Jdi na obsah Jdi na menu
 


10. kapitola (č)

15. 12. 2012

Tak je tu 10. kapitola. Užijte si ji. Nejsem si úplně jistá, jestli stihnu příští víkend kpitolu, možná bude až v pracovním týdnu. Mám teď před sebou 4 předtermíny :-/. Takže, jak jste jistě pochopili sami, nevím kam dřív skočit a propadám se do deprese. V tom se prostě psát nedá :-D. Každopádně se pokusím zvládnout doladit 11. kapitolu ke spokojenosti všech.

Užijte si 10. kapitolu a za týden (možná dýl) načtenou :-D

 

10. kapitola


 

Harry stál za pracovním stolem a drtil spár kůroleza v hmoždíři. Nijak nad tím nepřemýšlel, tohle dělal už tolikrát, že se nad tím ani nepozastavil.

"Severusi," vstoupil do místnosti Brumbál. Překvapeně zamrkal, když uviděl u jednoho stolu Severuse a u druhého Harryho. "Netušil jsem, že má pan de Brings školní trest, Severusi," poznamenal mírně káravě. "Potřeboval bych si s tebou promluvit."

Snape se na Harryho jen podíval. Ten se nahnul nad jeho stůl, aby viděl, v jaké fázi je Snapeův výtvor a kývl hlavou. Tohle pro něj problém nebude. Sice to nebyl jeho šálek kávy, ale přidat jednu přísadu zvládne.

Snape se tedy jen vzdálil od své práce a vydal se za Brumbálem do vedlejší místnosti. Brumbál pak použil kouzlo proti odposlechu.

"Je to důležité?" zabručel Snape. Neměl rád, když ho někdo rušil a Brumbál to věděl.

"Ano," kývl hlavou ředitel. "Jde o Dolores."

"Opravdu? To je překvapující," založil si ruce na prsou. Tuhle ženskou řešili na každé poradě ředitelů kolejí.

"Mundungus mi dnes přinesl zprávu, že se Dolores zajímala o nájemného vraha."

"Zjistil, koho chce nechat zabít?" zbystřil Snape.

"Ano. Teodora Pottera."

Snape přešel ke své skříni a chvíli se na ní zamyšleně díval. Jakoby tam měl vepsaná všechna tajemství vesmíru. "Dobrá. Kdo má být vrahem?"

"To už nezjistil. Víš, že je těžké sehnat vraha pro bystrozora, ale mám obavy. Podle toho, co mi Mundungus naznačil, už vraha nalezla."

Snape se prudce otočil. Jeho plášť kolem něj elegantně zavířil a vytvořil tak větší dojem tajemnosti a síly.

"Potter to ví?"

"Pokud ne, Mundungus mu to jistě řekne."

Snape jen přikývl. "Pokusím se zjistit, o koho se jedná," poznamenal nakonec.

Brumbál se usmál. Vypadal velice spokojeně. "Děkuji ti Severusi, jsem ti vděčný za všechno, co..."

Sklepením otřásl výbuch. Snape s Brumbálem přiskočili ke dveřím. Celá laboratoř byla na cucky.

"Bringsi!" přistoupil Snape k Harrymu, který ležel na zemi. Harry měl popálený obličej, krk a pravou ruku.

"Příště tu nechejte lahvičku s dračí krví," zavrčel Harry, který se snažil potlačit bolest. Snape jen zmateně sáhl do kapsy a došlo mu, že jí zapomněl nechat na stole. Bylo běžné, že když ho někdo vyrušil, něco opomněl, proto vyrušování tak nesnášel. Dnes ale měla tahle chyba větší následek, než tomu bývalo normálně.

Pomohl Harrymu na nohy a podepřel ho. Harry krvácel z pravého ramene.

"Musí hned na ošetřovnu," rozhodl Brumbál, který vypadal zdrceně. Byla jeho chyba, že Severuse vyrušil a hlavně to pak byl on, kdo tu Harryho zavřel.

Snape si s hrůzou uvědomoval, že mladík věděl, že nemá kam utéci. Musel se schovat pod stůl a doufat, že ho výbuch příliš nezasáhne. Ale i tak se snažil lektvar zneutralizovat, jak si zběžně všiml. Zaujalo ho to. Skoro se mu to povedlo, kdyby tu měl ještě kousek bezoáru. Ale neměl. No... přesto i to málo mu pomohlo. Měl by jistě mnohem větší zranění. Nezabilo by ho to, ale jistě by na tom nebyl tak dobře.

Poppy jen spráskla ruce, vyčinila nejen Snapeovi, ale i Brumbálovi, a pak už jen obskakovala Harryho. Ten to útrpně snášel a co chvíli se pokoušel nenápadně vytratit, takže ho nakonec Pomfreyová, k pobavení dvou profesorů, přivázala k posteli. Harry se nakonec vzdal. Nemělo cenu s někým takovým bojovat. Když do něj nalila uspávací lektvar, rozvázala ho.

Probudil se pozdě v noci. Zmateně otevřel oči a rozhlédl se kolem sebe. Vedle jeho postele spal na židli Teodor. Harry jen protočil oči a posadil se. Teodor se s trhnutím probudil a sáhl po hůlce.

"Hlavně mě nezabij," zabručel.

Teodor se jen usmál. "Jak ti je? Jsi v pořádku?"

"Nic mi není," zavrtěl hlavou.

"Potřebuješ něco? Bolí tě něco?" staral se dál.

Harry nesnášel, když se o něj někdo staral. "NE!" odsekl.

"Dobře," povzdechl si bystrozor. Chvíli na sebe hleděli. "Pověz, kdy mě zabiješ?"

"Kdes tohle vzal?"

"Najala si tě Umbridgeová, ne?"

"Jak jsi na tohle zase přišel?"

"A za kým jiným by měla jít?"

"Nemám náladu na zabíjení tak podřadného a pitomého bystrozora, jako jsi ty," odfrkl si. "Nejsi žádná výzva."

Teodor se pousmál. Z tohohle si nic nedělal. Harry mu nikdy neřekne, že ho nezabije proto, protože ho má rád. Mrzelo ho to, ale nevěděl jak zničit tu propast mezi nimi. Propast, kterou pomáhal budovat.

Teodor si ale nemohl pomoci. Pohladil ho po vlasech a prudce si ho k sobě přitáhl, aby ho objal.

"Musíš být tak přecitlivělý?" vrčel Harry do jeho ramene.

"Je mi to všechno tak moc líto. Kdybych nebyl takový idiot, studoval bys teď na Australské akademii, smál se s přáteli a já bych se strachoval každé další sovy, kterou by mi ředitel poslal."

"A co by ti asi psal?"

"Jak jsi nesnesitelný, nemožný, trucovitý student, který si ničeho a nikoho neváží," ušklíbl se Teodor škádlivě a odtáhl ho od sebe, ale stále měl ruce na jeho ramenou. "Nikdy jsi neměl zůstat s Alasfnesem."

"Co se stalo, stalo se," pokrčil rameny.

"Měl bys to udělat," řekl najednou.

"Co?" nechápal.

"Zabít mě," prohlásil. "Když to neuděláš, Umbridgeová tě zničí."

Harry si odfrkl a zamračil se. "Za koho mě máš, Teodore? Už je všechno zařízené," poznamenal chladně.

"Dobře. Doufám, že to bude důstojné a rychlé," smutně se usmál.

"Nic neucítíš," zabručel. 'Ale já jo,' pomyslel si v duchu.

Teodor ho opět objal. "Doufám, že to neodneseš," poznamenal nakonec. "Před chvíli jsem sepsal závěť."

"Prozíravé," poznamenal Harry. "A už toho objímání sakra nech. Chováš se jak hysterka."

"Uvidím tě ještě?" zajímal se, když ho pouštěl.

"Proč?"

"Jen, jestli se mám loučit teď," poznamenal a díval se mu do očí. Harry v nich viděl smutek, vinu, odhodlání, ale viděl také strach.

"Uvidíme se," poznamenal Harry.

"Do kdy... "

"Do Vánoc to bude vyřešený," poznamenal.

"Dobře... aspoň ušetřím za dárky," utrousil. "Je mi líto, že se nebudu moci dívat, jak rozbaluješ svůj dárek."

Harry se na něj divně díval. "Boha jeho. Kolik myslíš, že mi je?" odfrkl si.

"Slavil jsi s Alafnesem Vánoce?"

"Ne."

"Dostal jsi někdy dárek?"

"Ne, Teodore, nedostal," poznamenal klidně. "Pokud nepočítám kolíček na prádlo od Dursleyových."

Teodor sebou škubl a svěsil hlavu. "No... Tonks ti ho dá. Jestli ho vyhodíš, nebo ne... to je tvoje věc. Měl bych jít. Uzdrav se a odpočiň si," usmál se na něj s podivnou něhou v očích. Pohladil ho po vlasech. "Je mi jedno, kdo jsi nebo co děláš. Jsem na tebe hrdý."

Harry se na něj překvapeně podíval. Neřekl nic, když odešel a ještě dlouho potom se nepohnul. Utápěl se ve vzpomínkách a přemýšlel nad svým strýcem.

 

"Jsou to už dva týdny," poznamenal Teodor a zamyšleně hleděl do desky stolu. "A nic."

"Teodore, přeci se nenecháš zabít kvůli tomu hloupému dítěti," zavrtěl hlavou Bill. "Neměl tu práci brát. Kdyby se na tu ženskou vykašlal, co by mu mohla udělat?"

Teodor na to jen zavrtěl hlavou. "Možná nic, možná hodně," zamumlal. Co pro Harryho vlastně znamenal?

"Brzy budou Vánoce. Zapomeň na to, co se děje a užij si to," navrhovala Tonksová. "A kdyby něco zkusil, tak ho prostě..."

"NE!" řekl prudce. "Pokud se o něco pokusí, tak ho to necháte dokončit, je to jasný!"

"Teodore," řekla opatrně Molly Weasleyová. "Harry mi zachránil syna, ale nemohu dovolit, aby zabil někoho jako..."

"Nic o mě nevíš, Molly. Nevíš, co jsem způsobil... co jsem dovolil," zamumlal nešťastně.

"Co kdybys nám pověděl, co se stalo tak strašného," začal Bill. "Že nechceš pomoct."

Teodor si povzdechl. "To nejde. Já... netýká se to jen mě," uhnul pohledem.

Tonks ho vzala kolem ramen, ale on jí odehnal.

"Měl jsem na starost dítě, byl to můj něco jako syn... zřekl jsem se ho ve prospěch své práce," poznamenal tiše. "To dítě ve mě věřilo a já ho zradil," zamumlal a v očích měl slzy.

Molly na něj s hrůzou hleděla. Nikdy pro tohle neměla pochopení. Jak někdo může nechat dítě napospas? Jak někdo může...

"Pak už bylo pozdě. Zanedbal jsem, co se dalo a to dítě mi vzali."

Bill na něj mlčky hleděl. Molly byla viditelně v šoku a Tonks jen tiše seděla a hleděla na něj s pusou dokořán.

 

Harry se smál a přitom podával obvazy. Madame Pomfreyová se na něj vesele dívala a pokračovala ve vyprávění své univerzitní historky.

"A tak jsem mu řekla: 'trocha vody ještě nikdy nikoho nezabila'," začala se smát i ona.

"Chudák," uculil se Harry. "Za jak dlouho jste ho z té kádě vytáhly?"

"Trvalo to pár minut," přiznala po chvilce.

"Zlobil se hodně?" vyzvídal dál.

"Kupodivu ne."

Ještě chvíli si takhle povídali a pak se rozloučili. Harryho druhý den čekala cesta za Darnesem.

Harryho druhý den vzbudil Iris, který dohlížel, aby nic nezapomněl a nemeškal. Poslední dobou se Iris držel stranou a mnoho času trávil se svým otcem, Fakwesem.

'Vstávej, lenochu,' smál se fénix a strhával z něj peřinu.

"Nech mě být. Máš být domácí mazlíček," zavrčel podrážděně. "Začni se tak chovat."

'Nejsem mazlíček, jsem vychovatel. Dělej!' nezněl naštvaně, jako spíš pobaveně.

Harry nakonec rezignoval a vylezl z postele. Všichni ještě spali a tak se na Irise vyčítavě podíval. Pak si jen kouzlem oblékl a vydal se do Velké síně, kde byl pouze Snape, který vstával vždycky brzy, a pár studentů.

Harry se usadil ke stolu a nandal si na talíř. Začínal mít jisté obavy, protože Umbridgeová byla stále na svobodě. Darnes si dával na čas. Harry sice věděl, že na tom dělá. Nebyl tak důvěřivý, aby si to nezjišťoval, ale měl také spousty jiných případů. Přesto nevěděl, jestli si přeje, aby to velitel bystrozorů stihl nebo ne.

Napomenul se. Do Vánoc zbýval ještě měsíc. Ještě je čas.

Dojedl ve chvíli, kdy se do místnosti začalo trousit více lidí. Pousmál se. Měl moře času, takže mohl udělat ještě vyhodnocení těch pěti experimentů pro Snapea a Pomfreyové by pak mohl přinést to pojednání o péči vlkodlaků, upírů a dalších pololidí.

Takto rozhodnutý se vydal do ložnice, kde vytáhl potřebný pergamen a dal se do práce.

Hodinu před odchodem měl hotovo. Byla sobota a tak si nemusel dělat starosti s hodinami. Vydal se rychle do sklepení.

"Příjemný den, de Bringsi."

"I vám," kývl hlavou, když stál před Snapeem.

Chvíli si ho profesor prohlížel. "Co chcete udělat?" řekl nakonec.

Harry se na něj překvapeně podíval. "Prosím?"

"Potter. Nemáte moc na výběr."

"O to je postaráno," poznamenal Harry klidně. "Hezký den."

Snape ale zamkl dveře. "Nedělejte to, Bringsi. Máte možnost všechno změnit. Věřte mi, na té druhé straně vás nic nečeká."

Harry se na něj otočil. "O čem mluvíte?"

"Býval jsem smrtijed, Bringsi. Věřte mi, jednou vás to dostihne. Nejste jako oni. Máte svědomí, to vás zničí. Nedělejte to."

"Je pozdě, profesore. Tohle už nejde zastavit. Mohl byste..." ukázal na dveře.

"Vždycky to jde zastavit."

"Tohle ne," zavrtěl Harry klidně hlavou. "Už jsem se rozhodl. Nevím, jestli dělám dobře, ale tohle rozhodnutí je konečné a neměnné."

Snape se na něj jen podíval a nechal ho jít.

Harry vyšel ven z hradu a nenápadně se vytratil do Prasinek, odkud se přemístil. Objevil se v tmavé uličce uprostřed Londýna. S pusou dokořán na něj hleděla skupinka výrostků. Harry se na ně chladně podíval, mávl hůlkou a nechal je svému osudu. Mladíci si jej nebudou pamatovat.

Harry procházel ulicemi v mudlovském oblečení. Na hlavě měl kšiltovku zaraženou hluboko do čela, aby mu nebylo vidět do tváře. Kontroloval okolí. Hledal jak bystrozory, tak černokněžníky, ale nikoho neobjevil. Jeho kroky tedy vedly k polorozpadlému domu. Došel ke zdi, a když se nikdo nedíval, přeskočil ji.

Prodíral se vysokou trávou, kterou před ním kdosi ušlapal. Vydal se tedy v jeho stopách, až k menšímu výklenku. Tam se opřel o zeď a prošel na druhou stranu.

„Dorazil jsi načas,“ uslyšel hluboký hlas.

Harry se rozhlédl po menší kanceláři. Byla to malá, praktická místnost bez odzdob. Stěny byly natřeny na hnědou barvu neurčitého odstínu. Stůl byl spíš mohutný, těžký a praktický, než vzhledný. Na jedné straně byla plechová kartotéka velkých rozměrů. Posledním nábytkem byly jen dvě pohodlně vypadající židle a veliký lustr, který osvětloval místnost. Nic víc.

„Chtěl jste se mnou mluvit, Darnesi?“

„Teď jsem tvůj velitel,“ poznamenal klidně.

„Ne, stále jsem nepodepsal smlouvu,“ poznamenal.

„Podepíšeš, zvykej si na to,“ řekl nevzrušeně a posadil se za stůl. Pak ho jen pobídl, aby usedl do druhé.

Harry tak učinil a vyčkávavě na něj hleděl.

„Tady se budeme scházet…“

„Ta tráva venku prozradí, že tu někdo je,“ zabručel Harry.

„Jen dnes. Chtěl jsem, abys věděl, kam jít. Odteď už tam stopy nenajdeš.“

Harry jen kývl hlavou. „O co tedy jde?“

„Určíme pravidla, hochu,“ ušklíbl se. „Každý týden sem zajdeš a projdeš pár věcí, co ti sem dám. Chci znát tvůj názor. Když dostaneš úkol, budeš se jím zabývat. Úkol je prioritní,“ díval se na něj upřeně. „Nikdo nesmí vědět, co děláš, je ti to jasné?“

Harry se na něj kysele podíval. „A komu bych to asi říkal? Černokněžníkům na baru?“

Darnes se ušklíbl. „Ani mí lidé a Řád to vědět nesmí… nikdo.“

„A když se to provalí?“

„Tak se to provalí,“ pokrčil rameny. „Podstata je, abys to ty neřekl.“

Harry pokrčil rameny.

„Kdyby mě zabili, budeš podléhat mému nástupci, ale… to rozhodnutí, zda ho poslechneš nebo ne, nechám na tobě. S mou smrtí budeš zproštěn služby,“ poznamenal klidně. „Přesto doufám, že budeš pokračovat.“

„Proč bych vás neměl nechat zabít?“ nadhodil.

„Mohl bys,“ pokrčil rameny. „Ale neuděláš to.“

„Kde berete tu jistotu?“ nadhodil.

„Zajímal jsem se. Nejsi chladnokrevný vrah,“ poznamenal Darnes.

Harry něco zabručel, ale kývl hlavou. Nikdy nezabil, pokud nemusel. A… práce špiona? No… na jednu stranu to byl děsný průšvih a na tu druhou… děsný vzrušení. Chtěl to zkusit. Chtěl… ale tohle nikdy, NIKDY, tomuhle chlapovi neřekne.

„Dobrá. Co se týče tvé výplaty. No… nemohu ti platit, protože nechci, aby o tobě kdokoli věděl. Ani ministr ne.“

Harry se na něj mrazivě podíval. „Nejsem samaritán.“

„To ne,“ ušklíbl se. „Ale… dejme tomu, že pokud uděláš nějaký obchod v zájmu své práce, zapomenu, žes něco takového udělal.“

Harry musel potlačit radost. „Jinými slovy, co si nepoctivě vydělám, to si nechám.“

„Pokud nepůjde o něco závažného, pak ano. Samozřejmě chci být o tomhle informován. Kolik, co… když budeš hrát fér, budu i já. Když mě podrazíš, podrazím tě. Rozumíš?“

Harry přikývl.

„Další, co je třeba probrat, je tvá hodnost a výstroj.“

„Hodnost? Nebuďte směšný…“

„Nejsem směšný, hochu. Pokud tě chytí zahraniční bystrozoři, nebude ti k ničemu, ale tady, kdyby tě chytil jeden z nás… no, to by bylo dost trapné, že? Pokud ukážeš průkaz nebo hodnost, nebude ti pravda nikdo věřit, ale falešné průkazy se řeší v soukromí jednotky. Proto by se informace o tvém zatčení dostala jen k mým uším.“

„Takže bych se prozradil jednomu člověku a ne víc.“

„Ano.“

„Nemohu tě dotovat, výstroj si budeš muset sehnat sám. Je mi jedno, jak to uděláš. Klidně tě nechám vykrást náš sklad, když to bude třeba, ale nemohu ti nic dát.“

Harry se uculil.

„Ale jestli to prodáš, nepřej si mě,“ zavrčel.

Harry mírně schlípl, ale i tak vypadal potěšeně.

„Rozmysli si, co budeš potřebovat. Tady máš seznam výstroje bystrozora, cokoli najdeš, cokoli budeš z toho potřebovat, bude tvoje. Ale jen určitý počet. Nemohu ti dovolit vyvrakovat nám sklad.“

Harry jen kývl hlavou.

„Teď hodnost. Bude ti stačit pro začátek hlídač.“

Harry si odfrkl. Nejnižší hodnost.

„Pokud chceš vyšší, musíš se vypracovat,“ poznamenal Darnes nevzrušeně. „Všichni jsme tuhle hodnost měli. Bez výjimky.“

Harry mávl rukou. Bylo mu to stejně jedno. Ale hlídač? Merline, jak moc musel klesnout.

„Pokud tě v zahraničí zatknou, pokusím se tě dostat do Anglie nebo ti nějak jinak pomoct.“

„Pomůžete mi s útěkem?“ ušklíbl se.

„Když to budu považovat za nutné, pak ano,“ poznamenal.

Harry na něj vykulil oči.

„A pak…“ zamyslel se. „Pokud budeš zraněn, prioritou bude dostat tě sem. Nechal jsme tu vytvořit operační sál i ošetřovnu. Vybral jsem dva lékouzelníky a tři ošetřovatele. Kdyby se ti něco stalo, budu se tě snažit dostat nenápadně sem. Tvá léčba bude zkrácena na nejnutnější. Nemůžeme si dovolit vyřadit tě na dlouho. Někdo by si mohl spojit zranění s tvou nepřítomností a o to nestojíme,“ poznamenal klidně.

Harry přikývl.

„Dobře, máš nějakou připomínku?“

Zavrtěl hlavou.

„Výborně. Myslím, že je to všechno,“ poznamenal. „Dnes tě ještě nechám. Příští týden tu už však práci mít budeš.“

„Ještě stále…“ začal.

Darnes se ušklíbl. „Můj drahý příteli, čím dříve začneš, tím lépe pro tebe. Navíc. Neposílám tě do akce… a pak. Myslím, že na tom hodně vyděláš. Obchody se schválením velitele… co bys ještě mohl chtít víc?“

Harry se zamračil. Byla to sice pravda, ale sakra… raději si uřízne jazyk, než to přiznat.

„Umbridgeová je už teď vyřízená, jen čekám na správnou chvíli,“ podotkl. „A teď… jdi. Máš jistě nějakou práci ve škole.“

Harry se postavil, kývl hlavou a vyšel ven. Měl o čem přemýšlet. Vrátil se do uličky, kde stále stáli ti hlupáci, co mu přišli do cesty. Byly strnulý, jejich prázdný pohled se upíral do stěny. Harry, předtím, než se přemístil, jen luskl prsty. Když přišli oni lidé k sobě, nikdo tam nebyl a oni si stejně nepamatovali, že by se stalo cosi neobvyklého.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

super

(El, 21. 12. 2012 22:35)

tahle povídka je skvělá,už se moc těším na pokračování a případně nějakou Harryho akci jakožto agenta :D

velkej úsměv

(jambo324, 17. 12. 2012 16:50)

vždycky sem měl radši lorda, ale teď nemám tucha která povídka je lepší. Čtu tvoje povídky od tvýho prvního(aspoň myslim) blogu a pořád si moje nejoblíbenější autorka HP povídek.
Když sem náhodou našel, že máš nový stránky a znovu píšeš, div sem neskákal do stropu nadšením. Euforie pořád neopadla a musím se držet abych to opravdu neudělal kdykoli najdu další vydanou kapitolu. A ty mi to vůbec neusnadňuješ vývojem příběhu.
Vážně se nemůžu dočkat až se všichni doví jak je Harry doběhnul. :-D
Veselé vánoce

úžas :-)

(Thanan, 16. 12. 2012 22:27)

Jak jinak než dokonale úžasné :-)

...

(Charli, 16. 12. 2012 22:17)

Nádhera, jsem fakt ráda že jsi se opět rozepsala... ;)

Juchů

(KayLee, 16. 12. 2012 17:24)

Včera jsem sem po dlouhé době zavítala a byla jsem hrozně nadšená, že dál píšeš! :D
Neskutečně mi tvoje povídky chyběly a teď je tu ten příslib, že možná každý den přibude další. Moc moc děkuju :)
Tak a zpátky k povídce. Ze začátku jsem si nebyla jistá, jestli se mi líbí, jak se to vyvíjí, každopádně teď je to totálně super!
Zbavíme se Umbridgeový, za kamaráda Sevíka - mou oblíbenou postavu, k tomu bude z Harryho špión + z donucení - ta myšlenka se mi hodně líbí.
Navíc to, jak pořád o zabití Teda, mluví dvojsmyslně :D
Jen tak dál Zazo...máš mojí plnou podporu! :D

:)

(Noxi, 16. 12. 2012 16:43)

wahá, tohle je prostě dokonalý... Už se nemůžu dočkat na reakci Teodora a naší drahé slizké Dolores, až zjistí, jak to vlastně Harry zařídil :D se snad samým natěšením ani nedočkám :) jinak ti přeji Veselé Vánoce a pevný nervy :)

hp

(samuel, 15. 12. 2012 23:51)

Pochvala a jen tak dál. Přeji Veselé Vánoce. :-)

ha

(Zulík, 15. 12. 2012 22:47)

Konečne sa to rozbehlo a takto to utneš. Asi by som si už mala zviknút ale furt ma to nas..e. Skušky? Držím palce - sama chodím na výšku popri práci tak ta úplne chápem.To však nijak nezniži moju nádej na skorú budúcu kapitolu.Pa

:-)

(EnniAn, 15. 12. 2012 22:45)

Pěkné kapitoly, těším se na další.

wau

(kim, 15. 12. 2012 22:42)

Zase velmi napínava kapitola, prečítala som ju a potom som nechápavo pozerala že už tam nič nieje :) je vtipné ako všetci čakajú že Harry zabije Teodora

juchůů

(lenicka, 15. 12. 2012 22:12)

hned jsem se na kapitolku vrhla je to paráda :) takovéhle povídky zbožnuju a jak se hezky pomalu stává z harryho kladas ale doufám že ne uplně a alespon trochu černokněžník zůstane :D

x)

(Tessa, 15. 12. 2012 21:54)

Je to super - miluju tvoje povídky (mohla by jsi pokračovat v Lordovi??? O.o :D ) Líbí se mi, že Harry je sladno/záporná postava a že si to uchovává, že není střich a najednou je hodný - že se mění pomalu.

jinak...jsem PRVNÍ!!! :D

Re: x)

(zazo, 15. 12. 2012 22:12)

Co se týče lorda... samozřejmě, že ho dopíšu, jen ještě nevím kdy, teď na to prostě není čas :-(, ale budu se snažit co nejdříve.
No třeba se o to pořadí poperte, viď :-D

:)

(Terka, 15. 12. 2012 22:08)

jsem ráda, že si se vrátila. Harry v téhle povídce super. Tahá všechny za nos a nejvíce Theodora. :)

a jsem Druhá

 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA