Jdi na obsah Jdi na menu
 


17. kapitola (č)

3. 6. 2013

Ahoj.

Tuhle kapitolu bych ráda věnovala všem, co jsou uvěznění/postižení vodou. Všem tedy přeji hodně štěstí a pevné nervy, hlavně těm, co vodou trpí už delší dobou, jen se na to tak neukazovalo (v porovnání s Prahou), což je myslím velká chyba. Doufám, že při čtení na chvilku zapomenete na těžké chvilky a třeba se i rozveselíte.

Všem držím palce a doufám, že ztráty budou co nejmenší, nejlépe žádné. 

Zazo

 

 17. kapitola

 


Suzanne rychle rostla. Nepřiměřeně rychle. V jejím případě to bylo normální. Aspoň podle Harryho. V týdnu už běhala po čtyřech a po čtrnácti dnech stála na vratkých nohou.

Suzanne kupodivu tíhla spíše k Harrymu, než ke svým rodičům. Nikdo se tomu nemohl moc divit, protože Teodor byl často v práci, Elisa byla zase v Řádu a tak většinu času byla Suza v rukou Harryho, Lovce, Moodyho nebo Elisyny matky. Tu však Suzanne měla ráda nejméně. Ani tomu se nikdo moc nedivil. Ta podivná žena nebyla nijak rodinný tip a mezi ní a Elisou byla obří propast, kterou se ani jedna nesnažila nějak snížit.

Naproti tomu Teodor se snažil s Harrym sblížit, co to šlo. Jenže se to nedařilo.

Přesto dosáhl s Harrym jistého pokroku. Harry už nebyl tolik vzdorovitý. Vypadal spíše unavený a smířený s tím, co se kolem něj děje. Nemohl říci, že je to lepší, ale aspoň měl jistotu, že Harry nebude dělat potíže.

I Řád se na Harryho díval jinak. Poté, co zachránil Suzu, stoupl Harry v jejich očích. Každý se ho snažil poznat a pochopit, jaký vlastně je. Jedno bylo však jasné. Harry se už do školy neměl vrátit.

„Jak ti je?“ zajímal se Lovec. „Vypadáš poslední dobou unaveně.“

Harry pokrčil rameny a nezúčastněně se přehraboval v jídle, které uvařila paní Weasleyová. Včera sestavoval hlášení pro Darnese. Díky svým zraněním a pomalé rekonvalescenci nemohl do terénu. Nakonec se všichni shodli, že do terénu půjdou jen, pokud budou stoprocentně zdraví, pokud to tedy okolnosti dovolí. Když budou zranění a půjde do tuhého… mohli by přijít o život. A za to jim to zase nestálo.

„Už jsi přemýšlel nad tím, co budeš v životě dělat, Harry?“ nadhodila Molly.

Jen cosi zabručel.

„Já vim, co nebude… bystrozor,“ ušklíbl se Sirius. „Ale mohl bys být třeba lékouzelník. Prej jsi dobrej.“

Harry jen pokrčil rameny.

„Dneska s tebou není moc řeč, hochu,“ ozval se Moody a pořádně ho sjel pohledem. „Od té doby, co ses vrátil jsi nějaký divný. Mučili tě snad?“

„Ne,“ broukl a dal se do jídla. Ovšem bylo vidět, že je nějaký divný.

„Tak co se stalo,“ ozvala se Elisa. „Nechceš nám už říci, co se děje? Kdo je vůbec ten Iris? A kde jsi přišel k tomu domu?“

Harry se na ni dlouze díval. Přemýšlel, ale nakonec si povzdechl. Čas pravdy… už se smířil s tím, že jeho život je řízený podivným osudem, ale takhle?

„Ten dům jsem si vzal. Je jeden z mála objektů patřící mé pravé rodině. Nechybí jim, nikdy jim ani pořádně nepatřil,“ poznamenal opatrně Harry a všichni v místnosti, manželé Weasleyovi, Moody, Lovec, Elisa, Sirius, Remus i Teodor, zbystřili. Harry nemluvil o své rodině. Nikdy.

„Ten dům sloužil jako úkryt pro ochránce rodu,“ podotkl. „Takže jsem si ho vzal. Nikdo dodnes nic nenamítal.“

„Chránil jsi někdy někoho ze své rodiny?“ zajímal se Sirius.

Harry přikývl. „Párkrát jsem to udělal,“ poznamenal bezvýrazným hlasem.

„Jistě byli rádi,“ pousmála se Elisa.

Pokrčil rameny. „Neviděli mě, nikdy,“ podotkl. „Bylo to tak lepší.“

„Tys…“ vydechl Sirius. „Zachránil život někomu a neviděl jsi je?“

Ušklíbl se. „A co na tom záleží. Oni se vzdali mě, ne já jich,“ zavrtěl hlavou. „Alafnes byl první, kdo mi vysvětlil, co je to život,“ podotkl klidně Harry. „Bylo to úžasné období mého života.“

Teodor posmutněl. „A pak jsem ti tu iluzi zničil.“

Harry mávl rukou. „Aspoň jsem si na tobě mohl cvičit lektvary,“ poznamenal. „Jednou jsem mu nalil do krku údajnou protilátku a narostla mu třetí ruka. Lékouzelníky málem trefil infarkt,“ začal se hihňat. „Bystrozoři pak prohledávali celou nemocnici,“ rozesmál se už.

Teodor se na něj zamračeně podíval. „Tys na mě testoval lektvary?“

„No a co? Byl jsi stejně mimo.“

„Já byl ještě živej.“

„No právě… to je nejlepší. Navíc… žiješ, ne?“

„Jo… co kdyby to mělo nežádoucí účinky.“

„Máš dceru… tak teď už umřít můžeš.“

Teodor se zamračil. „Spíše bych měl mít syna… ne?“

„Nemusíš. Rod pokračuje… můžeš slavit.“

„Upíři jsou neplodní.“

„Poloupíři plodní jsou,“ vyvedl ho z omylu Harry.

Moody se však upřeně díval na Harryho. „Ty jsi ho zkoušel vyléčit?“ nadhodil.

Harry se zarazil, pak pevně semkl rty a sklonil se nad jídlem.

Nastalo ticho.

„Já bych měl taky jednu otázku,“ ozval se Lovec. „Kdo platil Teodorův pobyt v nemocnici? Stát to nebyl, to jsem si zjistil a stopa končí ve Švýcarské bance. Nevíš o tom něco?“

„Ne,“ zabručel Harry.

„Ty nejsi takový hajzl, jak se snažíš tvářit, co?“ ozval se Sirius.

Harry sykl. „Tuhle urážku zásadně popírám,“ odsekl.

„Bylo by pro tebe těžké přijmout, že máš Teodora rád?“ nadhodila Elisa.

Harry pokrčil rameny. Teodor byl rodina. To bylo celé. Byla povinnost se starat… tak se to v rodinách dělá.

Teodor se pousmál. „Jsi tvrdohlavý zmetek.“

Harry si odfrkl. „To je normální, ne?“

Teodor se zasmál a pak pokrčil rameny.

Elisa už se chtěla zeptat, co to znamená, když se před nimi objevil fénix. Vypadal roztržitý.

Harry pozoroval Fakwese. Byl na přítomnost fénixů zvyklý. Iris si nejednou našel partnerku a občas pomáhal i s výchovou jejich potomků. Jednoho dokonce směl darovat Teodorovi, který se ještě neuráčil vyklubat. Celkem odchoval pět fénixů.

„Co se děje?“ ozval se Lupin a natáhl se po zprávu. „Útok na vesnici poblíž Glasgow.“

„Jdeme!“ vyskočil na nohy Pastorek. Harry se zvedl s nimi, což všechny překvapilo, ale nikdo nic nenamítal. Pak se naráz přemístili na souřadnice, které jim Lupin řekl.

Na místě byl neskutečný zmatek. Harry přistál na Darnesovi, který se na něj dost naštvaně podíval.

„Nemáš se tu motat,“ zabručel mu do ucha a pak se vyhoupl na nohy. Bysztrozor se s vrčením zvedl.

„Brumbále,“ otočil se Darnes na příchozího.

„Jak to vypadá?“ nadhodil Brumbál.

„Je tu spousty poloupírů,“ zabručel Darnes. „A několik smrtijedů. Je to peklo.“

Harry se rozhlédl. „Jací poloupíři?“

„Nevim, jsem snad vědma?“ štěkl Darnes.

„No… blbě na to vypadáš, bystrozore,“ pokrčil rameny.

„Teď na tohle není čas, Harry,“ zamračil se Brumbál. „Kouzla znáte?“ otočil se. Všichni kývli hlavou.

Harry povytáhl obočí, ale mlčel.

Darnes rozdal úkoly a naplánoval akci velice rychle. „Připraveni.“

Harry si povzdechl, ale hned na sebe vzal pravou podobu. Na rameni se mu zviditelnil Iris. Bitva začíná… nebo by začala, kdyby na něj všichni nečuměli s pusou dokořán.

 

Harry vyskočil na střechu domu a rozhlédl se. Všude byli smrtijedi. Některé znal, jiné ne.

Harry uskočil stranou a zasyčel. Před ním stála mladá žena. Konstanc Malfoy, byla to poloupírka, jako on.

Harry jí moc neznal, ale věděl o ní, že nedosahuje takových kvalit, jak si někteří mysleli.

„Potter?“ zasykala a v očích se jí objevilo pobavení.

Harry chápal, proč lidé jako ona končili jako ochránci rodu. Nelidé. Těmi se stávali ti horší. On byl výjimkou… on si svůj osud zvolil sám a dobrovolně. Alafnese tehdy málem trefil šlak.

Konstanc se rozeběhla.

Harry uskočil stranou a se zaujetím se díval, jak Konstanc prudce zabrzdila. S úšklebkem se otočila. „Copak, bojíš se?“

Harrymu se na tváři nepohnul ani sval. Byl opatrný. Nevěděl o téhle poloupírce nic a tak se rozhodl nechat jí, ať se převede.

Konstanc na něj útočila, ale on pořád jen uskakoval a čekal. Akorát uskočil ke kraji střech, když ucítil tlak na spánku. Někdo na něj útočil nitrozpytem. Zavrčel a opět uhnul. Kopl do poloupírky a ta spadla ze střechy. Rychle jí následoval. Konstanc ztěžka dopadla na zem. Nebyl to nejlepší dopad, ale rozhodně jí to nezabilo. No… o tuhle drobnost se Harry postaral. Prudkým trhnutím jí utrhl hlavu. Krev se rozstříkla na všechny strany.

Následně vzhlédl. Díval se do očí Reguluse Blacka a vedle něj se objevil Harold Nott a jeho syn, Gerald.

„Tři na jednoho, jak milé,“ zasyčel Harry podrážděně.

Regulus se ušklíbl a vyrazil.

Harry uskočil, ale to už na něj skočil i Nott mladší a pevně ho svým tělem přikoval k zemi. U Harryho se klidně postavil Nott starší.

„Rozluč se, Pottere,“ zašeptal a nahnul se nad ním.

Harry se vzepřel, Trochu s Geraldem pohnul, ale to už ho svázaly provazy, které vyčaroval Regulus. Jeden se mu bolestně zařezával do krku a škrtil ho.

„NE!“ uslyšel výkřik. Podle hlasu to byla Elisa.

Nad ním se najednou zablesklo a tři poloupíři čelili ostrému náletu Irise. Harry sebou zazmítal a byl volný. Vyskočil na nohy a kopnutím odhodil Harolda, který se chystal k dalšímu útoku. Další útok pocházel od Reguluse. Heralda měl v pařátech Iris.

 Ovšem i tak čelil dvěma starším a zkušeným nepřátelům. Pokusil se dostat od nich trochu dál, aby měl prostor na kouzlení, ale Harold jej chytil za nohu a praštil s ním o zeď. V lebce mu zapraskalo. Před očima měl chvilkami tmu. Potřásal bolestivě hlavou, aby lépe viděl, ale nedařilo se mu to. Zničeně ležel na zemi a čekal nevyhnutelné.

„Jděte od něj!“ uslyšel před sebou Elisin hlas.

„Jdi odsud,“ zamumlal Harry. „Tohle není…“

„Ty mlč!“ sykla Elisa rozzuřeně. „Tohle je můj syn, a jestli se ho jen dotknete…“

Harry ztuhl.

Poloupíři se začali smát.

„Tak tohle si užijeme,“ poznamenal Regulus.

„Obávám se, že ne,“ uslyšel hlas Lovce a následný náraz a heknutí bolesti.

Potřásl hlavou a pevně semkl víčka. Posléze otevřel oči a vzhlédl. Konečně viděl jasně a rána na hlavě se začala zacelovat.

Vyskočil na nohy. Podíval se na scénu před sebou. Lovec s Elisou dávali Regulusovi zabrat, ale ten byl stále hodně rychlý.

Harry se soustředil, počkal si a pak vystřelil. Přeskočil Elisu kotoulem a jednou dobře mířenou pěstí srazil Reguluse na zem. Ten se vymrštil a skočil na něj, Harry však ustoupil a popadl Reguluse. Otočkou ho od sebe odhodil a pak ho sestřelil kouzlem Sluneční šíp. Black se pokusil čarovat, ale byl moc pomalý. Náhlý Harryho výpad jej zaskočil a to se mu stalo smrtelným.

Harry se ušklíbl a hvízdl na Irise, který způsobil Heraldovi velké problémy. Iris klidně přeletěl k Harrymu a láskyplně mu přejel zobákem po tváři.

„Jsi v pořádku?“ doběhal k němu Elisa.

„Nic mi není,“ odtušil a díval se, jak se smrtijedi přemisťují. Vyhráli.

Vítězové nadšením vyjekli.

Harry se pohrdavě ušklíbl. „Budu v domě,“ odtušil a přemístil se pryč. Nemusel tu být.

Došel do svého pokoje, odkud se dostal do koupelny. Okamžitě si pustil teplou vodu a pořádně se omyl. Málem ho dostali. Nijak ho ta myšlenka neděsila. Byli tři, on jeden. Tři zkušení poloupíři určení k zabíjení silnějších a schopnějších. Bylo by překvapivé, kdyby je dokázal porazit s lehkostí. Takhle si aspoň ujasnil, jak dobře jsou cvičeni Angličtí poloupíři. Další střet bude vypadat jinak.

Když vyšel z koupelny, cítil se o dost lépe. Iris jej klidně očekával, usazený na čele postele. Chvilku se na sebe dívali. Pak se Harry usmál a vzal na sebe svou běžně používanou podobu.

„Díky.“

Iris jen natočil hlavičku a vydal ze sebe lehký trylek.

„Tak, co dneska budeme dělat?“ nadhodil a posadil se na postel. Iris přeskočil na jeho rameno a tak se Harry mohl klidně postavit a přešel k velikému oknu. Zadíval se do obyčejné zahrady a zamyšleně se díval na tu klidnou scenérii.

„Válka začala… co dál?“ nadhodil.

‚Musíš si najít svou cestu.‘

„A neudělal jsem to už náhodou?“ zasmál se a podíval se na bezmračné nebe. Slunce se sklánělo nad obzorem a ozařovalo zemi rudými paprsky.

Přemýšlel, když někdo zaklepal na dveře. „Teodor je v nemocnici.“

Podíval se na Elisu, která vstoupila do jeho pokoje.

„Nic vážného,“ poznamenal Harry.

„Ne… to není,“ poznamenala klidně. „Takže… Harry Potter.“

Zavrčel.

„Ne, že by to bylo překvapující,“ poznamenala nakonec.

„Jistě.“

„Lovec s tebou chce mluvit.“

„Já s ním ne.“

„Je to tvůj děda.“

„No a?“

„Záleží mu na tobě.“

„Ovšem.“

Elisa si povzdechla. „Zkus to.“

„Co?“

„Zkus odpouštět. Je to divný, ale někdy je to příjemný pocit… rozhodně lepší než nenávist.“

Pokrčil rameny.

Elisa k němu přišla a položila mu ruce na ramena. „Jsi velký kluk, Harry a máš rodinu. Jasně, asi to zvorali, ale… proč bys měl zahazovat tu příležitost?“

Harry se na ní kysele podíval.

„Máš nás,“ dodala a objala ho.

Harry hekl a Iris musel změnit stanoviště pobytu. Zatímco Iris to ocenil spokojeným zpěv, Harry to ohodnotil podrážděným zasyčením.

„Další pitomec,“ zamumlal si spíše pro sebe. Elisa se však rozesmála, odtáhla se od něj a pak mu mírně drcla do ramene.

„Pojď ty morousi. Teodorovi to udělá radost.“

„A mě břichabol,“ zavrčel Harry.

Elisa nad ním zavrtěla hlavou. „Dělej si, co chceš.“

„Taky že budu,“ odsekl.

„Jistě… ty se beztak jen bojíš.“

Harry jí probodl pohledem a přemístil se… prej bojí.

Harry se zarazil ve dveřích, protože v nemocničním pokoji stál Lovec a z postele ho pozoroval Teodor. Dveře se za ním okamžitě zavřely.

„Promluvíme si,“ poznamenal Teodor klidně.

Harry zavrčel a potlačil nutkání vykopnout dveře. Podle toho, jak na něj mířil Lovec hůlkou, by daleko stejně neutekl. Tohle Elise nezapomene.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

úžasné

(Thanan, 12. 9. 2013 23:07)

Znovu jsem si přečetla tuhle povídku a znovu musím říct že to byla úžasná povídka a nemůžu se dočkat pokračování :-D Chudák Harry, takhle ho stále objímat :-D

Prosííííííím

(Janka, 5. 9. 2013 22:42)

Prosím ťa, daj čo najskôr novú kapitolku... táto poviedka je super a neviem sa jej nabažiť:) ... súhlasím s kumom ale aj tak by som bola rada, keby že je kapitolka čo najskôr :D.

...

(karol, 31. 7. 2013 14:37)

úžasná povídka, doufám že budeš pokračovat =)

bude ci nebude

(kuma, 26. 6. 2013 20:09)

Kapitola je dobra ale otazka zni chci kapitolu hned(mene info dej nulovy) nebo si pockam na kvalitu + jsou tu i jine povidky co potrebuji hodit new kapitolu nejen cernokneznik a ja si rad pockam na kvalitu navic nemuzem uhanet zazo aby pro nas ctenare furt neco psala.Ja psat povidky neumim ale predstava ze prindu utahnej z prace a prectu si koment uz bude kapitola tak dotycnyho poslu nekam a jak naschval bych kapitolu nepridal :D a ma te to.

Ahojky

(Vea, 22. 6. 2013 21:24)

Bude už brzo další kapitolka?

Re

(vita, 15. 6. 2013 10:14)

Super kapitola moc se těšim na další a mam dotaz budeš pokračovat v psaní Řádu dobra a Nové Bradavice????

:)

(kim, 14. 6. 2013 19:37)

Chudák Harry, to bude vysvetlovania a otázok... :D
jeho predstavenie bolo pre mňa prekvapenie :)
Znova úžasná kapitola, neviem čo dodať

Umírám

(ElisWolf, 10. 6. 2013 16:10)

Páni pěkně ses rozjela docela se těším na další díl. Ten konec je nejlepší sjem zvědavá jak se z toho harry vyklouže. Jinak přidáš brzy kapitolu k lordu z tirosu? Nedávno jsem celou ságu přečetla i staré vidání. nic proti a starého lorda z tirosa a bezva prázdniny jsem měla radši bylo to víc fantasy ale nic proti tobě. Jsem teda zvědavá an tu bitvu.

xD

(Eski, 5. 6. 2013 22:35)

Člověk přijde po nějaké době na stánky a takové příjemné překvapení v podobě dvou kapitolek xD...obě jsou super a doufám, že co nevidět tu budou další xD

(:)

(Annie, 5. 6. 2013 21:41)

Úžasná kapitola :). Konečně se dozvěděli pravdu, ale doufám, že jim Harry jen tak neodpustí...

:)

(Noxis, 4. 6. 2013 14:41)

Arg... nenávidím, když to vždycky takhle ustřihneš, je to k zbláznění :D ale jinak je to prostě skvělé, dokonalé, boží...
Ještě mě napadá, na začátku se zřítilo letadlo a já jsem jen zvědavá, cože to vlastně mělo být. Takže se chci zeptat, jestli se k tomu ještě vrátíš (jestli to má nějaký vyšší uděl v zápletce), nebo to bylo jen na doplnění děje :)

Re: :)

(zazo, 4. 6. 2013 17:00)

To letadlo hlavně sloužilo ke spojení mezi Harrym a Antalim, ale zatím jsme se nerozhodla, jak bude děj dá pokraačovat, takže ti neřeknu, jak ho použiju a pokud vůbec ;)

Re: Re: :)

(Noxis, 5. 6. 2013 17:03)

Jasně, děkuji za odpověď :D

:)

(Charli, 4. 6. 2013 23:34)

Ne, nestihla jsem napsat koment k minulý kapitolce... Ty teda jedeš.. Suprový, fakt jo! :D

hp

(samuel, 4. 6. 2013 21:30)

Takové utnutí. Teda. doufám, že další díleček bude brzy. :-)
Opravdu velikánská pochvala.

:D

(patka, 4. 6. 2013 18:31)

Tak skoro som síce novú kapitolu nečakala, ale čím skôr tým lepšie :D A prečo to musí každý vždy utnúť v tom najlepšom??! Ďalej sa budem opakovať - kapitola bola skvelá, úžasná, príliš krátka, dokonalá...

bomba

(Lucik, 4. 6. 2013 18:16)

ha konečně se to provalilo
tyhle okamžiky šoku a odhalení mám nějraději
díky ti, nemůžu se dočkat dalšího dílu

No snimam klobuk :D

(Domeenika, 4. 6. 2013 9:29)

Keď som videla, tie povodne zhrozila som sa. Dufam, ze vsetci co byvaju blizko riek su v poriadku.

A teraz k poviedke :D

Táto kapitolka je geniálna. Rozmýšľala som ako ho prezradíš, že Harry DeBrigns je vlastne Harry Potter, ale táto možnosť ma ešte nenapadla. Strašne som sa nasmiala na tomto :

"Harry si povzdechl, ale hned na sebe vzal pravou podobu. Na rameni se mu zviditelnil Iris. Bitva začíná… nebo by začala, kdyby na něj všichni nečuměli s pusou dokořán."

Som veľmi zvedavá na ich rozhovor :P Tak prosím pokračuj v pásaní a daj čo najskôr ďalšiu kapitolku :D

Domeenika :D

:)

(kate, 4. 6. 2013 8:34)

ma este zmysel pisat, ze aj tato kapitola, ako aj ostatne je zase uzasna a super? :D

 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA