Jdi na obsah Jdi na menu
 


7.kapitola

26. 1. 2008

7.kapitola

Návrat a znova spolu

Harry bloumal po lesích. Bylo to už několik měsíců, co se rozešli. Za tu dobu se toho hodně naučil, ale také toho mnoho zažil. Bolest, strach, beznaděj, ale i štěstí, přátelství laskavost a pomoc. Tyhle pocity a lidské vlastnosti ho na cestě doprovázeli po celou dobu. Poznal mnoho lidí a naučil se je rozdělovat. Podle to ho jak mluvili, dokázal zjistit, na čí jsou straně a jestli jsou dobří nebo zlí. Tohle byla veliká výhoda a on toho dost často využíval.

Mezi kouzelníky se proslavil jako Lovec. Vždy na sobě měl bílý plášť, který vytvářel kolem něho obrovskou auru moci. Každý černokněžník, se mu klidil z cesty. Pokaždé, když na nějakého narazil, poslal ho hned do vězení. Byl zkrátka lovec černokněžníků.

Byl trnem v oku všemu zlu. Voldemort na něho už několikrát poštval své stoupence, ať už to byli smrtijedi, vlkodlaci, upíři, mozkomorové nebo jiní, Harry si s nimi dokázal vždy poradit. Doháněl tak Voldemorta k šílenství, ale nebyl sám.

Byli tu ještě Bílá Lady a Ochránce (Hermiona a Ron). Harry si byl jistý, že jsou to právě oni dva. Takhle aspoň věděli, kde ti ostatní byli a prohledali to tam.

Nikdo nevěděl, kdo ti tři jsou. Nikdy jim neviděli do obličeje, ale věděli, že jsou to mocní kouzelníci.

Čas plynul a Harry se změnil. Ne vzhledem, ale chováním. Ovládal perfektně nitrobranu a nitrospit. Nikdo se mu nedokázal dostat do hlavy. Přesto on se mohl do hlavy dostat komukoli. Bylo jedno jestli ovládá nitrobranu. Byl obrovsky silný a obrana jeho protivníka, byla vždy slabší a po necelých pár sekundách ochabla. Dokonce ani Voldemort nedokázal dlouho vzdorovat.

To však nebylo jediné, co dokázal. Harry byl neskonale rychlý a mrštný. Jeho kouzla byla mocná a nikdo se s ním nedokázal měřit.

Teď měl však velký problém. Cítil tady množství magie.

Právě procházel Albánií. Vzpomněl si totiž, že se tady kdysi Voldemort ukrýval. Tehdy, když neměl ještě tělo a byl bez pomocníků.

Harry nevěděl, jestli se nemá podívat, co je to za magii, ale byl si jistý, že je to viteál, nebo se vrátit a počkat na zbytek týmu.

Nakonec se rozhodl, že se vydá zničit další část duše. Musí se jí zbavit co nejdřív. Potom jim bude zbývat už jen Naginy.

Kličkoval mezi stromy, vyhýbal se kořenům a nízkým větvím.

Magie sílila a Harry jí dokázal určit, byla to černá magie, ale také cítil ještě někoho. Byli tam asi tři postavy s bílou aurou.

Brumbál s Řádem.

Pomalu se k nim začal přibližovat. Skutečně tam byli. Brumbál s jeho rodiči.

"Brumbále, jste si jistý, že je to tohle?" zeptala se Lily a ukazovala prstem na nějaký předmět, který Brumbál svíral v ruce.

"Jsem," prohlásil.

"A co s tím teď uděláme?" zeptal se hloupě James.

"Zničíme," podotkla Lily a protočila oči v sloup.

"To vím, ale kde?" odtušil James.

"Co nejdál odtud. Voldemort nesmí vědět, co se tu stalo," prohlásil Brumbál.

Harry se rozhlédl kolem do kola. Brumbál a jeho rodičové stáli na jakési mýtině a za nimi se tyčila obrovská, temná a hrozivá jeskyně. Všude okolo bylo množství stromů. Za jedním z nich zaznamenal pohyb a zaostřil na to místo. Málem by postavu ani neviděl, ale pak zahlédl její barvu hábitu a tušil, kdo pozoruje dění na mýtině stejně jako on. Harry poslal Hermioně myšlenkou pozdrav.Ta mu ho hned opětovala a vydala se k němu. Po chvíli se tam objevil i Ron a naše trojice byla opět kompletní.

"Nás předběhli," zahudral Ron a pozoroval, jak se Brumbál pokouší odčarovat černou magii, která se doposud držela v jeskyni.

Najednou ozvala obrovská rána od mnohonásobného přemístění a na mýtině přibylo asi padesát smrtijedů v jejímž čele stál Voldemort.

"Takže jste odhalil moje malé tajemství," zasyčel Voldemort nenávistně. "Za to budete trpět."

Harry, Ron a Hermiona se nerozmýšleli dlouho a rozhodli se pomoci.

Harry zaútočil na několik smrtijedů myslí a ti se hned zhroutili na zem v bezvědomí. Voldemort jen s překvapením hleděl na deset smrtijedů, kteří leželi na zemi.

Hermiona dokázala omámit jakéhokoli muže. Něco jako víla, ale bylo to způsobeno kouzlem jiného magické potenciálu, než tomu bylo u víl.

Většina můžu proto zasněně hleděli kamsi do neznáma. Takže dalších deset bylo mimo hru.

Ron zase dokázal ovládat magii kouzelníků. Pokud potřeboval, dokázal, že většina ani nedokázala kouzlit. Toho také hned využil a z celé padesátky, zbylo jen dvacet smrtijedů schopných boje.

Harry ještě využil své moci a spoutal smrtijedům nohy, pomocí rostlin. Takže nakonec zůstalo jen deset z nich. Ty spoutané hned pomocí myšlenek zmátl na tolik, že ani nevěděli kde jsou.

"Hlupáci," zasyčel Voldemort na bezvědomé smrtijedy a přitom si ani nevšiml, jak je na tom celá jeho armáda.

"Tohle bude hračka," podotkl Ron.

"Ještě štěstí, že jich nebylo víc, to bychom nezvládli," poznamenala Hermiona.

"To máš pravdu. Těch deset už neovládnu," přitakal Harry.

"Takže jdeme na to?" zeptal se Ron.

"Jasně," přitakali oba jeho společníci.

Trojice vyšla ze stínu lesa a ukázali se lidem na mýtině.

Voldemort si zlověstně prohlížel tři postavy. První měla bílý hábit pokrytý runami. Tento hábit vždy měnil barvu podle přání majitele. U pasu se mu houpalo nespočet stříbrných dýk, které zabili už několik vlkodlaků a upírů. Také tam měl několik flakónků s lektvary. Lovec. Neviděl mu sice do tváře, ale odhadoval, že má tvrdý a nepřístupný pohled. Navíc tušil, že je velmi mladý.

Druhá postava byla žena. Měla světla hnědý plášť a pod ním světle hnědé šaty s rozparek na levé straně nohy. Na noze měla připevněnou stříbrnou dýku. U pasu se jí blyštěli vrhací hvězdice a i ona měla při ruce zásobu lektvarů. Ani ona neukazovala svoji tvář. Bílá Lady

Poslední byl opět muž. Jemně žlutý až béžový háv a pod ním obyčejný zlatavý hábit s našitými runami. I on měl u pasu dýky, ale už nevlastnil lektvary. Vlastně měl jen jeden a to v řetízku u krku. Řetízku se skrýval speciální lektvar, který sám vynalezl. Dokázal vyléčit jakoukoli ránu. Tohle však Voldemort nevěděl a dál s vražedným pohledem probodával tuhle tajemnou postavu. Ochránce.

Brumbál s Potterovými hleděli překvapeně na tři postavy. Už o nich slyšeli, ale nikdy je nikdo neviděl po hromadě. Takže je to překvapilo stejně, jako smrtijedy s Voldemortem.

"Odejdi, Voldemorte a už se sem nevracej nebo toho budeš litovat," podotkl Harry klidným hlasem.

"Podejdu tehdy, až zabiji vás tady ty," poznamenal Voldemort.

"Jak myslíš," povzdechl si Harry.

"Avada kedavra," vykřikl Voldemort. Z jeho hůlky vyletěla zelená kletba. Harry se jí jen ladně vyhnul a vyslal na Voldemorta svou vlastní kletbu. Voldemort nevěděl co to je. Kletba do něho narazila a on se skácel k zemi. Zaplavila ho vlna beznaděje a bezmoci. Byl slabý.

"Tentokrát jsi vyhrál," prskl Voldemort. "Ale příště." A s tím se přemístil spolu s deseti zbývajícími smrtijedy.

"Jste v pořádku?" zeptala se starostlivě Hermiona vykuleného Řádu.

"Nic nám není," ujistila jí Lily.

"Dobře, postaráte se o ně? Musíme už totiž jít," podotkl Harry.

"Jistě, pokýval hlavou brumbál. "Mohli bychom si někdy promluvit?"

"Co takhle zítra?" navrhl Harry a on i jeho přátelé zmizel. Přemístili se před jejich dům, kde na ně měla čekat Rita. Ta na ně skutečně čekala a byla ráda, že je opět vidí. Za tu dobu se totiž dost spřátelili.

"Musíte mi všechno vyprávět," prohlásila a všichni si sedli do obývacího pokoje do křesel.

"Tak kdo začne?" zeptal se Harry a rozhlédl se po svých přátelích. Tolik mu chyběli a teď už budou zase spolu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA