Jdi na obsah Jdi na menu
 


5.kapitola

26. 1. 2008

5.kapitola

Útěk

Harry vyšel ze své kanceláře a vydal se na obchůzku. Všude kolem něho panoval zmatek. Remus už všem zřejmě oznámil tu strašnou novinu.

Díval se kolem sebe. Viděl lidem do očí a v nich, strach, nenávist a bolest. Nenávidí jeho? Nebo snad spojence, kteří zradili či Voldemorta? Nevěděl a vlastně ani vědět nechtěl. Bylo mu ze sebe špatně. Kdyby se tu neobjevil Řád, kdoví jak by to dopadlo.

Řád. Nikdo nevěděl co s nimi. Nebyl čas vytvořit něco na přesun a tak tu byli drženi.

"Tohle je tedy nádhera," brblal Moody.

"To mi povídej," odfrkl si James. "To s tím Harry nic neudělá?"

"Ne," ozvalo se za ním. Tam stál velitel dnešních fénixů. "Nemohu je k něčemu nutit, protože by to bylo ještě horší. Prozatím, ať dělají co chtějí. Pochopí, že udělali chybu."

"Ty je tu chybu necháš udělat?" vydechl Sirius nevěřícně.

"Jistě," odtušil Harry. "Stejně by mě teď neposlouchali. Udělal jsem hodně blbostí a teď musím platit. Navíc, až si uvědomí své chyby, budu s nimi moci rozmlouvat, protože budou ochotni poslechnout."

Brumbál se na něho podíval. Cítil, že se něco změnilo, ale nebyl si tím tak jistý. "Možná máš pravdu," pokýval hlavou. "I já udělal spousty chyb a musel jsem je všechny napravit, ale tohle?"

"Zvládneme to," prohlásil. "Já jim věřím."

"Jenže věřit, nestačí," prohlásil Remus.

"Možná ne, ale nic jiného mi nezbývá," povzdechl si.

"Tak se mi zdá, Tonks," zamumlal na svou ženu Remus. "Že tohle Harry nezvládl."

"Ty pochybuješ?" zeptala se nevěřícně. "Vždy jsi ho podporoval."

"To ovšem byla chyba. Podívej se, co se stalo. Udělal tolik hloupostí, které nás budou stát život," prohlásil Remus. "A já ho nechal. Měl jsem mu poradit a pomoci."

"Nemůžeš za to," tišila ho Nym. "Však to nějak zvládneme."

"Ty v to věříš?" ozval se vedle ní Moody.

Tonksová neodpověděla. "Dřív jsme mu věřili, měli bychom věřit dál."

Moody si jen odfrkl a odešel.

"Moody má pravdu. Všechno je ztraceno," zamumlal Remus a vydal se do jejich pokoje.

Tonks stekla z očí slza. "Takhle nevyhrajeme," zašeptala.

Nikdo si nevšiml postavy v červeném, která celý rozhovor odposlechla.

Řád spouštěl ochranu Anglie. Starý Řád dostal nějaké ochranné obleky.

Zmatek, to bylo to jediné, co Hnízdem vládlo.

"Ochrana je spuštěna," prskl na Harryho jeden z ptáčat. Hned jak se objevil v Harryho kanceláři, tak taky hned zmizel.

Mladík se ani nepohnul. Přemýšlel.

OBRANA STAŽENA. UVAKUACE ZVÍŘAT ZAČALA. AŽ SKONČÍ, PŘIJDOU NA ŘADU LIDI, PAK ŘÁD. TOHLE BUDE VŠAK VELMI NEBEZPEČNÉ A NEPŘÍTEL BUDE MÍT SNADNÝ CÍL, LEDA. Harry se ušklíbl. LEDA, ŽE BY DOSTAL NÁVNADU V PODOBĚ HNÍZDA. BUDU VŠAK MUSET STRHNOUT POZORNOST I NA SEBE.

Včera přihlížel z povzdálí schůzi. Slyšel Remuse, jak vymýšlí plán útěku.

"Budeme muset jít podél lesa, obejít jezera a pak přes louku," oznámil.

Harry zakňučel. TOHLE NEMYSLÍ VÁŽNĚ? Pomyslel si v duchu. NEJBEZPEČNĚJŠÍ CESTA JE PŘES POUŠŤ, TAM TĚ NEPŘÍTEL ČEKAT NEBUDE A I KDYBYS NA NĚHO NARAZIL, TAK BUDE V NEVÝHODĚ, PROTOŽE HO UVIDÍŠ NA METRY DALEKO. TAKLE NA TEBE ZAÚTOČÍ Z JEZERA, Z LESA NEBO SCHOVANÁ VE VYSOKÉ TRÁVĚ, COPAK NA TOHLE NEMYSLÍŠ? COPAK TI TUHLE CHYBU DOVOLÍ UDĚLAT. Prohlásil smutně. JISTĚŽE DOVOLÍ, PROTOŽE I MĚ TO DOVOLILI. NIKDO SE NEOPOVÁŽÍ NEUPOSLECHNOUT.

Brumbál si Harryho všiml. Viděl jak chlapec nevěřícně kroutí hlavou. Také zaslechl: "Remusi, Remusi, co to zase děláš?"

Profesor pochopil, že tenhle plán, je hodně nebezpečný, ale nijak nezasahoval do schůze, tohle si musí vyřešit sami.

Po několika dnech, byla zvířata v bezpečí a Řád se připravoval na cestu, až na svého velitele.

"Harry," vstoupila do kanceláře Ginny. "Za chvíli všichni odcházíme," oznámila.

"Dobrá," přikývl Harry. "Vyjděte pokud možno hned, já půjdu poslední," zalhal. Vůbec se na odchod nehodlal vydat.

"Dobře, jak chceš," zamumlala Ginny. Pořád ho milovala, ať udělal cokoli. Dokonce mu i věřila. "Miluji tě, Harry," vydechla ještě, než odešla.

"Já tebe taky," zašeptal na dveře Harry a sundal si ochranné oblečení. Pomalu začal spouštět ochranu. Znal cestu úniku, takže věděl, že odcházejí postraním únikem a hlavní vchod, je prázdný.

"Hra, může začít," ušklíbl se.

"Kde je Potter?" vyzvídal Kyngsley, z té doby, na Ginny.

"Prý půjde poslední," pokrčila rameny.

"Něco tu smrdí," zamumlala Tonksová.

"Souhlasím," zamumlal Remus, nový velitel. "Ale teď není čas, jdeme."

Šli už dlouho. Najednou nad nimi proletěli mutanti. Mířili na Hnízdo.

"Oni Hnízdo vidí?" vyzvídala Tonks. "Myslela jsem, že necháme ochranu."

"Pottere, můžete nám vysvětlit, co to má zna…?" začal Moody, ale pak se zarazil. Podíval se na Hnízdo a zase zpátky do řady kouzelníků. JAK JSME MOHLI BÝT TAK HLOUPÍ? Nadával si v duchu Moody. VŽDYŤ TO BYLO JASNÉ, CO UDĚLÁ. Brblal. JENŽE TO ZNAMENÁ, ŽE SE VRÁTIL STARÝ HARRY.

Všem už očividně došlo, co mladý Potter udělal. Každý hleděl na Hnízdo, čekali co se bude dít. I přes to, co Harry udělal, ho měli rádi. Přeci jen, je vedl celkem dobře. Nikdo nepřišel o život. Vlastně jim vždy radil dobře. Jen poslední dobou dělal chyby, ale ty přeci dělá každý, tak proč ho neposlouchali i nadále?

Remus stál s hrůzou v očích, hleděl na Hnízdo, do kterého se už nestvůry dostali.

Harry stál v hale a čekal, až se ty potvory dostanou k němu. Zatím mohl přemýšlet, jak si pomoci. Vždy měl nějaké štěstí a nyní ho potřeboval, ze všeho nejvíce. Vždyť za pár hodin sem spadnou bomby.

PRÁS, BUCH, TŘÍSK.

Tyhle rány se nesli celou budovou. Každého by to nejspíš vyděsilo k smrti, ale Harryho ne.

"Ale, ale," ozvala se Bela, když se spolu se svými společníky dostali až do haly. "Není tohle Harry Potter."

Mladík se ani nehnul. Jen upíral své smaragdové oči na nestvůry. Bylo jich pět. Ostatní byli mrtvé. Voldemort je zničil.

Jenže i pět byl veliký počet. Pokud započítáme i zbytek armády, tak to byla veliká přesila s níž by měli obrovské problémy všichni.

"Copak, zdřevěněl ti jazyk?" posmívala se mu.

"Ne," odtušil. Měl na sobě svou starou výzbroj a meč s hůlkou. To mu bude muset stačit. Vytáhl zbraň z pochvy.

"Chceš se s námi prát?" smáli se mutanti.

"Nejspíš," odtušil klidně. Najednou mu v očích zaplály plameny. Potvůrky ztuhli. Už dlouho nic takového v jeho očích neviděli. Dostali strach, znejistěli a to byla Harryho výhoda. Zaútočil a to stálo život Belatrix.

Zbylí čtyři se začali rozhodovat. Utéci nebo bojovat? Nakonec se zdráhavě pustili do boje.

Harry se bránil tak, jako nikdy. Mutanti sice používali všech svých zbraní, ale nic se nedělo. Harry vždy vyvázl a to díky živlům, které povolal.

"Musíme jít," ozvala se s pláčem Ginny.

"Gin má pravdu," ozvala se Nym se slzami v očích.

Remus jen přikývl a dal povel k pochodu.

James opíral Lily, která se napůl zhroutila.

"Nemá šanci," zamumlal Brumbál. "Byl však statečný. Málo kdo by na sebe upoutal nepřítelovu pozornost, aby zachránil své přátele."

Remus, který šel v čele, zaslechl Brumbála a bylo mu hrozně. Najednou pochyboval o svém plánu. Harry by jistě zvolil nejlepší cestu a on zase vybral tu nejrychlejší, ale Co je vlastně důležité? Dostat se včas do bezpečí a nebo to vzít oklikou a přežít?

"Brumbále?" zeptal se Remus z jiné doby. "Myslíte, že jdeme dobře?"

"Podle toho, jak se tvářil Harry, když slyšel plán, tak bych soudil, že ne," prohlásil šeptem.

Bývalý Řád jen přikývl.

"Tohle bude zajímavá zkušenost," zamumlal Sirius. "Změní to nějak budoucnost?"

"Možná," zamyslel se Brumbál.

"Tak co? Vzdáte to už konečně?" zeptal se Harry, když se poslední dva mutanti sbírali ze země s těžkými zraněními. Harry na tom také nebyl nejlépe. Měl několik škrábanců. Naštěstí v nich neměl jed.

Byl celkem rád, že je zde sám, bez své milované rodiny, bez přátel a ostatních. Nechtěl by si vzít na svědomí jejich smrt. Jenže mu pořád nešlo na rozum, proč přiletěli jen mutanti. Musí jich přijít přeci víc, leda že by si ostatní už všimli Řádu a vydali se za nimi. Tohle nebylo dobré.

NEJDŘÍV ZNIČIT MUANTY A PAK POMÁHAT ŘÁDU.

"Chcípni," prskl na něho jeden z nich.

Harry se vyhnul ostrým drápům a sekl svým mečem. Mutant zavřeštěl bolestí a svezl se na zem.

Ovšem tenhle výpad mu zabránil, aby se ubránil tomu druhému. Mutant Harryho sekl drápy s jedem do zad.

Harry zaječel bolestí a padl na koleno.

Nestvůra vydala vítězný výkřik, ale hned nato se ocitla s probodnutým břichem na zemi.

Mladík využíval veškerou magii, aby se zbavil jedu, ale nebylo to nic platné, umíral. Sice se mu povedlo, že jed postupoval pomalu, ale to mu bylo na dvě věci.

"Odpusťte mi všechny mé chyby," zašeptal. "Snad se dostanete do bezpečí a podaří se vám nastolit pořádek," zamumlal. Dýchal stále pomaleji a pomaleji. Měl mžitky před očima. Všude byla mlha a ta bolest, která se mu rozlévala po těle.

NIKDY RO NEVZDÁME, HARRY. Slyšel Ronův hlas.

VŽDY BUDEME S TEBOU. Prohlásila jednou Hermiona.

PRO SPOŘÁDANOU MYSLE, JE SMRT JEN DALŠÍM DOBRODRUŽSTVÍM. To byla Brumbálova věta v jeho prvním ročníku.

Brumbál. Harry na něho začal myslet. "Vždy jste mi pomáhal, profesore, a já zklamal. Omlouvám se. Byl jste ten jediný, kdo kdy mohl velet Řádu tak, abychom vyhráli," vydechl.

Neviděl už nic. Všude jen ta mlha a do toho se kradla temnota. Oči se začínali zavírat a bolest už kolovala celým tělem.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA