Jdi na obsah Jdi na menu
 


9.kapitola

26. 1. 2008

9.kapitola

Anglie

 

Tři měsíce uplynuli od doby co se Harry s Kelly stali bystrozorové. Harryho zranění se uzdravilo. Jediné co připomínalo ránu na boku, byla podlouhlá jizva.

 

On Kelly spolupracovali, ještě se třemi dalšími bystrozory. Miriel Brönövá (neučím se Německy, takže to berte s rezervou. Ž-Ž), Elis Kürtnová, Tom Wes.

 

Po nějaké době se z nich stal tým. Patřili mezi elitu a vždy drželi při sobě. Přesto byla mezi nimi propast v podobě Harryho pravého jména, protože Kelly mohla využívat své pravé jméno, neměla s tím problémy. Jenže Harry nechtěl lhát svým novým přátelům.

 

Jednou ho jejich přátelé sledovali a dopátrali se pravdy. Přesto slíbili, že si jeho tajemství nechají pro sebe.

 

Harry je začal i učit. Brzy všichni uměli telepatii a empatii. Často se bavili, že při přednáškách si posílali myšlenky. Není proto divu, že je považovali za blázny, když se uprostřed projevu, zhroutili v záchvatech smíchu.

 

"Danieli, Kelly, Miriel, Elis, Tome pojďte sem, prosím," vyzval je jednou do své kanceláře velitel bystrozorů.

 

Když se za nimi zavřeli dveře, velitel spustil. "Jak všichni víte, v Anglii mají problémy a my jim přislíbili pomoc. Jelikož patříte mezi nejlepší, tak vás tímto posílá vláda na pomoc anglickým bystrozorům," vysoukal ze sebe velitel.

 

Všech pět se začalo radovat. Měli v plánu odejít s Harrym do Anglie, ale takhle to bylo jednodušší.

"Ano, pane," vydechli jen a čekali co jim ještě poví.

 

"Vyrážíte hned zítra. Takže si jděte sbalit a ještě, buďte opatrní," vyzval je velitel a propustil je ze své kanceláře.

 

 

"Pět nových bystrozorů ze Švýcarska," vydechla Lily. "Myslíte, že nám pomůžou?"

 

"Nevím," připustil Brumbál. Právě jim tu noviny řekla Tonksová a všechny tím překvapila. "Ten cizinec byl také ze Švýcarska, třeba o něm něco budou vědět. A navíc. Mohli by být užiteční."

 

"Doufám, že máte pravdu," povzdechl si Moody, který věděl, že kromě Kyngsleye a Tonksové, jsou všichni bystrozorové k ničemu.

 

"Kdy mají přijet?" vyzvídal Remus.

 

"Zítra večer," informovala je Tonksová.

 

"Dobrá, pokuste se o nich něco zjistit," vybídl je Brumbál. "Ještě nějaké nové zprávy?"

 

"Ano," ozval se Snape. "Pán Zla oslavuje své vítězství. Považuje toho neznámého za mrtvého."

 

"Myslíte, že je opravdu mrtví?" ozvala se paní Weasleyová.

 

"Jeho zranění bylo skutečně vážné. Neměl šanci," odpověděl jí James.

 

 

"Mám už všechno," vydechla Miriel.

 

"Už se moc těším," přiznal se Harry

 

"To věřím," pokýval hlavou Tom.

 

"Takže se uvidíme zítra ráno," rozloučila se s nimi Kelly.

 

Ráno se všichni sešli na ministerstvu. Kufry měli zmenšené a schované v kapse. Čekali už jen na velitele, aby jim oznámil kam se mají přemístit a seznámil je s pár drobnostmi.

 

"Vítám vás," pozdravil bystrozor, když se konečně objevil. "Přemístíte se na kraj tohoto les," oznámil jim a ukázal na les na mapě. Les ležel nedaleko Londýna. "Tam bude váš dům. Je tam pár ochranných kouzel, ale zbytek si budete muset zařídit sami. Nějaké dotazy."

 

Nikdo se ani nepohnul. "Můžete jít," rozloučil se a nechal mladé bystrozory svému osudu.

 

 

Na pokraji londýnského lesa se ozvalo prásknutí. Z ničeho nic se tam objevilo pět postav. Čtyři v hnědých a pátý s modrobílém hábitu. Postavy se vydali k domu, který tam stál už několik let a nikdo v něm doposud nebydlel.

 

Byl to spíš zřícenina než dům.

 

"To je tedy nádhera," nadhodila znechuceně Elis a popošla blíž.

 

"Jak myslíte, že to dlouho vydrží?" vyptávala se Kelly.

 

"Do té doby, než otevřeš dveře," odtušil Harry.

 

"Danieli, udělej s tím něco," vyval ho Tom.

 

Harry se jen zamyslel a povolal sílu země. Dům se začal zpevňovat a tvarovat. Vnitřek se rozšířil a vybavil.

 

"To už je lepší," pokývala uznale hlavou Miriel.

 

"Díky," usmál se na ní Harry a vešel dovnitř.

 

Nyní to byl prostorný dům, ale všem začali chybět jejich vlastní domy. Tohle bylo jen provizorní a nestálý.

 

"Teď se podíváme na ty ochranný kouzla, pokud tu nějaký jsou," poznamenal pochybovačně Tom.

Našli jich jen pár a takové, které by vyřadil i prvňák v Bradavicích. Dali se proto do kouzlení. Začali slabšími a skončili nejsložitějšími ochrannými kouzli jaké znali. Když skončili, zjistili, že mají ještě několik hodin, než se budou muset hlásit na Anglickém ministerstvu a tak se vydali zmapovat okolí.

 

Jediné co našli za výhodu, bylo, že viděli na Londýn a na to, co se v něm děje. V lese toho moc nebylo. Nedaleko byla sice louka, ale to bylo všechno. Také zvířat tam moc nebylo a to se jim nelíbilo. Značilo to nebezpečí a oni věděli, že tady budou neustále v nebezpečí.

 

"Zajímalo by mě, kdo tohle místo vybíral," zavrčela Elis.

 

"Náš přítel to nebyl," podotkl Harry. "Na ministerstvu budou taky lidé, kteří se nás budou pokoušet zbavit, takže si dejte pozor na to co děláte nebo říkáte. Jakákoli chyba nás může stát i víc než místo bystrozora," varoval je ještě.

 

"Máš pravdu Danieli. Tady si budeme muset dávat pozor. Určitě na nás budou hledat chyby a nedají nám pokoj dokavaď neodejdeme zpátky do Švýcarska," souhlasila Miriel.

 

"Četl jsem, že se už zabili Francouzů, Němců a Američanů," přidal se do rozhovoru Tom.

 

"Ale nás jen tak nedostanou," vydechla bojovně Kelly.

 

"Přesně," vykřikli všichni.

 

"Měli by jsme začít hledat tu bránu," připomněla jim Kelly.

 

"To jo, myslíš, že bude tady v Anglii, Danieli?" vyptával se ho Tom.

 

"Jsem si tím jistý. Voldemort jí bude chtít mít na očích, pro případ, že by jí někdo objevil,ů zamyslel se Harry. "Takže bude někde poblíž jeho sídla."

 

"Myslím, že jsi se trefil," pokývala hlavou Elis.

 

"Tak jo. Asi bychom měli jít," oznámila všem Miriel, a tak se všichni přemístili na ministerstvo.

 

 

"Už by měli být v Anglii," oznámila všem přítomným při snídani Tonksová.

 

"Neříkala jsi, že na ministerstvu budou večer?" vzpomínala Lily.

 

"To ano, ale oni se nejdřív budou muset zabydlet," vysvětlila jí Tonksová.

 

"A kde vlastně budou bydlet?" zapojil se do hovoru Moody.

 

"V té barabizně u lesa," oznámila zatrpkle Tonks.

 

"To si děláš legraci?" zařval Moody. "Vždyť tam je zabijí ještě dřív než se na ministerstvo dostanou. Bud jim ten dům spadne na hlavu nebo je dostanou smrtijedi, kterých je v tom lese spousta a to nemluvím o těch nebezpečných zvířatech," poznamenal naštvaně.

 

"To je pravda, ale nic s tím nenaděláme. Doufám, že vydrží déle než ti ostatní," povzdechla si Tonks.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA