Jdi na obsah Jdi na menu
 


14. kapitola (č)

11. 3. 2013

Moc se všem omlouvám. Moc mě mrzí, že jsme nestihla dodat kapitolu, ale bohužel jsem onemocněla a špatně jsme reagovala na prášky. Měla jsem problém vůbec se soustředit na to jít z místa A do místa B, takže jsem se o přidání ani nijak nepokusila. :-(

Kapitola není opět opravená. Nechtěla jsem zdržovat opravou, když mám skluz. Ale slibuji, že hned jak se spojím se svou milovanou, mnou uctívanou a obdivovavou betou, tak ji nechám zkontrolovat a dám ji sem.

Snad se mi podaří stihnout sobotní termín, ale raději už nic slibovat nebudu.

Mějte se fajn.

ZAZO 

 

14. kapitola


 

Harry pobaveně hleděl na vyplašeného kluka. „Říkej mi John.“

„Rodney. Dostaneš nás odsud?“ podíval se na něj osmnáctiletý dospělý muž, ale jako chlap se nechoval. Spíše jako malé děcko, kluk.

„Jasně,“ ušklíbl se. „Koukej, projde hlídka a pak sklouzneme táhle přes to okno ven na pláž. Pak jen poplaveme.“

„Jak… jak daleko?“

„Maximálně míli. Ale kdybys na to neměl, tak klidně vytvořím člun. To víš, bystrozoři. Moc pečliví nejsou,“ ušklíbl se a ukázal hůlku, kterou vytáhl ze zamaskovaného pouzdra. Rodney se na něj obdivně podíval.

„Tak jo, puso. Připravenej?“

Rodney přikývl.

Harryho tohle divadlo začínalo bavit. Opravdu není špatný být špionem. Člověk se nenudí, může si dělat téměř, co chce, denně dělá z bystrozorů blbce s požehnáním jejich velitele… je to prostě bezva povolání. Ale nikdy nikdo ho nedonutí to před tím blbcem Darnesem třeba jen naznačit.

Pod nimi prošla dvojice bystrozorů. Nacházeli se ve výčnělku stěny, kousek nad hlavní chodbou. Harry byl naprosto klidný, protože věděl kam jít a kudy tam jít.

„Jdeme!“ sykl a seskočil dolu. Přistoupil k oknu, počkal na svého společníka a pak společně vyskočili ven.

Rodney byl vyděšený, Harry mu to viděl na očích. Byl na něm zcela závislý. Kdyby ho tu nechal, byl by naprosto ztracený. Harry se mu podíval do očí. Byl to typický poseroutka. Rád si vyskakoval na jiné a rád šel proti zákonům, ale nesnesl, aby se mu něco stalo. Přímá konfrontace pro něj nebyla.

Harry vytáhl hůlku a z kusu naplaveného dřeva udělal menší lodičku.

„Sedej,“ zabručel. Musel se chovat podle charakteru své postavy, ale o to větší sranda to pak byla. Dotyčný mladík na nic nečekal a skočil do loďky. Harry odrazil loď, nasedl a dal se do pádlování.

Rodneymu to ani nesvěřil, protože ten blbec vypadal na to, že by spíš z lodě spadl.

„Vezmu tě k nám domů a…“

„Brzdi mladej. Nejprve je třeba se zašít. A rozhodně nepůjdeme někam, kde nás budou hledat. Pustil jsem tě, tak mě teď budeš poslouchat. Pamatuj. Dostal sem tě ven, dostanu tě klidně zpátky, jestli mě zradíš. Jasný?!“

„Ale u nás budeme v bezpečí,“ oponoval.

Odfrkl si. „Kam myslíš, že půjdou bystrozoři jako první? Rozvrtaj celou tvou rodinu a přátele. Většina se na tebe proto vykašle. Ne, mladej, nic takovýho nebude. Hezky poslouchej, jasný?“

Rodney kývl. Harry vytáhl lahvičku a jemně si lokl.

„Co to je?“

Harry se ušklíbl. „Rybí tuk. Pro dobré zdraví. Chceš?“ podal mu lahvičku. Mladík se znechuceně oklepal a zavrtěl hlavou.

„Kam teda půjdeme?“

Harry si odfrkl. „Ty v tom chodit neumíš, co?“

„Já jsem udělal hodně zločinů,“ prohlásil.

„Hmmm… to vidim,“ zabručel. „Drž se mě, hochu, a já tě to naučim. OK?“

Jen přikývl a schoulil se na okraji. Byl zničený a unavený. Za chvilku usnul. Harry se ušklíbl a pádloval ke břehu. Když se tam dostali, vytáhl loď na břeh. Napil se lektvaru a pak kluka probral.

„Jdeme. Vyspat se můžeš v lese.“

„Páni, to je bezva. Ten Azkaban je strašnej. Teda ne, že bych to nezvládal, to ne… ale…“

Harry ho ignoroval. Tohle chvástání ho nechávalo chladným. Hlavně na to neměl nervy. A taky neměl náladu mu připomínat, co poslouchal celé ty dny ve věznici.

V lese pak našel bezpečné místo, rozdělal oheň a nařídil klukovi, aby hlídal a sám se uložil ke spánku. Samozřejmě, že kluk okamžitě usnul. Ušklíbl se na Irise, který mu slíbil, že ho vzbudí, až se dotyčný začne probírat, aby si vzal lektvar. A taky bude držet stráž, to kdyby mu hrozilo nebezpečí.

Harry usnul, aby byl za několik hodin rychle probuzen. Schoulil se a napil se lektvaru.

Rodney zasténal a protáhl se. Pak vyskočil do sedu a předstíral, že hlídá.

„Tak co? Nic se nestalo?“ nadhodil Harry. „Měls mě vzbudit. Vystřídal bych tě.“

„To je v pohodě, já to zvládl bez potíží. Ani nejsem unavený.“

Harry na to nic neřekl.

„Fajn,“ ozval se po chvilce. „Teď půjdeme na Obrtlou, tam si něco seženeme. Tam si bystrozorové netroufnou čmuchat a pak se vypaříme.“

Rodneymu zasvítily oči.

„Tak vyrážíme,“ zabručel. Popadl ho za ruku a přemístil je do jedné uličky. Zašel do hospody toho, s kým tehdy hrál kostky a prodal mu informace o Teodorovi. Kdyby mu dal Darnes vědět, mohl se s ním dopředu dohodnout, takhle to bude muset všechno dělat za pochodu. K čertu se všemi bystrozory.

„Počkej tu, mladej. Pokud zdrhneš, je to tvoje volba, ale pravděpodobně dostaneš polibek… slyšel jsem, že líbat mozkomora není tak úplně bezvadný, takže bejt tebou tu sedim a držim hubu, ok?“

Rodney znejistěl, ale přikývl.

Harry došel k barmanovi. „Chci mluvit s majitelem,“ řekl mu jen. „Jsem jeho známej. Bude mě chtít vidět.“

Chlápek se na něj nedůvěřivě podíval, ale odvedl ho do salónku, kde skupinka bohatších hrála karty, zatímco pár holek se nedaleko vlnělo u tyče.

„Chce s vámi mluvit, šéfe,“ řekl jen.

Harryho známý vzhlédl, zamračil se na něj, ale šel k němu.

„Kdo si?“

„Dejme tomu, že jsem někdo, kdo s tebou rád hraje kostky.“

Chlap ztuhl, pak ho popadl a odvedl do menšího pokoje. „Zbláznil ses? S tebou teď nechci mít nic společného. Útěk z Azkabanu je…“

„Heleď, objednal si mě jeden ministerskej. Dobře platí a chce jednu službu. Nic ti nehrozí. Jen chci dostat informace z jednoho spratka. Poskytneš nám azyl nebo ne?“

Muž přimhouřil oči. „A když řeknu ne?“

„Tak si na tebe posvítim,“ ušklíbl se.

„Fajn, ale pokud se dostanu do průseru, stáhnu tě sebou. Ale jen pro teď.“

Harry jen kývl hlavou.

„Carmen, vezmi tohohle chlápka a jeho společníka do pokojů a dejte jim všechno, co budou chtít, rozumíš!“ podíval se na jednu spoře oděnou holku, která akorát procházela kolem.

„Jistě,“ kývla hlavou a sjela Harryho od hlavy až k patě. Ten teď vypadal jako třicetiletý nic neříkající chlápek s prohnaným pohledem. „Pojď,“ vyzvala ho.

Harry jí následoval, a co chvíli mu sklouzl pohled na její houpající se zadek a boky. Byla docela hezká.

„Jdem mladej!“ vyzval Rodneyho. Ten se však jen díval na prostitutku, která ho doprovázela.

„Nechtěla bys…“

„Nechtěla,“ zavrčel Harry. „Teď máme jiné věci na práci. Ukaž nám pokoj a dej nám jídlo a pití.“

„Jak si přejete,“ pokrčila rameny a ukázala jim dva menší pokoje.

„Fajn. Tady teď budeme. Buď opatrnej. Nevěř nikomu.“

„Jsem bohatý,“ ušklíbl se.

„Už ne. Nemáš nic,“ odfrkl si Harry. „Jak si chceš ty prachy vyzvednout? Bystrozoři si všimnou pohybu na účtu, jasný? Hlavně tak krátce po tvém útěku.“

Rodney jen kývl hlavou a pak se podíval na dveře. Ale nakonec kývl hlavou.

„Za co tě vlastně zavřeli?“ zeptal se Rodney.

„Užil jsem si s jednou holkou,“ ušklíbl se. „Moc se jí to nelíbilo. Co ty?“

„No… obvinili mě ze smrtijedství,“ odtušil.

„Jo… Temnej pán. Tak to máš kliku. Mě nechtěl.“

„Tys chtěl být smrtijed?“

„Jasně, kdo by nechtěl? Zabít pár těch šmejdů…“ mávl rukou.

„Ale Pán bere všechny, ne?“

Harry si odfrkl. „Bere jen ty nejlepší. Já mezi ně asi nepatřim. Aly ty koukám, že jo. Takže si dávej pozor. Tebe bude třeba.“

Rodney se okamžitě nafoukl jako žába.

„A jak vysoko vůbec seš?“

„Pomáhám Snapeovi!“ prohlásil důležitě.

„Severus Snape?“ zasmál se. „To byl vždycky chytrej hajzlík.“

„Ty ho znáš?“

„No jasně…“ kývl hlavou. „Znám se s nim dobře. Na čem teď pracuje? Posledně dělal na tom speciálním jedu… povedl se mu vůbec?“

Rodney si to pochopitelně vymyslel. Snape by nedovolil, aby mu někdo pomáhal. No… byl rád, že ten kluk nebyl tak hloupý, aby řekl, že naslouchá Voldemortovi.

„Ten jed se mu povedl,“ přitakal důležitě. „A teď dělá na zneviditelňujícím lektvaru.“

„Aha,“ řekl jen Harry. „No fajn. Tak si lehni, odpočiň si a nikomu nepiš, neodcházej. Dostali by tě. Určitě už teď vědí, že jsme pryč.“

Rodney kývl hlavou a Harry odešel. Venku se napil lektvaru a zapadl do svého pokoje. Tam si sedl na postel a přemýšlel, jak postupovat dál. Ten pitomec mu řekne všechno. I to co neví. Takže bude muset všechno prověřit. Nebo ne… tohle ať si vyřeší Darnes. Napsal mu tedy dopis a poslal ho po Irisovi.

***

Darnes pročítal dopis a usmíval se. Všechno zatím šlo podle plánu. Doufal, že se něco málo dozví, ale… upřímně o tom trochu pochyboval.

Pro zatím připravoval druhou část plánu. Omilostnění Harryho. Nelíbilo se mu, že se do toho případu zapletl Popletal, který si tím chtěl pomoct. Kdyby nebylo jeho, nemusel by tu teď šachovat. V tomhle moc dobrý nebyl, a ač si to nerad přiznával, v tomhle spoléhal spíše na Bringse, než na sebe.

Teprve teď, když měl k dispozici špiona, si uvědomil, jak moc někoho takového potřebovali. To, že Tonksová vynáší nevědomky informace, by se asi nikdy nedozvěděl. A pak by se nedozvěděl, že Andromeda Black je ve skutečnosti smrtijedský špion a její domnělý manžel je Conrad Alverto, hledaný černokněžník, který pozabíjel dvanáct španělský bystrozorů. Mezi nimi i skutečného otce Tonksové, Randara Arvanta s titulem Conde. Ten byl čistokrevným čarodějem ze šlechtického rodu. Jeho žena Kamélie, pocházela z Francie a byla taktéž významnou šlechtičnou. Po smrti Randara byla jejich roční dcera Elisa unesena. Jeho žena poté vyhlásila pátrání, ale nikdy Elisu nenašla. Teprve Harry se dopracoval k pravdě.

Nymphadora Tonksová neexistuje. Je pouze Elisa Carmelita Kamélie Arvanta.

Darnes procházel celý její rod a zjistil spousty zajímavostí. Její rodina měla větve v Itálii, Francii, Portugalsku a kupodivu i v Rusku. Ovšem rod jako takový pocházel z Anglie. Jaká to ironie.

Zamyslel se. Tonks čekala dítě, ale na druhou stranu bylo třeba zakročit. Tohle nemuselo dopadnout dobře. A podle toho, co mu poslal Harry, budou chtít Tonksové dítě buď prodat, zabít nebo využít ve prospěch Voldemorta. A to rozhodně nemohl dopustit.

Postavil se. „Pottere!“ křikl. Za chvilku se před ním objevil zdrchaný Teodor. „Kde je tvoje snoubenka? Potřebuju s ní mluvit.“

„Je doma.“

„Tak jí odtamtud dostaň. Chci s ní probrat její mateřskou. Přišlo to dost náhle a je třeba vyřešit pár papírů,“ zabručel.

„Jistě,“ přikývl.

***

„Stalo se něco?“ usmála se na něj Tonksová. Darnes se na ni podíval.

„Jak ti je?“ zajímal se.

„Dobře,“ prohlásila zmateně.

„Žádné potíže?“

„Ne.“

„Co tvoji rodiče?“

Podmračila se. „Pane… co se děje?“

Darnes se pohodlněji posadil na své židli a podíval se na Teodora Pottera.

„Co víš o své matce, Tonksová?“

„No… je z rodu Black, ale… nepřijala jejich ideály. Potkala mého otce, mudlu, a vzali se,“ mračila se.

„Říká ti něco jméno conde Randar Avarta?“

„Ne,“ zavrtěla hlavou.

„Ani jméno Kamélie Avarta?“

Opět nesouhlas.

„O co Elisa Carmelita Kamélie Avarta?“

„Neznám nikoho z nich,“ prohlásila.

„To je škoda,“ poznamenal jen.

„Pane… co to má znamenat? Proč se mě na tohle všechno ptáte?“

Darnes se na ní chvilku upřeně díval. „Kamélie byla francouzskou šlechtičnou, která se provdala za španělského šlechtice a, shodou okolností, také bystrozora, Randara Avarta. Byl to významný člověk, který dlouhá léta držel na uzdě spousty černokněžníků. V začátcích první války, když vznikali smrtijedi, byl jednou z jejich první obětí. Zdá se, že odhalil něco, co souviselo s Ty-víš-kým. Pochopitelně se to smrtijedům nelíbilo a tak vyslali dva nejlepší špiony, jaké mezi sebou měli. Perfektně vycvičení zabijáci a ještě lepší informátoři. Ti ho sledovali a následně i zabili. Ovšem Randar měl vlastnost, která se jim líbila. Byl metamorfomág.“

„A vy si myslíte, že Tonks hrozí nebezpečí?“ nadhodil Teodor.

„Hrozí jí nebezpečí již mnoho let, Teodore. Ne, tohle má hlubší význam. V nedávné době začali z tohohle oddělení unikat informace, to víte,“ kývli hlavou. „Konečně se mi povedlo vytvořit špionážní oddělení, které jsme tak moc potřebovali. Doufám, že tahle informace neopustí tuhle místnost.“

Zatvářili se mírně vzrušeně a horlivě přikývli.

„Nechal jsem ho prověřit bystrozory, aby zjistil, kdo donáší nepříteli. Všechno ukázalo na tebe Tonksová.“

„Ale…“

„Nevěřil jsem tomu ani na okamžik a náš špion taky ne. Tak pátral, až zjistil zajímavou věc. Před lety se na španělském dvoře vyskytovala i jistá Andromeda Black. Velice podobná své sestře Bellatrix. Mezi ní a Kamélií Avarte došlo k roztržce, protože Andromeda okatě sváděla jejího manžela bystrozora Randara Avarta. Čirou náhodou měli Kamélie a Randar v té době roční dceru Elisu. Ta byla metamorfomág po otci.“

Tonks ztuhla.

„Je zajímavé, že Andromeda Black odešla ze země den na to, co zemřel bystrozor Avarte a shodou okolností v ten den zmizela i jeho dcera Elisa. Kamélie svou dceru hledala a dokonce navštívila i Andromedu. Ta jí však ujistila, že o tom nic neví a představila jí svému manželovi a dvouměsíční dceři, které dala jméno Nymphadora.

Náš spojenec pátral dál a zjistil, že žádné dítě se jménem Nymphadora Tonksová na území Anglie nežije, a že Ted Tonks není mudla. Poté se dozvídal další a další informace, které tě spojili se ztracenou Elisou, Tonksová.“

Tonks byla v obličeji bledá.

„Je mi to moc líto, To… Eliso. Měla by sis teď jít odpočinout a srovnat si to v hlavě. Pottere, máte volno. Nechci vás tu týden vidět. Co se týče Blackové a jejího komplice… o to se postarám.“

Tonksovou musel Teodor podpírat. Pomohl jí na štáb a tam jí usadil na židli.

Sirius to zamračeně pozoroval.

„Co se stalo?“ zajímal se.

„Dám ti vodu,“ slíbil Teodor, ale Tonks ho jen chytila za ruku, vyskočila na nohy, pevně ho objala a rozbrečela se. Teodorovi nezbývalo, než jí utišit. Jenže sám teď nebyl dost silný, aby mohl Tonks, vlastně Elisu, podepřít.

***

Harry se mračil na Darnesa. „Takže to ví?“

„Ano,“ přikývl.

„Čeká dítě, mohla potratit.“

Darnes zavrtěl hlavou. „Bylo by riskantní to oddalovat.“

Harry přikývl. „Co bude dál?“

„Chce poznat svou matku.“

Harry si odfrkl. „To není překvapující.“

Darnes přikývl a nic neřekl.

„Takže? Jak zemřu?“

Darnes mu řekl celý svůj plán a Harry byl vůči tomu dost skeptický. Rodney začal být po týdnu nervózní a i když to byl chvástavý blbec, začínalo mu docházet, že tu něco nehraje. Pravda, noviny psali o útěku z Azkabanu a bystrozoři procházeli okolí, ale Rodney chtěl k rodině, která by ho jistě ochránila.

A tenhle nátlak se postupně zvětšoval.

„Proč by mě měli hledat? Je to už dost dlouho!“ rozčiloval se. „Ty si tu klidně hnij, ale já jdu domů.“

„Tak si jdi… co mě je po tom, jestli tě zavřou. Ale pokud mě potopíš… ani Azkaban tě přede mnou nezachrání, jasný?“

„Pch… Pán tě nechtěl mezi sebe. To znamená, že jsi blbec… nechápu, proč tě poslouchám.“

Harry se na něj díval a chápal, že Darnesův plán se hroutí. Rodney došel do bodu, kdy byl nezvladatelný.

„Tak si jdi, chytráku. Možná nejsem magicky silný, ale vim, jak to chodí. Ty to evidentně nevíš.“

Rodney se nafoukl a odešel. Harrymu nezbývalo, než ho následovat. Bylo štěstí, že toho kluka chytli lovci odměn a ne bystrozoři. Přehazovali si ho mezi sebou, vysmívali se mu.

Harry s klidem mezi ně vstoupil a pomocí magie lovce odměn zahnal. Přeci jen to byli lidi, kteří nebyli nijak magicky nadaní. Byla to ta nejhorší spodina společnosti. Paraziti nemající žádnou čest nebo hranici. Jen málo z nich bylo skutečně magicky na úrovni.

Rodney se na něj vyděšeně, ale vděčně podíval. Byl zraněný na noze a nemohl se očividně pohnout. „Já… díky…“

Harry jen cosi zavrčel a vydal se zpět do hospody.

„Počkej, to mi nepomůžeš?“

Odfrkl. „Jestli si myslíš, že o tobě neřeknou bystrozorům, tak jsi blbec.“

Mladík okamžitě zbledl.

„Udělám, co chceš, jen mě tu nenechávej,“ křikl a pokoušel se postavit. Zranění však bylo vážné a tak bolestí zkolaboval.

Harry se ušklíbl. Někdy šli věci tak strašně lehce, že se tomu až divil.

Rodney byl nakonec hovorný společník. Poté, co mu zachránil zadek, mu vykládal i to, co vědět neměl. Harry nejednou vrtěl ohromeně hlavou nad troufalostí toho kluka. Kdyby Voldemort věděl, co všechno mu řekl, bez přemýšlení by ho zabil… nebo spíš nejprve by ho hodně dlouho mučil a pak by ho zabil.

Darnes byl s výsledkem spokojený. Rodney sice nic nevěděl, ale aspoň se dozvěděli něco málo o jejich hierarchii. Také se dozvěděli, jak probíhá výcvik rekrutů a dalších zajímavostí, o kterých Snape kvůli slibu mluvit nemohl.

Zatím Harry zpovzdálí sledoval, jak se pomalu rozhýbává jeho případ. Darnes se vše rozhodl urychlit, protože Rodney zase začínal zlobit.

***

Teodor usedal ke své snoubence a jako vždy jí položil ruku kolem ramen. Smutně se rozhlédl po poloprázdné jídelně. Kousek od něj seděl Moody a bavil se s jeho otcem.

Molly jako vždy přichystala snídani a chystala se k odchodu do Doupěte a posléze někam ke kamarádkám. Byla to pozoruhodná žena, kterou Teodor nepřestával obdivovat, za její schopnost vést rodinu. On sám selhal na plné čáře.

Chystal se pustit do snídaně, když před něj přistál mladý výr a nesl mu úředně vypadající dopis. Zmateně ho převzal a otevřel. Chvilku jej pročítal očima. Čím více četl, tím byl bledší.

„Ne,“ hlesl a zavrtěl hlavou. „Ne… to… to…“

„Co se stalo?“ otočil se na něj Lovec.

Teodor ohodil list, zabořil tvář do dlaní a polykal vzlyky.

Lovec ohromeně pohlédl na pergamen. Sáhl po něm a začetl se. „Do prdele,“ zaklel. „Jak se to mohlo stát?!“

***

Harry uhnul před červeným paprskem a přikrčil se za popelnici. Kolem něj praskala stěna a menší úlomky zdiva na něj bolestivě dopadaly. Přesto se nevzdal. Hůlkou odhodil jednoho z útočníků. Pak se vrhl do dalšího úkrytu, kde se napil ze svého lektvaru a pak se odkutálel za menší výklenek, kde měl menší úkryt.

Harry pohlédl stranou a zahlédl Rodneyho, jak prchá a za ním běží pět temně oděných postav. Neměl šanci se z toho dostat. Byli rychlý a věděli, co dělají. I kdyby mu někdy chtěl pomoci, nebylo by jak. Tohle byla past, z níž se nedá dostat.

Opět uhnul před silným paprskem. Úkosem se podíval na útočníky, ale byli dobře skrytí. Přesto by je mohl dostat.

Vyřítil se z úkrytu, ale daleko se nedostal. Muž, za něhož se vydával, nebyl tolik pružný ani rychlý. Nebylo tedy překvapením, že ho zasáhla extrémně silná omračující kletba.

Proletěl se vzduchem a silně narazil do zdi. Vše zčernalo, jeho tělo s žuchnutím dopadlo na zem, kde zůstal vydán na milost a nemilost útočníkům, kteří opouštěli své úkryty. Bylo po boji.

 

Dodávám opravenou verzi :-)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

(:) dotaz

(Annie, 30. 4. 2013 16:01)

Ahoj, zazo,
ráda bych se zeptala, jak to vypadá s novou kapitolou?? Tvoje povídky se mi moc líbí :).

hp

(smauel, 20. 4. 2013 16:57)

Asi se z toho čekání zblázdním. Ach jo.

krása

(Zulík, 6. 4. 2013 21:25)

Prosím kedy bude dalšia - už je to dlho

velmi prosim

(kate, 3. 4. 2013 16:45)

pripajam sa k prosbam o dalsiu kapitolku, uz zase chytam abstak :D

Daj prosiiim dalsiu kapcu :D

(Domeenika, 31. 3. 2013 21:15)

Tato poviedka je uzasna :D
Na zaciatku aky je Harry zly a potom ako sa dostal na stranu dobra, a v podstate uteka pred svojim osudom, a potom ako sa stal v postate bystrozorom, to som absolutne necakala ale je to super :D
A teraz ako zistil to o Tonks :P A ako sa dostal do Azkabanu koli svojej ulohe, som strasne zvedava ako to bude pokracovat, ci sa dozvedia ze je Harry Potter, alebo nie :D
Prosiiim daj co najskor dalsiu kapitolku :D :D :D

Daj prosiiim dalsiu kapcu :D

(Domeenika, 31. 3. 2013 21:15)

Tato poviedka je uzasna :D
Na zaciatku aky je Harry zly a potom ako sa dostal na stranu dobra, a v podstate uteka pred svojim osudom, a potom ako sa stal v postate bystrozorom, to som absolutne necakala ale je to super :D
A teraz ako zistil to o Tonks :P A ako sa dostal do Azkabanu koli svojej ulohe, som strasne zvedava ako to bude pokracovat, ci sa dozvedia ze je Harry Potter, alebo nie :D
Prosiiim daj co najskor dalsiu kapitolku :D :D :D

:D

(Charli, 14. 3. 2013 20:00)

Super... :D Zase jeden z origiálních příběhů, díkybohu :D

:)

(kate, 12. 3. 2013 18:30)

dalsia super kapitola, zacinam byt zavisla na tejto poviedke :D

xD

(Luckys, 12. 3. 2013 16:16)

Rozhodne zajimava kapitolka xD...tesim se jak se to dal bude odvijet xD....jen tak dal xD

(:)

(Annie, 12. 3. 2013 15:44)

Úžasná kapitola :), už se moc těším na další.

Úžasné :-)

(Samantha, 12. 3. 2013 13:39)

Ostatně jako vždy. Moc se mi líbilo Harryho předstírání a jeho hra s Rodneym. Kdyby tak věděl, kdo to doopravdy je a jaké má schopnosti.. :-) Trošku mne jen zmátl konec kapitoly, ale v příští se vše určitě ucelí. Děkuji za kapitolku a přeji hlavně hodně zdravíčka ;-)

:-D

(em, 12. 3. 2013 11:27)

Budu věřit, že ten sobotní termín stihneš. Jinak přeji zdravíčko.

hp

(samuel, 12. 3. 2013 10:55)

Ty jo, bomba. Těším se na další jako vždy. :-)

 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA