Jdi na obsah Jdi na menu
 


1.kapitola

26. 1. 2008

1.kapitola

Minulost vs. součastnost

aneb

Pane Bože, kam jsme se to dostali

Válka. To bylo to jediné co všechny na zemi nyní zajímalo.

Už se válčilo pět let a stále žádné výsledky. Jindy vyhrálo zlo, jindy dobro. Dříve se aspoň bojovalo pouze hůlkami, dnes už to tak lehké nebylo.

Voldemort si zahrával s pokusy a se stroji. Přetvořil smrtijedy na vraždící monstra. Byli to napůl lidé, které kdysi dříve znali, ale teď? Viděli jste původní obličej, jinak měli jakési podivné tělo různých zvířat, které Voldemort vytvořil z jakých si strojů. Tihle tvorové také měli křídla, velikou vytrvalost a zabít se dali jen s velkými obtížemi. Kouzla na ně téměř nefungovala a to kvůli štítům a jiným vylepšením, které měli. Nejhorší však byl jejich dech. Byl to jakýsi otrávený plyn, který dokázal zabít vše živé v okolí několika metrů.

Jejich drápy dokázali přeříznout i diamant a zuby, byli ještě ostřejší. Dokázali projít jakýmkoli štítem. Ocas, který všechny ty nestvůry měli, byl pokryt jedovými ostny.

Řád se musel naučit bojovat se zbraněmi, které si navíc museli ještě kouzli vylepšit a tak se stali jedinými, kteří s nimi mohli bojovat.

Mudlové už dávno o magickém světě věděli a báli se ho.

Lidé opouštěli Anglii a prchali do bezpečí. Nakonec se z Londýna stalo město duchů, vlastně tak dopadla celá Anglie. Zůstal jen Řád a vražedné stvůry.

Kde vlastně naši hrdinové sídlili? V Londýně a Grimvauldovo náměstí. Přestěhovali se tam hned po smrti Brumbála. Nyní byl velitelem Harry a ten se také postaral o ochranu tohoto hlavního štábu. Harry navíc vytvářel všechny zbraně a poté učil své přátele jak s nimi zacházet.

Fred s Grogem vytvořili nové obleky. Byli to dlouhé hábity a plášti, které pokrývali celé tělo i krk. Byl odolný proti nestvůřím ostnům a tak byli chránění proti tomuto jedu. Dále měli jakousi šálu přes ústa a nos. Ten jim umožňoval dýchat a ochránil je před jedovatým plynem.

"Vypadáme jak nějací podivní vyvrhelové," brblal Moody, když si bral jemně hnědý.

Každému vybrali nějakou barvu, aby se v boji rozeznali.

Harry dostal červenou, Hermiona světle modrou, Ginny růžovou, Ron fialovou, Remus tmavě hnědou, Tonksová tmavě modrou, Fred bílou, Georg šedou, Bill vínovou, Charlie světle zelenou, Molly světle žlutou, Artur stříbrnou, Fleur zlatou, Kyngsley černou a Mundungus kalně zelenou atd.

"Jsou nám vidět jen oči a vlasy," prohlásila pobaveně Ginny.

"Za chvíli budeme rádi, že aspoň to," brblal Harry, když si uvazoval šátek na čelo, prý je to mělo ochránit proti ovládnutí.

"Buďte rádi, že to máte," prskl Fred.

"Promiň," omlouval se Harry. "Ale od té doby co zemřeli, jsem nějaký podrážděný," prohlásil.

Všichni věděli o kom mluví. První zemřel Sirius na odboru záhad. Pak Brumbála dostal Snape na věži. McGonagallovou roztrhali vlkodlaci. Hagrida a madame Maxime zabili mutanti. Nevila, Parvati, Deana a Seamuse dostali po několika dnech také. Navíc zabili ještě několik mudlů a dalších čarodějek a kouzelníků.

Řád se od té doby držel a nepocítil žádné ztráty. Ovšem stejné to bylo i na druhé straně.

Mudlové Anglii izolovali od ostatních zemí. Řád byl v pasti, ale nijak si nestěžovali. Stejně by zemi neopustili i kdyby mohli.

Artur se rozhodl, že spojí mudlovské vynálezy s magií a po nějaké době se ukázalo, že je to neskonale užitečné a tak se pustili do modernizace celého štábu.

Dřív se štáb nacházel na povrchu země, dnes už byli pod zemí.

Všude byla technika. Dveře se otevírali mechanicky. Vchod do budovy byl na snímání otisků a na specifickou podobu očí. Poté jste ještě museli projít snímačem aury. Ten zjišťoval zdá máte auru bílou nebo černou a podle toho vás buď pustil nebo ne. Až potom jste se dostali do chodby, která vedla do prostor Řádu.

Štáb. Bylo to poslední místo, kde bylo bezpečno. Žili tam všichni co zůstali. Řád se o ně staral. Jídlo i pití si museli vždy vyčarovat, ale i to chutnalo úplně stejně, jako by bylo pravé.

Nacházeli se zde děti, nemocní a staří lidé. Ti co mohli bojovat bojovali.

Harrymu s Ginny se po třech letech narodila holčička Krystal, byli jí pouhé dva roky. Hermiona s Ronem zase měli chlapečka Bena a i on měl dva roky. Remusovi s Tonks se narodili dvojčátka. Chlapeček Tony a holčička Sarah, těm už byli čtyři a tak se všech ptali na různé věci. Řád jim ochotně odpovídal a vždy se tomu velice nasmáli.

Členové Řádu často chodili na obchůzky, aby zjistili, zda Voldemort nezrušil ochranu Anglie a nechce napadnout okolní svět.

Řád se tím zbavoval stresu, který prožívali v podzemí. Naštěstí Harry vyčaroval jakýsi umělí venkovní prostor. Byl tam sad. Všude samá zeleň.

Venku však byla jen hnědá. Sem tam zelená a někde les, ale to všechno bylo zrádné a nebezpečné. Všude se nacházeli nestvůry, vlkodlaci, upíři a jiní.

Co se vlastně stalo s dobrými tvory? Řád je musel schovat a o to se postaral Harry. Jeho magie byla neuvěřitelně silná a i Řád se dost často divil, jak může být někdo tak silný.

Harry, či někdo jiný, chodil tvory navštěvovat a kontrolovat. Kentauři, jednorožci, pegasové, hodní trvalí vlkodlaci a upíři, víly, sudičky a jiní spolu žili v souladu na jednom místě. Na dalším byli mudlovští obyčejní tvorové a pak byli ještě draví tvorové, kteří se k nim rozhodli přidat. Akromantule, kouzelní draci a další. Každý den jim Řád poskytoval jídlo a pití. Byli jim za všechno vděční. Pokud by jste je spočítali, poznali by jste, že jich je velmi málo. Obyčejní tvorové jim nijak pomoci nemohli, ale kouzelní dělali co mohli. Kentauři poskytovali zbraně a výuku. Jednorožci klid a sílu a tak dále. Všichni si pomáhali jak nejvíce mohli, ale jak dlouho to ještě takhle vydrží?

Před dvaceti pěti roky.

Brumbál právě promlouval k nově založenému Řádu, když jim do místnosti někdo hodil podivný balíček. Ten z ničeho nic bouchnul. V místnosti se zablýsklo a mladí členové zmizeli.

Současnost

"Kde to jsem?" zeptal se Peter.

Řád se nacházel na podivné ohořelé půdě. Široko daleko nebylo nic jiného než mrtvá a zpustlá krajina.

"To nevím," přiznal šokovaně Brumbál.

Harry měl opět hlídku a letěl nad zpustlou zemí. Tak jako vždy si musel nasadit mechanická křídla, která měli všichni. Bylo to důležité, protože tak byli aspoň ve vzduchu stejně, jako mutanti.

Hodlal navštívit jeskyni pravdy, tak si totiž svůj úkryt pojmenovali dobří tvorové. Dále pak byla zoologická jeskyně, tam přebývali mudlovští tvorové a pak byl temný zub, tam jste mohli najít napravené temné tvory. Poté tu ještě byla jedna základna řádu, Laboratoř. Tam vyráběli nové stroje a zjišťovali, co si na ně Voldemort připravil.

I Řád si svůj Štáb pojmenoval. Jmenovalo se to tam Fénixovo hnízdo. Členové se považovali za dospělé fénixe, kteří se starají o svá mláďata, to byli ti, kteří nemohli bojovat.

Zamyslel se nad tou zpustlou zemí. Nikdy nezjistili, kde se Voldemort nachází, ale tušili, že i on je někde pod zemí. Je někde tady?

Najednou se objevil záblesk a pod ním se zhmotnila skupina lidí.

Harry nad nimi několikrát zakroužili, nebyli to mutanti, ale ani nikdo od nich, tak kdo to tedy je?

Čím více se k nim blížil, tím více se divil. Neměli ochranný oblek a navíc to vypadlo, že ani pořádně neví kde jsou. Že by povolila ochrana?

"Brumbále, podívejte," ozvala se Lily. "Není to anděl?"

Všichni se podívali na Harryho, který se k nim střemhlav blížil.

"Ať je nebo není, aspoň se zeptáme co se tu stalo," prohlásil James.

Když před nimi muž přistál, poznali, že to anděl není. Vypadal jako válečník a také tak na ně působil.

"Dobrý den," pozdravil uctivě James. "Jmenuji se James Potter a rád bych se zeptal, co se tady stalo?"

Harry skryl své chvilkové překvapení. JE TOHLE SNAD NĚJAKÁ BLBÁ PAST?

"Dokaž, že jsi tím kdo jsi a já ti odpovím," prohlásil muž. I když měl roušku, rozuměli mu velmi dobře.

"Jak to mám dokázat?" zeptal se James.

stačí mi, když se přeměníš ve zvíře," prohlásil muž.

Celý Řád vytřeštil oči.

"Jak víte, že se umím přeměňovat ve zvíře?" vydechl jeho otec.

Muž protočil oči v sloup a pak na Jamese zamířil hůlkou. Ten nehodlal riskovat prokletí a přeměnil se v nádherného a vznešeného jelena. Harry si ho chvíli bedlivě prohlížel a pak jen přikývl na souhlas.

"Takže mi na otázku odpovíte?" ujistil se James.

"Ano, ale ne tady," prohlásil neznámí v červeném.

"A kde tedy?" ozval se podezřívavě Moody.

"Někde, kde budeme v bezpečí," odtušil Harry.

"Ještě než se přeneseme, jaký je podle vás rok?" zeptal se jich.

Sirius na něho pohlédl jako na blázna. "1975."

"Aha," povzdechl si Harry.

"Proč jste se na to ptal?" Nechápala Lily.

Harry si povzdechl. "Jen jsem se chtěl ujistit, že jste skutečně přicestovali časem," prohlásil.

"Cože?" vykřikla většina lidí.

"Ano, jak jsem řekl. Pro vaši informaci máme rok 2010," oznámil jim.

Brumbál se zamyslel. "Můžete nám říci své jméno? A také jestli jste někdy slyšel o Fénixovu Řádu?"

"Ano, tohle vám prozradit mohu," povzdechl si, když pochopil, že dokud nedostanou odpověď, tak se nikam nedostanou. "O Řádu jsem slyšel, protože jsem v této době jejím velitel a jmenuji se Harry James Potter."

Řád vytřeštil oči.

"To není možné," vypravil ze sebe Remus, ale nikdo ho nevnímal.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA