Jdi na obsah Jdi na menu
 


16. kapitola (č)

30. 5. 2013

Ahoj, tak s velkým spožděním dávám NEOPRAVENOU kapitolu :-/. Bohužel jsem poslala kapitolu betě, ale ta mi zatím neposlala opravenou kapitolu. Ani jsem an ní doposud neměla štěstí. Takže to zkuste přežít. (Už takhle mám málo času na psaní, natož kontrola pravopisu... uch... no... další kapitola, zkusím do víkendu, ale nepočítejte s opravou. Nevím, jak se spojit se svou betou. Zprávy mi nebere a ICQ nechodí. Jiné spojení nemám. Takže zkuste být s pravopise trpěliví, prosím :-D ) . Možná bych příští týden konečně přidala i Lorda z Tirosu ;). 

 

Tuhle kapitolu věnuji: Kuma; Charli (za jejich postřehy) a všem ostatním, co museli tak dlouho čekat na kapitolu. 

 

16. kapitola

 


Harry se rozeběhl a skočil. I když byl upírem, bylo nepravděpodobné, že tu propast přeskočí. Jeho odhad byl správný, když začal padat do hlubin rokliny. Pád trval dostatečně dlouho, aby proklel Darnese a celé zatracené bystrozorské oddělení.

Pokusil se ještě zastavit pád kouzlem, ale i tak dopad přišel prudce a možná i trochu nečekaně. Harrymu náraz vyrazil dech a všechno se ponořilo do krvavého oparu, než nastala absolutní tma.

 

Teodor rázoval po domě. Harry se doposud nevrátil.

Elisa ho od křesla ustaraně pozorovala a přitom i hladila vzdouvající se břicho.

„Myslíš,“ zamumlal Teodor. „Že se mu něco stalo?“

„No…“ znejistěla Elisa. „Nemohl… utéct?“

„NE! Tyhle pochyby musí přestat, Eliso. Vzpomeň si, jak to dopadlo posledně,“ běsnil.

Žena mírně sklopila oči. „Já vím, ale je… černokněžník.“

„NO A CO, TY SEŠ BYSTROZOR A PROTO JSI SVATÁ?“ zařval na ni. „BYLA JSI TO TY, KDO PUSTIL BELEMA, BYLA JSI TO TY, KDO DOPOMOHL GANGU KREVENSŮ… jsi snad lepší?“ zavrčel naštvaně.

Elisa uhnula pohledem, aby si Teodor nevšiml slz v jejích očích. Jenže ten byl natolik rozrušený, že by si jich nevšiml za žádné okolnosti.

Hodiny odbili půlnoc, ale Harry se stále neobjevoval.

 

Darnes stál nad postelí v tajném sídle špionů. Harry de Brings, tedy, Harry Potter, jak vyplývalo z jeho vzhledu, byl ve strašlivém stavu. Měl zlámaná žebra, potrhaná plíce a několik cév bylo roztrhaných. Kosti končetin měl různě polámané a ostré úlomky si na něm také vybraly svou daň.

Darnes byl v šoku, když ho Antali našel. Harry byl ve své poloupíří podobě, kdy se nedalo pochybovat o spojení s rodem Potter, rysy v jeho tváři byli až moc jednoznačné. Byl neskutečně podobný Jamesi Potterovi a Darnes nalézal i společné rysy s Lovcem.

Přesto to co se stalo, bylo zlé. Harry by neměl být takhle zřízený. Poloupíři se uměli regenerovat. Tak co se tedy stalo? A kde vůbec byl a co se tam stalo? Ano, poslal Harryho zjistit něco o obchodech s ‚bílým masem‘, jak se říkalo, ale z toho, co se k němu dostalo, nebyl Harry v Anglii, když spadl ze srázu. Kde tedy byl? A jak to, že spadl?

Lady Mardenvelová, která zde měla na práci léčení, byla černokněžnice, jak jinak. Byla to odbornice přes černou magii, ale současně dokonalá léčitelka. Darnes jí oslovil na doporučení od jeho kontaktů z podsvětí.

Po téhle práci skočila s nadšením a doposud si stěžovala jen na nedostatek práce. Nyní však byla zaměstnaná více než dost a její jindy unuděný výraz ukazoval notnou dávku překvapení, jako profesionálního zaujetí.

„Přežije?“ zeptal se jí, když kolem něj procházela s lektvary na podnose a několik podivně vypadajícími nástroji, které vypadali spíše jako nástroje k mučení, než léčení.

Nad dotazem jen pokrčila rameny. „To zjistíme.“

Darnes se zamračil. „Dejte mi vědět, až to bude jisté.“

Jen kývla hlavou, ale nepodívala se na něj.

Darnes se tedy otočil a vydal se na ministerstvu. Nebylo mu právě nejlépe. A musel přemýšlet, co řekne Teodorovi a Elise. Elisa navíc teď byla v rizikové fázi těhotenství. Před třemi dny měla zdravotní potíže a léčitelé se obávali předčasného porodu, který by byl pro poloupírka smrtelný.

Zabořil tvář do dlaní. Musí něco vymyslet, ale co? Má mu to říci, nebo ne?

Tři dny mlčel a odmítal vyhlásit pátrání po zmizelém Harrym de Bringsi.

Za tu dobu zjišťoval co se děje. Místo toho našel pět vděčných slečen, které mu poslali poděkování za záchranu života a ujišťovali ho, že tajemství špiona neprozradí. Dokonce svolili k neporušitelné přísaze. Ty mu popsali, že je unesli poloupíři, a že je chtěli buď prodat na orgány, nebo do nevěstince. Harry jim zachránil život.

Po třech dnech přišel dopis. Volali ho ke špionům. Když vstoupil do nemocničního oddělení, nalezl všechny tři pracovníky špionů u postele. Jeden z nich, Harry, ležel a byl při vědomí. Měl černé kruhy pod očima, velice výrazné. Obličej měl křídově bílý a rty vybledlé. Vypadal hodně špatně.

„Regenerace je problém,“ řekla černokněžnice.

„Překročil limit,“ poznamenal Antali.

Harry se na něj klidně díval. „Ale zvládnu to,“ zamumlal.

„V to doufám,“ zamumlal. „Jak dlouho?“

„Měsíc, možná víc.“

„Budu to muset Teodorovi říct.“

Harry hlesl. „Ne… Elisa čeká to malé. Prostě řekni, žes mě našel v nějaké věznici kdesi…“

„To bude ještě horší, nemyslíš?“ nadhodil.

„Řekni, že je to nedorozumění, a že už jednáte s úřady. Já jim to pak řeknu sám,“ hlesl.

„Měl byste jít, musí odpočívat,“ promnul si ruce Antali. „A když to nepřežije… bude to o hodně lepší.“

Darnes nad nimi zavrtěl hlavou a vydal se ven. Nejprve zašel za Teodorem a řekl mu Harryho vymyšlenou historku.

„Co?“ nechápavě na něj hleděli. „Někdo něco proved a hodil to na něj?“

„Jo,“ kývl hlavou. „Všechno bude v pořádku, jen ty papíry potřebujou čas.“

Teodor zavrtěl hlavou, ale viditelně se mu ulevilo. Večer to pak mohl říci Elise.

„Já… je mi líto, jak jsem se choval, Elis.“

Ta se jen usmál a pohladila ho po tváři. „Já chápu, že jsi už naštvaný a máš pravdu, ty pochyby prostě musí přestat,“ políbila ho. „Nevyrazíme si někam?“

Teodor se zazubil. „Kam jen budeš chtít.“

„Co takhle do restaurace Třetí naděje?“

„Kam jen budeš chtít,“ zazubil se. Oba se co nejlépe oblékly a vydali se do jedné z nejdražších restaurací a poté, co byli ujištěni, že mají volno a mohou přijít.

V restauraci bylo rušno. Byli tam kouzelníci z vysokých společenských tříd. Většinou šlo o smrtijedy.

„A… Teodor a Elisa, rád vás vidím spolu,“ přivítal je Brumbál a hned je vybídl, aby se posadili k němu ke stolu.

Celkově večer probíhal poklidně, dokud nepřišel Malfoy se svou rodinkou.

„Potter, slyšel jsem o té tragédii. Je příjemné vědět, že jste se přes to přenesly tak rychle, ale měl jsem za to, že… jste si svého svěřence oblíbil.“

„O čem to mluvíš?“ sykl Teodor.

Malfoy se úlisně usmál. „Ale… tobě to neřekli, to je skutečně smutné. Čekal jsem, že ti to velitel oznámí, přeci jen… Brings ti byl svěřen, aby ses o něj postarat a přitom… taková tragédie.“

Teodor na něj dost naštvaně hleděl. Elisa na něj nejistě hleděla.

„Luciusi, co kdybys nám pověděl, co se stalo?“ nadhodil Brumbál.

„Och… opravdu to nevíte?“ mlask pobaveně. „Budiž, tedy vám to musím říci sám. Tvůj svěřenec se zapletl do jakési akce, či co to mělo být a nešťastnou náhodou spadl ze srázu. Bylo to moc ošklivé.“

Teodor se na něj naštvaně podíval. „Jistě,“ odfrkl si. „Krom toho, že je Harry odolnější tak…“

„Můj drahý příteli, ty to nechápeš. NIKDO a NIC nedokáže přežít takový pád. Ani vlkodlak, ani upír, by to nezvládli,“ uculil se. „Ale… věřím, že to taková ztráta není. Vždyť je to naprostý grázl, že? Přeji hezký večer.“

Teodor seděl jako opařený. „Mrtvý?“

„Neposlouchej ho, Tede. Znáš Malfoye,“ konejšila ho Elisa a vypadala velice ustaraně.

„Teodore, Darnes by jistě netvrdil, že Harry žije,“ ujistl ho Brumbál. „Kdyby byl po smrti a nechtěl ti to říci, jednoduše by tvrdil, že Harry utekl nebo něco na ten způsob. Jsem si jist, že je Harry v pořádku a Lucius jen zaslechl nějakou nepodloženou historku, kterou si někdo upravil podle sebe.“

„Snad máte pravdu,“ zamumlal Teodor. „Musí to tak být,“ poznamenal rázně. „Proč by jinak Darnes říkal, že žije, co?“

„Přesně,“ usmála se Elisa. „Všechno je jistě v nejlepším pořádku a tvému svěřenci menší nedorozumění prospěje. Měl ti říci, kam jde.“

Teodor se usmál. „Tohle nedorozumění mu jistě neublíží.“

„Jsem o tom přesvědčen,“ poznamenal Brumbál. „No… já vás opustím, příjemný večer.“

 

Trvalo měsíc, než se Harry mohl postavit a týden, než mohl normálně chodit. Měl sice ještě stále nějaké oděrky. Kupříkladu ta modřina u oka, zlomený levý tesák a musel se belhat o holi. Ale co bylo nejhorší, nemohl změnit podobu. Aby to čert vzal.

Antali mu zatím sháněl různé informace a celkem oddělení pracovalo. Dokonce se povedlo získat další čtyři špiony, kteří momentálně byli v terénu.

„Měl byste ležet,“ osopila se na něj léčitelka.

Zavrtěl hlavou a zmučeně si povzdechl. „Elisa rodí. Chci tam být.“

„Ještě nej… ale, kašlu na tebe,“ mávla rukou a vrátila se do své pracovny.

Harry se zmoženě postavil a přemístil se. Strašně to bolelo, ale odhodlaně šel dál. Elisa rodila doma, jak bylo zvykem, takže aspoň nemusel do té strašné nemocnice.

Zmateně se díval na výjev před sebou. Nejbližší přátelé Elisy seděli v pokoji a Teodor pochodoval tam a zpátky po pokoji.

Děkoval bohu, že se mohl aspoň zneviditelnit. V pokoji bylo narváno. Weasleyovi, Brumbál, Lupin, Black, Pastorek, Moody a, pokud měl Harry přesný odhad, rodiče Elisy. A on by byl značně nerad, kdyby musel předstoupit před všechny ve své prvé podobě.

Harry se díval na Teodora, který vyplašeně pochodoval tam a zpět. Jen nad tím zavrtěl hlavou a přesunul se do rohu, kde byl lépe ukrytý a vyčkával. Domem se rozlehl výkřik.

Harry si povzdechl. Všichni mlčky hleděli na dveře. Ty se za chvilku otevřely a v nich stála mladá žena, očividně porodnice nebo léčitelka. Tak jako tak nedělala na Harryho dobrý dojem.

„Je mi to líto,“ špitla žena. „Ale… ta malá se narodila mrtvá.“

Harry potlačil odfrknutí a vydal se za Teodorem, který se z místnosti vyřítil. Ostatní ještě chvilku seděli, ale pak se vdali do pokoje rodičky.

Harry se přesunul k pultu, kde leželo nehybné tělíčko miminka zabalené v bílé gáze. Byla vidět bledá zkrvavená tvářička dítěte. Harry se nad dítětem nahnul a poslouchal. Srdce nebylo a plíce se nenadouvaly, ale magie, ač maličká, mírně jiskřila. Ušklíbl se a zavrtěl hlavou. Teodor byl blbec, že si na narození poloupíra přizval obyčejnou nezkušenou ženu. Každý znalý věděl, že upír byl mrtvý a pokud se rodil poloupírek, rodil se vždycky v upírské hibernaci. Srdce i plíce se hýbali natolik pomalu, že to bylo těžké zachytit, proto se test života prováděl pomocí magie. Když magie chyběla, byl poloupírek mrtvý.

Teodor držel Elisu, která plakala. Mírně s ní kolébal a šeptal jí dutým hlasem, že bude všechno v pořádku. Ostatní postávali kolem, jako svědci nějaké pochybné církve pořádající přiblblý rituál.

Harry nad nimi mávl rukou. Vyčaroval si žínku a začal malou omývat.

„Více nemohu udělat,“ poznamenala žena.

Harry se na ní ohlédl a zavrtěl hlavou. Sehnul se opět nad svou sestřenicí a pečlivě se o ni staral. Uvolnil jí dýchací cesty a řádně jí omyl. Nikdo si tělíčka nevšímal. Každý tu smutnou scénu přehlížel. Matka Elisy odešla jako první, pak odešel Brumbál, Pastorek, Weasleyovi, Black a Lupin. Moody, Lovec, Teodor a samozřejmě i Elisa, zůstali.

„Je mi to moc líto, Teodore,“ poznamenal Lovec.

Harry maličkou zvážil a zkontroloval jí několika diagnostickými kouzly. Ten prcek byl očividně naprosto v pořádku. Zajímalo ho, proč jí žena tak rychle pohřbila. Jednoduchým enervarte maličkou probudil a vzal si jí do náruče.

Maličká otevřela modré oči a mžourala kolem sebe. Ještě byla moc malá, aby něco pořádně viděla, ale Harryho magie a tělesné teplo se jí očividně líbilo, protože ani nezačala křičet. Ne, že by to bylo u poloupírka něco divného. Ti byli vždycky tiší.

Mrňousek ho pozoroval jako malá zakuklená housenka. Harry jí přejel prstem po tváři a prcek na to reagoval zafňukáním, ale nikdo to nezaznamenal, protože Elisa byla žalostně hlasitá. Harry se musel obdivovat její matce, že jí v tom nechala. Ale byla pravda, že se ty dvě neznaly a vztah si ještě nevytvořily.

„Je něco, co můžeme udělat?“ zajímal se Moody.

Teodor zavrtěl hlavou a pak šokovaně zamrkal. „Kde je?“ hlesl.

Moody se otočil. Tělíčko bylo samozřejmě pryč. Moody jen pohnul svým kouzelnickým okem. „Je v kolébce,“ poznamenal, pak se zarazil. Prudce se postavil a udělal několik kroků. Pak se nahnul nad postýlkou a vzal maličkou do náručí. Ta kňouravě otevřela oči a hlasitě dávala najevo, že se jí probuzení nelíbí.

Harry se pousmál a přemístil se. Dál ho tu není třeba. Jakmile se objevil u sebe na panství, padl vyčerpání do postele a usnul. Skřítci se o něj okamžitě postarali a Iris se uvelebil ke spánku nad postelí.

 

Teodor se usmíval na Elisu. Seděli na schůzi Řádu, zatímco jejich malou Suzanne hlídala Helen Darbiová. Stará známá Albuse Brumbála a dávná milenka jeho otce.

Elisa sršela vtipem a neustále měnila podobu, jak si kdo přál. Narození dítěte jí udělalo dobře a zapomněla na všechny útrapy a neštěstí. První týden se od Suzanne nehnula. Tohle byl první den, kdy ji Teodor přesvědčil, aby byla s nimi a malou svěřila do péče Helen.

Zrovna končili poradu a všichni se rozešli. Zůstali jen oni, Weasleyovi, Kingsley, Moody a Sirius s Remusem.

„Tak mi půjdeme, díky, Molly,“ usmál se Teodor. Elisa k němu přišla a stiskla mu ruku.

„Užijte si večer,“ šklebil se Sirius.

Teodor se rozesmál, zatímco Elisa ho praštila do ramene. Jejich popichování přerušila sova, která před ně přistála. Jelikož byl adresovaný Elise, převzala obálku a otevřela jí. Ven vyndala špinavý a nevzhledný dopis. Rozevřela papír a četla na hlas zprávu.

 

Má sladká bystrozorko,

Možná se ti povedlo utéct s dítětem, ale to může být moje stejně, jako toho zkurvysyna. Ať tak nebo tak… je moje. Jistě z něj bude hezký vlkodlak.

S nezměrnou láskou

Šedohřbet

 

Elisa vyjekla a upustila dopis. „Suzanne,“ vydechla a okamžitě se přemístila. Teodor i ostatní se k ní hned přidali.

Dům byl v plamenech a nad ním viselo zlověstné znamení zla.

„NEE!“ vyjekla Tonks a chtěla se k domu rozeběhnout, ale Sirius jí zachytil a pevně držel. Lovec brzdil Teodora a sám zděšeně hleděl na dům, který se v následující chvíli s třeskem zřítil k zemi. Následoval ohromný výbuch, jak se plamen dostal do laboratoře, která v domě byla.

Chvilku bylo ticho. Všichni s hrůzou hleděli na scénu před sebou. Elisa se třásla stejně, jako Teodor.

„Za tohle je zabiju,“ sykl a chtěl vyrazit za smečkou, ale Lovec ho stále držel.

„Uklidni se. Ničemu to nepomůže. Slyšíš?“

„Suzanne bude naživu. Šedohřbet jí chtěl přeci přeměnit, slyšíš?“ přistoupil k němu Lupin. „Žije.“

„Ale jak dlouho?“ vyjekla Elisa. „Vždyť je upír. Nemůže jí přeměnit.“

„Ale to on přeci neví,“ ujistil ji Sirius a mírně povolil sevření. „Najdeme způsob jak jí zachránit.“

„Slibuješ?“ hlesla smutně.

„Slibuju.“

 

Harry tiše nadával. Jak se vlastně stará o dítě?

Suzanne na něj koukala velikýma hnědýma očima. Pak zamrkala a měla je smaragdově zelené stejně, jako on. Maličké vlásky dostaly černou barvu.

Harry se na ni zděšeně podíval. Do nosu ho udeřil menší zápach, a on zakňoural, ve stejnou chvilku, kdy se Suzanne rozkřičela, žádajíc o přebalení.

„Za tohle někoho zabiju,“ zamumlal a zavolal na skřítka. „Postarej se o ní,“ požádal a utekl do vedlejší místnosti.

‚Je to tvoje sestřenice,‘ poznamenal Iris.

„Rozkošná,“ zamumlal.

Utíkal s ní před smrtijedy dlouhé hodiny. Jeho zranění ještě nebyla zcela zahojena, takže se nemohl přemístit a nemohl ani používat levitaci. Připadal si tak bezmocný. Dokonce ani rituál, který kdysi ukradl, nedokázal vyléčit všechno. Bylo to frustrující.

‚Měl by ses o ni starat ty, ne skřítek,‘ napomenul ho.

„Co já vim jak? Je to malá kukla… já kukly zašlapávám, nepěstuju tu motýly.“

‚Vlastně pěstuješ,‘ podotkl Iris.

„Jestli myslíš Magické královny noci, tak ty nechtějí přebalovat, krmit se umí taky sami a rozhodně si nechtějí hrát… nebo nedej bože abych jim ještě četl,“ máchal hystericky rukama.

‚Ty se bojíš se starat o tu malou, že?‘ nadhodil.

„COŽE? Já se ničeho nebojím,“ odsekl uraženě.

‚Tak to dokaž,‘ utrousil Iris.

„FAJN!“ pozvedl Harry hlavu a vrátil se k Suzanne. „Ustup,“ sykl na skřítka a sehnul se nad již přebaleným miminkem. „Jak se starat o dítě?“ podíval se na skřítka. Ten se úkosem podíval na fénixe a pak na pána. Začal s vysvětlováním a pak se nechal poslat pryč.

„Pošlu Teodorovi sovu.“

‚Já bych byl rychlejší,‘ poznamenal Iris.

„Tebe tu bude potřeba,“ poznamenal Harry. „Smrtijedi mě sledovali až sem, jistě si pro tu malou přijdou,“ zamračil se. „A pro mě,“ dodal ještě nakonec. „Všechna zvířata musíme zavřít do klecí a do stájí. Žádné se nesmí volně pohybovat, dokud tu nebude dostatečně bezpečno,“ rozhodl rázně. „A…“

Jeho řeč přetrhla Suzanne, která se opět rozbrečela.

Harry zaklel a přistoupil k maličké. Vzal jí do náruče a začal jí nemotorně houpat. Malá upírka zavřela oči a utichla. Harry přestal, což jí okamžitě zase probudilo. Iris vydal nadšený zpěv. Však tohle Harrymu jen prospěje.

 

Měsíc zářil v úplňku. Teodor, Lovec, Moody a Kingsley šli cestou k domu, jehož adresu jim přinesl vzrostlý samec výra. Teodor ještě nikdy neviděl tak vznešeně vypadající zvíře. Vypadalo to, že si majitel dal na tomhle druhu záležet, protože bylo buď precizně vyšlechtěno, nebo minimálně majitelem dokonale cvičeno a živeno.

„Tak… tady je to,“ zamumlal Kingsley a díval se na vysoký plot, který měl kolem sebe spousty ochranných kouzel.

„Tohle vypadá jako pevnost,“ poznamenal Lovec.

„Zřejmě tím i je,“ přikývl Moody.

Teodor mlčel. Měl v očích tvrdý výraz, který se tam usídlil od zmizení jeho dcery.

Dveře se před nimi otevřely a oni vstoupili dovnitř. Hned na to se brána uzavřena a uzamkla.

„Past?“ nadhodil Kingsley.

„To je mi jedno,“ zavrčel Teodor.

Teodor mířil k domu s jasným odhodláním. Procházel kolem klecí, ze kterých se na něj dívala různá zvířata, většina klecí však byla prázdná.

„Zdá se, že je tu nějaký chovatel,“ zamumlal Moody.

„Jestli má povolení,“ zamumlal Kingsley.

Teodor se na něj podíval. „To je mi teď jedno. Chci vědět, co mi chce a co ví o mojí dceři,“ zavrčel.

„Šedohřbet je přesvědčený, že je to jeho dítě,“ poznamenal Moody. „Vadila by ti tahle možnost?“

„JE MI TO JEDNO!“ křikl na něj a vyběhl tři schody ke dveřím. Nezaklepal, jednoduše několikrát do dveří praštil. Otevřelo mu malé stvoření a jen těsně stihlo uskočit, než ho Teodor převálcoval. „KDE JE?!“ křikl na skřítka Teodor.

Ten se uklonil. „Pán je se slečnou Suzanne v jejím pokoji,“ poznamenal skřítek nevzrušeně.

Teodor se zasekl. „Suzanne?“

„Ano, pane,“ poklonil se opět skřítek. „Cely ukáže pánovi kam. Pán jít za Celym.“

Mlčky jej následovaly ke dveřím, které byly ozdobné různými ornamenty. Teodor se zarazil, ale pak je opatrně otevřel a naskytl se mu neuvěřitelný pohled. Harry se, ve své všední podobě, rozvaloval v křesle a spal. V náručí držel malý, tichý uzlíček a na zemi ležela kniha pohádek.

„Tak tomuhle bych nevěřil, kdybych to neviděl,“ zamumlal Kingsley.

Teodor potichu přešel k Harrymu a pak se dotkl jeho ramene. Harry okamžitě vystřelil na nohy do bojového postavení. Suzanne se probudila a jen spokojeně zažvatlala, zatímco Harry mířil na Teodora hůlkou a v druhé opatrně držel maličkou.

„Přišel jsem si pro Suzu… a tebe, když už jsme u toho.“

„No konečně… byla tak strašlivě otravná,“ zabručel a podal mu uzlíček, ale v očích měl něco…

Kingsley se zašklebil. „Nebude se ti stýskat?“

„Pch…“

„To jsou pohádky?“ pokračoval Kingsley a ukázal na knížku.

„Ne…“ odsekl Harry a kouzlem nechal knihu zmizet.

„Já bych řekl, že jo,“ nevzdával se bystrozor.

Harry mírně zasyčel.

„Proč jsi mi neřekl dřív, kde je?“ zajímal se Teodor.

„A jak asi. Měl jsem tu každou chvilku nějakýho magora s maskou na ksichtě a teď tu kolem běhá parta uslintaných psisek. Jestli uvidím jedinou blechu na některým tvorovi tady, tak ti to naúčtuju…“

„A ty máš licenci na ty zvířata?“ nadhodil Kingsley. Nestačili ani mrknout a stáli před branou.

„Jak nás sem přemístil?“ nadhodil Lovec.

Teodor si povzdechl. „ZÍTRA AŤ JSI DOMA! JINAK SI PRO TEBE DOJDU I S BYSTROZORY A KONTROLOU NAD KOUZELNÝMI TVORY.“

Ale odpověď už nedostal. Snad to tak bylo lepší.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

(:)

(Annie, 4. 6. 2013 21:41)

Úžaasná kapitola, moc se ti povedla :). Doufám, že se ti bude dařit a brzy přybude další. :)

Super

(KiS, 3. 6. 2013 9:30)

Naprosto skvělé. :) Mě se to moc líbí, takže doufám, že brzy přibude další kapitola. :)

A jenom jsem se chtěla zeptat, dnes jsem si chtěla přečíst Posledního bojovníka a jaksi jsem zjistila, že tam zřejmě chybí třetí kapitola ... ?? ... :D

Ahoj!

(patka, 31. 5. 2013 19:42)

Na tvoje stránky som narazila len nedávno, čo ma mrzí, lebo píšeš skvelé poviedky. A ku kapitole - skvelá, úžasná, dokonalá, ... došli mi slová :D
Teším sa, keď konečne zistia, že je Harry naozaj Potter :D A chýb tam nebolo veľa, videla som aj oveľa horšie.
Pokiaľ by si mala záujem, mohla by som ti robiť betu - aspoň kým sa ti nepodarí spojiť s tou aktuálnou :D

:D

(kate, 31. 5. 2013 10:23)

vau, po dlhom case a po mature sem zase raz pridem, a hned 2 nove kaptolky, uzasne :D velmi dakujem :)

diik

(Kuam, 31. 5. 2013 9:49)

Dekuji za venovani a kapitolka byla dobra a nemuzu se dockat az harry prozradi svou skutecnou identitu(jestli vubec) :D

Geniááálna kapitolka :D

(Domeenika, 31. 5. 2013 8:47)

Vobec mi nevadi, ze neni obetovana, hlavne ze je :D
Neskutocne som sa na nu tesila, a mala som sa aj na co.
Je genialna :D A ten napad so Suzzane a s Harrym :D
Som strasne zvedava na pokracovnie :D
a tesim sa aj na Lorda z Tirosu :D

hp

(samuel, 30. 5. 2013 22:19)

Úžasné. Takové dílo, no, nádhera. Ani nevím , jak se mám vyjádřit slovy. Snad ta další kapitolka o víkednu jedno.
A na pravopis kašlu. Hlavní je kapitolka.
:-)
Jen tak dál.

Re: hp

(heru, 31. 5. 2013 7:51)

ouplnej souhlas pravopis je mi ... hlavně že kapča :D :D :D

juj

(Sanny, 30. 5. 2013 18:13)

Wááh super! sice některé věci nepobírám, jako to kdo je Antali a taky jak se tam najdenou vzali další 3 špioni a tak, ale to přežiju.. :D ehm umím si Harryho živě představit, jak se staral o Suzanne :D

 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA