Jdi na obsah Jdi na menu
 


7.kapitola

26. 1. 2008

7.kapitola

Výcvik?

Tonková pomalu otevřela oči. Byl to skvělí pocit, spát v náručí muže, kterého miluje.

Jemně se k jeho tělu více přivinula a hlavu si opět položila na jeho hrudník. Slyšela tlukot jeho srdce. Uklidňovalo jí to. Vzdychla. Tolik po tomhle toužila a teď se jí sen splnil.

Remus se mírně zachvěl.

Tonks pohlédla na jeho tvář. Byl vzhůru. Láskyplně se na ní usmál a políbil jí.

Tonks zavřela oči. Nechtěla se zvednout a ani vstát, ale nemohli tady ležet celý den. Pokusila se vstát, ale Remus jí v tom zabránil.

"Musíme vylézt lásko," zašeptala Nym.

"To sice bychom měli, ale můžeme vstávat až za chvíli," ušklíbl se Remus. "Můžeme tu být ještě hodinu, možná dvě."

Tonksová se rozesmála. "Pane ministře, nemáte náhodou něco na práci?" poznamenala pobaveně.

"Mám," připustil Remus a vzpomněl si na rozdělané kouzlo, které mělo nepřítele oklamat natolik, že si nebude pamatovat kdo je přítel a kdo nepřítel. "Ale teď mám důležitější práci."

"A jakou," poznamenala zvědavě.

"Ležet, líbat tě a držet tě v náručí. Takže musíš zůstat."

"Nemusím," odporovala.

"Jsem ministr a ty velitelka bystrozorů. Kdo myslíš, že má koho poslouchat?"

"Ty mě?" vydechla nadšeně.

Remus se na ní vyšvihl a přitiskl jí k posteli.

"Co jsi říkala?" vyzval jí.

"Já mám větší slovo," hihňala se.

"Opravdu?" divil se Remus a vášnivě jí políbil.

"Jo," vydechla ?Když jejich polibek skončil.

"Jakožto ministr navrhuji ten nejtvrdší a nejhorší trest za drzost a povyšování," řekl smrtelně vážně a začal jí lechtat.

"Ne," smála se. Nech toho," vydechla mezi přívaly smíchu.

Remus však nepřestával. "Kdo má větší slovo?"

"Ty," smála se.

Remus přestal.

"Jen když ti dám povolení," ušklíbla se a vypískla. Remus v mučení pokračoval.

Nakonec toho nechal, protože Nym už skoro nemohla dýchat.

"To byl vtip," podotkla udýchaně.

"Jen aby," přimhouřil oči Remus a pohladil jí po vlasech. Cítil se báječně.

Opět jí k sobě přivinul a zabořil svůj obličej do jejích dnes černých dlouhých vlasů. Zavřel oči a vdechoval její vůni plnými doušky.

"Měli bychom jít," zašeptala Tonks, když slyšela dole přemístění.

Remus souhlasně zamručel a neochotně Nym pustil.

Oba dva vstali a začali se oblékat.

"Jak jste se vyspali?" vypálil na ně Harry st., když konečně sešli dolů.

Rem a Nym zrudli.

"Nebojte nikdo o tom neví," ujistil je Harry.

"Jo, až na polovinu Řádu," podotkl Moody.

Remus nebezpečně přimhouřil oči. "Ty to vykecal?"

"Já? Mě to jen uklouzlo," podotkl Harry a zdrhl. Za ním se vyřítil Remus.

Moody a Tonks slyšeli jak jeden z nich rozbil vázu. Poté slyšeli jak vyběhli po schodech nahoru a poté jeden z nich spadli. Nakonec slyšeli odevření domovních dveří, to skončili na louce a tam nejspíš Harry po nějaké době spadl do jezírka, který vytvářel vodopád.

"Měli bychom připravit nějaké lektvary," podotkl Moody. "Jestli Remus Harryho nezabije, budou potřebovat ošetřit oba."

"Takže, já jsem v tomhle čase dvakrát?" vydechl Harry ml.

"Ano," přitakal Sirius.

Právě se konala poradu Fénixova Řádu a Harry se jí mohl konečně zúčastnit.

"Myslel jsem, že se musí dodržovat určitá pravidla času, jinak to bude mít obrovské následky," poznamenal Harry.

"To by mohlo,ale právě o tom jim očividně jde," pokýval Brumbál hlavou. "Jenže nevím, co přesně chtějí udělat. Známe jejich úkoly, ale obávám se, že jim nijak nepomůžeme a nevíc je vůbec neznáme, i když patří mezi nás. Jsou od vás tak odlišní," povzdechl si Brumbál a pohlédl na čtyři lidi u stolu (Remus, Moody, Tonks a Harry).

"A co bude potom?" zeptal se Harry. "Vždyť se pak nebudou moci vrátit do budoucnosti. Vždyť to už nebude jejich čas, protože budoucnost bude jiná a nemůžu být dvakrát v jednom čase. To by přece nešlo."

Brumbál se zamyslel. Nad tímhle faktem ještě nepřemýšlel. Harry měl ale pravdu. Nemůžou být dva jednom čase.

"Obávám se, že tohle bude velký problém," připustil po chvíli. "Nemůžeme jednoho z vás zabít. Leda by si ti čtyři změnili identitu a odešli ze země, ale to po nich chtít nemůžeme."

Sirius posmutněl. Nemohl se smířit s tím, že by jednoho z nich ztratil, přeci jen oba si zažili dost a zasloužili by si klid, ale to nešlo a nechtěl vyhnat Harryho st. ze země jen proto, že se vrátil, aby zachránil svět. To by bylo značně nespravedlivé.

"Ještě si o tom promluvíme. Nevíte kde vlastně jsou?" otázal se Moody ml.

"Ano, víme. Ministerstvo zaznamenalo zbytkovou magii po přemístění v lese nedaleko Londýna," ozval se jeden člen, který pracoval v tomto oboru.

"Půjdeme se tam podívat?" navrhl Harry, který chtěl vidět své budoucí já.

"Myslím, že bychom měli," usmál se Brumbál.

"A jak se tam dostaneme?" lámal si hlavu Sirius.

"přemístíme se," odtušil Brumbál.

"Harry se přeci neumí přemisťovat," namítl Tichošlápek.

"Určitě mu v tom rád pomůžeš," podotkl profesor.

Sirius tedy vzal Harryho za paži a přemístil se s ním do lesa. Blíž to už nešlo.

Harrymu bylo z přemístění zle. Cítil jakoby ho protahovali úzkou trubkou. Málem se v ní udusil.

"V pořádku?" zeptal se starostlivě Sirius.

"Snad jo," poznamenal chabě Harry a setřel slzy, které se mu draly z očí.

Po chviličce se tam, přemístil i Remus s Brumbálem a mohli vyrazit. Nešli dlouho a dostali se na nádhernou louku s potůčkem, jezírkem a vodopádem. Uprostřed toho ráje stál malý dřevěný dům.

"Jste si jistý, že je to tady?" pochyboval Sirius a přemýšlel, jak by se do toho domečku vešli čtyři lidé.

Najednou viděli, jak kolem nich proletěl kouzelný sokol a v závěsu za ním letí sova, která se ho očividně pokoušela ulovit.

"Zbláznil jsem se nebo kolem letěla sova, která útočila na sokola.," vykulil Harry oči.

"ne nezbláznil jsi se," poznamenal Sirius. "Já to viděl totiž taky."

Všichni čtyři pozorovali sovu se sokole. K jejich údivu se sokol přeměnil do vodního draka a drak hned hupsnul do potoka. Jelikož se vodní drak dokáže zmenšovat, tak mu velikost potoka nedělal žádné potíže. Zato sova do vody nemohla a tak se přeměnila ve vlkodlaka, který hned zaujal pozici na okamžitý útok.

Brumbálovi došlo, že to jsou čarodějové a dokonce tušil i jací.

"Co to je?" zeptal se Sirius.

"To jsou několikanásobní zvěromágové Siriusi," usmál se Brumbál. "ten vlkodlak bude nejspíš Remus a ten drak nejspíš Harry, ale nejsem si jistý, je to jen můj odhad."

Najednou se drak přeměnil v kouzelnou pumu. Puma vyskočila z potůčku a vřítila se do domu. V těsném závěsu za ní běžel vlkodlak.

Řád uslyšel třískot rozbitého skla a křik.

Brumbál pomalu došel ke dveřím a zaklepal.

Dveře otevřela Tonksová. Byla neuvěřitelně překrásná. Štíhlá postava s dlouhými černými vlasy. Teď pochopili proč si jí Remus vybral a celkem mu záviděli.

"Nazdar," pozdravila je Tonks.

Všichni jí pozdrav oplatili a vešli do chodby. Vydechli chodba byla obrovská.

"Páni," vydechl Harry ohromeně.

"To nic není," odtušila Tonks. "Pojďte za mnou."

Tonks je zavedla do společenské místnosti. V tomto pokoji se nacházel krb, pohodlná křesla a na protější zdi dveře do knihovny.

Tonks mávla rukou a uprostřed místnosti se objevil stůl s občerstvení. Poté mávla ještě jednou a vyčarovala křesílka, aby si měli kam sednou.

"Posaďte se. Já zajdu pro ostatní," usmála se a opustila místnost.

Řád se usadil. Nečekali však dlouho a dovnitř vešel Moody s Remusem. Za nimi se objevil Tonks a poslední dorazil Harry st.

Řád si je začal bedlivě prohlížet. Remus už neměl vrásky ani šediny. Oči mu vesele svítili a nevypadal tak ztrhaně. Harrymu vesele svítili smaragdové oči a Moody, ten zůstal pořád stejný. Nejvíc je uchvátila Tonksová. Byla jiná. Jistější, přísnější, ale i veselejší a krásnější.

Po chvíli se dali do řeči. Brumbál se jich ptal na budoucnost a oni mu něco pověděli něco si nechali pro sebe.

Harry ml. přemýšlel nad svou přeměnou. Dozvěděl se do koho se zamiluje, koho si vezme a co ještě všechno by měl prožít.

"To bude strašné," povzdychl si, když se od svého staršího já dozvěděl, co ho čeká.

"Neboj. Nedovolím, aby si prožil to samé co ty," ujistil ho Harry st.

Harry ml. se na něho usmál. Připadal si, jakoby našel ztraceného bratra nebo dvojče. On ho chápal, věděl co mu je, vždyť on byl jím.

"Jestli chceš," zamyslel se Harry st. "Mohl bych tě něco naučit."

"To by bylo super," vydechl Harry ml. nadšeně.

"Ale za ten měsíc tě toho moc nenaučím. Výcvik by trval moc dlouho. Nemohl by ses vrátit do Bradavic. Skutečně to chceš?" ujišťoval se Harry st.

"Jo. Musím porazit Voldemorta a tím, že budu sedět na hradě, nikomu nepomůžu," řekl pevně Harry ml. a bylo rozhodnuto.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA