Jdi na obsah Jdi na menu
 


4.kapitola

26. 1. 2008

4.kapitola

Konečně v normálu

Ležel na posteli a přemýšlel. PROČ SE SEM DOSTALI? MÁ TO NĚJAKÝ DŮVOD? To bylo to jediné co se Harrymu honilo hlavou. Řád. Byl rád, že měl u sebe rodiče, ale v téhle době, v téhle válce? Skutečně si přál je tu mít?

Ticho, to ubíjející ticho ho mučilo. A DOST. Napomenul se v duchu. DŘÍVE JSEM BÝVAL JINÝ, LEPŠÍ. BYL JSEM VESELÝ A TEĎ SE CHOVÁM JAKO SNAPE. MUSÍM SE VZCHOPIT. Najednou mu to došlo. TO PROTO TU ŘÁD JE? ABYCH SE ZASE VZCHOPIL? ABYCH SI VZPOMĚL JAK VÉST ŘÁD? JENŽE KDO JE SEM TEDY POSLAL?

Vzpomněl si na Brumbála. Viděl jak vede Řád. Vždy s klidem a rozvahou, ale nikdy nezapomínal na radost. On se zasmál naposledy před dvěma lety. Jak ubohé.

JE NAČASE TO VŠECHNO ZMĚNIT. JSEM SICE VELITEL A BOJOVNÍK, ALE NESMÍM ZAPOMÍNAT NA TO, CO JE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ. LÁSKA, RADOST A PŘÁTELSTVÍ. TO JE TEN DŮVOD, PROČ SE NIC NEVEDE, PROČ JSME VOLDEMORTA DOPOSUD NEPORAZILI. MŮŽU ZA TO JÁ A POKUD CHCI ŘÁD DOVÉST K VÍTĚZSTVÍ, MUSÍM SE SEBOU NĚCO UDĚLAT.

Došel ke skříni a z ní vytáhl meč Godrika Nebelvíra. Kdysi mu meč nabídl svojí moc a on jí přijal. Je načase se jí vzdát.

Harry zbraň uchopila do rukou a zamumlal patřičnou formuli. Najednou cítil úbytek magie, ale zase mu bylo o poznání lépe. Zase měl svou starou moc. Ovládal živly, nepatrně, ale ovládal. Cítil pocity lidí okolo sebe.

KONEČNĚ. TOHLE MI TOLIK CHYBĚLO.

Poté se podíval na svou uniformu. Nikdy jí nesundával, jen večer a to jen v případě, že byl sám.

Ginny byla smutná, to věděl, ale pokoušela se ho pochopit.

Teď bylo načase, aby se vrtil starý Harry Potter. Sundal ze sebe tuhle pitomost a vzal si na sebe své staré kalhoty s páskem, na který připnul několik dýk a pár lektvarů. Vzal si tričko bez rukávů. Na záda si připnul meč Nebelvíra a na krk si pověsil přívěsek se slzami fénixe.

Podíval se od zrcadla. V očích se mu třpytila zelená barva s pěti barevnými pruhy. Jeden byl světle zelený (živel země.), bílý (vítr), modrý (voda), zlatý (energie), oranžový (oheň). Byli to tenké pruhy a těžko viditelné, ale on najednou pocítil radost, že je tam opět má.

BYLA CHYBA PŘIJÍMAT SÍLU Z MEČE. Napadlo ho, když si prohlížel svůj starý úbor.

Stále měl na hlavě šátek na ochranu mysli. Roztřesenýma rukama ho rozvázal a sundal. Zpod vlasů mu vykoukla nachová jizva ve tvaru blesku. Přejel po ní prstem ruky. Nevěřil, že by mu někdy mohla chybět, ale jak se zdálo, tak mohla.

Prohrábl si rukou vlasy, čímž vypadaly ještě rozcuchaněji než kdy dřív, ale jemu to nevadilo. Právě naopak.

VOLDMORTE, TĚŠ SE, PROTOŽE JSEM SE VRÁTIL ZPĚT.

Rozhodl se však, že to bude prozatím tajit a tak si přes sebe přehodil svůj červený plášť a ledabyle si uvázal šátek. Pár kouzli vytvořil iluzi starého velitele, který je pořád stejně nepřístupný a chladný.

Otřásl se při pohledu na přísný obličej. JAK TO SE MNOU MOHLI VYDRŽET? JÁ BYCH SI DAL JEDNU DO NOSU.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA