Jdi na obsah Jdi na menu
 


5.kapitola

26. 1. 2008

5.kapitola

Harry


"Voldemort se začal zajímat o věštbu víc, než kdy před tím," oznámil Alastor Moody.

"To se mi vůbec nelíbí," prohlásil Sirius. "Proč se o ní najednou začal zajímat? Vždyť je Harry …," nedokázal to vyslovit. Stále to bolelo.

"Sirius má pravdu, vůbec to nedává smysl, leda…," zamyslel se Kyngsley. "Nemá to něco společného s tím gladiátorem?"

Brumbál přemýšlel. Věštba se týkala pouze Harryho a Voldemorta, jenže Harry je mrtví. Když zemřel, Voldemort se o proroctví přestal zajímat a najednou. Zase se vrátil ke gladiátorovi. Jak se takovým člověkem stane a najednou začal něco počítat na prstech.

Řád jen zíral jak si Brumbál něco mrmlá a přitom počítá na prstech.

Zarazil se. Mohla by to být pravda?

Harry spal pod stromem. Nijak mu nevadilo, že byl dnes večer úplněk. Nebál se vlkodlaků, upírů a jiných tvorů. Vlastně mu to tak nějak bylo jedno.

Nad jeho hlavou proletěl nějaký pták. Vzbudil se.

Opatrně se protáhl a podíval se na svou bílou ruku. Zvykl si na ní. Vlastně už ani neviděl rozdíl mezi prvou a umělou rukou. Bral to tak, jak to je.

Rozhlédl se kolem sebe. Jeho oko se vesele smálo na okolí. Jeho rysy však byli tvrdé a chladné. Kdyby jste mu nepohlédli do oko, báli by jste se.

Rozešel se. Nechtěl tu strávit delší dobu, než je třeba. Cítil totiž, že ho někdo volá. Někdo ze strany dobra a on mu hodlal jít naproti.

"Brumbále, na co hledáme našeho nepřítele?" nechápal Lupin.

"Ne Remusi, není to náš nepřítel," odporoval profesor.

Moody jen protočil oko v sloup a zakroutil hlavou.

"Zabije nás dřív, než se k němu vůbec přiblížíme," zabrblal Alastor směrem k černému psu, který stál u něho. Ten jen pokýval hlavou a zavětřil. Někdo tu byl.

Moody si všiml Siriusovi reakce a začal se rozhlížet svým magickým okem. Strnul. Nedaleko od nich stál ten, kterého hledali. Byl dokonalé schovaný ve stínu.

"Albusi?" ozval se Pošuk. "Myslím, že už nemusíme hledat, on nás našel dřív."

Brumbál se pousmál a rozhlédl se kolem dokola. "Kde je?"

Moody ukázal za sebe.

Profesor se otočil a pohlédl do stínu. S velikými obtížemi rozeznával ve stínu chlapcovi obrysy.

"Ahoj," pozdravil Brumbál. Moody měl co dělat, aby to s ním neseklo. "Rád tě opět vidím," usmíval se profesor.

Ze stínu se ozvalo jakési zabručení.

"Tak už jste ho viděl, nepůjdeme?" zeptal se Remus, který byl značně nervózní a mírně se chvěl.

"Klid Remusi. Neublíží nám. Bojí se jen tvá vlkodlačí část," těšil ho Brumbál.

"Jste si jistý?" zaváhal Lupin.

Odpovědí mu bylo přikývnutí.

"Víš, že nemám rád, když nevidím lidem do očí, se kterými mluvím. Ukaž se nám," vyzval Harryho profesor.

Chlapec udělal krok v před a objevil se.

Lupin se překvapeně podíval na Brumbála. Myslel si, že gladiátor neposlechne a že na ně zaútočí, ale on vypadal klidně. Nezdálo se, že by se chystal na útok.

"Jak se máš?" začal.

Harry mlčel. Bedlivě si profesora prohlížel a čekal. Neměl důvod mluvit. Každý musel vědět, jak mu je. Do tance tedy rozhodně ne.

"Potřebuji s tebou mluvit," prohlásil nakonec profesor, když viděl, že se chlapec nemá k odpovědi.

"Opravdu?" zeptal se ironicky.

Brumbál se pousmál. Byl rád, že aspoň něco řekl. Najednou si vzpomněl na Jamese. On také byl obezřetný, když nevěděl, zda je to Brumbál nebo ne. Pamatoval si, jak mluvil jen málo, obezřetně si ho prohlížel a byl připravený na útok. To samé teď dělal Harry.

"Chováš se jako tvůj otec, ten jednal úplně stejně, když mi nevěřil," usmál se profesor.

"A to jste mě hledal kvůli tomu?" zeptal se gladiátor tiše.

"Ne."

"Tak co mi tedy chcete?" vyzval ho.

"Jsi netrpělivý," prohlásil Brumbál.

Moody byl dost nervózní. Vůbec se mu to nelíbilo. Pes tlumeně vrčel, ale nejspíš by se dal na útěk hned, jak by došlo k boji. Lupin se dál ošíval. Nebyl si vůbec jistý, zda je na jejich straně.

"Možná," pokrčil rameny chlapec.

"Chci ti pomoci, Harry," prohlásil čímž vyrazil dech svým společníkům.

"Pomoci? Co tím myslíte?" zeptal se zmateně.

"Nemůžeš být sám uprostřed nebezpečného lesa," podotkl Brumbál. "Pojď s námi, můžeme ti pomáhat, kdyby tě začala pohlcovat temnota, můžeme tě chránit a pomáhat ti jak budeš potřebovat," prohlásil měkce.

Harry ho probodl pohledem. "Kde mám jistotu, že nejste smrtijedi a kde máte jistotu, že já jsem já?"

Brumbál se usmál a ukázal na Siriuse. Harry pochopil a přikývl, avšak jen nepatrně.

"Jsem si jistý, že jsi tím, kým jsi. Remus cítí, že jsi gladiátor, jediný, kdo se jím mohl stát, jsi ty, protože napadení zemřeli a našla se jejich těla, tvoje ne," prohlásil. "Počítal jsem, zda je to možné, ale nakonec jsem si dal všechno do hromady a došlo mi, kdo jsi. Proč jsi se nám neukázal?"

"Nebyl důvod," zašeptal. "Nebyl čas. Bylo by to nebezpečné," prohlásil. "Pouze jednou se dá z Azkabanu utéci, po druhé vás už budou hlídat a já zrovna netoužím tam žít," pohodil hlavou.

Sirius se přeměnil zpět v člověka. "Harry," zašeptal.

Chlapec se na něho nepatrně usmál.

Moody se zklidnil. Tohle byl důkaz, že je na jejich straně. Temní gladiátoři se nesmáli a neznali dobré pocity, tenhle ano.

Lupin si oddechl a zatlačil ten nepříjemný pocit na dno své duše.

Než se chlapec vzpamatoval byl v kmotrově objetí.

"Harry," kňučel. "Myslel jsem, že jsi zemřel," plakal.

"To já někdy taky," přiznal tiše a pevně stiskl svého kmotra.

Brumbál se na to díval se slzami v očích. Remus neskrytě brečel a Moody se jen usmíval.

Po chvíli se ti dva pustili. Nakonec Harryho ještě objal Remus, Brumbál se na Harryho jen vesele usmál a Moody si s ním potřásl rukou.

"Proč vám vůbec říkají Pošuk?" zeptal se chlapec Moodyho.

Ten se jen zasmál. "Často se mi stává, že vidím věci, které nejsou," prohlásil.

"No a?"

Alastor se na něho zmateně podíval.

"Nechápu," odtušil Harry. "To že vidíte věci které nejsou, z vás přeci nedělá blázna," prohlásil. "Mudlové taky vidí věci, které nejsou a taky za to nejsou souzeni. Jistě, někteří si o nich myslí různé věci, ale většina tohle vidí po nějakém zážitku, traumatu nebo po něčem jiném," zamyslel se.

Pošuk měl co dělat, aby to s ním neseklo. Ještě nikdo mu nic takového neřekl.

Sirius se usmál. Takhle vždy reagovala Lily i Remus se musel usmívat. Harry byl prostě jiný, než ho znali, ale zase na druhou stranu, možná to bylo lepší.

Brumbál se musel nad tím chvíli zamyslet a pak mu došlo, co tím chtěl říct. Takže tím chceš říct, že ten kdo to vymyslel, nevím čím vším Alastor prošel?" ujistil se nakonec profesor.

"Jo," přitakal.

Moody zrudl. Tohle bylo na něho moc. Takhle se ho už dlouho nikdo nezastal.

"Půjdeme?" ozval se chlapec.

"Jistě," prohlásil nakonec Brumbál. přemístíme se k Remusovi domů. Nikdo tam teď není a pokud to nebude vadit, možná bys tam mohl se Siriusem a Remusem nějaký čas být."

"Jistě, že by mohl," usmál se Remus a Sirius zářil štěstím.

"Harry chyť se mě," vyzval chlapce profesor.

Zmizeli a objevili se u Remuse. Byl to poměrně malý dům, ale Harrymu se líbil.

"Není to nic moc, ale doufám, že to tu přežiješ," zamumlal Remus, který se objevil hned vedle nich.

"Děláš si legraci?" vydechl. "Je to tu úžasné."

Lupin zrudl. Nebyl tu žádný luxus, vše bylo dělané ze dřeva a spíše tu byli věci potrhané a zničené. To všechno způsobila jeho vlkodlačí část, když se přeměnil.

"Díky," zašeptal.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA