Jdi na obsah Jdi na menu
 


4.kapitola

26. 1. 2008

4.kapitola

Cesta

Už to bylo několik týdnů, co Harry běžel Sibiřskou pustinou a nevěděl kterým směrem se má dát.

Magie mysli mu poskytla kouzlo na určení směru, ale to se mu doposud nedařilo. Ještě neuměl vše, tak jak chtěl.

Dny se proměnili v týdny, týdny v měsíce. Čtyři měsíce Harrymu trvalo než dorazil do Evropské části Ruska.

Mnohé se toho v té divočině naučil. Nebyla to pouze holá zem, ale místy byli i lesy s různými tvory. Tam mohl Harry lovit a napít se.

Nyní se v Rusku zdokonaloval v Ruském jazyce. Bylo s podivem jak mu jazyk šel. Měl podezření, že za to může magie mysli, kterou za tu dobu zdokonalil. Nyní aspoň věděl kde se nachází a kudy musí jít.

Mnohé se v Rusku naučil. Pochytil jejich styl boje, když narazil na boj mezi Ruskými smrtijedy a místními bystrozory. Bylo to skutečně úchvatné pozorovat zkušené bystrozory. Harry se jim ukázal a oni ho hned něčemu přiučili a také slíbili neporušitelným slibem, že ho nevyzradí.

Harry jim několikrát pomohl v mnoha střetech se zlem. Nikdy ho však nikdy neodhalil, protože mu jeho nový přátelé poskytli potřebné oblečení.

Navíc si získal jejich slib, že pokud bude potřebovat pomoc, pomůžou mu rádi. Po měsíci, odešel a vydal se na cestu.

Nikdo mimo bystrozorů nevěděl, že byl kdy v Rusku a nyní překročoval její hranice.

Nyní se nacházel v Kyjevě. V hlavním městě Ukrajiny. Sem ho poslal jeden z jeho Ruských přátel. Zde se měl zajít za jedním Ukrajinským bystrozorem a požádat o pomoc. Prý ho znali a tvrdili, že je to dobrý člověk.

Harry ho po dlouhém bloudění ulicemi a ptaní se na jeho adresu, kterou měl napsanou na kousku pergamenu, ho konečně našel.

I zde našel přátelské zázemí mezi bystrozory. Ti ho přiučili novým kouzlům i stylu boje.

V této zemi strávil měsíc.

Čím déle se bude zdržovat, tím déle bude trvat cesta zpátky.

Další zastávka ho čekala v Rumunsku. Zdejší bystrozorové ho už očekávali a i oni něco přiložili do jeho výuky.

Nakonec se domluvili tak, že dají vědět všem bystrozorům Evropy, kromě těm Anglickým, že je Harry na cestě do Anglie. Všichni samozřejmě složí neporušitelnou přísahu. Pro Harryho to mělo velkou výhodu. Plná podpora bystrozorů a jejich pomoc.

Harry totiž jim převyprávěl jeho cestu a oni ho za to obdivovali. Stal se hrdinou a tomu se musí pomáhat.

I v této zemi strávil pouhý měsíc a vydal se do Bulharska. Tady se měl sejít jak s bystrozory, tak i s Victorem.

(Neumím napodobovat ty přízvuky, takže budu psát potom bez nich. Harry tady bude mluvit jejich jazykem. =D Ž-Ž).

"Harry Potter. Rád tě opět vidím," přivítal se s Victor.

"I já tebe," usmál se na něho patnáctiletý chlapec. "Jak se máš?"

"Jde to," prohlásil mladík a bedlivě si chlapce před sebou prohlédl. I on musel složit neporušitelnou přísahu, ale nijak mu to nevadilo. Sice byli nedávno soupeři, ale nyní to padalo. Chtěl mu pomoci. Jeho rodinu nedávno zabili přívrženci zla. Voldemortova moc se totiž rozmáhala do celé Evropy.

MÁLEM BYCH HO NEPOZNAL. Poznamenal v duchu. A není se čemu divit. Jak se Harry neustále přeměňoval do zvířat, nechalo to na něm jisté stopy. Některé prameny vlasů měl čistě bílé, jiné třpytivě černé jako noc sama a jinak je měl uhlově černé. Začínal mít svaly a také neuvěřitelně zrychlil. Už ani nemusel používat moc pum, aby byl rychlejší. Tahle rychlost se mu zkrátka stala přirozeností. Také magii mysli zdokonalil natolik, že už nepotřeboval hůlku, ale i přes to si jí koupil, za peníze, které mu banka poslala. Naštěstí to byla ta samá, jakou dřív míval, protože si jí nechal vyrobit. Oliwander mu poslal pero toho pravého fénixe. Ten se zavázal slibem, že nic nepoví.

Všechno muselo probíhat v tajnosti. Závisel na tom Harryho život. Kdyby se Voldemort dozvěděl, že žije, možná by se do Anglie živí nedostal. Už takhle to bylo dost složité a to kvůli mudlům, smrtijedům a ostatním čarodějům. Kdyby někdo zahlédl tygra nebo pumu, nebylo by to pro Harryho nic dobrého.

Harry se na Victora usmál. Jeho bývalý soupeř byl pořád stejný.

"Slyšel jsem o tom, co se ti stalo," prohlásil. "Dobrá práce."

Harry se jen ušklíbl. "Teď už zbývá se dostat domů."

"Za měsíc s námi poletíš do Francie, tam se setkáme s Fleur. Máme tam mít přátelské utkání, takže to nebude nikomu podezřelé. Po několika dnech se vydáš do Anglie. Já s Fleur tam zůstaneme, kdyby se cokoli pokazilo," vysvětlil mu jejich plán Victor.

Harry jen přikývl.

Celý měsíc se Harry učil magii, kouzla a styl boje Bulharů.

"Jednou z tebe dobrý bystrozor," prohlásil velitel. "Jen se obávám, že to bude v Anglii, nepletli se? Raději bych tě viděl tady u nás."

"Však se ještě setkáme," slíbil mu Harry.

Nastal den odjezdu. Harry se se všemi rozloučil a spolu s celým famfrpálovým týmem nastoupil do lodi, která měla dopravit před stadion.

"Victore," zavolala na ně Fleur, když byli o samotě na místě kde se měli sejít. Žádný z hráčů totiž nevěděl, kdo je ten neznámí. Rozkaz zněl, že pojede s nimi a že se nemají na nic ptát.

"Panebože, Harry, ty vypadáš," podotkla Fleur. Byl sice hezčí než před tím, ale na obličeji měl ztrhané a uštvané rysy. V očích se mu zračila bolest a vyčerpání, ale také radost, že je mezi přáteli. Kdyby nevěděla kolik mu je, typovala by ho na dvacet, možná i víc. "Doufám, že jsi v pořádku."

"Je mi dobře. Jsem jen unavený ze všech těch tréninků, z toho dobrodružství a ještě z té cesty," přiznal Harry.

Fleur přikývla. "Čekají nás bystrozoři. Nějakou dobu budeš u nás a až se odehraje ten zápas odjedeš ze země," usmála se na něho. "Budeš opět doma."

"Už se moc těším," přitakal nadšeně.

Tolik mu Anglie chyběla. Sice tam měl nepřítele, ale i tak se těšil, až bude zase procházet ulicemi Londýna a klidně by seděl ve svém pokoji u Dursleyů s mřížemi na okně, hlavně aby byl zase ve své rodné zemi.

Ve Francii se cítil nejistě. Rajch jazyk se teprve učil a nebýt Fleur nezvládl by to.

Bystrozorové ho proháněli jak nejlépe uměli. Dostali se k němu špatné zprávy. Voldemort se rozmohl mnohem víc než se očekávalo. Tohle ovšem Harry čekal. V mnoha zemích se začali objevovat smrtijedi a to už samo o sobě napovídalo, že se děje něco strašného.

"Harry, Brumbál a jeho lidé zmizeli už před několika měsíci," řekla mu jednoho dne Fleur. "Je mi líto, že jsem ti to neřekla dříve, ale odhodlal jsem se až teď," přiznala. "Jediné co se o nich ví je, že je Ty-víš-kdo nemá. Jenže on má tak velikou sílu, že se museli začít skrývat," vysvětlila. "Je mi to líto, Harry."

Harry z toho byl zničený.

PROČ TO VZDALI? BYLŮI TU OD TOHO ABY POMÁHALI LIDEM A TEĎ SE JIM STRANÍ. NIKDO JE NEMŮŽE NAJÍT, ALE JÁ JE NAJDU, I KDYBY MĚ TO MĚLO STÁT ŽIVOT.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA