Jdi na obsah Jdi na menu
 


7.kapitola

26. 1. 2008
 

7.kapitola

"Reme, podívej," drcnul Sirius do Remuse, který seděl hned za ním.

"Co je?" nechápal vlkodlak, ale když se naklonil a pohlédl před Siriuse, vytřeštil oči. "Bradavice," vydechl. "Oni opět stojí."

"Myslíš, že je ta pověst pravdivá?" otázal se přítele Tichošlápek.

"Myslíš to o meči Nebelvíra a o Harrym?" ujišťoval se Remus.

"Jo," přikývl Sirius. "Tu jak se v ní tvrdí, že až se Harry vrátí, meč se zase opraví a s ním i Bradavice."

"Možná," zamyslel se Remus.

Tygr rozhovoru pobaveně naslouchal. Harry se po chvíli přeměnil.

"Tak jsme tady," prohlásil.

Sirius s Remusem se na něho jen podívali a ztuhli. U pasu měl meč Nebelvíra.

"Můžu se vás na něco zeptat?" ozval se nejistě Sirius.

"Jistě," odtušil neznámí.

"Neviděl jste někdy Harryho?" zeptal se tiše a doufal.

"Jo, mnohokrát," odtušil Harry. "Vidím ho pokaždé, když se podívám do zrcadla," ušklíbl se.

Sirius se zarazil.

"Harry," vydechl Remus, kterému to docvaklo.

"Ano?" odtušil Harry.

Sirius seskočil z koně a pevně mladíka objal. Harry zalapal za dechu. "Sirius, vždyť mě uškrtíš," zachrčel.

Kmotr hned stisk povolil, ale i nadále ho k sobě tiskl. Vzlykal. "Už jsme ani nedoufali," kňučel. "Promiň, že jsme to vzdali, ale neměli jsme na výběr."

"To je dobrý, já to chápu. Vím co se tady stalo," zašeptal a i jemu se do očí začali drát slzy.

Nakonec ho Sirius pustil a teď se vítal s Remusem.

"Chyběl jsi nám," podotkl a i on ho objal.

"Vy mě taky," prohlásil.

Po nějaké době se vydali mlčky do hradu.

Tam se posadili do společenské místnosti Nebelvíru.

"Musíš nám povědět, co všechno jsi zažil," prohlásil Sirius.

Tak Harry začal vyprávět. Oba muži se nestačili divit. To co Harry dokázal, to bylo naprosto neuvěřitelné.

"Páni," vydechl Sirius. "Nemůžu tomu uvařit."

"Asi máte hlad," podotkl, když viděl jak jsou oba pohublí.

"Ano," přiznal Remus.

Harry jen mávl hůlkou a před nimi se objevil stůl s jídlem. Hned poté se rozvalil v křesle, ve kterém seděl, a hleděl na oba hladové muže jak jedí.

Ti si jeho pohledu nevšímali a hladově hltali jídlo, kterého začalo velmi rychle ubývat.

Mladík se usmál a vydal se do čtení složek. Musel najít ostatní a to co nejdříve.

Našel tam známá jména jako Alastor Moody, Minerva McGonagalová, Severus Snape, ale také neznámé, Kyngsley Pastorek, Nyphadóra Tonksová…

Nejvíc ho však zajímala složka jeho kmotra a přátel.

Sirius se v Bradavicích proslavil tím, že znal každou sukni na škole. Tomu se Harry ze srdce zasmál, čímž vytrhl své společníky od jídla.

"Čemu se směješ?" nechápal Sirius.

"S kolika holkami jsi spal?" zeptal se zvědavě.

Sirius se zamyslel. Nikdy se o tohle nezajímal a celkem mu dělalo problémy je všechny spočítat. "No," vydechl. "Nevím, asi… ehm…," brblal rozpačitě. Tohle mu jeho kmotřenec dělal naschvál.

"Víc jak dvacet?" vyzvídal dál.

"Asi jo," prohlásil.

Harry se jen zakořenil a pokračoval ve čtení spisů.

JE NAČASE PODÍVAT SE PO WEASLEYOVÝCH. ZAČNU V DOUPĚTI. Pomyslel si Harry.

"Kam jdeš?" Zeptal se ho Sirius.

"Po někom se podívat," odpověděl mu Harry a vydal se ke svému koni.

Blesku, pojedeme se podívat k Doupěti. Jsi nejrychlejší tvor země, tak mi to prosím dokaž," pousmál se na svého přítele.

Blesk totiž nebyl obyčejný kůň. Byl to skutečně nejrychlejší tvor planety a to byl také důvod, proč ho dostal.

Teď uháněli obrovskou rychlostí k domu Weasleových.

Tahle rodina už měla o několik členů míň. Ginny zabili nedávno smrtijedi. Bill zmizel beze stopy a Charlie utekl do Maďarska. O Harrym však nevěděl.

Další členové rodiny byli prozatím živý, ale Fred byl těžce zraněný. Jeho nemoc neuměl léčit nikdo, kromě Harryho a ten se rozhodl je najít co nejdřív, už jen kvůli němu.

Konečně dorazil do vesnice nedaleko Doupěte.

Harry přemýšlel, zda zde Weasleyovi zůstali. Vždy milovali svůj domov, ale zůstat zde by byla sebevražda, ale pokud, by si to nějak pojistili, byla by tu šance, že zde zůstali.

Pomalu prošel vesnicí a směřoval k domu jeho přátelům.

Doupě bylo v troskách, ale Harry cítil množství magie. Takže tu stále ještě jsou.

Mávl hůlkou a pronesl potřebná slova. Konečně ho uviděl. Doupě. Nijak se toto sídlo nezměnilo. Přešel ke dveřím a zaklepal.

V domě by měla být i Hermiona. Její rodiče zabili smrtijedi před několika měsíci. Poté zmizela. Harry doufal, že je zde.

V po celém domě panoval zmatek.

Harry se tomu jen vesele smál.

"Rychle krb," zaslechl ještě a tak nastražil uši jak nejvíce mohl. Slyšel jak se přemístili do centra Londýna.

KYNGSLEY. Došlo mu okamžitě. Nasedl na koně a vyrazil tryskem pryč.

I tam zavládl všeobecný zmatek když zaklepal a hned poté následoval další masový přesun. Harryho to začalo náramně bavit a tak naháněl Řád ještě dlouho do noci.

Nakonec skončil v Godrikově dole. Tam cítil obrovskou magii. BRUMBÁL. Napadlo ho. KONEČNĚ JSOU VŠICHNI NA STEJNÉM MÍSTĚ A NEEXISTUJE MÍSTO, KAM BY SE JEŠTĚ MOHLI JÍT SCHOVAT. Tomu se musel Harry zlomyslně ušklíbnout. ZŘEJMĚ JSEM JE VYSTRAŠIL K SMRTI, ALE TO MAJÍ ZA TO, ŽE TO TAK RYCHLE VZDALI.

Tentokrát neklepal. Znuděně zrušil všechna kouzla a s přehledem vyrazil dveře.

"Co od nás chcete?" zeptala se vystrašeně Hermiona.

"Pozvat vás na kafe a kus řeči?" podotkl Harry.

Řád na něho nasupeně hleděl.

"Kliď se odsuď smrtijede," zavrčel Moody.

"Tak to pozor. Nikdy jsem Voldemortovi," všeobecné trhnutí. "nesloužil."

Brumbál na něho hleděl s překvapením v očích. Smrtijed by nikdy neřekl nahlas jméno svého pána. Navíc bylo hodně málo lidí, kteří jeho jméno vyslovovali a jedním z nich byl i …

"HARRY," vykřikl Brumbál překvapeně.

Po tomhle na Harryho hledělo nespočet překvapených očí.

Řád

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA