Jdi na obsah Jdi na menu
 


2.kapitola

26. 1. 2008

2.kapitola

Harry

"Proč vypadáte, jako by jste chtěl vyloupit banku?" vypadlo po chvíli z Kyngsleye.

Harry na něho pohlédl. "To je jednouché, kdybychom tohle neměli, zemřeli bychom."

"My to nemáme a žijeme," prohlásil Moody.

"Jo, jenže kdybych na vás nenarazil, tak nevím, jak dlouho by jste ještě žili," odtušil Harry.

"Co je támhle to?" zeptala se Lily a ukázala na oblohu.

Řád si nechal vylepšit zrak na nejvyšší možnou úroveň a tak Harry viděl dobře i bez brýlí.

"To je náš nepřítel," prohlásil a hleděl na skupinu deseti mutantů, jak se k nim přibližují. Tihle tvorové neměli dobrý zrak a tak je doposud neviděli.

Harry se rozhlédl okolo. Nikde nebyla možnost úkrytu. Pokud si dobře pamatoval. Nedaleko byl les, ale trvalo by jim nějakou dobu, než by se tam, dostali a bylo by to neskutečně nebezpečné.

"Co budeme dělat?" vydechl Peter.

"Teď vás zamaskuji. Ať se děje cokoli, nesmíte opustit vymezený prostor," prohlásil Harry. "Je vám to jasné?"

"Ale co bude s tebou?" zeptal se James.

"O mě se neboj. Rychle."

James si stoupl k ostatním. Harry kolem nich vytvořil zneviditelňovací prostor a čekal.

SNAD SI JICH NEVŠIMNOU. Doufal. POKUD JE ZAMĚŘÍM NA SEBE, MĚLO BY TO VYJÍT.

Ještě zavolal o pomoc a hleděl jak se k němu všichni spouští.

"Ale, ale," začala Belatrix, když přistála. "Není tohle Potter?"

"Podle čeho soudíš," odtušil Harry.

"Nikdo jiný nemá tak zelené oči jako ty," ušklíbla se Belatrix, ale Harrymu neunikl její tón, kterým to říkala. Že by se jí líbil? To je přeci blbost.

"Vážně?" nadhodil. Musel je zdržet, než se tady objeví zbytek.

"Copak tu schováváš?" zeptala se ledabyle Belatrix.

"Nic, co by tě nějak zajímalo," prohlásil klidně Harry.

Najednou jim nad hlavou proletěl jeden z fénixů a po něm následoval zbytek.

"To je početní převaha," prohlásila Belatrix. "Tohle není fér."

"A co je tedy fér," ozval se muž. Harry poznal, že je to Kyngsley. "Deset na jednoho?"

"Možná," odtušila. "Letíme," sykla na zbytek.

Za necelou minutu byli pryč.

"Vy je necháte jít?" ozval se Sirius a opustil vymezený prostor.

"Přesně tak," odtušil Kyngsley a přistál vedle Harryho.

"Kde se tu vzal?" zeptal se ho šeptem.

"Asi je někdo poslal do budoucnosti," odtušil rovněž šeptal Harry.

"No, tak to bude zase legrace," zabrblal.

Harry zrušil zneviditelnění. "Musíme je nějak přenést do Hnízda nebo aspoň do Laborky," oznámil.

"Co transport?" nadhodila Tonks, která tam byla také. "S ním se dostaneme přímo do Hnízda.

"Možná by to šlo," zamyslel se. "Přemístit je nemůžeme, protože je tam proti přemisťovací bariéra na několik kilometrů. Takže jedině takhle."

Harry pomocí komunikátoru požádal Artura o přenos a za chvíli se všichni objevili v Hnízdě.

"Sakra!" ozývalo se z chodby. "Všude samí dráty a kabely a další pitomí mudlovské hovadiny."

"Kdo to je?" zeptal se Sirius.

"Moody," odpověděli sborově Fénixové.

"Co já?" zabrblal starý bystrozor.

"Raději nic," odtušil Harry. svolejte Řád, máme co řešit," otočil se velitel na Tonksovou s Kyngsleyem. Ti jen přikývli a zmizeli.

"Pojďte za mnou," vyzval cestovatele časem Harry. "Nejste unavení nebo hladoví?"

"Já mám celkem hlad," prohlásil Sirius a většina s ním souhlasila.

"Dobrá, zavedu vás do jídelny," prohlásil Harry.

Prošli několik místností a skončili v jídelně. Nikdo tam nebyl kromě Molly Weasleyové a Hermiony.

"Dobrý den dámy," pozdravil Harry. Tyhle dvě už byli v civilu. Když totiž byli v hnízdě nepotřebovali ochranné obleky a tak se oblékali do obyčejných hábitů či Mudlovských šatů.

"Dobrý," oplatila Hermiona a otočila se. "Ale ne," vydechla, když viděla nově příchozí. "Kde se tu vzali a jak …"

"Zřejmě je nějaký smrtijed poslal až sem," odtušil Harry.

"Určitě máte hlad," ozvala se Molly. "Hned vám něco dám, jen se posaďte."

"Vidím, že jsou v dobrých rukou a já už můžu jít," ušklíbl se a odešel z místnosti.

Hermiona si povzdechla. "Pořád stejně chladný," prohlásila smutně.

"Proč se tak chová?" nechápala Lily.

"Je to smutný příběh," zamumlala Molly. "Harry to v životě neměl nikdy snadný. Vyrůstal u mudlů, kteří ho nenáviděli a zacházeli s ním jako s odporným domácím skřítkem. Každý by si myslel, že když se v jedenácti dostal do Bradavic, že to budeme jednoduší, protože bude mezi lidmi jako je on sám, ale neměl."

"Když jsme byli v prvním ročníku, museli jsme, já, Harry a ještě Ron Weasley, s trolem. To byl však pouze začátek. Po nějaké době jsme se museli vypořádat s hromadou pastí, které chránili kámen Mudrců, který Voldemort chtěl. Ty pasti vytvořil profesorský sbor a všechno tohle se ukrývalo v jednom patře na škole. Harry se rozhodl Voldemorta zastavit, ale nechtěli jsme ho pustit samotné a tak jsme šli s ním. Bylo to těžké, ale nakonec jsme to zvládli. K Voldemortovi se však dostal sám Harry. Kdyby se Brumbál neobjevil včas, asi by byl mrtví."

"Asi však nikdy nezapomenu na to jeho dobrodružství z druhého ročníku," povzdechla si Molly.

"Co se stalo?" vydechla Lily.

A tak jim začali vyprávět o všem co Harry zažil.

"Když se objevili ty nestvůry, všechno bylo o mnoho těžší, ale Harry vytvořil nové zbraně a my mohli zase bojovat. Před měsícem na jeho ženu zaútočili nepřátelé. Letěli jí na pomoc několik oddílů, ale Harry dorazil dříve než všichni ostatní a pustil se s nimi do boje. Nikdo se k nim nemohl přemístit, protože celá země, je pokrytá protipřemisťovací bariérou. Harry byl tehdy těžce zraněn a máme obavu, že mu do těla vstříkli jakýsi jed. Od té doby se neusměje, necítí bolest a je pořád chladný, klidný a tvrdý. Myslíme si, že necítí žádné pocity, ale nejsme si tím jistí. Harry o tom nemluví a my s ním také ne," ukončila vyprávění Hermiona.

"A co jeho žena?" ozvala se Lily se slzami v očích.

"Ani ona neví, protože se jí Harry jakoby vyhýbá. Nevíme co mu je a ani jak mu pomoci," povzdechla si Molly.

Harry vstoupil do své soukromé pracovny. Bylo mu špatně a byl nejistý. Věděl, že si všichni myslí, že necítí žádné pocity, ale to se pletli. Důvod proč se choval tak chladně byl, že on sám si nevěřil. Pořád měl strach, že Voldemort překoná chránící bariéru a zaútočí na zbylí svět.

Zatím to nikomu neřekl, ale bariéra slábla a to každý den.

Dnes narazili na mutanty, kteří tu bariéru opět oslabovali.

JAK DLOUHO JEŠTĚ VYDRŽÍ? BUDEME MUSET NAJÍT VOLDEMORTA CO NEJDŘÍV, POSLAT ZPĚT BÝVALÝ ŘÁD A VRÁTIT ANGLII DO PŮVODNÍHO STAVU, CO NEJDŘÍVE, NEŽ BUDE POZDĚ. Povzdechl si. ČEKÁ NÁS NEJTĚŽŠÍ ZKOUŠKA, KTEROU BUDEME MUSET PROJÍT.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA