Jdi na obsah Jdi na menu
 


3.kapitola

26. 1. 2008

3.kapitola

Špatné zprávy

Harry měl obličej položený v dlaních. Přemýšlel.

JAK DLOUHO TA BARIÉRA MŮŽE VYDRŽET? A CO TEMPRVE OCHRANA HNÍZDA A VŠEHO OSTATNÍHO? JAK JE MOŽNÝ, ŽE VŠECHNO NAJEDNOU ZAČALO SLÁBNOUT? MÁ V TOM PRSTY VOLDEMORT NEBO NĚKDO JINÝ? ALE PAK, KDO TEDY?

Najednou se před ním objevila mlhavá postava. To byl Harryho komunikační portál se zbytkem světa. Mohl tak zjistit, co se ve světě děje. Jediný, kdo s ním ještě udržoval kontakt byl Oliver Wood.

"Nazdar Olivere," pozdravil unaveně.

"Ahoj," pozdravil smutně. "Mám pro tebe dost špatné zprávy."

"Jaký?"

"Harry, vrchní generál spouští bariéry okolo Anglie," vypravil ze sebe.

"Proč?" nechápal Harry.

"Přesně za půl roku zmizí úplně a pak tam shodí nějaké nové bomby. Prý zničí všechno živé co tam je. Jenže já si myslí, že je to projekt na zničení Řádu, protože ti mutanti jsou vůči tomuhle odolní," prohlásil.

"Generál je Smrtijed?" nadhodil.

"Nejspíš, ale Harry pokud vás zabije, kdo je potom zastaví?" prohlásil Oliver.

"Říkáš půl roku?" zamumlal zničeně.

"Ano," zamumlal. "Je mi to líto Harry, nikdo mě neposlouchá a všichni si myslí, že je to skvělí nápad. Musíte zmizet nebo je porazit a nesmíš zapomenout. Musíte zmizet do pěti měsíců. Jinak už ty bomby nezastavíme."

"Takže o měsíc dříve?" odtušil.

"Přesně."

"Proč nám to neřekli?" ozval se.

"Neměli jste to vědět. Já jsem se to dozvěděl náhodou," prohlásil. "Už musím končit. Ať se rozhodnete jakkoli, stále budete hrdiny. Hodně štěstí."

"S bohem," zamumlal.

Tohle je moc zlé.

TAKŽE NÁS CHTĚJÍ ZABÍT. TO JE OD NICH MILÉ. MUSÍME NĚCO UDĚLAT A TO HNED.

Sebral si svá mechanická křídla a rozhodl se zjistit, zda by mohl spustit v případu nouze bariéru.

"Harry?" ozvala se za ním Ginny. "Kam jdeš? Vždyť je za chvíli porada."

"Tak se ruší," prohlásil rázně.

Ginny vytřeštila oči. "Proč? Co se děje?"

"Teď ne, vyřiď všem, aby se zabalili. Ať jsou připraveni pro případnou evakuaci. Je to jasné?"

Ginny to nechápala, ale neptala se. Stejně by jí nic neřekl.

Harry zatím vyletěl ven. Doletěl až k pobřeží a zamyslel se nad bariérou. JE MOC SILNÁ. A NECÍTÍM V NÍ SLABINY. TO BUDE VELKÝ PROBLÉM.

Rozletěl se přímo k Laboratoři.

Tam samozřejmě nikdo nebyl a tak si mohl dělat co chtěl bez toho, aby musel odpovídat na dotěrné otázky.

Došel k hlavnímu počítači a zadal tam potřebné kódy. Před ním vyjeli potřebné informace. DOKÁŽEME JÍ SPUSTIT, ALE TRVALO BY NÁM TO MĚSÍC. DOBRÁ, POKUD NEPORAZÍME VOLDEMORTA DO ČTYŘ MĚSÍCŮ, DÁM JÍ SPUSTIT. POTÉ VŠICHNI UTEČEME. TŘEBA SE OLIVER MÍLÍ A TY MUTANTY TO SKUTEČNĚ ZABIJE, ALE PRO JISTOTU BUDEME PŘIPRAVENÍ NA ÚTOK TĚCH POTVOR. NEJSPÍŠ PŮJDOU NA FRANCII A TAM SI NA NĚ POČKÁME.

Harry uložil informace do zabezpečené složky a rozhodl se zjistit, jak je na tom jaká strana. Voldemort mohl dát dohromady patnácti tisícovou armádu, Harry jen desetitisícovou.

Něco mu na tom však nesedělo. POKUD BY TY BOMBY ZNIČILI VŠE ŽIVÉ, CO SE STANE S VLKODLAKY A UPÍRY? LEDA, ŽE BY MĚL VOLDEMORT NĚJAKÝ SPECIÁLNÍ ÚKRYT.

Kdyby tak věděl, že se trefil, ale to on vědět nemohl.

UVIDÍME JAK SE TO BUDE VYVÍJET. Povzdechl si v duchu. JEN DOUFÁM, ŽE SE Z TOHO NĚJAK DOSTANEME.

"Co se sakra děje?" prskl Moody na shromáždění. Právě jim totiž Ginny oznámila Harryho rozkaz.

"Nevím, nic mi neřekl," povzdechla si Ginny.

"Pokud to chápu dobře, znamená to, že ochrana slábne?" ozval se jeden z "ptáčat".

"To nemůže být možné," ozval se Artur. "Ochrana je pořád stejně silná a nic jí doposud nenarušilo."

"Nevím sice co se děje, ale měli bychom uposlechnout. Harry má jistě dobrý důvod k tomu, abychom byli připraveni k útěku," ozval se Remus.

Bývalý Řád to všechno poslouchal v koutku místnosti.

"Co myslíte, že se děje?" ozvala se Alice Longbotomová.

"To kdybychom věděli," zamumlal Sirius.

"A co bude s nimi?" ozval se z nenadání Moody a pohlédl na cestovatele časem.

"Musíme přijít na to, jak je vrátit do jejich doby," odtušila Hermiona.

"Myslím, že tak do několika dnů, bych něco mohl vytvořit," ozval se Artur.

"My ti tati pomůžeme," ozvali se Fred s Georgem.

"Dobře," odtušil Moody. "Takže lidi, jdeme balit."

Harry se rozhodl zmapovat nějaké protiatomové kryty. Sice mu to dalo dost práce, ale něco jim podobného našel.

TOHLE JISTĚ TY BOMBY NEZNIČÍ. TAKŽE MĚL OLIVER PRAVDU. NEMŮŽE NÁS ZNIČIT NEPŘÍTEL, ZNIČÍ NÁS SPOJENEC. Prohlásil v duchu. TOHLE MUSEL VYMYSLET VOLDEMORT, PROTOŽE PROČ BY JINAK NĚCO TAKOVÉ STAVĚL? A MY UŽ NA NĚCO TAKOVÉHO ČAS NEMÁME. Povzdechl si.

Najednou si vzpomněl na bývalý Řád a povzdech si. LEPŠÍ DOBU NA NÁVŠTĚVU SI TEDY OPRAVDU VYBRAT NEMOHLI. Zabrblal.

Přemýšlel a při tom se vydal k východu. Odrazil se odletěl. Rozhodl se, že se podívá vylepšeným dalekohledem do Francie.

Přistál u pobřeží na vyvýšených skálách a zadíval se kukátkem na sousední zemi.

Tam byl očividně klid. Žádné boje a ani nic podobného. Jak moc jim záviděl. Oni tady denně riskovali životy a oni si tam jen lenošili a užívali si života. Možná na ně už dávno zapomněli a o nějakém Harrym Potterovi vůbec nevěděli.

Ještě chvíli hleděl na tu poklidnou zemi a nakonec se vznesl a vydal se zpátky do Hnízda.

"Harry?" ozval se za ním mužský hlas. Harry se ani nemusel otáčet aby věděl komu patří.

"Ano Remusi?"

"Co se děje?" zeptal se opatrně.

Harry neodpověděl, vlastně ani odpovědět nechtěl.

"Harry, pověz mi to, prosím," vyzval ho.

Konečně se na něho otočil a pohlédl do jeho světlých očí.

"Remusi, já," vysoukal ze sebe. "Všechno se to hroutí," zamumlal. "ž to dál nevydržím. Je to stále větší nátlak. Dnes jsem mluvil s Oliverem," vydechl.

Remus ho nechal. Buď mu to poví sám, nebo ne.

"Spouští bariéry, které jsou okolo Anglie. Chtějí nás zabít. Voldemort to přežije, protože to on naplánoval ten útok," vypravil ze sebe.

"Jaký útok," zeptal se jemně.

"Chtějí v Anglii zničit vše živé. Vymyslel to vrchní generál. Prý aby zničili mutanty, ale je to jen zástěrka. Hlavním cílem jsme my. Voldemort si postavil ochrany a mi už na ně takového nemáme čas. Ten útok je přesně za pět měsíců. Buď utečeme, nebo Voldemorta porazíme."

Remus Harry objal. Cítil v něm tu bolest. On je doposud vedl dobře. Většinu bitev pod jeho velením vyhráli a když ne, vrátili se všichni. Nikdy za to nic nechtěl, jen konec války a oni mu v tom pomáhali. Teď se najednou rozhodnou mu podrazit nohy.

"Nějak to zvládneme, Harry," zašeptal. "Ty to zvládneš," prohlásil.

"Jediná možnost je, utéct ze země a pak na ně zaútočit, až opustí Anglii, ale je to dost riskantní a navíc si nejsem jistý kam půjdou nejdříve. Napadla mě Francie, ale teoreticky, to může být kdekoliv," zašeptal bezradně.

"Harry, musíš věřit svým instinktům. Třeba se ti to povede a my konečně vyhrajeme," usmál se na něho, ale Harry v jeho očích poznal nejistotu a strach.

"Dobře, možná máš pravdu," prohlásil se Harry, ale uvnitř cítil něco jiného.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA