Jdi na obsah Jdi na menu
 


11. kapitola (č)

24. 12. 2012

Zazonil zvoneček a na PC se mi objevila další kapitola. Kdo by to byl řekl? :-D.

Jen Ježíšek se omlouvá, že nestihl kapitolu opravit. Snad to přežijete.

Přeji Vám krásný Vánoční večer. Většina z vás netrpělivě čeká u stromku, nebo už rozbaluje. Takže... snad se vám splní sen.

 

11. kapitola


 

 11. kapitola - opravena

 

 

Mám pro vás ještě dodatek, kterým bych tuto kapitolu ráda zakončila a to mým oblíbeným Vánočním přáním, který jistě mnozí znají:

Kapr už smažený, ještě sebou mrská,

Prskavka Vietnamská nějak divně prská,

Dívám se na stromek... k zemi se klátí,

hasiči na dveře zoufale mlátí.

Tak to máme po roce, zase pěkné Vánoce

:-D

Harry byl svázán s bystrozory. Věděl to už v ten den, kdy šel na schůzi s Darnesem a jen se mu to potvrdilo ve chvíli, kdy skupinka bystrozorů napochodovala při snídani do Velké síně a sbalila vzpouzející se Umbridgeovou. Ten pravý soud jí teprve čekal, ale i tak stanula před komisi, protože byla vysoce postavenou. Byl to krátký a rychlý proces. Darnes byl precizní. Její pověst dostala takovou ránu, že už nikdy nebude na výsluní. Byla odvedena do předběžné cely. Soud se měl konat až za měsíc.

Popletalova židle se otřásla v základech. Přišlo se na to, že Umbridgeová na studentech praktikovala tělesné tresty. Popletalovi pochopitelně položili hlavu na špalek. Už jen setnout.

Hodiny obrany byly v Bradavicích na čas zastaveny.

Harry seděl na posteli a četl si knihu. Měl dobrou náladu, přeci jen, ten předmět byl stejně jen otrava. Za chvilku měl běžet za Snapeem, který s ním chtěl probrat zkrácení příprav. Opravdu báječný den.

Menší budík se rozezvonil. Harry jej klidně zaklapl, založil knihu a vydal se do sklepení. Když procházel nebelvírskou místností, nikdo si ho nevšímal. Nebyl tu příliš vítán.

Sbíhal hlavní schodiště, když se dostal do sklepení. Zaklepal a vstoupil do profesorova kabinetu. Ten klidně vzhlédl. „Posaďte se,“ řekl. Harry tak učinil.

„Pane?“

„Umbridgeová je pryč.“

„Ano.“

„Předpokládám však, že se na tom nic nemění, že?“

„Nedostal jsem zaplaceno,“ poznamenal.

Snape se na něj dlouze díval. „Pak je tedy Potter v bezpečí.“

„To netuším,“ pokrčil rameny. „Věci už jsou v běhu.“

„Zastavte je,“ poznamenal.

„Koho?!“

„Toho, koho jste si najal.“

„Jsou věci, které se zastavit nedají,“ podotkl Harry klidně. „Teodor si bude muset poradit sám.“

Snape to věděl. Pokud Harry dal věci do pohybu, nebylo možné to zastavit. Teodor byl nebezpečný protivník a spousty lidí ho rádi uvidí mrtvého.

„Dobrá, dáme se do práce,“ poznamenal.

Právě vcházeli do Snapeovy laboratoře, když uslyšeli prudké bouchání na dveře.

„PROFESORE, PROFESORE!“

Snape povytáhl obočí a vydal se ke dveřím. Prudce je otevřel. Za dveřmi stála havraspárská dívka. Byla mírně rozcuchaná a byla uplakaná. „Musíte jít okamžitě na ošetřovnu, Carol…“ vzlykla.

„Jděte okamžitě na svou kolej,“ řekl Snape a otočil se na Harryho, který akorát nabíral letaxový prach. Za chvilku už vycházel na ošetřovnu, kde madame Pomfreyová pobíhala po ošetřovně a vypadala velice zděšeně.

Harry k ní okamžitě přiskočil a vzal jí z ruky dva lektvary. Přešel k dívce, která ležela na posteli. Měla rozdrásaný bok, jakoby se setkala s nějakým nebezpečným tvorem. Obličej měla zcela zničený. Nos byl pryč, jedno oko měla vypíchnuté a z očního důlku se řinula krev. Rty měla roztrhané a kus dolního jí dokonce chyběl.

Harry jí přiložil prst na krk. Cítil tep. Rychle jí nalil do krku dva lektvary, ale věděl, že je to zbytečné. Podíval se na příchozího Snapea. Ten to mlčky pozoroval. Pohlédli si do očí.

„Nesu další lektva…“ zasekla se žena, když viděla, jak dvojice jen stojí nad zraněnou dívkou. Došlo jí to. „Musíme to zkusit.“

Harry jen kývl hlavou. „Černá magie. Nic jiného mě nenapadá.“

„Je to risk. Může jí to zabít rychleji,“ poznamenal Snape.

Harry se na něj podíval. „Trpí tak jako tak. Urychlení nebo léčba. Oboje je výhra v loterii.“

Snape se podíval na ženu vedle něj.

„Udělejte to,“ rozhodla nakonec. „Není jiná možnost. Já vám pomůžu.“

Harry se ani nedivil, že umí léčbu černou magií.

Harry a Snape si jí stoupli k hlavě, Pomfreyová k nohám. Harry kouzlo vedl. Odříkával pradávné kouzlo a pak natáhli ruce. Harry svou silou propojil jejich magie a poslal jí do dívky. Cítil, jak kouzlo zabírá, jak pomalu léčí rány. Dívce se pomalu vracel tep. Sílil, sílil a pak… se srdce zastavilo.

Harry přerušil kouzlo a okamžitě zkontroloval její stav.

Žena bezmocně sklouzla na postel a vzlykla. „Co se pokazilo?“

„Její magie se vzepřela,“ poznamenal Harry. „Odvrhla to kouzlo.“

Snape zavrtěl hlavou. „Čekal jsem to, ale… i tak jsem doufal,“ zamumlal a tiše pozoroval nehybnou tvář dívky.

„To je druhá za tenhle měsíc,“ podívala se na Harryho. „První jsi našel ty. Druhou našli ve Východní věži.“

„To je hodně daleko, než posledně,“ mračil se Harry.

„A je to mnohem brutálnější,“ mračil se Snape.

Dveře se otevřely. Do místnosti vstoupil s rozvahou Brumbál, Prýtová a Kratiknot. Za chvilku vešla i McGonagallová.

„Jak jí je?“ zajímal se Kratiknot a podíval se na Snapea, ten mlčky pohlédl na Pomfreyovou, která tiše vzlykala.

Nikdo nic neřekl.

„Zemřela,“ řekl nakonec Snape. „Nedalo se nic dělat.“

 

Bystrozoři procházeli školou. Harryho si vzal stranou Kingsley s Teodorem. Ani jeden se neusmíval. Oba měli vážnou tvář. Jednali s ním jako s kýmkoli jiným.

„Kde jste byl kolem třetí hodiny, de Brigsi?“

„Byl jsem ve svém pokoji a četl jsem si. Ve tři jsem vyšel ven a sešel jsem do sklepení k profesoru Snapeovi, se kterým jsem měl soukromou hodinu. Akorát jsme chtěli začít, když se objevila nějaká holka se zprávou, že má jít profesor okamžitě na ošetřovnu.“

„Co jste dělal na ošetřovně?“ ozval se Teodor.

„Jsem pomocník madame Pomfreyové. Jakožto vyučený lékouzelník potřebuji praxi, kterou mi místní ošetřovatelka poskytla. Navíc umím nové metody léčby.“

„To vy jste navrhl léčbu černou magií?“

„Ano,“ poznamenal nevzrušeně. „Je to nejsilnější druh. Je agresivní a nebezpečný,“ uznal. „Ale ta holka stejně neměla jinou možnost. Černá magie se moc nepoužívá, protože většinou to nechce nikdo zkoušet. Nechtějí si špinit ruce,“ pokrčil rameny. „Ale přitom dokáže zachránit život člověku, který je téměř mrtvý. V tomhle případě se to nepovedlo.“

„Udělal jste vše, jak jste měl? Nezanedbal jste něco?“ ozval se Kingsley.

„Tohle kouzlo nemůžete zanedbat nebo zvorat,“ zavrčel Harry. „K uskutečnění je třeba ještě jeden. Kdybych pochybil nebo udělal chybu úmyslně, profesor Snape by si toho okamžitě všiml, nebo madame Pomfreyová, která nám asistovala.“

Teodor se podíval na Kingsleyho. Chvíli si hleděli do očí.

„Ty víš, co se té holce stalo?“ zmírnil Teodor tón.

Harry pokrčil rameny. „Řekl bych vlkodlak, ale byl den a nebyl úplněk a ta první…“

„Jaká první?“ zbystřil Kingsley.

„No, byl tu ještě jeden útok, ale ten vyšetřila sama Umbredgiová. Nějaká holka ležela před vstupem do sklepení. Našel jsem jí a odnesl na ošetřovnu, kde jsme jí s madame Pomfreyovou ošetřili. Ale tam šlo jen o poranění na boku, nic víc. Byla to banální rána, sice jí hrozilo vykrvácení, ale nebylo to tak silné, jako tohle.“

„Proč jsi mi to neřekl?“ zamračil se Teodor.

„Nepřikládal jsem tomu váhu,“ pokrčil rameny. „Děcka se poprala, jeden v zápalu použije silnější kouzlo, lekne se a uteče,“ poznamenal. „Mohla se třeba zranit i sama, co já vím? Umbridgeová jí vyslechla a řekla, že šlo o nevinnou hru, která se jim vymkla a ta holka to pak dosvědčila. Co jsem ti měl teda říkat? Že si hráli na babu a jedna spadla na brnění?“

„Věřil jsi tomu?“ nadhodil Kingsley.

„Jsem idiot? Jasně, že ne. To zranění bylo moc specifické, aby šlo o nehodu, ale ona se rozhodla pro to, to zatajit. Důkazy taky nebyly a kdejaký lékouzelník by přišel s jinou hypotézou. Slovo proti slovu,“ mračil se.

„Neudělal jsi jí to ty, že ne?“ podíval se na něj Teodor.

„Ale samozřejmě. Někoho napadnu, pak ho donesu na ošetřovnu, sám si ho uzdravím a pak to řeknu vám dvěma, abyste mě mohli zavřít. Cos dneska zase pil, bystrozore?“

Teodor si povzdechl. „Dobře, je ještě něco, co bys nám mohl říci?“

„Bylo to promyšlené. Nebyl to náhodný násilný čin. Ten by byl prudký, ale tohle bylo postupné. Ta holka cítila celou dobu, se jí děje, vnímala… to není útok šílence. To někdo udělal promyšleně s cílem způsobit hodně bolesti. Možná to chtěl udělat i té první, ale třeba jsem ho vyrušil, nebo to udělal někdo jiný.“

„Proč by to Umbridgeová kryla?“ nadhodil Kingsley.

Teodor se zamračil a pokrčil rameny. „Díky Harry,“ pohladil ho po vlasech. Harry se na něj kysele podíval. „Nevíš už nic dalšího?“

„Nic,“ zavrtěl hlavou.

„Dobře… řekneš mi, jak mě mají zabít?“

Harry protočil oči.

„No dobře,“ povzdechl si Teodor. „Měj se fajn. Snad se ještě uvidíme.“

Kingsley po něm střelil nesouhlasným pohledem.

Harry si jich nevšímal. Jen se zvedl a vydal se do svého pokoje. Druhý den mířil do kanceláře, která mu byla přidělena. Nijak ho nepřekvapilo, že na stole našel jak smlouvu, kterou musel podepsat, tak první úkol. Bylo to prosté. Najít vraha té holky.

 

Harry se opíral o roh ztemnělé chodby. Byl po večerce, ale jemu to bylo jedno. Poslouchal zvukům hradu a přemýšlel.

Před chvilkou se vrátil od Snapea, ten měl za to, že odešel do věže. Harry však místo toho chtěl vědět, co se děje. Jeden útok byl krátce před večerkou, druhý byl k večeru. Dnes se nic nestalo, ale přesto. Ať to dělal kdokoli, musel přeci vydávat nějaké zvuky, ne?

Uslyšel kroky. Podmračil se. Ty kroky zněly nějak divně. Škrábavě. Jakoby to stvoření mělo drápy. Jeho útočník. Jenže byl nezvykle tichý. Vlkodlak to nebyl, ten by tu teď nebyl. Nebyl úplněk a rozhodně by nebyl takhle hlučný. Upír? Ten nemá drápy. Během vteřiny si vybavil kdejaké drápaté stvoření, lačnící po krvi. Problém byl v tom, že každé lovilo pro potravu ne, pro zábavu.

Krabatil čelo, jak se snažil přijít na to, co se k němu blíží. A pak zaslechl podivný šum. Křídla. V tu chvíli mu to došlo. Pobledl a mírně se začal vzdalovat. Jen jeden tvor je vysoce nebezpečný, lačnící po bolesti, ne po jídlu, protože sama se živý běžným jídlem.

Harrymu došlo, proč to vyšetřovala Umbridgeová. Tohle byla její pomsta, kdyby byla odhalena. Tohle byla její pomsta všem.

 V tu chvíli uslyšel, jak stvoření začalo nasávat vzduch nosem. Objevila ho. Rozeběhl se, ale věděl, že bude muset bojovat.

 

„Možná to byl on,“ poznamenal Moody.

„Má alibi,“ zavrtěl hlavou Teodor.

„To si nejsem tak jistá, Teodore,“ podmračila se Tonks. „Je dobrý herec.“

„Snape jeho verzi potvrdil a studenti nebelvíru taky,“ ohradil se. „Jak by to měl asi stihnout?“

Kingsley zavrtěl hlavou. „Také tomu moc nevěřím, ale té první ublížit mohl. Nic ty dva útoky nespojuje.“

„To není jeho styl, Kingsley. Harry dělá věci do konce. Nenechává nic náhodě. A proč by jí nemohl odtáhnout jinam a pak se na ní prostě vykašlat? Proč by jí pak léčil?“

„Třeba jí chtěl jen zastrašit,“ mračil se Lovec. „Nebo něco provedl a nechce ti to jenom říci.“

„Harry je sice černokněžník, ale má své hranice, věřte mi.“

„My ti věříme,“ povzdechla si Tonksová a vzala ho za ruku. „Ale nevěříme Harrymu.“

„Proč Harry?“ zabručel Lovec. „Proč ho sakra pojmenoval takhle? Nejprve mi zabije vnuka a pak…“

„To teď neřeš, tati,“ zarazil ho rychle Teodor. „Já jenom nevěřím tomu, že by…“ zarazil se a podíval se do plamenů krbu. Plameny dostaly smaragdový nádech. Za chvilku se objevil Brumbál. Vypadal ustaraně a přepadle.

„Další útok?“ zděsil se Kingsley.

„Ano,“ přikývl Brumbál hlavou. „Stalo se to kousek od hlavního schodiště.“

„Studentka?“ zajímal se Lovec.

Zavrtěl hlavou.

„To znamená, že není vysazený na děvčata,“ zamračila se Tonks. „Dobře. Přežije to?“

Brumbál si povzdechl. „Je to mnohem horší, než předchozí. Dotyčný student byl zcela při vědomí, než ho Severus s Poppy uspali. Má rozevřený hrudník a tržnou ránu na noze.“

„Merline,“ hlesla Tonks.

„Dobře, musíme všechny vyslechnout. Tohle je černá magie a tu ovládá Brings. Začal bych s ním,“ poznamenal Kingsley.

Brumbál se na něj chvilku díval. „Obávám se, že by to bylo zbytečné.“

„Proč?“ zeptal se nejistě Teodor.

„Je mi to líto, Teodore. Tím napadeným je právě Harry.“

 

Harry zahnul za roh. Potřeboval veliký prostor a pokud možno beze svědků. Nikde nebyl jediný duch a obrazy v přítomnosti harpie zamrzali. Konečně se dostal do trochu širší chodby. Otočil se a přeměnil se do své upíří podoby. V téhle podobě byl Harrym Potterem. Synem Lily a Jamese Potterových, kterým byl neskutečně podobný. Nikdo by nepochyboval. Jediný rozdílný rys, tak netypický těm dvěma, byla ostrá bledost a delší tesáky.

Konečně do chodby vstoupila odporně vyhlížející bytost.

 

Snape měl divný pocit. Do jeho pokoje vletěl stříbrný patron, ale dříve, než si ho stihl nějak prohlédnout, zmizel. Bylo to neobvyklé.

Podmračeně vyšel na chodbu a vydal se do ředitelny, aby zjistil, co mu kdo chce. Mohl by použít krb, ale po předchozích útocích si chtěl být jistý, že v hradě něco není a tohle mohla být dobrá záminka.

Vstoupil na schodiště a opatrně kráčel po těch známých schodech. Už vstupoval do patra, kde sídlila ředitelna, když mu cosi káplo na hábit. Zamračeně se podíval na své rameno. Že by někdo zase vytopil koupelnu? Šokem však ustrnul, když zjistil, že nejde o bezbarvou kapalinu, nýbrž karmínově rudou. Vzhlédl a hned si všiml ruky, která vysela přes okraj o patro výš. Rozeběhl se na schody a vyběhl nahoru. Už ze schodů viděl, co se stalo. Harry na něj upíral zmučený pohled plný utrpení.

„Bringsi,“ doběhl.

Harry otevřel zkrvavená ústa, ale zvuk z nich nevyšel.

Snape mávl hůlkou a nadzvedl Harryho tělo. Rychle ho nesl na ošetřovnu. Harry sténal a snažil se mu něco říci, ale Snape mu vůbec nerozuměl. Za necelé dvě minuty stál na ošetřovně a budil Popy. Ta, jakmile uviděla Harry, vzlykla.

„Zachráníme tě,“ slíbila mu tiše.

„Musíme použít černou magii,“ poznamenal Snape.

Harry na něj upřel pohled. „O-on-ona… Ha…“ ale hlas mu opět selhal a pak začal vykašlávat krev, jak se jeho plíce plnily touhle životně důležitou kapalinou. Měl otevřenou tržnou ránu na hrudníku. Žebra mu vystupovala z těla a srdce splašeně bilo o vzdouvající se plíce.

„Ona?“ hlesla Pomfreyová zděšeně.

Snape jen zavrtěl hlavou. „Potřebuju tvou pomoc, Poppy.“

Žena se hned vzpamatovala a nasadila profesionální masku. Oba se postavili k Harryho hlavě. Nyní vedl kouzlo Snape. Začal odříkávat. Harryho magie se vpádu okamžitě vzepřela a pokusila se kouzlo odvrhnout. Snape čekal, že kouzlo selže, ale pak Harryho magie zamrzla. Magie Poppy a Severuse se otřela o kouzlo měnící vzhled, tak typické pro poloupíry a upíry, ale to nereagovalo, otřeli se i o magické jádro, ale i to bylo netečné. Harryho magická podstata zkameněla.

Léčivé kouzlo uzavřelo ránu a obnovilo krevní oběh, ale Harryho magie byla i nadále strnulá. Snape ukončil kouzlo.

„To se mi nelíbí,“ přiznala Popy a zamračeně se dívala na pobledlého mladíka. „Proč se kouzla nevyrušila? Proč jeho jádro pohaslo?“

„Nepohaslo, Poppy,“ uklidnil ji Snape. „Je to běžné, při téhle léčbě. Znamená to, že tělo přijalo magii. Aby však bylo možno takto léčit, tělo zblokuje svou vlastní magii, aby se nemohla bránit vpádu.“

Pomfreyová si povzdechla a přikývla. Pak udělala pár diagnostických kouzel a zděsila se. „Jed.“

Snape ztuhl. „Jaký jed?“

„Já nevím, Severusi,“ zavrtala bezradně hlavou.

„Budu potřebovat vzorky na analýzu a pak půjdu pracovat. Cestou pošlu zprávu Brumbálovi.“

Poppy odebrala potřebné vzorky a předala je Snapeovi. Ten zatím poslal svého patra. Nebylo tedy překvapením, že se ve dveřích střetl s ředitelem. Tam mu řekl všechny podrobnosti a vydal se do sklepení, aby začal pracovat. Ale kolik má času? Pokud je to prudký jed, nestihne nic udělat. Jak tohle nesnášel.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

skvělé

(:D, 3. 1. 2013 16:14)

Už se nemůžu dočkat další kapitoly. Chodím sem i několikrát denně..

Jako vždy senzační :-)

(Samantha, 1. 1. 2013 16:43)

Opět senzační a napínavá kapitola. Vtáhla mě tak do sebe, že když jsem zjistila, že již končí, strašně mě to mrzelo.. :-) Jsem zvědavá, jak bude teď všechno probíhat, co Harry a jeho magie - docela se bojím, aby se vůbec probudila, navíc aby Harry porazil ten jed. Také mě zajímá, kdo a kdy přijde na to, kdo útočí na děti. Harry jim hodně napověděl, tak by na to mohl Severus přijít brzy.. Hrozně hezky vykresluješ různé postavy.. Líbí se mi, že nic není jen bílé nebo černé, ale že je to šedivé/černo-bílé. A jak se budou vyvíjet vztahy.. Každopádně se už nemůžu dočkat další kapitoly :-)

...

(Nilandra, 30. 12. 2012 17:43)

Je to dlouho co jsem byla na tvých stránkách a musím říct, že pokrok ve psaní je neuvěřitelný. Jen tak dál, těším se na pokračování a pokud to půjde takhle dál, tak třeba i na nějakou tvou vlastní tvorbu ze světa fantazie.

:)

(kim, 28. 12. 2012 14:43)

WAUU...

:D

(vea, 27. 12. 2012 16:51)

Bezva. Akorát chudák Harry. Jsem celkem zvědavá, jestli ho z toho nakonec nedostane Darnes. Jinak už jsem to psala? Miluji tvé povídky :)

:-)

(emm, 27. 12. 2012 10:48)

Miluju to. Veliká pochvala. :-)

Dobrý

(Charli, 26. 12. 2012 0:39)

Skvělýýýýýýý! Tenhle černokněžník se mi líbí.. při prvních pár kapitolách jsem byla proti přepisu, ale je skvělej

:)

(Noxi, 25. 12. 2012 12:39)

Je to skvělá kapitola, ostatně jako vždy :) Už se těším, jak se to bude vyvíjet. Jen tak dál :)

hp

(samuel, 25. 12. 2012 12:00)

Pochvala, jinak taky ti přeji krásné Vánoce a šťastný Nový rok. Budu se těšit na další kapitolku - zase v sobotu??? Už se opravdu těším. :-)

Hurá

(Karolína, 25. 12. 2012 8:40)

Díky za krásné pokračování.

..

(Eli, 25. 12. 2012 0:14)

Páni,naprosto skvělá kapitola,ale zase ukončená tak zákeřně :D už se strašně těším na další :D taky tobě Veselé Vánoce a Štastný Nový rok

.........

(:-), 24. 12. 2012 23:32)

naprosto úžasné, takové pokračování jsem vůbec nečekala. Už se nemůžu dočkat na pokračování.. Týden je tak dlouhá doba..

Tak to áno :D

(Bara, 24. 12. 2012 22:59)

Tak paráda! Skvelý darček! Len pridávaj! Tešíme sa všetci :D :D

Veselé Vianoce

(Zulík, 24. 12. 2012 22:27)

Krásny darček ale ked si predstavím že musím počkat aspon týžden na pokračovanie....och nie

ou

(Kik, 24. 12. 2012 22:01)

No, abych pravdu řekla takhle jsem nějak čekala, že to skončí, Harryho nám snad nezabiješ ne? :D Kapitolka byla poutavá, takže jsem si ani nevšímala chyb a přečetla jsem ji jedním dechem.

 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA