Jdi na obsah Jdi na menu
 


13. kapitola (č)

25. 2. 2013

Ahoj. Tak se přidávám po delší době, než jsem slibovala. Pohužel mi hrozil vyhazov z fakulty, pokud se nedotanu přes jednu zkoušku, která mi bohužel nešla. Proto jsem s psaním zaostala. Doufám, že se nezlobíte.

Nestihla jsem tuhle kapitolu předat betě, ale doufám, že to přežijete. Není přečtená ani mnou... po druhé, takže je jistě plná chyb, přesto doufám, že se nebudete moc zlobit ;).

Užijte si kapitolu. Příští bude co nejdříve to půjde ;)... snad příští týden v sobotu :-) 

 13. kapitola


 

Harry se v posteli protáhl a podíval se na vybavení menšího pokoje. Všechno bylo prostě a jednoduše zařízené. Nijak luxusní, ale vypadalo to domácky a celkem příjemné. Harrymu tohle místo celkem vyhovovalo a možná by si ho časem oblíbil.

‚Vstávej!‘ zakroužil mu nad hlavou Iris.

„Nech mě bejt,“ zamumlal.

Uslyšel jemné zaklepání. Harry vzhlédl a díval se na Teodora, který vstoupil do místnosti s podnosem.

„Co to je?“ zamumlal.

„Snídaně do postele,“ zazubil se.

„Si snad moje manželka nebo milenka?“

Teodor se ušklíbl a položil podnos na noční stolek. Posadil se k němu na postel. „Obávám se, že nejsem.“

„Obáváš?“ ušklíbl se Harry. „Nerad ti to říkám, ale nejsi můj typ.“

„Chci si s tebou promluvit.“

„O čem?!“

„O Tonks.“

Harry zasténal a praštil hlavou do polštáře. „Co chceš řešit? Není co.“

„Zachránil jsi jí život.“

Dlouze se na něj podíval. „No a?“

Chvilku ho pozoroval. „Děkuji ti za všechno, Harry.“

Harry zabořil hlavu do polštáře a zabručel. Některým blbcům by se mělo vysvětlit, že otravování v ranních hodinách není dobré. Nastartování mozku trvá nějaký čas. Tohle prostě nebylo fér.

„Harry, já…“ začal Teodor, ale pak se zarazil. „Chci požádat Tonks o ruku.“

„A to mi říkáš proč? Nevíš, jak se to dělá, nebo co?“ zabručel a podíval se na něj.

„Chci znát tvůj názor.“

„Jsi blbec, ale to už víš,“ poznamenal.

„Já to myslím vážně, Harry.“

„Já taky,“ zavrčel nespokojeně.

Teodor se zarazil a pak posmutněl. „A pak jsem tě chtěl o něco požádat.“

Harry zabručel. „Za svědka ti nepůjdu. Nikdy!“

Teodor se slabě usmál. „To ani nechci,“ ujistil ho. „Nevrhalo by to dobré světlo ani na tebe a ani na mě. Oba bychom měli problém. Ne… chtěl jsem něco… jiného.“

„A to?“ podíval se na něj otráveně.

„Chtěl bych, abys byl sudba na křtu našeho dítěte.“

Harry na něj chvilku mlčky koukal. Věděl o dítěti, vždyť byl s Tonksovou propojen, ale nehodlal na to jakkoli upozornit. „Jaký dítě?“ nadhodil a zazíval. Opravdu by potřeboval ještě trochu spánku, nebo nějaký životabudič.

„Tonks je těhotná a díky tvé krvi se vývoj našeho dítěte urychlil.“

Harry zavrčel. Proč je k němu osud tak strašně nespravedlivý. Pak mu ale něco došlo. „To dítě… bude poloupír.“

„Já vím,“ kývl hlavou.

Harry se na něj zvláštně podíval a Teodor najednou nevěděl, co to znamenaná.

 

Všichni v Řádu poskakovali kolem Tonks a co chvilku se jí ptali na to, jak jí je. Žena byla z toho všeho jen podrážděná a nespokojená.

Harry byl většinu času tichý a jen je pozoroval. Členové Řádu byli jeho jednáním zmateni.

„Co mu je?“ nevydržel to jednou Remus. Teodor se podíval na Harryho, který sjížděl pohledem Tonksovou.

„Asi přemýšlí, za kolik by mohl naše dítě prodat,“ poznamenal nevzrušeně Teodor.

„Tomu nevěřim ani já,“ zabručel Moody. „Co v tom teda je?“

„Nemám tušení,“ pokrčil Teodor rameny a starostlivě se podmračil. „Chová se takhle od té doby, co jsem ho požádal, aby byl sudba pro naše malé.“

„Sudba?“ nadhodil Remus. „A myslíš, že je to dobrý nápad?“

Pokrčil rameny. „Sudba je jen tradice, Reme. Neublíží mu tím.“

„Kdo bude vlastně kmotr?“ nadhodil Moody zvědavě.

„Kingsley,“ kývl hlavou. „Také bude mým svědkem.“

Moody se ušklíbl a přikývl. „Harry nechtěl?“

„Ani jsem mu to raději nenabízel,“ zazubil se. Ale pak se zamračil, když se Harry jen tak zvedl a odešel. Zmátlo ho to. Harry byl poslední době nějaký divný. Neustále někam mizel, a když se vyptával, narazil na zeď urážek. Postupem času mu docházelo, že ať už Harry svá slova myslí vážně nebo ne, vždy jich přibilo ve chvíli, kdy se zajímal o něco pro Harryho nepříjemného. Harryho mizení mu začalo dělat veliké starosti.

Nechal si z banky poslat výpis z Harryho účtu. Pohyb na účtech ho vyděsil. Ať mizel Harry kamkoli, neslo mu to velké peníze. Jeho svěřenec se opět vrátil na dráhu černokněžníka. Začínal se s tím smiřovat, i když ho to nezměrně bolelo.

„Něco se děje, že?“ ozval se opět Moody.

„Ano. Tohle bys asi měl vidět,“ zamumlal Teodor a podal mu dokumenty, které nosil neustále u sebe v kapse. 

Moody je přejel pohledem a zamračil se. „Tohle je… zlé.“

„Zajímalo by mě, odkud jdou.“

„To ti řeknu přesně…“ zašeptal Moody s lítostí v hlase. „Tyhle dvě poslední… ty jsou z té zásilky otroků, které jste nedávno zastavili.“

Teodor jen stěží v sobě zadržel výkřik bolesti.

 

Darnes seděl ve své kanceláři a třídil hlášení. Menší hromádka přišla od špionů, větší hromádka byla od jeho lidí. Tuhle nyní třídil podle závažnosti.

Zrovna tuhle činnost ukončoval, když kdosi zaklepal na dveře. Dovnitř vstoupil nešťastný Teodor Potter spolu se svým otcem. Za nimi vstoupil Moody, Kingsley a pochopitelně i Tonksová. Zamračil se nad tím procesím a měl neblahý pocit, že to nedopadne tak, jak by si přál. Přesto na sobě nic nedal znát.

„Děje se něco?“

„Ano, děje,“ zavrčel Lovec.

„De Brings začal s obchody, pane,“ řekl opatrně Kingsley a podíval se na Teodora, který sklopil hlavu.

„Já vím, monitoruji ho,“ poznamenal jen.

„Co s tím budete dělat?“ nadhodila Tonksová.

Podíval se na ni. Měla již dost zakulacené břicho. Na jednu stranu ho to potěšilo.

„No… v tuhle chvíli nic,“ poznamenal klidně. „Čas.“

„Máme ho hlídat?“ nadhodil Kingsley.

Darnes ztuhl. Za normálních okolností by s tímhle postupem souhlasil, ale potřeboval, aby měl ten kluk volný pohyb. Nechtěl ho vyzrazovat do doby, než… než vyčistí svou jednotku. Jak ho tohle štvalo, ale už mu bylo jasné, že má mezi svými zrádce. Musel ho najít. A i když pochyboval, že je to jeden z nich, bylo možné, že třeba se někomu svěřují. Ne, nemohl jim to teď říci. Ne, dokud Brings nenajde tu krysu.

„Ne. Ohlídám si ho sám,“ podíval se na Kingsleye. Lovec chtěl odporovat, ale Darnes ho zadržel. „U soudu by se z toho mohl vyvlíknout s tím, že jste proti němu silně zaujatí, protože vám jej Teodor vnutil. Nebo něco takového. A to opravdu nechci, jasný?“

„Ale důkazy,“ poznamenala Tonks.

Darnes však zavrtěl hlavou. „Nechte to na mě, Tonksová. Vím, co se tu děje a ujišťuji vás, že se podle toho hodlám zařídit.“

Jen kývli hlavou.

„Teodore, jak jste na tohle přišli?“

„Výkaz, pane,“ zamumlal nešťastně muž.

„Můžete mi je dát, prosím?“

Muž neochotně dokumenty vyndal.

„Můžete jít!“ vyhodil je.

Jakmile odešli, prostě dokumenty vzal, pohlédl na ně. Počkal dvě hodiny a pak je hodil do krbu. Tak měl jistotu, že ho Moody neuvidí.

 

Harry se mračil na vzkaz, který mu přišel. Věděl, že Teodor není žádný blbec, ale doufal, že bude mít ještě trochu času. Najít zrádce nebylo jen tak. Tahle krysa byla velice chytrá a rychlá. Nejednou ho napadl Pettigrew. Ten by se mezi ně dostal snadno a mohl by donášet, ale poté tohle zavrhl. Informace byli kusovité, nejasně mlhavé a šli jen z jedné strany. A v poslední době se tok informací zastavil. To ho velice zmátlo.

Teodor kolem něj začal kroužit a nebyl sám. Začínal být pod dohledem, a čím déle to trvalo, tím víc ho sledovali. Pochopitelně žádné kořistění nepodnikal. Jen hledal viníka úniku informací, ale o to horší to pak bylo.

Zrovna procházel své získané informace, když ho něco napadlo. Informace utichly. To znamená, že bystrozor není ve službě. Bude stačit, když zjistí, od kdy je poslední informace a porovná to s dobou, kdy nějaký bystrozor chyběl.

Zamračil se. Proč ho to nenapadlo dřív? Měl z toho ale divný pocit. Měl dojem, že ví, kdo za tím stojí. Přesto. Vytáhl složku, kterou založil, aby v tom měl přehled a začetl se. Poslední informace byla už nějaký ten den stará. Pak pohlédl na doby, kdy odešel někdo na dovolenou. Byli tři. Jeden byl Teodor, Tonksová a pak jakýsi Rombest. Harry věděl, že všichni tři jsou špičkoví a loajální bystrozoři. Jenže v tomhle časovém rozmezí nikdo jiný už nebyl.

Rombest chyběl jen pět dní, pak se vrátil do služby. Teodor odešel jen na týden. Jediný, kdo byl stále mimo, byla Tonksová. Harrym projel chlad. Tomuhle ani nechtěl věřit.

Od toho okamžiku začal Tonksovou hlídat. Nenápadně naslouchal jejím rozhovorům s dalšími členy, vnímal okamžiky, kdy někam odešla a přesně věděl, kdy vstoupila do domu. Párkrát jí sledoval.

Tonksová byla uzavřená žena, i když se tak na první pohled nejevila. Byla profesionál. Pravda, sešla se s pár kamarádkami, ale podle toho, co vypozoroval, hodnotili spíše Teodorovi schopnosti v posteli, než aktivitu bystrozorů. Moc ho nepotěšilo, že ty informace slyšel. Opravdu chtěl vědět, kolikrát za den to ti dva dělají. Ve chvíli, kdy se doslechl, že to spolu praktikovali u něj v posteli, šel zvracet. Ovšem jinak se její život točil kolem rodičů, Řádu a nyní před-těhotenským vyšetřením u Munga. Tam si vyslechl odbornou přednášku o porodu. To taky nepotřeboval slyšet.

Nakonec se odebral do domu Teodora a hned se vydal do svého pokoje.

Teodor vstoupil do jeho pokoje v okamžiku, kdy vyhazoval matraci oknem a štípal postel na kousky.

„Mohu se zeptat, co to děláš?“ nadhodil.

„Uklízim!“ zavrčel.

Teodor se na něj divně díval. „Aha…“

Harry se nevraživě na třísky podíval a pak je spálil. Když byl ze dřeva popel, tak ho kouzlem vzal a odnesl menší truhličky a tu taky spálil. Teprve pak byl se svým výsledkem spokojen a popel hodil do koše, který kouzlem vyprázdnil. Pak se podíval na matraci pod oknem a rovněž jí nechal strávit plameny.

Teodor ho dlouze pozoroval. „Harry… buď tak laskav a… počkej tu!“

Harry jen něco zabručel. Za chvilku se Teodor vrátil v doprovodu se starším mužem.

„Ahoj Harry, mohu ti tak říkat?“

Harry se na něj divně podíval. „A jak byste mi chtěl říkat? Azore?“

„Dobrá tedy,“ usmál se a posadil se na židli. „Slyšel jsem, že jsi zničil svou postel. Mohu se zeptat, co tě k tomu vedlo?“

„Je tu bordel!“ odsekl nevraživě a pozoroval štítivě popel matrace. Pro jistotu popel vzal a hodil do krbu, kde ho nechal pořádně projít ohněm. Pozoroval oheň s jistou obezřetností, jakoby se bál, že na něj něco vyskočí.

Muž ho zvědavě pozoroval. Teodor vypadal spíše vystrašeně.

„Chápu, že nepořádek je nepříjemná věc, ale postel se dá uklidit i jinak.“

„Tahle ne,“ zavrčel a ostře pohlédl na Teodora.

Dospělí se na sebe zmateně podívali.

„A co tě k tomu vede?“

„Nechtějte, abych to řekl!“ sykl. „A vůbec. Jdu si koupit novou postel a tu… opatřím kouzly!“ sykl a vyšel ven. Nechápavého pohledu si nevšímal.

Na rameno mu jako vždy, když se vydal do mudlovské části, přistál Iris.

‚Něco tě trápí.‘

„Podle všeho je zrádce Tonksová.“

Fénix mlčel. ‚Tomu nevěřím.‘

Harry pokrčil rameny. „Nikdo jiný to být nemůže.“

‚Třeba někdo chce, aby to byla ona.‘

„To je možné, ale dokud to nevyloučim, tak je podezřelá číslo jedna.“

‚Je to nesmysl. Miluje Teodora, je oddaná Moodymu a svou práci miluje.‘

Harry se zamračil. To byla sice pravda, ale odkud by to teklo? A pak ho to napadlo. Kamarádky vyloučil a toho lékouzelníka se chystal prověřit. Ale byla tu ještě jedna skulina. Rodina. Její rodina.

Harry zcela zapomněl na postel a tak jak byl, se přemístil. Spousty mudlů pak skončilo v nemocnici s podezřením na dehydrataci a úžeh. Přeci jen, mladý člověk nemůže jen tak zmizet, ne?

 

Harry se mračil do archivu ministerstva, kam se regulérně vloupal. Ne, že by to byl problém. Hlídač byl vožralej a spal. Tolik k bezpečnosti.

Našel si složku Tonksové a našel si místo narození. Byla narozená v mudlovské nemocnici a vedena na mudlovské radnici. To nebylo sice neobvyklé, ale Harry věděl, jaké výhody to má. Pokud byla nahlášena u mudlů, nemusela být vedena u kouzelníků, kteří měli přísnější zákony, co se týkalo vedení občanů.

Založil složku zpět a vydal se do Downshiru, kde se žena údajně narodila.

Bylo to maličké městečko, zapadlé a nenápadné. Takže pro Harryho nebylo problém najít místní nemocnici, kde se začal vyptávat. Tvrdil, že jeho matka zde před lety porodila jeho starší sestru, která se následně ztratila. Tvrdil, že jí hledá a rád by začal zde, aby měl nějaké informace o své milované sestřičce.

Nezapomněl dělat protáhlé, smutné obličej. Nakonec se mu povedla takové scénka, že rozplakal pár zdravotních sester. Ukázali mu, kam má jít a o co žádat. Nakonec se dostal na matriku, kde mu pomáhali jeho sestřičku najít. Jenže žádná Nymphadora Tonksová se zde nenarodila.

Spustil tedy další nářek, ale ať se snažili na matrice, jak chtěli, jméno téhle ženy v archivech nebylo.

Harry uronil pár slziček zklamání a poděkoval s tím, že si musela jeho matka splést jméno města. Ještě mu stihli říci, aby zkusil centrální databázi v Londýně.

Rozhodl se to zkusit a v tmavém koutě se přemístil.

Iris mu stále věrně seděl na rameni a mlčel. Harry cítil znepokojivé vibrace z těla drobného fénixe.

Došel do centrálního archivu a spustil nové divadýlko. Nebyli zde tolik ochotní, ale vyšli mu vstříc. Nakonec však zjistil to, co začínal tušit. Nymphadora Tonksová není obyvatelkou Anglie. Nikdo takový neexistuje.

 

Darnes pochodoval po Harryho kanceláři a mračil se. „Jak je to možný?“

„Nevím,“ pokrčil rameny. „Ona není obyvatelkou Anglie. Není Angličanka.“

Darnes se zastavil. „Ví to?“

„Pochybuju.“

Zamračil se. „Jak to, že Tonksovi nezapsali své dítě na matrice?“

„Jednoduše. Nenarodila se tu. Kdyby se narodila v Anglii, byl by o ní záznam.“

„Nemohl ho někdo vymazat?“

„To by nikomu nepomohlo,“ pokrčil rameny. „Ty informace tečou od ní. Má blízký vztah s rodiči. Myslím, že zrádci jsou právě oni.“

Darnes zabručel a zastavil se. „Nejsou také Angličani?“

„Nic o nich zatím nevím.“

„Ted Tonks je mudla a Andromeda Tonksová je z čistokrevné rodiny.“

„Aha a jak se jmenovala za svobodna?“ nadhodil, ale v očích se mu cosi zatřpytilo.

„Blacková.“

„Zjistím o ní, co se dá,“ slíbil. „Dejte mi tak čtrnáct dní.“

„Tím si nejsem jistý,“ mračil se. „Lovec je netrpělivý, co se tebe týče. Nechce, abys stáhl jeho syna, a Moody taky nevypadá nadšeně, i když tě svým způsobem brání.“

Harry jen mávl rukou. Tohle nebyla jeho starost a Darnes to věděl.

Následující dny byl Harry velice zamlklý a často mizel pryč. Víc, než dřív. Teodor byl nešťastný a Tonks s ním. Lovec doslova a do písmene zuřil.

Harry se jim proto začal mírně vyhýbat.

Najal si pár lidí, kteří nenápadně pobíhali kolem Tonksové. Nic podezřelého se u ní nedělo, až do doby, než někdo viděl Teda Tonkse se přemístit. Dokonce získal i fotografii toho momentu. To mu dokázalo, že je tento muž dostudovaný kouzelník.

„Co víte o jeho ženě?“ nadhodil Harry a díval se na odrbaného pobudu, kterému dobře platil. Byl nízko postavený, takže se o něj nikdo nezajímal a hodněpeněz zaručí mlčení do doby, než někdo dá víc. No… pochyboval, že se tak stane. Hlavně. Dotyčný mu do tváře neviděl a nevěděl, pro koho dělá. Jen věděl, že nosí dlouhý ošuntělý nahnědlý hábit, který hodlal po téhle akci spálit.

„To je vopravdu problém. Ta fešanda nevychází z domku. Je tam zalezlá, nikam nejde. Ale slyšel sem hádku. Řvali na sebe, jen co je pravda. Prej by ta holka měla o toho parchanta přijít, ale je to prej poloupír. Chápete? Ona čeká prej poloviční bestii.“

Harry jen kývl hlavou. „Fajn. Tohle zapomeneš,“ prohlásil a podal mu menší váček plný galeonu. Chlápek přikývl.

„No jak sem říkal. Hádali se, ale nevim už vo čem. A pak chlap říkal, že jí měli vrátit do Španěl. Vymejt mozek, říkal. Nebo prej když čeká TO dítě, o kterym nic nevim, tak z ní udělat vlkodlaka, aby viděli, co se stane,“ ušklíbl se.

Harry zabručel. „Víc nevíš?“

„Ne,“ zavrtěl hlavou. „Nic víc nevim. Dostanu své prachy?“

„Dva tisíce, jak jsme se domluvili,“ kývl hlavou Harry a podal mu váček s penězi.

Muž mu peníze vytrhl, otevřel váček a oči se mu zaleskly. Normálně by ho asi zabil, ale možná ho bude ještě potřebovat. Harry moc dobře věděl, že buď toho chlápka zabijí a okradou, nebo ty prachy propije.

Harry se díval, jak chlápek zdrhá do nejbližší hospody a sám se vydal na cestu. Španělsko. Teď byla otázka, co tím mysleli.

Harry neměl ve Španělsku žádné kontakty. Bylo to zcela mimo jeho moc. Odtamtud bude informace získávat moc špatně. A tak se rozhodl to předat Darnesovi. On si jistě poradí.

K Teodorovi se dostal až pozdě večer. Prošel nevzrušeně domem, vstoupil do ložnice a padl na svou krásnou, novou postel. Zdál se mu krásný sen, když se dveře rozrazily. Ani přesně nevěděl, co se děje, ale za chvilku na něm klečel Pastorek, mlel cosi o zákonech a právech odsouzeného a pak ho odtáhl on a pár bystrozorů do cely. Tam se jen rozespale rozhlédl, pokrčil rameny, ulehl a usnul.

Ráno se probudil velice brzy. Zamžoural kolem sebe a všiml si Darnese, který trpělivě seděl na židli u okna.

„Dobré ráno,“ nadhodil Harry.

Darnes jen kývl hlavou.

„Má cenu se ptát?“

„Nebyla jiná možnost,“ pokrčil rameny.

„Takže naše dohoda padla?“

„Ne, ale rozhodl jsem se ti pomoct.“

„A to?“ nechápal.

„Dnes jsme spolu s tebou zatkli Rodneyho Lancestra. Lancestr je syn jednoho z osvobozených smrtijedů,“ prohlásil.

Harry se na něj podíval. „A?“

„Chci, abys ho dostal ven.“

„Naprosto to chápu,“ zabručel.

„Chci informace a ty by ti ten kluk mohl dát. Hlavně chci vědět, jakou úlohu mezi nimi má a co všechno ví.“

„Nemusí vědět nic,“ zabručel Harry.

Darnes kývl hlavou. „To je pravda, ale pomůže nám to.“

Divně se na něj podíval.

„Ty půjdeš do Azkabanu a utečeš, ale budeš pít tohle,“ podal mu malou lahvičku. „Deset litrů.“

Harry si převzal lahvičku a podíval se na ni. „Mnoholičný lektvar.“

„Ano. Tady máš všechny informace o zločinci a pár jeho vzpomínek.“

Harry si materiál převzal.

„Dál,“ zamračil se Darnes. „Přesně za tři týdny vás najdeme, ty zemřeš a Rodneyho zatkneme.“

„A co když uteče a schová se?“ utrousil otráveně.

„Zkus tomu zabránit. Lancestr není nijak významný, takže si případně jeho ztrátu můžeme dovolit, ale budu rád, když se tak nestane.“

„No dobře, ale mou situaci to tedy moc neřeší,“ zavrčel.

„Přesně za tři týdny přijde dopis od Rakouského šlechtice, který omylem uvedl firmě tvůj trezor a bude žádat to, co jsi získal. Při troše štěstí se zbavíme Popletala, který mě k tomuhle kroku víceméně donutil.“

Harry ho nenávistně probodával pohledem.

„Tím šlechticem budeš ty. Vymyslel jsem ti celou novou minulost a založil jsem nový trezor. Ten je vlivem nepřidávání peněz prázdný.“

„Takže mě pak pustíte a veřejně se mi omluvíte?“ nadhodil s úšklebkem.

„Veřejně ne, ale omluva bude. Možná by bylo i odškodnění.“

Harry se ušklíbl. „Dobře… to se mi docela líbí.“

„Dobře. Tady máš dýku, mohla by se ti hodit. Dále pak tvoje hůlka. Vyměnil jsem ji za atrapu, takže tahle je tvoje,“ podal mu zbraň.

„Co když jí budou lámat?“

„Za tohle se neláme, ale i kdyby, je tam žíně z jednorožce.“

Harry se na něj kysele podíval, ale nic raději neříkal. „Ještě něco?“ nadhodil už mírně znechuceně.

„Klíč k cele,“ podal mu. „A také mapa věznice. Jsou tam souřadnice jednotlivých hlídek a místa, kde nejsou mozkomorové. Tvoje cela se bude nacházet v jižní věži. Dozorci nic netuší, takže použiješ tenhle hologram. Po té, co zfingujeme tvou smrt, tě pod neviditelným pláštěm vrátím na dva dny do cely. Pak ti dám pár dní volno.“

Harry povytáhl obočí. „Doufej bystrozore, že to vyjde, jinak si tě podám,“ zavrčel.

Darnes se však nenechal zastrašit. „Nezapomeň zapírat. Prostě o tom nic nevíš.“

Harry ho probodl pohledem.

Jen mu kývl hlavou a odešel. Harry okamžitě všechno vyzkoušel, krom tedy mnoholičného lektvaru. Těžko by mohl vysvětlit, že je v cele někdo jiný, kdyby jej někdo navštívil.

Celý den byl sám. Až večer ho vytáhl ven Pastorek, který ho táhl do soudní síně. Nepromluvili spolu. Ve chvíli, kdy se kolem něj rozblýskaly fotoaparáty.

Harry klidně hleděl před sebe. Už se nemohl dočkat, jakou to bude mít dohru. Soud se skládal z pěti hlavních členů starostolce. Více nebylo potřeba.

Soud byl banální a rychlý. Harry si stál za svým, že o tom nic neví, že výpis z banky neviděl dlouho a že nemá ponětí, kde se tam ty peníze vzaly. Tvrdil, že dostal druhou šanci, a i když dříve neměl zájem, v poslední době se jí rozhodl využít.

Všiml si Teodora, který to se sklopenou hlavou pozoroval.

„Harry de Bringsi, tímto jste odsouzen na pět let vězení v Azkabanu bez možnosti odvolání,“ šklebil se na něj Popletal. Harry se tvářil smutně, zkoušeně. Než ho odtáhli, probodl Teodora pohledem, aby tomu dodal sílu a nezapomněl na zhrzenost a ublíženost. Poté následoval transport na ostrov Azkaban.

Dozorci ani bystrozoři ho nijak nekontrolovali. Jen ho odtáhli do cely do jižní věže a zabouchli za ním zamřížované dveře. Mozkomoři poletovali kolem, ale Harry měl od nich klid. Jako poloupír měl přirozenou obranu a také byl přítel fénixe. To něco znamenalo.

Hned naproti němu měla být cela jeho budoucího společníka. Takže se okamžitě napil mnoholičného lektvaru. Pochyboval, že byl předtím vidět. Měl podobu Johna Grenforda. Byl to drobný zlodějíček, který zemřel nedávno v Azkabanu.

„JSEM NEVINNÝ, SLYŠÍTE MĚ!“ uslyšel ho. „PUSŤTE MĚ!“

„Neřvi!“ zavrčel Harry. „Stejně tě nevyslyší.“

„JÁ NIC NEUDĚLAL. ONI MĚ PRODALI!“ řval dál.

„Tak se sakra uklidni!“ okřikl ho Harry.

Ale bylo to marný. Ten blbec ječel stále víc a víc. Po chvilce však zmlkl, když se chodbou prohnali dva mozkomorové. To začal jen kňučet.

Harry protočil oči. Místo toho si lehnul, vykouzlil kolem sebe protihlukové kouzlo a usnul na tvrdé zapáchající matraci.

Druhý den ráno začal studovat mapu. Přemýšlel, kudy to vzít nejrychleji. Nakonec vytvořil přesný koncept. Byl připravený. Jen bude muset doufat, že se nic nepodělá.

Počkal ještě dva dny a pak to rozjel ve chvíli, kdy věděl, že je pozorován.

Odemkl si a hodil do cely hologram, který se měl aktivovat až za dvacet minut. Už chtěl odejít, když uslyšel svou oběť.

„Hej, počkej, pomoz mi!“

„Proč bych to dělal?“ podíval se na něj s opovržením.

„Odměním se ti!“

Harry si ho měřil chvilku pohledem. „Jak?“

„Jsem bohatý a mám kontakty,“ škemral.

Harry tedy k němu přišel a pustil ho ven. Jak jednoduché tohle bývá. Ale teď čekalo to nejhorší. Udržet ho venku a dostat z něj informace. Tedy aspoň po tom, co se odtud dostanou.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:)

(kate, 11. 3. 2013 15:22)

super kapitola, kedy bude dalsia? uz sa neviem dockat

jáj a skvěle

(Teza, 5. 3. 2013 9:36)

jáj, tak to doufám, že je už všechno v pořádku :) ( co studuješ? )

jinak skvělá kapitolka. Já mám Tonksovy zafixovaný jako klaďase, takže trošku šok, ale super :D

jupí

(heru, 3. 3. 2013 10:53)

jooooo jooooo další kapča a na další se těším

vyborne

(kuma, 28. 2. 2013 9:13)

Pekna kapitola po dlouhe dobe uz se tesim na dalsi

:-)

(em, 26. 2. 2013 17:39)

Jsem ráda, že jsi tu opět s námi. :-D

(:)

(Annie, 26. 2. 2013 16:13)

Jupííííííí.... Už jsem se nové kapitoly nemohla dočkat... Jsem zvědavá, jak to bude dál :). Že přidáš další kapitolu brzy??

Pěkná kapitola

(EnniAn, 25. 2. 2013 23:13)

Zajimavá kapitola, jsem zvědavá jak to bude pokračovat. Snad brzy přibyde další.

Bomba

(Noxi, 25. 2. 2013 23:12)

To je fakt boží! Je to fantastické zakončení příšerného dne!!! I když není kapitola opravená, je prostě úžasná! Moc se těším, jak se to nakonec vyvine. Držím ti palce :)

hp

(samuel, 25. 2. 2013 22:58)

Tak na tohle jsem čekal dlouho. Těším se na další :-)

Super

(Charli, 25. 2. 2013 22:17)

ÁÁÁÁÁ Skvělá zpráva... Máme to tedy chápat tak, že jsi to zvládla? Snad jo, držím palce a děkuju za úchvatnou kapitolu...

 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA