Jdi na obsah Jdi na menu
 


5. kapitola (Č)

20. 8. 2012

Tak se po dlouhé době opět zjevuji. Konečně jsem si našla trochu času na přidání. Kapitoly jsou opravené.

Jsem teď sot zaneprázdněná. Ve středu mám jednu zkoušku a další mám další týden. Tak mi prosím držte palce, ať mi to dobře dopadne :-).

Pokusím se najít trošičku času na přidání, ale když se neučím, tak prchám ven... zkrátka co nejdál do počítače :-D. Tak se mějte hezky.

ZAZO

 

5. kapitola

 


 

Harry seděl na palubě lodi a vychutnával si ten pocit. Měl za sebou těžký úkol… nebo to aspoň tvrdil. Kdo by si pomyslel, že stačilo jen podplatit jednoho z dozorců a bylo to? Ovšem tohle Alafnesovi nikdy neřekne.

„Vypadáš spokojeně,“ posadil se vedle něj Iris.

„Ano, splnil jsem úkol,“ poznamenal vesele.

Fénix se na něj jen podíval. „Máš kamarády,“ poznamenal.

Jen se na něj podíval a nepatrně se usmál. „Asi ano,“ kývl.

Iris ze sebe vydal veselý trylek a pak se rozhlédl. „Tady se mi bude líbit…“ poznamenal a o letadle se nezmínil. Cítil, že to Harryho stále trápí. Dokázal pochopit smrt černokněžníka, bystrozora, ale ne nevinného.

'Jednou se zamiluješ… jednou najdeš štěstí.'

;„Štěstí neexistuje, Irisi… stejně jako sebeobětující láska,“ poznamenal Harry.

'Myslíš? A to, že jsi lehce někoho podplatil nebylo štěstí?' nahodil fénix.

Harry si povzdechl. „Co je štěstí na chamtivosti a na zradě? Zasloužil by zemřít…“ zašeptal. „Lidé jako on by měli být tvrdě trestáni za to, že zradí…“

Fénix se na něj smutně podíval. 'Cožpak jsi nikdy nechtěl zradit?'

Harry se na něj podíval. „Ne. Proč? Alafnes pro mě udělal daleko víc, než já pro něj. Chci ho trochu pokořit, o tom žádná, ale ne ho zradit.“

Iris sklopil hlavičku. 'Zneužívá tě, ubližuje ti, proč by si měl zasloužit tvou věrnost? Věrní mohou být jen ti, kterým dotyčný něco poskytne. Zrada vyplývá ze zklamání.'

Harry mlčky pozoroval vlny. „Ale já mám vše, co bych si mohl přát,“ poznamenal nakonec. „Jídlo, pití, peníze, mám svou moc… co bych měl ještě chtít?“

'Svobodu,' poznamenal Iris.

Harry sebou cukl, ale pak se jen zamračil. „Svoboda nepřináší nic dobrého.“

'Jak tohle můžeš říct?' vyjekl Iris.

"Měl jsem svobodu u Dursleyových"

'Ale…'

"Ne, Irisi, mě svoboda nepřinesla nic dobrého. Až jí budu mít, budu velmi opatrný, ale tou dobou už budu daleko. Svobodu dostanu, o tom nepochybuj, Irisi, ale nebudu otce vinit z toho, že mě ovládá. Dal mi všechno, o čem jsem jako malý snil. Pokud za tohle všechno je ztráta svobody, pak za to stojí."

Fénix na to už nic neřekl.

„Pojď se raději najíst. Viděl jsem v bufetu lahodné hrozny,“ zazubil se na Irise. Ten však jen kývl a dál hleděl na podlahu.

„Děje se něco, Irisi?“

'Nevím, jestli ti mohu pomoci, Harry,' poznamenal tiše.

„Pak mi nepomáhej,“ pokrčil rameny.

'V tom případě budu muset jít, nemohu s tebou zůstat, když ti není pomoci.'

Harry ztuhl. „Opustit mě?“ nadhodil tiše. V jeho hlase byla znát bolest nad možnou ztrátou a fénix se zastyděl. Jak mohl pochybovat? Je mu pomoci, jen musí být trpělivý.

„Tak si leť,“ pokrčil Harry rameny a používal nitrobranu. „Já tě nepotřebuji a tvé rady taky ne,“ mávl rukou a odešel. Iris se díval za tím dítětem. Nechtěl ho opustit, ale co už řekl, nemohl vzít zpátky. Odletí a pak se vrátí. Snad se Harry trochu změní… snad trochu pochopí.

Iris roztáhl křídla a vzletěl. Obkroužil letadlo, vydal ze sebe smutný výkřik a zmizel.

Harry mezitím seděl v podpalubí. Bylo mu smutno. Ztratil jednoho ze dvou tvorů, kteří s ním mluvili. Měl Irise neskutečně rád, ale uvědomoval si, že se tohle jednou stane. Ten čas nadešel. Je tedy jen na něm, jakou cestou se teď vydá. Ušklíbl se.

 

„Otče, jsem doma,“ vešel do vilky Harry a rozhlédl se po honosné chodbě. Jako vždy ho uchvátila. Miloval magii… byla tím jediným, co skutečně měl.

„Synu, jsi tu nějak brzy,“ poznamenal Alafnes.

„Bylo to dost složité, ale nějak jsem si poradil,“ pokrčil rameny a podal mu krabičku, ve které kýžený předmět byl.

„Ano, ano,“ pokýval Alafnes hlavou, když se podíval dovnitř. Pak však krabičku zaklapl a bedlivě si Harryho prohlédl. „Slyšel jsem o pádu toho letadla,“ prohlásil tiše. „Jsi v pořádku?“ nahodil ustaraný obličej.

„Ano,“ kývl Harry. „Nic mi není. Nebylo to tak hrozné.“

„To jsem rád,“ zazubil se Alafnes. „A teď pojď, s někým tě chci seznámit,“ usmál se.

Harry se tedy vydal za svým nevlastním otcem a rozhlížel se kolem sebe a přemýšlel, co se za těch pár dní změnilo. Bylo tu o pár obrazů více a nějaká výzdoba se taky změnila. Ušklíbl se. Alafnes nikdy dlouho žádnou výzdobu neměl, neustále něco měnil.

„Harry,“ usmál se Alafnes, když vešli do jednoho z pokojů. „Tohle je Bellatrix Lestrange a její manžel Rodolfus.“

Harry se podíval na dva zničené kouzelníky, kteří měli být v Azkabanu. „Těší mě,“ kývl jim na pozdrav a pohlédl na ženu před sebou. Zvědavě si ho prohlížela a to se Harrymu moc nelíbilo. Měla hustou kadeř černých vlasů, krásné, jasné, ale jaksi uštvané oči. Jemné rysy byly poznamenány vězením, stejně tak i její jemné rty. Byla krásná i po tak dlouhé době v Azkabanu, ale snad o to děsivější.

Její manžel na tom byl podobně. Ryšavé vlasy mu splývaly podél hlavy. Oči byly temně hnědé a téměř neživé. Rty popraskané.

Harryho zajímalo, jak by ti dva vypadali, kdyby nebyli ve vězní, ale pak se napomenul. Tihle dva byli fanatici. Ti nejnebezpečnější kouzelníci. Dobří duelanti a lidé, kteří jsou zcela lhostejní k životu tak, jako on sám. Velmi nebezpečná sorta lidí. Harry a další takoví šli do maxima a bylo jim zcela jedno, jak jejich život dopadne. Život není důležitý.

„I nás těší,“ zavrněla Bellatrix mírně nakřáplým hlasem. Přesto tam šel slyšel bývalý jemný, sladký tón. „Posílá nás náš Pán,“ poznamenala nadšeně a oči se jí až děsivě zableskly.

Harry na sobě nic nedával znát, ale vzpomněl si na rozhovor s nekromantem.

„Váš Pán je zpět?“ zvolal Alafnes. Harry postřehl zděšení a vyděsil se. Jestli takhle bude pokračovat, zaútočí, a on nepochyboval, že to nebude nic příjemného.

„Báječné,“ poznamenal jen Harry. „Co si žádá Pán od nás dvou?“ nadhodil.

Rodolfus Lestrange se na něj zamyšleně podíval. „Žádá o nové služebníky,“ poznamenal.

Harry se mu vpíjel do očí. „Sloužím jen otci. To otec rozhoduje o mé věrnosti.“

Rodolfus se ušklíbl a otočil se na Alafnese.

Harry se v duchu modlil. Nechtěl k Voldemortovi. Není smrtijed… nikdy nebude. Nikdy nepomýšlel nad útěkem. Nad zradou… ale teď ano. Pochopil, co mu Iris chtěl říci a nyní litoval, že tu není.

„Můj syn,“ řekl tiše Alafnes. „Neuznává nikoho. Sice se tváří jako poslušný sluha, ale není. Přinesl by vám spousty nepříjemností,“ poznamenal nakonec.

Bellatrix se na Harryho s úsměvem podívala a mladík si připadl jako malá myš, která hledí na velice hladovou kočku.

„Víme, jak kohokoli donutit k poslušnosti.“

„Zlomený kouzelník je těžko věrný a těžko použitelný,“ odtušil Harry s úšklebkem.

Bellatrix se rozzářila. „No… pokud by z něj nebyl jeden z nás… mohli bychom… spolupracovat?“ nadhodila. „Pán je velkorysý k lidem, jako jsi ty, Harry de Bringsi. Jistě si s tebou bude chtít osobně promluvit.“

Harry sklopil hlavu na znak pokory a pak se opět hrdě postavil. Je teď na tenkém ledě. Sice ho otec vytáhl z nejhoršího, ale to ještě nic neznamená. Pokud se Voldemort vrátil, nastali jim všem těžké časy. Nebude trvat dlouho a ten, kdo půjde proti němu, bude mrtvý.

„To by byla veliká pocta,“ poznamenal Alafnes. „No… pokud je to vše…“

„Jistě,“ kývla Bellatrix a postavila se. Přešla k Harrymu a zálibně si ho prohlížela. „Snad dostaneš rozum, chlapče,“ usmála se sladce a pohladila ho po tváři. „Brzy se uvidíme,“ prohlásila a odešla z pokoje, kde na ně čekal sluha, který je měl odvést k východu.

„Brzy se uvidíme, hochu,“ ušklíbl se Rodolfus a odešel.

Když byli oba dva pryč, Alafnes se na Harryho jen podíval. „Jdi do svého pokoje,“ zabručel. „Mám práci.“

Harry kývl a odešel. Měl plnou hlavu otázek, ale žádné odpovědi. Ve svém pokoji se natáhl na postel. Hlavu si podložil rukou a hleděl do stropu.

Voldemort… se… vrátil… nechtěl tomu věřit. Pokud se vrátil, má jistotu, že pokud ho pozná, buď jej zabije, nebo ho donutí, aby se k němu přidal. Ani jedna z těchto myšlenek se mu nelíbila.

Když takhle ležel hodinu, nevydržel to a vyšel ven. Vydal se ke stájím. Vešel a rozhlédl se po koních. Samé vzácné druhy. Zlatý pegas, černý jednorožec, ohnivý, pozemský, andělský. Nejvzácnější kouzelnické druhy koní. Všechny na jednom místě. Harry se usmál. Byly tu vždycky páry a jedno nebo dvě hříbata.

Harry přešel ke zlatému pegasovi a usmál se na něj. „Nazdar Loriete,“ pozdrail a vešel. Jemně jej pohladil po sametové srsti a usmál se. Tady mu bylo dobře.

„Kéž bys mohl mluvit,“ zašeptal. „Kdybych tak věděl, kolik mám ještě času.“

 

Teodor mlčky hleděl z okna.

„Něco tě trápí?“ ozvalo se za ním a tak se otočil. Hleděl do očí svého otce. Tak rád by mu řekl pravdu, ale jak by mohl? Už takhle si vyčítal, co se stalo. Kdyby věděl, co se s Harrym ve skutečnosti stalo… bylo by to pro něj katastrofální.

„Nic,“ řekl nevěrohodně.

„Můžeš mi věřit,“ poznamenal tiše Richard.

Teodor se opět otočil. „Nechci o tom mluvit s nikým. Jednou ti to řeknu, ale teď raději ne.“

„Jak myslíš,“ povzdechl si Lovec.

Teodor posmutněl. Richard se snažil. Neustále s ním mluvil. Ptal se na spousty věcí z jeho života. Byli si teď opravdu blízcí, jen jedno tajemství je rozdělovalo.

„Je krásná noc, že?“ postavil se vedle něj jeho otec.

„Ano, to je,“ kývl Teodor.

„Chtěl jsem tě o něco požádat.“

„A to?“

„Chceme napadnout sídlo Alafnese de Bringse. Máme konečně jeho polohu.“

Teodor sebou škubl. „Počkej s tím pár dní…“

„Teodore… pokaždé, když jsi o tohle zažádal, Brings zmizel a důkazy taky. Nechceš mi to vysvětlit?“ zavrčel. „Už teď tě všichni podezřívají.“

Teodor sklopil hlavu a zašoupal nohama. Nemohl vystavit Harryho nebezpečí. „Tak tedy… dobrá. Půjdu s vámi. Kdy?“

„Za hodinu,“ poznamenal nedůvěřivě Richard. „A pokud ti to nebude vadit, budu s TEBOU.“

Teodor jen kývl.

 

Harry seděl na posteli a předstíral, že čte. Místo toho přemýšlel.

Alafnes s ním měl hodinový proslov. Neustále vychvaloval Voldemorta a vysvětloval mu, jak by jim pomohl, kdyby mu Harry sloužil. Jak by je všechny ochránil.

Harry toho měl dost. Měl jistou hranici a ta se rozhodně neslučovala s tím, co by dělal jako smrtijed. Tohle bylo moc. Dokázal krást, podvádět, lhát… ale tohle? Dokáže zabít černokněžníka nebo bystrozora, ale ti se sakra umí bránit… co umí mudla? Ne… do toho nejde. To raději Alafnese zabije, i když by to bylo to největší zoufalství. Přeci jen ho má rád.

Zaklapl knihu a chystal se zabalit si, když se před ním objevil Iris.

„Co tě sem přivádí?“ nadhodil Harry.

'Blíží se bystrozoři,' pískal vyděšeně. 'Musíš pryč.'

„Ne,“ zavrtěl hlavou Harry a vstal. Nemůže tu přeci otce takhle nechat. Postavil se a čekal, až bystrozory zaznamená ještě někdo další a zavolá ho.

'Ale…'

„Irisi,“ sykl Harry podrážděně. „Rozhodl jsem se, že odejdu. Že už je toho dost, toho jsi docílil… ale nedonutíš mě, abych Alafnese nechal.“

Fénix se na něj díval. 'Pak budu s tebou.'

Harry jen pokrčil rameny.

Konečně se v domě spustil alarm. Všichni poskoci se vyřítili ven a Harry je poklidně následoval.

 

Brumbál se podíval na Teodora, který se vyděšeně rozhlížel.

„Co to s ním je?“ zašeptal Bill Weasley svému bratrovi Charliemu.

„Kluci,“ okřikla je tiše Molly Weasleyová, která, ač se to nezdálo, byla velice dobrá duelantka a v bojích se našlo jen málo těch, co by jí mohli skutečně konkurovat. Ovšem neměla to ráda a pokud jí nebylo třeba, využívala svůj talent pro boj se špínou v domácnosti.

„Teodore,“ zavrčel Moody. „Jestli je tu něco, co chceš říct, tak to sakra ŘEKNI!“ vyštěkl.

Otevřel pusu, ale pak jí raději rychle zavřel a povzdechl si.

„Vydírá tě?“ vyzvídal Richard.

Teodor se na něj úkosem podíval a pak neznatelně kývl.

„Za chvíli budeš mít klid,“ usmála se Tonksová, ale to se před nimi objevila garda.

„No vida, my si děláme starosti s ochrannými kouzly…“ ušklíbl se Moody a posavil se vedle Richarda.

Nastal boj a jak se zdálo, brzy vyhrají. Když se konečně de Bringsovi lidé začali stahovat, objevil se před nimi mladík.

„Co to má zase…“ ušklíbla se Tonksová a zvědavě hleděla na kluka před sebou. Molly jej však hned poznala a zatajila dech. Oči se jí naplnily slzami.

„Chlapče…jdi nám z cesty a nepleť se nám do cesty,“ sykl Kingsley Pastorek.

Harry se na něj podíval a podíval se kde začínají pozemky panství jeho otce. Naštěstí ještě nepřekročil hraniční čáru. Nezajímali ho tedy. A vlastně, nikdo nebyl na pozemku.

„Nechej nás jít,“ řekl Teodor a podíval se na něj.

Harry jej ignoroval. „Co jste zač? Bystrozorů tu vidím pět a zbytek jste co? Domobrana?“

„Neurážej ty malej…“

„Jsme Fénixův Řád,“ ozval se poklidně Brumbál a udělal krok vpřed. Harry vytáhl bleskově hůlku a namířil ji na muže před sebou. Brumbál se zastavil a nepatrně se usmál. Ovšem jeho oči byly smutné. Viděl v Harryho očích nechuť k životu, naprosté prázdno a otroctví. Viděl to již v mnoha očí… převážně smrtijedů.

„To je co?“

„To je organizace, kterou jsem založil, pro boj proti Voldemortovi,“ Brumbál překvapeně hleděl na mladíka, který se ani nehnul.

„Tak tady Voldemort není,“ zabručel, čímž všechny překvapil.

Brumbál si ho chvilku prohlížel. „Alafnes de Brings se dopustil mnoha prohřešků a navázal s Voldmeortem spojení, již před pěti dny.“

Harryho sklonil překvapením hůlku. Tak ten kecal ho chtěl prodat… no to mu nedaruje.

„Nechce na nás zaútočit,“ sykla Tonksová.

„S tím klukem je něco špatně,“ zabručel Moody. „Podívej se na něj. Podívej se do očí. Tohle opravdu nenávidím. Až se mi ten parchant dostane do ruky, zabiju ho.“

„Co ti ten kluk udělal?!“ sykla bystrozorka.

„Ale já nemyslel tohle dítě. Já myslel Bringse,“ zavrčel Moody.

„Copak ti to neřekl?“ pokračoval Brumbál.

„Otec se mnou nemluví o svých záležitostech,“ poznamenal pevně a opět pozvedl hůlku.

„Skloň hůlku, chlapče. Nechci ti ublížit a ty evidentně nechceš ublížit mě,“ poznamenal Brumbál.

Harry se na něj s klidem podíval. „Možná ne, ale překročíte-li tuhle hranici,“ ukázal na zem, kde se táhla nepatrná čára po kouzlech. „Budu nucen to udělat.“

Neměl Brumbála rád, ale zase nebyl krvelačný. Ani Teodorovi by neublížil, ať ho nenáviděl sebe víc.

„Tak hele,“ vyšla z kruhu bystrozorka. „Buď uhni, nebo bojuj.“

„Tonksová!“ křikl Teodor. „Nepodceňuj ho!“ řekl přísně a zachytil ji. „Neporazíš ho.“

„Ty ho snad znáš?!“

Teodor sebou škubl a Tonksovou okamžitě pustil.

„Teodore,“ řekla tiše. „Tede,“ zamumlala, když viděla tu bolest v očích.

„Co kdybychom udělali dohodu?“ vyšla na pozemek Molly Weasleyová. „Zachránil jsi mého syna,“ postavil se těsně před něj. Harry nezaútočil. Neútočil na ženy a rozhodně nechtěl na tuhle. Vzpomněl si na Rona, na její zoufalý pohled.

„Jakou?“ nadhodil Harry bez výrazu.

„Postaráme se o tebe.“

Harry se na ní chvíli divně díval. Jakoby se úplně zbláznila. Brumbálovi z oka vytekla slza, když to viděl.

„A kvůli tomuhle jsem se stal bystrozorem. Ty lidi, co tohle udělaj dítěti...“ vrčel Moody.

Harry si je dlouze všechny prohlížel a přemýšlel. Nestál o jejich pomoc. Nestál o nic. Ale Alafnes ho zradil. A on nikdy nebyl velkorysý k těm, co zradí.

V jeho očích se rozhořel plamen. Nikdy se necítil tak odhodlaně, jako tomu bylo právě dnes. „Verita ista de regare uno idia,“ řekl prastarým jazykem elfů a než se kdokoli stihl vzpamatovat, pozvedl hůlku k obloze. Vše kolem nich zablikalo a rozpadlo se.

„V Brazílii se mi bude líbit,“ ušklíbl se a zmizel. Nikdo z nich neviděl černého fénixe, který mu seděl na rameni, a který mu s přemíštěním pomohl.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-(

(terez, 5. 9. 2012 16:54)

Zazo, tak už nás nenapínej. Chápu, že nemáš čas, ale prosím prosím, přidej sem něco. Smutně koukám.

:D

(aNNAAQD, 2. 9. 2012 0:16)

Nádhera.

:D

(aNNAAQD, 2. 9. 2012 0:16)

Nádhera.

Yea

(Truhlik, 1. 9. 2012 9:39)

Píšeš skvelo ale hádam nezabudneš aj na LZT a to dokončíš :)

Len tak dalej.....

(Elena, 30. 8. 2012 9:34)

Milujem svet HP, ktorý si vytvorila. Je to originalne takto pospajane, v tvojom podani aj uveritelne. Píses tak, ze ma vtiahnes do deja a beriem to, neporovnavam, iba vychutnavam.
Paci sa mi tvoj Harry. Ak by si ho zanechala v svete Rowlingovej, bolo by to na smiech, ale tvoj upraveny svet a neúmerne silny chlapec Harry je uzasny.
Ak budes vytvarat par, nech to nie je Hermiona a Harry:-)
Inak uz len trpezlivo cakam na pokracovanie. Nenechaj nas cakat dlho.:-)

nox-aria.estranky.cz

(Aria, 28. 8. 2012 10:33)

Skvela kapitola. ^_^ Jsem zvedava, co bude v Brazilii. :-D

Supér.. :)

(Ela, 27. 8. 2012 21:47)

moc pěkná povídka i kapča.. :).. jsem moc ráda, že zase přidáváš.. :).. jen tak dál.. :)

_________________________
I added cool smileys to this message... if you don't see them go to: http://s.exps.me

Páni

(Vea, 23. 8. 2012 15:21)

To bylo něco překrásného. Už aby byl další díl :)

Teda..

(Samantha, 23. 8. 2012 9:59)

Tak tato kapitola mne opravdu uchvátila. Musím se přiznat, že mne úplně pohltila. Líbí se mi hlavně "popis" charakterů a emocí, který máš pode mého názoru opravdu velmi dobře propracovaný. Opravdu hezká povídka a velice se těším na pokračování. A velice držím palce se zkouškami, také mne jedna čeká za pár dní, tak se jdu asi začít učit :-/ :-) Přeji mnoho štěstí!! :-)

super

(kuma, 22. 8. 2012 8:13)

Skvele jen tak dal drzim palce ke zkouskam a tesim se na dalsi dily

jj

(emmicka, 21. 8. 2012 13:10)

Doslova se rozplývám, další prosím :-)

bomba

(lucik, 21. 8. 2012 12:00)

celá povídka se mi opravdu líbí a moc se ti povedla
nemůžu se dočkat pokračování
držím palce na zkouškách

:-)

(samuel, 20. 8. 2012 21:22)

Úžasné, těším se na další a snad tu bude brzy.

hp

(em, 20. 8. 2012 21:19)

Další, další, další moc prosím. Jinak držím palečky na zkoušky.

usmev

(gembler, 20. 8. 2012 20:16)

dobry dil a nejlepsi konek

ha

(Zulík, 20. 8. 2012 19:39)

Bože ten koniec bol tak úžasný.

 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA