Jdi na obsah Jdi na menu
 


13. kapitola (BP)

30. 8. 2016

13. kapitola

 

Pravda o stvoření

 


 

„Tak ten je sladký,“ usmívala se vesele Anna a hladila maličké černé mládě lišky obecné, které jí spokojeně leželo na dlani a nechávalo se rozmazlovat bystrozorčinou rukou. „Černá liška, nikdy jsem nic takového neviděla. A ty smaragdové oči. Je to hodně nápadné,“ prohlásila vážně. Lištička se na ní zvědavě podívala a šťouchla do ní maličkým, růžovým čumáčkem. „No jo,“ zazubila se žena a začala ho opět hladit.

 

„Je hrozný, když se přemění,“ poznamenal John vážně. „Pořád si chce hrát, neustále někde šmejdí a musí ho někdo neustále drbat, viď, ty potvoro jedna mrňavá,“ uchechtl se a natáhl se, aby vzápětí podrbal Harryho mezi malýma oblýma ouškama.

 

„Není černý,“ poznamenala Dina. „Je temně rezavý, podívej se. Tady má dokonce rezavé linky,“ poznamenala a ukázala na okraje oušek, které se nepatrně natočily. „A čumáček má bílý, stejně, jako pacičky… vypadá, jakoby měl ponožtičky,“ zasmála se.

 

„Je opravdu sladký,“ vzdychla Ilona a okouzleně se na něj dívala.

 

„Jo, vypadá roztomile,“ kývla Ariven.

 

„Mě se líbí ten maličký ocásek,“ zasmál se Sebastian. „Jen se podívejte, jak malý kolík,“ chechtal se. „A jaké má naše mláďátko baculaté bříško,“ zubil se dál a pohladil Harryho po větším bříšku, které se perfektně hodilo k malému mláděti.

 

„Jedno nechápu,“ zabručel Brousek po chvíli studování. „Myslel jsem, že se dá měnit pouze do dospělého zvířete.“

 

„Jak vidíš, jde i do mláděte,“ pokrčil rameny Gellert. „Záleží v jakém věku se poprvé přeměníš a jaký je tvůj vztah k životu. Harry je ještě dost naivní a takový… jak to říct… dost nechápavý, co se týče života samotného. Takže jeho magie se ještě stále cítí dětská a tak ho mění do mláděte stejně, jako když mu bylo pět let. A to mu zůstane už navěky.“

 

„Myslím, že to mu vadit nebude,“ zasmála se Christine a dívala se, jak Harry drobounkýma zoubkama okousává Anně prst. Ta se tomu jen vesele smála a druhou rukou jej hladila po černo-temně rezavém hřbetě.

 

Harry naklonil hlavičku a zamyslel se. Pak najednou kýchl, všechna srsrt z něj opadala. Malé lišče se však kýchnutí leklo a spadlo z Anny, která byla celá od černý chloupků, na zem.

 

„Koukněte,“ ukázala Ariven překvapeně. Ze země se na vratké a neohrabané nožičky zvedala rezavá lištička s hnědýma očima. Vykuleně se na všechny dívala a nechápavě hleděla nahoru na Annu, která kouzlem odstraňovala černé chloupky.

 

Harry byl teď celý rezavý, až na bílý čumáček a bílé pacičky. Měl také černou linku na ouškách a na ocásku. Jinak vypadal úplně stejně.

 

Všichni se tomu zmatenému výrazu malého tvora, museli smát. Harry na to reagoval přikrčením a zaprskáním očividnou nelibostí.

 

„To je skvělý,“ vyjekl nadšeně Kormen. „Jak se ti to podařilo?“

 

Lištička neohrabaně udělala dva kroky a ostatní se museli opět smát. Harry se kolébal jako maličký soudek na příliš maličkých nožičkách. Tvoreček udělal ještě dva kroky a neohrabaně se rozplácl na bříšku.

 

„Pojď sem ty neštěstí,“ zasmála se Dina a vzala drobečka k sobě na klín, aby ho mohla pořádně drbat. „Jak to, že změnil barvu?“

 

„To se zvěromágům stává. Někdo to umí, někdo ne,“ pokrčil rameny Grindenwald. „Umí měnit barvu daného tvora. Harry tak může dostat rezavou, černou a bílou barvu. Jinou nemůže, protože ostatní barvy jsou pro lišku netypické. Neumí měnit barvu tak, jak si umane, že si řekne, já chci teď černý čumák… jen řekne, chci být rezavý a změní se do téhle podoby.“

 

Brousek kývl. „Zvěromág mnoha barev, tak se jim říká, ale poslední, co to uměl, zemřel minulý rok, teď je tu další,“ zasmál se. „Zkus bílou.“

 

Lištička opět kýchla a silou se posadila na zadek. Opět překvapeně zamrkal, protože nyní byl bílý jako padlý sníh. Jen nožičky a čumáček měl opět jiné. Nyní byli šedivé. Oči měl Harry jantarové. Na ocásku pak měl dvě šedivé tečky.

 

„Tak nevím, co se mi líbí víc,“ zasmála se Ilona a podrbala Harryho za ouškama. Lištička, očividně spokojená, si oblízla maličkým jasně růžovým jazýčkem stejně růžový čumáček. Pak malinko vycenila perlově bílé drobné zoubky, které sice dobrné, ale velice špičaté a byly tvrdé a ostré.

 

„No jo, jsi rozkošný,“ řechtal se Sebastian. „Tak se proměň, ty koule chlupů.“

 

Harry se přeměnil do člověka a vyplázl na něj jazyk.

 

„Tak jo, teď musíme jen vymyslet, kde najdeme hrob Nebelvíra,“ poznamenal Kormen. „A bude to všechno v pohodě.“

 

„Jen neříkej,“ zabručel Brousek. „Abychom se pak nedivili.“

 

„Hmmm…“ kývla Dina hlavou.

 

„Jinak, co plánujete dál?“ zajímal se Ted. „Krom hledání toho hrobu… co takhle se podívat na plány Azkabanu? Vsadil bych všechno co mám, že tam jsou tvoji lidé, Rufusi.“

 

„Tak to nejsi sám, kdo by si na to vsadil,“ zabručel velitel bystrozorů. „Já si to totiž myslím taky. Bohužel žádné plány nemáme, takže se budeme muset nakonec ještě někam vloupat, abychom vůbec tohle měli.“

 

„Aspoň se nebudeme nudit,“ prohodila Ariven a prohlížela si své nehty.

 

„Samozřejmě,“ sykla mrazivě Dina a hleděla na mladou démonku. „Jak jinak.“

 

Harry si povzdechl. Zase se všechno vrátilo do normálnu. Ariven se opět chovala protivně a ostatní jí to okamžitě vraceli.

 

„No… máte někdo nápad, kde hledat ten hrob?“ nadhodil Ted.

 

„Ne,“ zavrtěla hlavou Dina.

 

„Vůbec nikde?“ nadhodil Sebastian a podíval se na Annu s Kormenem.

 

Brousek zavrtěl hlavou stejně, jako Grindenwald. I ostatní nevěděli.

 

„Tak to je blbý,“ zamručel bystrozor.

 

„Budeme muset udělat to, co jsme udělali kdysi,“ pokrčil rameny John a omluvně se podíval na Harryho. „Ale asi to kouzlo na utlumení magie budeme muset zase upravit. Bylo by blbý, kdyby stál před Brumbálem a neuměl pořádně ani Protego… a hlavně ten oheň a telepatie a tak by se mu mohlo víc než dost hodit,“ mrkl na něj.

 

Dina se zamyslela a kývla hlavou. „Jo. To je asi jediná naděje.“

 

Ted se zatvářil sice nesouhlasně, ale i on si uvědomoval, že dokud nenajdou hrob Godrika Nebelvíra bude Harry ve velkém nebezpečí.

 

„Pomohu vám s tím,“ nabídl se hned Grindenwald.

 

Brousek jen kývl hlavou. „Asi jiná možnost nebude.“

 

„Ne, že by se mi do toho chtělo, ale asi opravdu jiná možnost nebude,“ zamračil se Harry.

 

„Ne, to nebude,“ zavrtěla hlavou Dina. „Ale i tak budeš muset být opatrný, Harry. Ted to kouzlo překonal, mohl bys i ty.“

 

„Jsi stále pod vlivem nějakého kouzla?“ zajímal se Harry a díval se na svého strýce z otcovy strany.

 

„Ano i ne. Nikdy se nezbavím síly kouzla na svázání magie,“ zasmál se. „A je to tak dobře. Možná jsem měl být podobně silný, jako ty a to by nebylo moc dobré, když se na to tak dívám. Proto jsem rád, že to kouzlo ve mně stále trochu je. Nejsem si jist, jestli bych svou plnou moc přežil. I to co mám je pro mě dost nepříjemné. Žil jsme moc dlouho jako mudla a občas mě magie dostane do kolen. Ne moc často, ale jednou do roka ano.“

 

„Opravdu?“ nadhodil Brousek. „A na jak dlouho?“

 

„Den, týden, měsíc,“ pokrčil rameny. „To je různé.“

 

„Teda… znám lidi co si lektvary zvyšují svou moc, ale tohle by mě nikdy nenapadlo. Někdo, kdo si magii tlumí,“ vrtěla hlavou Anna.

 

„No jo no,“ povzdechl si Harry.

 

Ted se zasmál a bouchl ho přátelsky do ramene.

 

„Tak se do toho dáme, čím dřív, tím líp,“ usmál se Grindenwald a vydal se do své laboratoře. Za ním se vydal i Ted, Dina s Johnem.

 

„A my jdeme trénovat,“ vstal Brousek a protáhl se. „Takhle bysme pak nikoho nechytili,“ podotkl a podíval se na své podřízené.

 

„Jdeme s vámi, to musím vidět,“ hlásil se hned Chad, který až doposud vše mlčky pozoroval.

 

Za chvíli zůstal Ariven s Harry osamotě.

 

„To je dost ubohé neovládat sou magii,“ odfrkla si.

 

„Jak vidíš, nemohu za to,“ zavrčel a v očích se mu objevil jantarový záblesk hněvu. „Nebo si snad myslíš, že to dělám úmyslně?“

 

„Je to možné,“ pokrčila nezaujatě rameny. „Když mě tak napadá, proč se vůbec zahazuješ s kozelníky? Jsi přeci něco lepšího. Kouzelníci jsou těmi nejslabšími magickými bytostmi v celém oblouku.“

 

Harry zavrčel. „Jsou to mí přátelé a rodina.“

 

„Jenže i tvoje rodina je naddruh. Jste bojoví mágové, ti byli v oblouku velice uznávaní a velice mocní. Na stejné úrovni byli i démoni z Arsaru a elfové s Erisedského hvozdu.“

 

Harry si odfrkl. „A proč myslíš, že mě to zajímá?“

 

„Mělo by. Přemýšlela jsem nad tím, co jste mi řekli. Lord Voldemort,“ poznamenala a chvíli mlčela, jak se snažila utřídit své myšlenky. „Slyšel jsi někdy o stvoření téhle země?“

 

„Jo, bůh přišel a stvořil svět za sedm dní,“ poznamenal klidně.

 

„Ano,“ kývla. „Byl to mocný bojový mág. Nejmocnější tvor jaký kdy existoval. Stvořil oblouk a proklel ho tak, aby ten, kdo se rozhodne porušit hranice za zlým účelem, zemřel. Jenže postupem času kouzlo sláblo a sláblo, protože kouzelných stvoření přibývalo a mísilo se s nekouzelnými tvory. Kouzelní a nekouzelní tvorové se najednou objevovali vedle sebe a bojovali spolu. Kouzelní a nemagičtí tvorové se vedle sebe nesnesli a tak se bojové rody rozhodli přenést nemagická stvoření právě na svět, který byl stvořen kvůli oblouku.“

 

„Jak kvůli oblouku?“ nechápal Harry.

 

„Když mág stlačoval magii na jednom místě a vytvořil oblouk, bylo to tolik magie, že planeta, kterou obýval a která byla prázdná, vybuchla a mága zabila. Kusy planety se spojily a vznikla sluneční soustava,“ poznamenala a dívala se na Harryho, který jí bedlivě poslouchal. „Jeho duch pak přenesl zbytkovou magii do téhle nové země, která byla výborným začátkem pro život. Daleko a ne moc daleko od slunce.“

 

Harry kývl, že pochopil. „A oblouk?“

 

„Ten se tam pochopitelně objevil. Byl přesně tam, kde dnes stojí ministerstvo. Bojoví mágové se o tom doslechli a vyvolali ducha nejmocnějšího. Ten jim řekl, jak cestovat obloukem a kde všude tahle brána je. Když válka mezi magickými tvory a tvory bez magie dosáhla vrcholu, spojili se mágové a přenesly tvory bez magie na tenhle svět a sami se stali strážci. Ochraňovali tenhle svět do doby, než se objevili démoni. Démoni nechtěli ničit, chtěli jen vidět a poznat.

 

Mezi mági se však začali, v důsledku malé koncentraci megie, rodit děti, které magii prostě neměli. První mudlové. A těch přibývalo a přibývalo, až zapomněli, že jejich předci měli magii. V době kdy se objevili démoni, bylo již mudlů mnohem více, mež bojových mágů, kteří pomalu vymírali. Mágové démony nevyhnali, protože jejich zoufalství překonalo rozum a dávné zákony. Potřebovali vedle sebe nějakou magii a tak démony zde nechali. Chyba, které později litovali. Mudlové byli zvyklí na bojové mági, protože ti se drželi hodně stranou a občas někoho vychovali a vyučili, ne magii, ale boji, takže se nakonec věřilo, že jsou už také bez magie. Jenže démoni používali svou magii bez jakýchkoli rozpaků a nijak se lidem nestranili. Někdy jim pomohli, jindy učili, jindy čarovali, ale neútočili. Jenže znáš mudli,“ pokrčila Ariven rameny. „Chamtivost jim zatemnila mysl. Chtěli magii, chtěli čarovat. A tak se jednou jeden z vůdců, Lorien, vydal hledat jednu mocnou ženu z bojového rodu. Byla to právě Morgana le Fay. Mladá krásná žena s dobrým srdcem, která měla za muže samotného Merlina. Lstí jí přivedl na stranu zla a dostal z ní, jak získat od démonů magii. Morgana se tím stala zakladatelkou temných bojových mágů.

 

Lorien se vydal se svou armádou, která měla pět tisíc můžů, na pochod proti démonům. Zabíjeli a chytali jejich magii do amuletů, které jim dala Morgana, kterou již temnota plně pohltila. Tím amuletem pak přenášeli magii na sebe, na své ženy a na své děti. Tak se zrodili kouzelníci.“

 

„A?“ nechápal Harry. „Proč mi to říkáš?“

 

„Pokračuje to,“ protočila očima. „Mudlové byli neopatrní. Démonská magie se rozvýřila vzduchem. Posílili bojové rody, kterým se už nikdy nemohl narodit potomek bez magie. Žádný moták, žádný mudla. Stejně, jako posílili bojové rody, posílili i některé tvory. Koně se změnili v pegase, testrály a další. Když se tohle stalo, oblouk se poškodil a kouzlo selhávalo. Tehdy se objevili poslové z Erisedu. Elfové nevěřili tomu, co se stalo a vyčinili mágům, že byli zaslepeni. Ale bylo jim odpuštěno. Elfové se začali starat o kouzelné tvory, kteří byli zmateni a umírali na přemíru magie. Ovšem po čase se elfům povedlo je zachránit a zachovat. A tehdy se objevili tři bohové. Drak, Fénix, Jednorožec. Žili zde v ústraní od nepaměti, byli to společníci nejmocnějšího mága, který stvořil oblouk. Drak byl starší, než mág, protože byl jeho stvořitelem. Fénix s Jednorožcem byli pak děti Draka,“ Ariven se na Harryho bedlivě podívala a na chvilku se odmlčela, aby si utřídila myšlenky.

 

„Merlin, který ztratil svou ženu se začal s bohy scházet a zapomínal na svého syna, Sebastiana. Ten vyrůstal po boku vlků, kteří se potulovali kolem Merlinovi dřevěné chaty. Sebastian se zamiloval do jedné vlčice. Zcela v sobě zapudil svou lidskou podstatu. Miloval přírodu, vlky, miloval vlčici, která mu svou prapodivnou lásku opětovávala. Jednou Sebastian přišel za otcem a požádal ho o kouzlo na přeměnu ve vlka. Jenže Merlin znal jen dočasné a krátkodobé, které lze provést jen jednou za rok.

 

Sebastian zdrcen touhle novinou se odebral na skálu a chystal se skoncovat se svým životem. Ovšem Fénixie se o tom dozvěděla a ve své ptačí podobě jej zastavila. Svými slzami z něj udělala prvního vlkodlaka. Tak se začali rodit vlkodlaci. Spoustu lidí se rozhodlo pro tento život. Většinou to byli rodiny těch, co zabili démony, velice se totiž styděli za vraždy, které spáchali jejich rodinní příslušníci.

 

Jednorožec naopak chodil po světě a slýchával o smrti a o slzách. Jeho srdce bolelo. Jednou narazil na malou dívenku. Bylo jí pět. Plakala nad hrobem své rodiny. Neměla nikoho. Jednorožec se jí pokoušel utišit, jenže dívenka udělala ze žalu hroznou věc. Vzala prach z jednorožcova rohu a posypala jím čerstvě uzavřené hroby. Chtěla ho, jako ozdobu, ale jednorožec věděl, že se prach dostane až k tělům. Nikdo nevěděl, že se v noci mrtví vrátí jako upíři, kteří budou prahnout po krvi. Trvalo pár let, než se upíři upokojili a odešli ubloukem do opuštěného světa.

 

Bojoví mágové přes všechno zůstali po boku kouzelníků. Někteří vlkodlaci začali zabíjet a bojovat proti kouzelníkům a tak byli prokleti bolestnou nekontrolovatelnou přeměnou. Jedinou nevýhodou vlkodlaků se stalo jejich kousnutí, kterým se přenáší kletba. Ovšem vlkodlaci, co nic neudělali, byli nuceni odejít i se svou hrozbou kousnutí. Jen pár jich v utajení zůstalo.

 

Ale proč ti tohle říkám. První zabitý démon, vládce všech pozemských démonů, se jmenoval v našem jazyce Voliamart, ale Ilona jej zná jako Voldemorta.“

 

Harry na ní koukal s pusou dokořán. „Co?“

 

„Harry, Voldemort je duch prvního démona. Raddle musel udělat něco, čím ho přivolal.“

 

Mladík zamyšleně hleděl do země. „Ta duše v deníku. To musel být Raddle. Tehdy už si začínal říkat Voldemort. Ale to ho už mohl začínat ovládat ten duch a pak… no… možná by to dávalo smysl. Prudký vzestup, najednou veliká moc.“

 

Ariven pokrčila rameny. „Tomas Raddle nemusel být zlý, ale zkrátka se mu mohlo stát, že jeho duše byla z těla vytlačena a nahrazena duchem mocného démona. A pokud je to pravda, Harry, bude chtít povolat své druhy.“

 

„A ti jeho druhové jsou mrtví ne?“

 

„Ano i ne. Ne všichni démoni tehdy zemřeli. Někteří ze zoufalství utekli do středu země. Jenže tam je magie obrovská. Musela je nějak zdeformovat. Jsou nám možná podobní, ale mám jistou obavu, že už ne tolik. Budou velice silní a pokud je Voldemort povolá, všechny tím zabije.“

 

„Takže se chce pomstít.“

 

„Ano, ale myslím, že ne tobě. Tebe se jen bojí, protože jsi mág… on to z tebe jistě cítí, protože jsi skutečně mocný. Z Teda to cítit nemohl, protože si magii zablokoval, ale tys ji měl jen malinko a i tak jsi byl velice mocný.“

 

Harry kývl hlavou a zamračil se. „Musel to vycítit ten den, co se mě pokusil zabít.“

 

„Ano,“ kývla hlavou a zvědavě naklonila hlavou. „Stále budeš stát při kouzelnících? Vyvraždili celou tvou rasu. Zabili by i tebe. A půjdou po tobě, pokud se to dozví, o tom nepochybuj.“

 

Harry se zamračil.

 

„A půjdou po tobě o to více, pokud zjistí, že jsi ke všemu ještě vlkodlak.“

 

Mladík tohle prostě slyšet nechtěl. „Díky Ariven,“ zavrčel.

 

„Říkám ti jen pravdu,“ poznamenala vážně. „Odsoudí tě za něco, co nemůžeš nijak ovlivnit. Harry, pokud neodejdeš obloukem, budeš žít jak lovné zvíře.“

 

Harry zavrtěl hlavou. Ne, tomuhle nechtěl věřit.

 

„Mysli si co chceš,“ pokrčila rameny.

 

„Jak vlastně víš, jak vznikl svět?“

 

„Jsou to dějiny, které byli sepsány,“ poznamenala. „Démoni jsou mnohem starší, než bojoví mágové. Nikdo však už neví, kdy přesně se objevili mágové a kdy se objevili démoni,“ poznamenala. „Víš, světy oblouku mají jen tři věci společné. Na všech světech žijí od počátku různé druhy draků, fénixů a jednorožců. Přesto Drak, Fénixie a Jednorožec nejsou jedinými bohy oblouku. Jsou to však kočovníci a proto jejich potomci jsou všude. Pak jsou další bohové. My máme Arase a jeho ženu Grad. Aras je kerberos a Grad je sukuba,“ zazubila se.

 

„Úžasné,“ zabručel.

 

„Že?“ ušklíbla se. „A teď mě omluv. Lorde z Tirosu.“

 

„Co?“ vykulil oči. „Jak jsi mi to řekla?“

 

„Lord z Tirosu, nebo také ve tvé řeči, Král z Oblouku.“

 

„Super. Opravdu super.“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA