Jdi na obsah Jdi na menu
 


3.kapitola

26. 1. 2008

3.kapitola

Gladiátor


Pomalu šel lesem. Pokoušel se o něho zápal plic, ale on se dokázal vyléčit jednoduchým kouzlem.

Přeplavat moře v téhle zimě, bylo dost riskantní, ale Harrymu Potterovi to bylo jedno, ostatně tak jako všechno.

Pohlédl na svou ruku kde mu zářil znak gladiátorů. Každý měl bílou holubici, která je pohlcena černou růží. On však měl černou holubici zabitou bílou růží. Bílý gladiátor. To se ještě nikomu nepodařilo, ale co se dalo dělat? Nic, radovat se z vítězství nad temnotou duše.

Všude kolem byli stromy. Les. Tmavý a děsivý. Nebál se. Zvykl si na tmu v Azkabanu, zvykne si i nyní. Vlastně to nebyla tma. Spíše šero. Azkaban byl horší.

Cítil se jinak. Volněji. Byl něco, jako pták. Svobodný. Mohl kam chtěl. Nebyla tu žádná zeď, klec či něco, co by ho omezovalo.

Jeho háv byl dost zničený a rozedraný. Nedávno narazil na vlkodlaky. Cítili z něho dobro. Pokusili se ho zabít. Nedivil se jim.

Vlastně se nedivil ničemu a nikomu. Prostě vše bral jako normální věc.

Dřív by se zlobil na Popletala, že ho zavřel do Azkabanu. Zuřil by při pomyšlení na Brouska, který ho zamykal. Nenáviděl by Tonks za to, že se za něho nepřimluvila. Nesnášel by Mandy, která se mu nepokusila pomoci. Zlobu by cítil i k Amélii, která se ani nenamáhala říci slovo, aby mu pomohla.

Věděl, že neměli na výběr. Co kdyby ho temnota pohltila? Bylo už tak dost riskantní mu dát dýku a nechat blízko jeho cely hůlku.

Tušil, že po něm jdou bystrozorové a že nikdo neví o něm nic. Brousek jim nic neřekne a Tonks se spíše mu pokusí pomoci. Takže jeho identita bude zachována. Byl rád. Nechtěl mít za zadkem Brumbála. Siriuse či Remuse také nechtěl mít vedle sebe. Chtěl být sám. Tady zuřila válka, ale on nechtěl válčit. Musel. Musel se postavit nepříteli, ale nemohl se odhodlat. Bylo to těžké, ale zároveň tak snadné, vzít hůlku a bojovat.

Dřív by neváhal, ale teď?

Ozvalo se zapraskání. Harry pohlédl do tmy svým zraněným okem.

SMRTIJEDI. Problesklo mu hlavou.

Harry šel dál. Viděl, že ho sledují, ale nijak na to nereagoval. Najednou se vynořili ze svých skrýší a obklíčili ho.

"Kdo jsi?" vyzval ho jeden z nich.

MALFOY. Pomyslel si.

Než však stačil Harry promluvit, objevil se Řád.

Harry sledoval boj mezi Řádem a smrtijedy. Po chvíli se k Řádu přidalo i pár bystrozorů. Harry je znal. Tonksová, Brousek, Kyngsley. Tyhle tři znal moc dobře. Kyngsley byl jeden z mála, který pracoval pro Brumbála. Neznali se přímo, ale chlapec o něm mnohé slyšel.

Boj ustal. Smrtijedi se museli stáhnout.

Sirius se rychle přeměnil v psa a čekal.

Brousek a Tonks se podívali na Harryho s bolestí v očích. Ostatní s podezřením.

Harry se nehýbal. Mlčel. Čekal.

Kyngsley v něm poznal hledaného. Vytáhl hůlku a zamířil. Ztuhl. Čekal od muže nějakou reakci, ale on, nic. Žádný pohyb.

"Počkej," otočila se na něho Tonksová. "Promluvím s ním."

"Nedělej to, nevíš co udělá, je to gladiátor," varoval jí Brousek.

Řád se zachvěl. Gladiátora si proti sobě poštvat nechtěli. Kyngsley sklopil hůlku.

"Ahoj," usmála se žena na chlapce. "Jak se máš?"

Nic. Žádná odezva.

"Já vím, že byla chyba, tě posílat do Azkabanu, ale neměli jsme na výběr," začala smutně.

Mlčel.

"Prosím, nesmíš propadnout temnotě," zašeptala. "Musíš se tomu ubránit. Nejsi zlý, jsi to pořád ty. Jsi…" nedokončila. Nevěděla co říct. Jistě, byl hrdina, ale nevěděla, jak ho popsat. Byl vždy záhadný. Nikdy neříkal mnoho. Nesvěřoval se. Ten útok ho tolik změnil, měli být opatrnější, měli hlídat.

Tonks čekala, že promluví, ale on tam jen stál a čekal. Na co? Na co čekal? Ona už nevěděla co říci. Snad jen…

"Je mi to všechno líto," vzlykla.

Opět nic.

"Co vlastně chceš?" vykřikla zoufale.

"Nic," zašeptal chraplavě.

Tohle je překvapilo. Dříve musel mít silný, zvučný a příjemný hlas. Nyní byl jakoby tichý, nejistý. Brumbála hned napadlo, že je ten muž zmatený a neví co dál.

"Nic, tak proč neodejdeš?" zeptala se.

Povzdechl si a zmizel.

Tekly jí slzy. Proč to řekla? Chtěl mluvit, ale čekal co udělá, cítila to. Chtěl pomoci, ale ona ho místo toho odhodila.

"Klid," otočil se na Tonks Brousek. "Najdeme ho a pomůžeme mu."

"Je to gladiátor," ozval se Lupin. "Jemu nikdo nepomůže."

"Musíme to zkusit," prohlásil pevně Brousek. Chytil zoufalou ženu a přenesli se pryč.

"Kdo to může být?" otočil se Lupin na Brumbála.

"Přišel mi povědomí, ale nemohu si vzpomenout," zabrblal.

Domov, kde on má vlastně domov? Nikde. Není žádný doma. Je jen samota a nejistota.

Už to není on. Je jen něco. Co vlastně je on? Nic? Má nějakou duši, ale jakou a čí? Má pocity, ale necítil téměř nic, proč? Jeho mozek, ale je skutečně jeho? Proč myslí jinak? Proč? Proč vůbec je? Proč nemohl zemřít?

Stále dokola to - Proč? Nenáviděl ho.

Měl ve všem zmatek. Kde je on? Kde je jeho myšlení a pocity? Chce být zase normální. Zase chce být Ten chlapec. Jenže není. Je jen uprchlík a vyděděnec. Ani zlý, ani dobrý. Vlastně teď už dobrý, ale na jak dlouho?

Temnota se blíží. Nechtěl už žít a proč taky? Jaký má smysl život, když nemáte nic? Rodinu neměl nikdy. Přátelé pro něho už neexistují. Jeho já zemřelo spolu s přátelstvím těch lidí.

Aspoň je viděl, živé, ale jak dlouho ještě budou žít? A jak dlouho bude žít on?

Nesnášel to. Nenáviděl svůj život. Je to jen jedna veliká pohroma. Samé utrpení, samé nebezpečí, samá nenávist. Chtěl smrt. Jenže ona byla daleko, proč?

Zase to slovo. Ne. Nesmí na něj myslet. Zešílel by.

Rozhlédl se kolem sebe. Kde je? Les. Kousek dál stál polorozpadlý dům. Znal ho.

Godrikův důl.

Vydal se tam kam ho nohy nesly, ale kam to mělo být? Jakoby ho někdo vedl.

Zastavil se až před hřbitovem.

Pomalu vešel a hledal. Konečně je našel. Nádherný hrob, který byl pokrytý květinami, které na něm vyrůstali a v něm odpočívali dvě těla. Bílý náhrobek hlásal, kdo zde leží. Dvě jména vyryta zlatým písmem. Lily a James Potterovi.

Harrymu stekla slza a za ní se hrnuly další. Padl na kolena.

Nyní svůj život přímo nenáviděl. Rozhodl se bojovat za dobro. Pomstít rodiče, zabít Voldemorta.

Pevně uchopil do ruky hůlku a udělal rychlý pohyb. Na hrobě se rozsvítilo světlo a objevili bílé růže.

"Morituri, te salutant…, na smrt jdoucí, tě zdraví…" prohlásil do ticha.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA