Jdi na obsah Jdi na menu
 


18. kapitola (Č)

14. 4. 2015

Ahoj. Tak přicházím s další kapitolou, tentokrát Černokněžník. No, zrovna jsem jí dopsala, takže jsem jí nestihla opravit, ale chtěla jsem dodržet termín, ale jelikož jsem dneska měla namáhavý den, víc už dneska nedám. Chtěla jsem to delší a trochu to zkontrolovat, ale spíš si jdu lehnout. 

Rovněž chci všem poděkovat za komentáře. Všechny jsem řádně četla, jen jsem neměla čas na reakce. V práci jsme měli nával, takže... jistě víte, jak to chodí. A přes víkend jsem si užívala jarních dnů. No prostě jsem se na net nedostala. Tak doufám, že se nezlobíte. 

Snad se vám kapitola, i přes jisté nedostatky, bude líbit. Zazo

18. kapitola


Harry seděl na židli a s pozvednutou hlavou hleděl na dvojici mužů před sebou. Jeho jediná rodina.

„Harry,“ hlesl Teodor. „Je na čase, abychom si něco ujasnili, ano? Poslechneš si, co ti chce otec říci a pak nás budeš soudit.“

Harry si pro sebe cosi zavrčel, ale kývl hlavou.

Lovec teprve pak sklonil hůlku a usedl na židli vedle synovi postele. „Začnu od začátku, ano?“

Harry kývl hlavou. „To se většinou dělá, nebo chcete začít od konce a postupně se vracet, anebo…“

Lovec si ho nevšímal. „Víš, jak začala první válka s Voldemortem?“

Harry zavrtěl hlavou. Tohle ho nikdy nezajímalo. Historie? On žil přítomností.

„Fajn. V době, kdy jsem vystudoval školu a nastoupil jako bystrozor, se začali dít divné věci. Nejprve šlo o hnutí pár čistokrevných, kteří chtěli změnit pár zákonů a získat nějaká privilegia. Pochopitelně narazili na odpor. To, co začalo jako byrokratická válka, ale nakonec přerostla v první povstání. Bylo to malé a rychle potlačené povstání. Šlo jen o to, že si pár čistokrevných stouplo do ulice a zablokovalo ji. Ničím tím nedosáhli.

Pak se však věci začaly měnit. Ministerstvo usoudilo, že je třeba dohlížet na děti těch, co se povstání zúčastnili. A tak vybralo několik bystrozorů a udělali tábor, kam násilím tyhle děti poslali. Nevíme, co se tam dělo, ale ty děti to poznamenalo. Zřejmě byli svými vychovateli a dohlížiteli napadáni. Právě tihle bystrozoři zemřeli jako první.

Když se vrátili do školy, byly zahořklí, zničení a plní nenávisti. Pořádali oslavy, kam zvali další a další studenty. Tak se šířila nenávist k ministerstvu, mudlorozeným a dalším. A tak další a další děti vycházely školu. Zatímco jejich rodiče dál vedli byrokratickou válku, která nikam nevedla, oni chtěli jednat hned.

Nejprve to šlo pomalu. Pár vražd v Obrtlé, pak v Příčné a pak se to vymklo kontrole. Vymírali rodiny mudlorozených, čistokrevných… bylo jim to jedno. Kdokoli šel proti nim, byl okamžitě nepřítelem. Tak, jako byli radikální skupiny, byli i skupiny těch, co se rozhodli bojovat. Brumbál je sjednotil pod Fénixovým řádem. Mezi ně jsem patřil i já a tvoji rodiče.

Těsně před koncem války byl Fénixův řád jen čtvrtinový, takové jsme měli ztráty. Pak najednou přišel Brumbál s tím, že jedna věštkyně přišla s věštbou, týkající se Voldemorta,“ zarazil se.

Harry na něj vyčkávavě hleděl.

„Hovořila o dítěti, které se teprve mělo narodit rodičům, kteří se třikrát postavili Voldemortovi, v přesně určený čas. To dítě mělo být jediným, kdo by dokázal Voldemorta zabít.“

Harry si odfrkl. „Věštba?“ povytáhl obočí. „Jak smutné, že tomu věříte.“

„My ne, ale Voldemort ano,“ podotkl Lovec klidně. „Jedinými budoucími rodiči odpovídající počtem bojů s Voldemortem a časem narození potomka, byli tvoji rodiče a Lonbottomovi.“

Harry si povzdechl. „A co to má…“

„Poslouchej!“ sykl Lovec. „James a Frank se dohodli s Brumbálem, že se po narození svých dětí ukryjí. Tak to také udělali. Lonbottomovi využili Fideliovi kletby stejně, jako tvoji rodiče. Zatímco Lonbottomovi vsadili na Moodyho, tvoji rodiče vložili důvěru do rukou Pettigrewa, který je následně předhodil Voldemortovi. Ten zavraždil tvoje rodiče, ale tebe nedokázal. Kletba se odrazila a zabila ho. To je příběh, který se okamžitě rozkřikl.

Po celé zemi se začalo slavit. Jedni byli nadšeni, ale druzí chtěli pomstu. Pár hodin po tom, co jsi zabil Voldemorta, jsi měl mnoho obdivovatelů, ale ještě více nepřátel. Museli jsme tě ukrýt, ale nikde nebylo bezpečno.

Záhadou bylo, jak jsi přežil Avadu. Odpověď jsme ale nakonec našli. To tvoje matka, Lily. Obětovala se pro tebe a tak jsi přežil. Její krev ti zachránila život. Ta ochrana se dala prodloužit jedině v případě, že bys byl pod ochranou opět někoho z rodiny s její krví…“

„Petunie,“ došlo Harrymu.

„Ano,“ kývl hlavou. „Proto jsme tě tam dali. Aby ochrana, kterou ti dala Lily, trvala i nadále. Chtěli jsme, abys byl v bezpečí. Žádná jiná ochrana by nebyla lepší než tu, co jsme si mysleli, že máš. Navštívil jsem tě, jednou. Ale Petunie nám dala jasně najevo, že pokud tě ještě jednou někdo z nás navštíví, odhodí tě do sirotčince a tam bychom tě už nikdy nemuseli najít… nebo by tě mohli najít dřív smrtijedi.

Tak jsme tě zanechali osud. Chtěl jsem se tě ujmout, ale pro smrtijedy jsem byl cíl číslo jedna, stejně jako ostatní. Všechny smrtijedy jsme nikdy nedostali, proto jsem otálel a tys stále zůstával u Petunie. A pak… ses dostal k Alafnesovi a nám bylo řečeno, že jsi mrtvý.“

„A?“

„Nechtěli jsme, Harry, abys trpěl, a mrzí mě to,“ poznamenal Lovec upřímně. „Mělo to být pro tvou bezpečnost. Chtěl jsem si tě vzít k sobě nejpozději v době, kdy budeš v Bradavicích, ale věřil jsem, že jsi u Petunie v bezpečí a že se máš dobře.“

Harry ho mlčky pozoroval. „A pointa?“

„Teď víš, proč jsi trpěl, Harry,“ poznamenal Teodor. „Když víš, jak to je, mohl bys nám odpustit?“

Harry se na něj chvilku díval. Ale pak si povzdechl. „Já… potřebuju čas,“ podotkl nakonec. Postavil se. „Nemáme si už co říct. Budu u tebe Teodore… prozatím.“

 

Teodor se podíval na svého otce, který zamyšleně hleděl do krbu.

„Nad čím přemýšlíš?“

„Nad Harrym.“

„A to?“

„Co bude dál.“

Teodor si povzdechl. „Však nám jednou odpustí a všechno bude dobré.“

„Život ale není tak jednoduchý,“ podotkl Lovec.

„Není, ale nevěřím, že by Harry žil nenávistí.“

„Nežije, ale to ještě nic neznamená. Nejde o to, zda mi odpustí. Jak by mohl? Merline, nechal jsem ho trpět v rukou té… nelidské mrchy,“ zavrčel.

„Nevěděl jsi to…“

„To mě ale těžko omlouvá, nemyslíš?“

Teodor zavrtěl hlavou. „Neomlouvá, ale nemyslím, že by byl Harry až tak zahořklý. Váží si své rodiny. Jinak by mi nefinancoval léčbu a jistě by šel po tobě. Ani mě ani tobě se nic nestalo. Neotočil se k nám zády… nijak nám nezatápěl, i když mohl… to něco říká, ne?“

„Třeba to, že tebe ještě uznává, ale já mu nestojím ani za námahu.“

Teodor zavrtěl hlavou. „Každému černokněžníkovi za námahu stojíš a jemu ne?“ zakřenil se Teodor.

Lovec se zasmál. „A jak se má moje vnučka?“

„Zlobí. Roste jako z vody. Stále víc a víc opakuje věci po Harrym,“ zavrtěl hlavou. „Budu jí muset vysvětlit, že je dcerou bystrozorů.“

Lovec se rozesmál. „Ale když nad tím přemýšlím, viděl jsi, co má Harry? Vila, spousty zvířat…“ zavrtěl hlavou. „To si za svůj plat nekoupím ani já, ani Alastor a to nás platili královsky.“

„Hmm… Harrymu to neříkej! A ani Sarah.“

„Vypadám jako blázen?“

Oba se rozesmáli.

„Nepošleme mu tam kontrolu na ochranu zvířat? Jen abychom se zabavili?“ nadhodil Teodor.

„To by ho jen naštvalo. Už takhle to máme dost nahraně.“

„Alastor a Kingsley chtějí projít nová nařízení, jdeš se na to podívat taky?“

„Jasně. Navíc bych se chtěl Alastora na něco zeptat ohledně Harryho. Zajímalo by mě, jestli něco málo neví…“

 

Darnes pročítal protokol, když se dveře jeho kanceláře rozletěly a prudce narazily do stěny.

„JAK JSTE MOHL!“

Darnes klidně zavřel desky protokolu a vzhlédl. „Pottere, jaké příjemné překvapení. Moody, Pastastorku… Potter starší. Příjemné překvapení. Copak byste rádi?“

„JAK JSTE HO MOHL ZNEUŽÍT!“

Darnes se pohodlněji posadil. „Posaďte se.“

„Chci hned teď vědět, jak jste mohl zneužít mého SVĚŘENCE!“ běsnil Teodor.

Darnes jen mávl hůlkou a vyčaroval pohodlná křesla. Kingsley a Moody hned usedli. Ale Lovec stál stranou a probodával ho pohledem, zatímco Teodor běsnil.

„Věděl jste to, že jo? Věděl jste, že ty prachy nevědomky poslal ten blbec a nechal jste Harryho zavřít, abyste ho přiměl dělat to, co se vám zlíbí! A to jak vypadal… něčím jste ho nadopoval? CO JSTE MU UDĚLAL?“

Darnes si povzdechl. „Uklidni se Teodor, nikdy jsem ho nevydíral.“

„Takže to dělá dobrovolně? Myslíte si, ŽE JSEM ÚPLNĚ BLBEJ?“

Darnes se pousmál. „Teodore, uklidni se a sedni si. Rád to vysvětlím, ale nesmí to opustit tuhle místnost, nebo by za toho mohl tvůj synovec zaplatit životem.“

„Jak se…“

„Uklidni se, Teodore,“ zabručel Moody. „Takže? Jak znáte jeho pravé jméno?“

„Řekl mi to,“ podotkl Darnes.

Teodor překvapením dopadl do židle. „Cože?“ hlesl zcela ohromeně. „Jen tak? Vám řekl… jen tak…“

Darnes se pousmál. „Já a Harry máme za sebou pernou minulost. Neznáme se moc dobře, ale oba jsme zcela obeznámeni s historií toho druhého.“

„Cože? Jak?“ nechápal Kingsley.

„Harry de Brings byl můj osobní případ. Šlo po něm asi dvacet bystrozorů.“

„Vážně?“ hlesl Lovec.

„Bylo to tajné. Lidé nevidí rádi, když lovíme dítě, ale pravda je, že Harry byl nebezpečný a nepříjemný problém. Objevil se z ničeho nic. Silný, schopný, vytrvalý. Všem nám dělal těžkou hlavu. Hlavně když se ukázalo, co všechno dovede. To, co doposud vám ukázal je jen zlomek. Kdyby bojoval s Brumbálem… bál bych si vsadit. Nevím, kdo by vyhrál.“

„Ale on není tak silný…“ začal Kingsley.

„Možná není, ale je vytrvalý a chytrý. Nikdy jsem ho v boji neviděl, ale vím, že už v jedenácti uměl porazit vystudované čaroděje. Později se to začalo jen zlepšovat. Hodně bystrozorů ho chtěli dostat k soudu, ale soudci ho nechtěli soudit.“

„Nikdo nechce vynášet rozsudek nad dítětem,“ podotkl Kingsley.

„O věk nešlo. Šlo o zásluhy. Pro bystrozory je zločinec. Pro černokněžníky spojenec… ale pro chudé a slabé je hrdina. Alafnes měl několik panství s desítky poddaných. On se o ně nestaral. Harry ano. Léčil je, pomáhal stavět… jakmile byl z něčeho jen trošku obviněn, všichni ho začali hájit.“

„A jak vám prošlo jeho zatčení?“ nadhodil Teodor. „My ho dostali a zavřeli a…“

„A málem jsme ho propustili, kdyby sis ho nevzal k sobě,“ uchechtl se Darnes. „Objevilo se několik svědků, kteří přísahali, že Harry nikdy nic z toho neudělal, že byl tam a tam a že si to přesně pamatují. Dokonce tvrdili, že přesně ví, kdo za to mohl a některé věci brali i na sebe. Byli ochotní se nechat zavřít, jen když jejich hrdina zůstane na svobodě.“

„No páni,“ hlesl Teodor. „Musí mě nenávidět.“

„Těžko,“ odfrkl si Darnes. „Harry de Brings ležel hodně lidem v žaludku a hodně lidem stále leží. Je to kořist číslo jedna. Ale ne každý ho chce trestat. Někteří s ním chtějí obchodovat nebo ho zneužít.“

„Jako vy!“

„Ano, Teodore, stejně jako já. Já ho ale k ničemu nenutil. Přišel sám a nabídl mi obchod. Já stanovil podmínky, on souhlasil. Já svou část splnil a on splnil tu svou. Oba jsme získali, co jsme chtěli.“

„A co po vás chtěl?“ zamračil se Lovec.

„Umbredgiovou,“ došlo Moody.

Darnes se ušklíbl. „Ano. Přesně to chtěl.“

Teodor zalapal po dechu. „To… to…“

„Stal se špionem, aby Umbregiová nechala Teodora?“

Darnes jen kývl hlavou.

„To je dobrá zpráva… asi,“ zamyslel se Kingsley. „Není úplně zkažený.“

„Není a ani nikdy nebyl, jak jsem řekl, něco jsem si o něm zjišťoval už dřív, ale nikdy jsem se nedostal moc hluboko, to teprve když se stal špionem… trochu mi pomohl Iris.“

„Iris? Harryho vychovatel? On ho zradil?“ zajímal se Lovec.

„No… Iris nikdy neměl rád Alafnese a Iris je důvod, proč Harry nespadl do temnoty. Vždycky se snažil Harryho vytáhnout do světla, pokud to mám takhle říct.“

„Pořád o něm slyšíme, ale kdo je to?“ vyzvídal Kingsley.

„Irise jste už viděli. Bojoval s námi.“

„Nepamatuju si nikoho takového,“ zamračil se Lovec.

„Ten Fénix,“ ušklíbl se Darnes. „Stínový Fénix.“

„Alafnes dovolil v přítomnosti svého svěřence fénixe?“

„Pochybuju, Teodore, že o něm Alafnes věděl. Iris dokáže být neviditelný a dokáže i mluvit. Je to nejsilnější fénix světa. Což není překvapivé, když jde o stínového fénixe.“

„Ale proč jste tedy dovolil, aby byl v Azkabanu?“ hlesl Teodor.

Darnes se na něj pousmál. „Teodore. To je tajné. Nečekáš, že ti to řeknu, že ne?“

„Je to m…“

Teodora přerušil pískot.

„Promiň. Darnes,“ stiskl velitel malý kámen na svém prstenu.

„Mám tu sebevraždu. Pojď si tu mrtvolu někam hodit, bystrozore,“ ozval se Harryho hlas.

Darnes si povzdechl a promnul si oči. „Kde jsi?“

„Nevim… ale můžu ti to popsat. Strom, strom, strom… veverka… hele, támhle je nádherná sova. Musim.“

„Žádná sova. Kde sakra jsi?!“

„Nejsi moje matka!“

„Jsem tvůj nadřízený!“

„Platíš málo.“

„Plat dostáváš z toho, co si nakradeš, takže jestli je to málo, není to moje vina. Žádná sova. Nehodlám tě nahánět po lese jako posledně.“

„Nikdo tě nenutil to dělat. Beztak o nic nešlo. Jen sebevražda…“

„Jo? A můžeš mi říct, jak se mohl bodnout do jater?“

„Jednoduše, spadl zády na nůž…“

„Který padal z výšky?“

„No vidíš, jak jsi chytrý. Nezapomeň se navrhnout na vyznamenání.“

„Já tě varuju… pokud to nebude sebevražda, pošlu ti do tvého sídla kontrolu pro dohled nad kouzelnými tvory. Je ti to jasný?“

„Hmmm… a hele… on zrovna vstal. No není to zázrak?“

Darnes si promnul kořen nosu, zatímco ostatní zírali na prsten v tichém úžasu.

„Jasně. Takže když se k tobě přesunu a podám mu ruku, tak mi jí potřese.“

„Ovšem, jak jsem říkal. Stojí, může i mluvit…“

„Dobře, to chci vidět. Kde jsi?!“

„Hmmm… jsem u Čarodějného jezera.

„Hned jsem tam. Přijdu… s pár dalšími. Abychom viděli ten zázrak.“

„Dobře.“

Darnes pustil kámen. „Nejraději bych ho zabil. Jdeme?“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Úžasný

(Tomáš, 27. 5. 2015 21:23)

Po necelých 2 letech vidím konečně pokračování, to je úžasný, díky, díky a ještě jednou díky. Ta nová kapitola je naprosto úžasná :)

Řve smíchy a volá: To je boží!!!

(Rézi, 26. 4. 2015 20:36)

Miluju tohohle Harryho! Připomíná mi mýho kámoše. Taky věčný morous a přitom je strašně vtipnej :3 :D

Děkuji :')

(Harlekýna, 24. 4. 2015 23:09)

Po dlouhé době sem zavítám a hle! Ty ses vrátila! <33 :333 Zazo! Tak moc se mi stýskalo :33 .

Děkuji :')

(Harlekýna, 24. 4. 2015 23:09)

Po dlouhé době sem zavítám a hle! Ty ses vrátila! <33 :333 Zazo! Tak moc se mi stýskalo :33 .

hp

(Charli, 20. 4. 2015 22:37)

Jůůů, Černíkněžník... Bomba :)

HP

(sam, 18. 4. 2015 18:52)

Nádhera, vůbec nejde vidět a poznat, že byla taková odmlka od minulé kapitolky.
Díky :)

:-P

(Domeenika, 16. 4. 2015 19:18)

Ale som sa nasmiala,. Hlavne na tom konci, napisala si to absolutne uzasne :-P
Tak uz vedia, ze je spionom? Som zvedava na ich reakcie, u jazera....
Prosim velmo.pekne prosim sprav dalsiu kapitolkuu :-P :-P :-P :-P

Úžasné!!!

(Ansy, 15. 4. 2015 19:34)

Harry je prostě skvělý! Obzvlášť ten konec se mi líbil. Docela jsem zvědavá, jestli ten dotyčný opravdu žije nebo to Harry jen tvrdí a teď se z toho bude nějak vyvlékat. :-D Ale Teodora, Lovce, Moodyho a Kingsleyho tam určitě čekat nebude. Moc se těším na další kapitolu. :-) Obzvlášť na ty reakce.

Re: Úžasné!!!

(zazo, 16. 4. 2015 9:01)

Harry se nikdy z ničeho nevyvléká, proč by to dělal :-D. Neřeknu, jak si s tím poradí, nebo co se bude dím, ale věřím, že vás to aspoň trochu pobaví.

Harry Potter

(Amarylis, 15. 4. 2015 16:22)

Úžasná kapitola! Jsem ráda, že si se k této povídce vrátila, a tak nám dala možnost vidět jak to může pokračovat a doufám i skončit.
Můžu jedině souhlasit se Sevy, tato kapitola mi taky zpříjemnila odpoledne. Doufám, že tě inspirace neopustila, a že se brzy dočkáme další zajímavé kapitoly.

Re: Harry Potter

(zazo, 16. 4. 2015 9:00)

No já taky doufám, že se mi to podaří dopsat ;). A jsem ráda, že vám kapitola zvedla náladu.

:D

(Sevy, 15. 4. 2015 15:11)

Ohh, já ten Harryho smysl pro humor miluju! :D Zpříjemnilo mi to odpoledne s učením. :)

 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA