám si tvrdit, že mě to mrzí víc, než vás. Nemám prostě čas. Stěží zvládám osobní věci...  psát, přidávat nebo se ozývat... na to prostě není čas (Já vím, jde o sekundy, jenže se na mě tlačí tolik věcí, že na to prostě zapomenu). A aby toho nebylo málo, byla jsem zase bez notebooku. (Zatracený krám. Vrátí se z opravny a týden na to ho tam posílám zase). Pokusím se věci zorganizovat tak, aby přibyla kapitola každý týden, ale nemohu to slíbit :-(. Prosím o trpělivost. Ono vám ostatně nic nezbyde a prosím o komenty, jen abych věděla pro kolik lidí to vlastně píšu. Moc si cenním vašich přízpěvků. (Všechny komenty mi chodí na email, takže se nebojte, že by byli přehlédnuty, jen na ně nestíhám reagovat - stěží je stíhám číst :-/.) Díky moc a ještě jednou se omlouvám.

7. kapitola


 

 

„Jak se těšíte do školy?“ zajímala se Molly u snídaně.

„Hrozně,“ ušklíbla se Ginny.

Harry se na ní podíval a pak se podíval na zbytek. Moody ho jako vždy zvědavě pozoroval. Ron jen něco zabručel a s ním i jeho dva bratři, dvojčata, Fred a Georg. Hermiona byla z nich nejvíce unesená představou školy.

„A co ty, Harry?“ otočila se žena na Harryho.

Mladík se na ní podíval prázdnýma očima a pokrčil rameny. Jeho život nikdy neměl velký smysl. Svobodu měl všeho všudy jen pár týdnů a neudělal nic. Jen zachránil padesát zvířat a šestnáct lidí. Dvanáct lidí zabil a pět nebezpečných tvorů zneškodnil.

„To já se vždy do školy těšil,“ usmál se Kingsley Pastorek, jeden z bystrozorů.

Harry na to nikterak neodpověděl.

„Kam myslíš, že se dostaneš?“ nadhodila Ginny.

Harry se na ní jen podíval.

„To je myslím jasné,“ objevil se ve dveřích s úšklebkem Sirius Black. „Pro lidi jako je on je pouze jediná kolej.“

„Siriusi,“ napomenula ho Molly.

Harry mu pohlédl do ocelově šedých očí.

„Ale ne,“ povzdechla si Molly Weasleyová.

„Co se děje?“ podíval se na ní hned Sirius.

„Teď jsem si vzpomněla, co jsme zapomněli.“

Harry se na ní podíval a přemýšlel.

„Omylem jsem Ronovi vysypala jednu přísadu a navíc jsme mu chtěla koupit dárek k narozeninám. Navíc i Ginny si chtěla něco koupit a kvůli těm zmatkům kolem Harryho jsem na to úplně zapomněla.“

„Tak se tam vrátíme,“ usmál se Sirius a šlehl zlobným pohledem po Harrym, jakoby to byla jeho vina.

„No… budeš chtít jít taky, Harry?“ otočila se Molly na Harryho. Ten jen pokrčil rameny. „Já mám všechno,“ poznamenal. „Ale bude záležet jen na vás, jaké se mnou máte plány.“

„Ale chlapče. Jen řekni, co bys rád?!“

Harry se zasekl uprostřed pohybu a pak se narovnal. Tohle znal moc dobře. Tohle mu řekl Alafnes vždy, když s ním něco zamýšlel. Takže čekal, co během několika hodin přijde na rozkaz.

Molly i Sirius si jeho reakce všimli a nejistě se na sebe podívali.

Sirius se zachmuřil. Pamatoval si na doby, kdy žil se svou rodinou, ale on měl pevnou vůli. Věděl, že se dá vzdorovat, když chcete, proto neměl Harryho rád. Považoval ho za slabého. Někoho, kdo chtěl podlehnout… ale tohle znal. I on to několikrát prožil. To očekávání, že přijde něco, co se mu nebude líbit. Ovšem neřekl nic. Proč taky… chtěl to? Asi jo, když se nevzepřel. Tudíž neviděl důvod, proč mu pomáhat.

„No dobře, pokud ti to nevadí, budeme rádi, pokud půjdeš s námi,“ hodila varovný pohled na Siriuse, který jen protočil oči a usedl ke stolu.

Harry jen pokrčil rameny. Bylo jedno, jak to řekne. Prázdná slova, prázdné fráze. Rozkaz je rozkaz, ať se řekne tak či onak. Nikdy nic jiného neslyšel a jestli je tam o slovíčko víc…

V noci měl Harry neklidný sen. Stál na okraji propasti a díval se do hluboké tmy. Neviděl na dno, ale cítil, že pokud udělá krok, zničí ho to.

Udělal krok zpátky, další a další. Couval. Ne však strachem. Ta tma ho lákala. Líbila se mu, ale rozumem věděl, že není nic pro něj. Že je lákavě krásná, ale zrádná a proradná.

„Světlo i tma mají mnoho podob,“ ozvalo se za ním. Otočil se a díval se na lesní vílu. Ženu pokrývalo hedvábí a jemný samet. Vedle ní stál muž jejího rodu. Usmíval se stejně vlídně,

jako žena. Oba byli nadpozemsky krásní a na zádech měli drobná průzračná zakrnělá křídla, které ukazovaly na jejich druh.

„Tma je krásná a lákavá,“ řekl muž. „A přeci děsí.“

„Světlo je kruté, zrádné,“ usmála se žena. „Ale laskavé, jako ty.“

„Máš v sobě mnoho světla lidské dítě, je jen pokořené a zneuctěné, jako ty sám,“ navázal muž smutně.

„Sledujeme tvé kroky už dlouho,“ poznamenala žena. „Naučil ses magii elfů a vždy si jí použil k pomoci slabým tvorům. Zachránil jsi mnoho zvířat, ctil domácí skřítky, zabíjel ty, kteří neměli slitování a smrtí jsi zaručil životy jiným.“

Harry na ně hleděl. „Nejsem světlo. Jsem tma,“ řekl.

„Tak proč jsi ustoupil?“ usmál se muž.

„Proč couváš od toho, čím jsi? Proč jdeš od tmy do světla?“ zeptala se ho žena a přezíravě se na něj podívala. Oba dva začínali mizet. „Proč utíkáš… tma je tam… proč utíkáš…?“

Probudil se. Zmateně se díval do očí Teodorovi, který s ním jemně třásl, aby se probudil. Bystrozor se pousmál. „Je čas vstávat, pokud chceš jít na Příčnou ulici.“

Harry se na něj zpříma podíval a kývl. Rychle se kouzlem převlékl a vydal se z pokoje za Teodorem.

„Ty jdeš taky?“ nadhodil.

„Vadí ti to?“ otočil se na něj s jemnými obavami v očích.

„Ne.“

Teodor si jej mlčky prohlížel. „Promluvíme si pak o… Austrálii?“ nadhodil.

Harry se na něj podíval. „O čem?“

Teodor uhnul pohledem. „Promluvíme si později.“

Došli opět ke krbu a přenesli se. Nyní ale v jiné sestavě. Byl s nimi Teodor, Moody, Lupin, Lovec a Bill Weasley.

„Takže, kam byste chtěli?“ nadhodil Remus. „Ale nyní naposledy.“

„Já bych chtěla ještě nějaké knihy,“ ozvala se Hermiona.

„No jistě,“ ušklíbl se Ron.

Zastavili se před obchodem s knihami. Teodor se smutně podíval na Harryho, který se zájmem hleděl na vchod do Obrtlé uličky.

„Dobrý den přeji,“ objevil se vedle nich Brumbál.

„Dobrý den, profesore,“ usmáli se na něj všichni. Harry se na něj podíval a nijak nereagoval.

„Dáš mi slovo, že se vrátíš, a můžeš tam jít,“ povzdechl si Teodor.

Harry se na něj překvapeně podíval.

„Tvé slovo.“

„Máš mé slovo,“ kývl a otočil se. Teodor jej ještě zastavil a hodil mu váček s penězi s připomínkou dvou hodin. Harry jen pokrčil rameny a vešel do stínu zapadlé uličky.

„Výborně, máš ho hlídat, Teodore,“ osopil se na Teodora Lovec. „Zatím to tak nevypadá.“

„Věřím mu,“ poznamenal.

„Je to zmrzačené dítě, černokněžník, vykašle se na tebe,“ poznamenal ostře. „Není ti ničím vázán. Je mi ho líto, ale takhle jej nepřevychováš.“

„A co když ho nechci převychovat?“ vyštěkl Teodor a ostře se na Lovce podíval. „Chci mu jen ukázat druhou tvář. Zná jen bolest. Proč bych mu nemohl ukázat, že svět není jen o podřízenosti a rozkazech?“

Lovec na něj ohromeně koukal.

Ostatní jen mlčky stáli.

 

Harry se zastavil před jednou hospodou. Usmál se. Ano… tady najde to, co hledá. Vytáhl váček, který mu dal Teodor a šklíbl se. Padesát galeónů? S tím by si tu nekoupil ani lízátko.

Vstoupil do baru a rozhlédl se. Ušklíbl se a přistoupil k nálevnímu pultu. Objednal si něco ostřejšího a rozhlédl se. Pousmál se, když si všiml dvojice, která hrála kouzelnické kostky. Kostky se neustále pohybovaly, a i čísla se měnila. Dvě strany kostek byly černé a kouzelník musel nejprve zastavit kostky tak, aby se ukázala bílá strana s puntíky a pak musel zastavit samotné tečky tak, aby měl větší počet, než jeho soupeř.

Harry vzal skleničku a přistoupil k dvojici. „Smim přisednout?“

„Máš prachy, cvrčku?“ ušklíbl se chlap, kterému chyběli přední zuby.

Jen vytáhl váček s pěnezi a díval se na muže před sebou. Nevypadali na boháče, ale jeho nikdy moc peníze netrápily.

„Fajn. Začni,“ houkl druhý. Byl o trochu upravenější, ale Harry si iluze nedělal.

„Stop… stop,“ houkl klidně a díval se na šest kostek, které se zastavily pokaždý se šesti tečkami navrchu. Tohle se naučil když byl malý a chodil často hrát do baru nedaleko Alafnesova domu. Tuhle hru miloval, byla jeho dětstvím.

Čerkněžníkům poklesla brada. Jen mu hodili hrst mincí, které Harry spočítal na padesátku, což jej mile překvapilo. Konec hry byl zřejmý. Přizvali ho ke hře, zaplatili, ukončili. Pochopili, že to nebyla náhoda a bojovat s ním? Netroufali si. Nebyli nezkušení, aby si nevšimli jasného varování v očích toho dítěte a ani nebyli tak hloupý, aby tu výstrahu testovali.

Harry shrábl mince do váčku a ušklíbl se. „Stop… stop,“ ozvalo se nedaleko od něj. Harry se díval, jak se kostky zastavily. Pět šestek a jedna jednička. Celkem dobrý. Vzhlédl a díval se na muže před sebou, který na stůl vysypal padesátku.

„Kdo jsi?“ nadhodil Harry.

„Mluvíš… nebo hraješ?“ nadhodil. Harry dal na stůl také padesát galeónů.

„Stop… stop.“ Stejný výsledek jako prve. Shrábl mužovi mince a podíval se mu do očí. Muž vytáhl další váček a vysypal z něj stovku.

Harry ho jen chladně pozoroval. „Stop, stop.“

Mizerný výsledek. Harry se nepohnul ani o kousek, ale byl si vědom toho, že muž si s ním hraje. Doufá, že ho podcení a tak snáz pokoří. Ale to se nestane. Bude tedy hrát jeho hru.

 

„Má ještě třičtvrtě hodiny,“ poznamenal s povzdechem Teodor a byl nervózní, co když má jeho otec pravdu a Harry se nevrátí? Co bude pak? Jak to vysvětlí? Ale co ho nejvíce trápilo… co bude s Harrym?

„Teodore,“ povzdechl si Lupin. „Něco vymyslíme, neboj se.“

„Pomůžu ti ho najít,“ slíbil Lovec. „A pak přerazit,“ dodal tiše.

 

Harry se zatím díval na hromadu peněz a tiše se bavil nad bezradností muže před sebou. Neustále uhýbal před jeho otázkami a zachovával si chladnou hlavu.

Nyní měl už sedmset galeónů u sebe, což nebylo vůbec málo a Harryho začínalo zajímat, co je ten chlap zač.

„Znal jsem tvého otce,“ řekl nakonec.

„Opravdu? Alafnes byl známý.“

„Ano… to byl,“ kývl a usmál se. Pohodlně se opřel o židli. „Vždy mluvil o nadaném synovi, ale nevěřil jsme mu. Musel jsem tě vyzkoušet. Jsem Adrian Monen. Majitel dvou nevěstinců, patnácti barů, hospod a nočních klubů v okolí, včetně tohohle. Zajímáš mě, de Bringsi. Vím, cos dělal. Nejsi na straně zla, takže… budeš mít dost těžkosti jak s bystrozory tak s černokněžníky.“

„A proč mi to říkáte?“ nadhodil.

„Protože jsme si dost podobní, Harry de Bringsi,“ zašeptal tiše. „Mého otce zabil bystrozor a světlo mě odvrhlo za to, kým byl. Našel jsem útočiště tady, ale… stejně jako ty, využívám

temnotu pro jiné účely. Drž se bystrozorů, aspoň na čas. Vzpamatuj se. Ochutnej světlo. Zbav se vlivu Alafnese, očisti se. Pomůžu ti, pokud ovšem budeš chtít.“

„Nemám důvod vám věřit,“ odtušil Harry.

Ušklíbl se a v očích mu šibalsky zajiskřilo. Kývl hlavou. „Uděláme obchod. Jaký holky se líbí mladýmu Potterovi? Dejme tomu, za pět tisíc?“

„Šest.“

„Pět půl. Ani o galeón víc.“

„Beru.“

Ve chvíli, kdy před ním přistál měšec naplněný po okraj, Harry ho potěžkal a pomocí magie zjistil částku. „Černovlásky, dlouhé nohy, vyvinuté, inteligentní, hravé, veselé a pokud možno, má rád když může poroučet.“

„Hmmm… nějaké speciální přání?“ nadhodil zvědavě a usmíval se.

Harry mlaskl jazykem. „Rád si hraje na hrdinu, takže nějakou slaboučkou princezničku, kterou může chránit.“

„Takže rytíř, no vida,“ usmál se. „Záleží ti na něm?“

Harry se na něj ostře podíval. „Zkřivíš mu vlásek a já tě zabiju!“

Muž zvážněl a kývl. V očích se mu zračila zvědavost, ale mlčel.

Harry se zvedl, zaplatil svou útratu u baru a vydal se k Borginovi. Měl v úmyslu něco koupit a měl dost peněz.

 

Seděli u obchodu se zmrzlinou a povídali si nad pohárem studeného pokrmu.

„Ten se neukáže,“ utrousil Bill.

„Kdopak se neukáže, pane Weasley?“ ozval se slaďoučký dívčí hlas. Všichni se otočili.

„Ach…“ usmál se Brumbál. „Dolores Umbredgiová. První náměstkyně ministra kouzel.“

„Ráda vás vidím, profesore,“ usmála se sladce ženská podobná ropuše v růžových šatech a mašlí ve vlasech. „Šla jsme kolem a napadlo mě se zeptat Harryho de Bringse, zda je o něj dobře postaráno. Je to sice zločinec, ale stále je to dítě a nechceme, aby se mu něco stalo, že?“ nadhodila a podíval se na Teodora, který ztuhl.

„Jistě, jen… Harry… je teď…“

„Pardon, nemohl jsem se rozhodnout mezi pistáciovou a… dobrý den,“ vyšel Harry právě z krámu, v ruce kornout s jeho milovanou citronovou zmrzlinou. Zaraženě díval na ženskou, ze které ho nejenom přešla chuť na zmrzlinu, ale udělalo se mu i špatně.

„Harry de Brings, předpokládám,“ usmála se ropucha šťastně a Harry pomocí nitrobrany, kterou se před pár dny naučil, zaplašil dávivý reflex.

„Ano, a vy jste?“ nadhodil.

„Och, já se nepředstavila,“ zachichotala se dívčím hláskem a Harry polkl nepříjemnou pachuť deroucí se mu ze žaludku. „Jsem Dolores Umbridgeová, první náměstkyně ministra kouzel. Chtěla jsem se ujistit, že je o vás dobře postaráno. Jestli vás bystrozorové netýrají.“

Harry měl chuť jí říct, že dokud se neobjevila, bylo mu fajn, ale raději se ovládl. „Mám se dobře,“ ujistil jí a raději olízl zmrzlinu, která mu stékala na ruku. Musel se vzpamatovat a hlavně se uklidnit. Přece se nenechá rozhodit nějakou hnusou ženskou.

„No… kdyby jste cokoli potřeboval,“ usmála se, „budu novou profesorkou obrany proti černé magii.“

Harry sebou trhl a smočil si špičku nosu do zmrzliny a rozkašlal se, jak mu zaskočila slina.

„Pardon,“ dostal ze sebe skřípavě. „Proč jste se tak rozhodla, smím-li se ptát?“ zajímal se, protože věděl, že to žena chce říct.

„Jsme nespokojeni s některými postupy výuky,“ usmála se a úkosem se podívala na Brumbála. „A rádi bychom je změnili. Uvidíme se tedy brzy, pane de Bringsi, a kdyby něco, klidně mě i vzbuďte. Nestrpím, aby někdo silnější týral slabšího.“

Harry kývl. „Pokusím se, aby vás Teodor v posteli nerušil často.“

„On by nerušil…“ odtušila vážně. „Ale mě jde o to, aby jste to nemusel být vy, kdo mě bude rušit,“ odešla, aniž by si převzala to, co řekla. Harry se ještě chvíli držel, ale když odešla, rozesmál se naplno spolu s dalšími. Jen Teodor seděl s pusou dokořán.

 

„Jak se ti líbilo v Obrtlé?“ nadhodil Teodor, když seděli sami v místnosti ošetřené kouzly proti odposlechu.

„Bylo to fajn,“ kývl a sáhl do kapsy. Podal mu zdobený madailon. „Pro tebe,“ odtušil.

Teodor se na to překvapeně podíval. „Harry… to patří tobě, já tohle nez…“

„Nemel,“ zabručel podrážděně.

Teodor se smutně usmál a přijal dar. Dal si ho kolem krku a podíval se na něj. „Chtěl jsem ti vysvětlit to, co se… stalo,“ řekl smutně. „Nebyl jsem opilý ani nic takového jen… pronásledoval jsem jednoho z Alafnesových lidí, protože my bylo řečeno, že má sebou dítě, které chce nepozorovaně dostat ze země. Když jsem ho našel, měl sebou dítě, ale nebyl jsi to ty. Ten chlapec byl malý, zubožený a umíral na zranění, které mu způsobil. Pustil jsem se za ním až do jednoho mudlovského baru. Hodil po mě pár skleniček, proto jsme smrděl po chlastu.

Alafnes z toho samozřejmě udělal aféru a řekl mi, že s opilcem dítě nepustí. Pak mi dal možnost vyzvednout si tě zítra. V noci mě ale přepadli jeho lidé. Bylo jich moc, nemohl jsem nic dělat. Probudil jsem se až v nemocnici hodinu po tom, co jsme se měli sejít. Harry moc mě to mrzí,“ zašeptal.

Harry ho chladně pozoroval. „To je dobrý, jsem rád za to, že to takhle dopadlo.“

Teodor zavrtěl hlavou a svezl se před ním nakolena. „Harry, to, co jsme udělal… to, co se stalo…to se nedá odpustit, ale prosím tě, abys to zkusil. Nedělat kšefty, nežít v podsvětí. Dostal jsi šanci to změnit, nezahazuj jí kvůli mně, otci nebo Brumbálovi, ano?“ Harry se na něj vážně podíval a podmračil se. „Chápu, že je to pro tebe těžký a že nic jiného neznáš, ale když to nezkusíš, tak nebudeš vědět, jaký žijeme život. Třeba se ti bude nakonec i líbit.“

Harry sebou trhl. „Pochybuju.“

„Zkus to. Máš poslední šanci. Zapomeň na to, co jsme ti provedli. Chápu, že nás nenávidíš, ale nezahazuj to, ano? Nezahazuj tu možnost jen proto, že jsme propadli své práci a zapomněli na tebe,“ v očích měl slzy. Nebránil se jim. „Udělali jsme to nejhorší, co jsme mohli, ale Harry, nenávist za tohle nestojí.“

„Co víš ty, co je správné a co je dobré?“ nadhodil tiše.

„Nevím,“ zavrtěl hlavou. „Možná je tvá cesta tam,“ zašeptal. „Ale byl bych raději, kdyby byla jinde.“

Harry na něj mlčky hleděl a pak kývl. „Dobrá, zkusím to.“

Teodor se usmál a vstal. „Děkuji,“ řekl jen a objal ho. Harry jen zabručel něco o přecitlivělích idiotech a pokusil se mu vykroutit. Teodorovi se však zablesklo pobaveně v očích a přitiskl si ho k sobě blíž a začal se k němu lísat. „Můj mrňousek,“ vrněl pobaveně.

Harry se s vrčením kroutil, ale nešlo mu to. Teodor se jeho snaze smál. Ale nakonec ho přestal trápit, když dostal loktem do žeber. „To je nesportovní!“

Harry se jen ušklíbl. „Černokněžník nikdy nehraje podle pravidel.“

Teodor se usmál. „Aby ses nedivil… bystrozor někdy taky ne.“

Harry si odfrkl a otevřel dveře, k nohám mu padla Weasleyova dvojčata a za nimi stála Tonksová, Lovec a Kyngsley.

„Zlatí čenokněžníci,“ zabručel.

„Neodposlouchávají?“ nadhodila pobaveně Tonksová.

„Ale jo, jen ne takhle debilně.“

 

„VSTÁVEJ, LENOCHU,“ vřítil se do pokoje Teodor. „Jedeš do školy.“

„Dej mi pokoj.“

„Bez školy nemůžeš pracovat!“

„OVCE jsem složil ve dvanácti,“ zabručel a přetočil se na druhý bok tak, aby byl zády k Teodorovi.

„To sice jo, ale budeš mezi svými. Vstávej!“

Harry jen zabručel a vyhrabal se z postele.

„Máš všechno?“ zajímal se.

„Ano mami,“ zabručel a podíval se na svůj plný kufr. A s láskou vzpomínal na Alafnese, který ho v tomhle směru nikdy neotravoval. Otočil se a pousmál se. Teodor měl stále ten medailon. No, že je to na hlídání osob, mu raději říkat nebude.

„Můžu to tedy odnést dolu?“ nadhodil. Harry se jen ušklíbl a kývl. Teodor vzal za kufr a skácel se na zem. „Co to je?“ vykulil oči.

„Kouzlo proti zlodějům,“ šklebil se Harry. „Když to vezme někdo jiný, než já, stane se tisíckrát těžší.“

Teodor se na něj ze země podíval. „Šikovné kouzlo,“ zabručel. „Ale mohl jsi mě varovat.“

„A přijít o ten zážitek?“ zasmál se. „Nikdy!“

„Jsem rád, že se bavíš.“

Harry vzal kufr a vyšel ven. Za chvilku ho Teodor následoval.

Následné loučení před nástupištěm proběhlo normálně. Jen si potřásli rukama. Teodor ho požádal, aby nedělal hlouposti a že se pak spolu uvidí o Vánocích. Harry jen kývl hlavou.

„A užij si to tam,“ usmál se.

„Hmmm,“ kývl hlavou a odešel do vlaku. Sedl si do prázdného kupé a sáhl do kufru pro knihu, kterou se chystal přečíst. Byla o léčení pomocí černé magie. Bavilo ho to.

Nikdo jej celou dobu neotravoval. Viděl několik tváří, jak se dívají do kabinky, ale nikdo si netroufl vstoupit. Potěšilo ho to.

Když byli téměř na konci, sevřel v dlani kámen, který měl v kapse. Okamžitě věděl, kde je Teodor, co dělá, jak je na tom zdravotně a jestli je v bezpeční nebo pod útokem. Také dokázal poznat, jestli si s tím nebezpečím poradí nebo ne. Také dokázal poznat jeho psychický stav.

Teď byl v pořádku. Takže se nemusel obávat. Navíc, kdyby se cokoli změnilo k horšímu, kámen začal mírně pálit.

Těsně před zastávkou se převlékl do hábitu, který předepisovala škola a popadl svůj kufr.

‚Tak jak se těšíš?‘ objevil se mu na rameni Iris. Dřív, když tohle udělal, tak vždycky strašně lekl, ale po těch letech si už zvykl.

„Nic moc, ale docela se těším na tu stavbu. Docela mě zajímá knihovna a pak…“ zamyslel se. „Jsem zvědavý na kouzelnou podstatu hradu.“

‚Už jsme se bál, že by ses mohl změnit!‘ zasmál se.

„Já? Nikdy,“ ušklíbl se a když vlak zastavil, tak jen popadl kufr a vydal se ven. Tam na něj čekala nějaká žena a usměvavě mu kynula, aby k ní přišel.

„Pojedeš s námi, ano?“ usmála se.

Harry jen kývl.

„Jinak, já jsem profesora Červotočková a neboj se, nebudu tě soudit podle otce,“ řekla. „Kdybys měl někdy problémy, zajdi za mnou. Moje máma byla taky špatná, takže vím, jaké to je,“ mrkla na něj, ale pak nasadila profesionální masku a začala se chovat jako profesorka. Harry jí se zájmem pozoroval. Možná to nebude tak špatné.

Vydali se směrem k jezeru a na vrcholu kopce se najednou zastavili a podívali se na tu krásu před nimi. Harry se zájmem hleděl na hrad. Byl úchvatný. Magie se kolem něj jen tetelila. Byla jako živá. Jakoby sama za sebe myslela.

Nakonec se dostali k loďkám a odtud pluli do hradu. Rychle vystoupali pak do jedné místnosti, kde měli chvilku počkat, než si pro ně přišla McGonagallová. Chvíli se na ně dívala a pak je zavedla do Velké síně.

Harry nevycházel z údivu. Tady byla magie nejkrásnější. Čistá a jasná, jakoby to bylo včera, co sem byla dána. Tetelila se a vznášela kolem. Obtáčela se kolem všech lidí tady. Bylo to kouzelné.

McGonagalová je zastavila před stupínkem a přivítala je. Pak začala číst jména a Harry pozoroval proces zařazení se zjevným zájmem. Moudrý klobouk byl očividně magická past, která uměla vyhodnotit nejenom podstatu magie, ale také podstatu duše. Jedinečný předmět o hodnotě pěti miliard gleónů, ale jinak nevyčíslitelný z historického hlediska. Ojedinělý kousek. Harry se přinutil neslintat.

Nakonec pochopil systém. Čím složitější podstata byla, tím delší bylo zařazení. Čím prohnilejší, tím rychlejší. Čistotu zvládal špatně, protože se nikdy nenašel nikdo, kdo by byl opravdu čistý a splňoval čistě požadavky jedné koleje. Každý měl v sobě to či ono z jiné koleje.

Harry rychle rozřadil koleje. Zmijozel byla touha po moci za každou cenu, nebáli se smrti a vážili si života. Což tak úplně nesplňoval. Mrzimor pomáhal druhým, obdivoval přátelství a laskavost. Krom té pomoci taky nezapadal. Pak Havraspár. Moudrost, touha po vědění a znalostech. To už bylo lepší, ale zase to taky úplně pravda nebyla. Miloval znalosti, ale zase by pro ně neudělal cokoli. A nakonec Nebelvír. Bojovnost, hrdost, oddanost tomu, kdo si to, podle daného člověka, zasloužil, a pak také sebeobětování. Zamrazilo ho. Tohle až nebezpečně přesně vystihovalo jeho.

Nakonec stál sám. Dívala se na něj celá škola. Což se mu nelíbilo. Cítil ty pohledy. Byly nepřátelské, zvědavé a některé neutrální. Jako vždy. Cítil, že Zmijozel si je jím jistý. Nebelvír ho nechce. Havraspár jej přijímá tak napůl, stejně jako Mrzimor, i když tam bylo více těch, co byli neutrální.

„Nyní tu prosím přivítejme Harryho de Bringse. Přestupuje k nám z jiné školy a bude zde u nás studovat pátý ročník. Doufám, že jej přijmete mezi sebe a nebudete brát ohledy na to, kým byl jeho otec. Nyní začíná nový život, tak mu v tom pomozme,“ pousmál se na Harryho, který mu vrátil klidný pohled. Pak se nepatrně podíval na Snapea, který si jej klidně měřil. Očekával, že bude v jeho koleji. No…

Usadil se na stoličku a hned, jak se klobouk dotkl čela, vykřikl.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

tyyyy!!!!!

(Lara, 28. 11. 2012 22:54)

chodím tě sem každý týden kontrolovat, a když se mé čekání konečné vyplatí, ty to takhle utneš? to se dělá?????


honem honem další

tyyyy!!!!!

(Lara, 28. 11. 2012 22:54)

chodím tě sem každý týden kontrolovat, a když se mé čekání konečné vyplatí, ty to takhle utneš? to se dělá?????


honem honem další

!!!!!

(Alencolm, 26. 11. 2012 18:41)

Ty, ty, takhle to utnout, jestli co nejdřív nepřidáš další kapitolu tak se snad ukousám.xD

Já tě zabiju :)

(Kikina, 26. 11. 2012 17:27)

Takhle to utnout :) že se nestydíš :P jinak nádherná kapitolka, lepší narozeninový dárek jsem nedostala :) moc pěkné, ale doufám, že na další kapitolku nebudeme muset čekat stejně dlouho, ale že bude dříve :)

:)

(aurora, 25. 11. 2012 20:16)

ááááá to je na infarkt :D už sa teším na pokračovanie ktovie kde ho zaradí :)

.....

(Kik, 25. 11. 2012 15:13)

to je opravdu hrozný konec! takhle nás napínat... ale teď jsem si celkem jistá, že půjde do nebelvíru :D

?????

(Sizzza, 24. 11. 2012 23:36)

Ježííííš to je zase blbej konec tohleto....to se dělá? Takhle si mučit čtenáře? Jinak super...nemůžu se dočkat pokráčka...a hlavně...není už na čae aby TO prasklo?

ss

(Izokolmag, 24. 11. 2012 20:47)

Ale to nejde takhle to useknout!!!!!! Ty jo, tak napínavé jsi to nikdy neměla. :) Líbí se mi to. Jen tak malá otázka nebudeš mě trápit tak dlouho s pokračováním .

...

(šárka, 24. 11. 2012 20:25)

no jsem zvědavá na překvapení z jeho zařazení, tak doufám že si brzo najdeš nějaký ten čas : )

(:)

(Annie, 24. 11. 2012 17:45)

Teda, musím říct, že jsem nečekala, že něco přidáš, překvapilas mě, ale mile. Kapitola se ti moc povedla, doufám, že se ti podaří brzy přidat další kapitolu. :)

tedá

(Zulík, 24. 11. 2012 15:47)

Takto to utnút hlavne ked si neni istá kedy bude dalšia je zločin.Ak sa neobjavi dalšia kapitola na budúci týžden isto mi vypadajú všetky vlasi.
Velmi pekná kapitola som zvedavá kto je nová postava z uličky.

Pane jo!!

(Samantha, 24. 11. 2012 13:39)

Tak to nám snad děláš schválně :-D Na tento okamžik se těším už snad od začátku příběhu a ty nám to takhle utneš :-) Celkově se ti kapitolka velice povedla, je napínavá, rychle mne pohltila a snadno jsem se opět vžila do celého příběhu i jednotlivých postav, i když jsem četla poslední kapitolu již před delší dobou. Jak už jsem dříve psala, strašně moc se mi líbí hlavně tvé popisy jak prostředí, tak i nálad či povah jednotlivých lidí.. Každý je jiný, nikdo není jen černý nebo bílý.. A to na tobě opravdu obdivuji, jak dokážeš krásně vykreslit jednotlivé postavy. Například Lovec nebo Sirius tu ukazují i tu svou horší stránku. I Harry je stále svůj, i když na něj to prostředí nějak působí. Jsem velice ráda, že se hned nezměnil na křečovitého dobráka, ale dějí se s ním jen pomalé a nenápadné změny. Jsem zvědavá jak si v Bradavicích povede, co se tam bude dít, jak ho ostatní přijmou a zda si třeba najde přátele, nebo se dokonce zamiluje :-) A co se bude dít ve světě, s čím bude obchodovat.. válka.. No jsem napnutá jako kšandy :-) Tuto tvou povídku mám opravdu velice ráda, baví mě. S tím, že nemáš čas přidávat kapitoly, si nic nedělej, na tohle se opravdu vyplatí počkat :-) Hlavně když je zdraví a člověk je šťastný a nic ho netrápí, a potom jde hned všechno lépe ;-) Chtěla bych toho sice ještě tolik říct, ale přece jen komentář nemá být o velikosti románu na pokračování :-) Mám na tebe ale jednu otázku: plánuješ dopsat, nebo předělat, povídku Nové Bradavice? Přeji ti ať tě psaní stále baví (protože mě - a nejsem určitě sama, tvé psaní baví velice :-)) ;-)

Ahoj

(Kim, 24. 11. 2012 13:07)

Píšeš úžasné píbehy a táto kapitola bola super. Myslím, že sa na ňu oplatilo čakať. Lentak ďalej :P
Ale ten koniec nieje od teba fér :D

kdy další?

(pavel, 24. 11. 2012 12:55)

tak to byl mazec, tak vystupňované a pak konec, doufám že bude co nejdřív nová kapitolka i přes nepřízeň času?

Proč????

(jana, 24. 11. 2012 10:35)

proč si to takhle utnula? to je ďábelský!!!! přidej další kapitolku co nejdřív, pleeaaaase!!!!!!!!!!

Sláva

(Lucik, 24. 11. 2012 10:31)

po dlouhé době kapitola
prvně jsem nemohla uvěřit ře vidím kapitolu s čáslem 7 ale hned mě to přešlo a dalajsem se do čtení
krása ale nenapínej jinak mě trefí šlak
prosíííímmmm další

Vďaka

(Vladka, 24. 11. 2012 1:15)

Super ako vždy :) ďakujem

dik

(Martin, 23. 11. 2012 23:57)

moc ti děkuji za další kapitolu a další přidej kdy chceš já počkám i celej rok na pokračování

 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA