Jdi na obsah Jdi na menu
 


8.kapitola

26. 1. 2008

8.kapitola

Tom a rozhodnutí

 

"Už se probouzí."

 

Harry pomalu otvíral oči. Byl strašně slabý. Nedokázal se pohnout a i otevření očí mu přišlo strašně namáhavé.

 

"Danieli, Danieli," volal nějaký ženský hlas.

 

Harry konečně otevřel naplno oči a rozhlédl se po místnosti. U jeho postele stáli tři upíři, upírka a Kelly. Kelly?

 

"Kelly," vydechl ztěžka Harry.

 

"Lež a nemluv Danieli," poradila mu dívka. Sehnula se k němu a zašeptala mu do ucha. "Tohle jméno mě právě napadlo," vysvětlila mu měkce a letmo ho políbila na tvář.

 

Harry se na ní vděčně usmál a upadl do klidného spánku.

 

"Jak je na tom?" zeptala se starostlivě Kelly upírky, která Harryho léčila.

 

"Rána je hluboká, ale dostane se z toho. Jen bude muset nějakou dobu odpočívat, je unavený," povzdechla si upírka.

 

"Nebude to mít nějaké následky? Třeba, že bude kulhat nebo něco podobného," vyzvídal Seg, který byl mezi přítomnými.

 

"Myslím, že ne," usmála se upírka na Kelly, která si viditelně oddechla. "Ale nějaký čas, bude to místo citlivé, takže bude převážně odpočívat a čím méně bude chodit, tím lépe se to zahojí."

 

 

Harryho rána se hojila pomalu, ale stačili tři měsíce a mohl konečně opustit postel (Chudák tři měsíce, to bych nevydržela Ž-Ž).

 

Za tu dobu se s upíry spřátelil. Všichni ho znali pod jménem Daniel a dali mu přezdívku Dereck.

 

Když se Harry/Daniel dostatečně vyléčil, opustili upíry a vrátili se s Kelly domů.

 

Přeci jen Harry byl zvědaví co se v Anglii děje a tak vzal svou hůl (Přeci jen nemohl ještě pořádně chodit. S dírou na boku by nemohl nikdo =D Ž-Ž).

 

I tentokrát nechal Kelly doma a přemístil se do Přičné ulice.

 

Tentokrát si jí bedlivě prohlédl. Minule se soustředil na Moodyho a nyní svou pozornost věnoval ulici.

Tolik se to tam změnilo. Spousta obchodů byla zavřených. Jediné co bylo nové, byl obchod Freda a George.

 

TAKŽE SE JIM SPLNIL SEN. Pousmál se Harry a pohlédl do výlohy. Na sametovém podstavci leželo nevinné cukroví, ale Harry věděl, že nevinné není. Krvácivé kokosky a jiné vybízeli k ochutnání, ale jedli je jen ti, kteří se chtěli vyhnout hodině ve škole.

 

Dále tam byli i rachejtle, které použili na jejich profesorku Umbredgiovou, kterou všichni nesnášeli a také tam Harry nalezl věci, které neznal.

 

Konečně se mu povedlo odtrhnout pohled od zboží a vydal se k Děravému kotli.

 

Když vešel, naskytl se mu pohled na prázdnou krčmu. Jediný kdo v celé místnosti byl, byl Tom, majitel podniku.

 

"Dáte si něco?" zeptal se Harryho znuděně.

 

Obchody vázly. Nikdo se nechtěl zdržovat příliš dlouho a když se někdo zdržel, moc dlouho nepobyl.

 

"Máslový ležák, prosím," požádal Harry a posadil se ke stolu.

 

Hospodský mu na stůl přinesl objednané pití a vrátil se k práci, utírání čistých sklenic.

"Nechcete si přisednout?" vybídl ho Harry.

 

Tom si ho chvíli prohlížel, ale poté si sedl naproti Harrym s flaškou v ruce.

 

"Vidím, že obchody nejdou," nadhodil Harry.

 

"Jo, od té doby co zmizel Harry Potter, se všichni bojí vyjít ven z domovů. Myslí si, že je tady něco zabije," odtušil hospodský a napil se z lahve.

 

"Co si o tom myslíte," zeptal se zvědavě Harry.

 

"O lidech nebo o Harry Potterovi?"

 

"Potterovi," objasnil neznámí.

 

"Ať to udělal z jakéhokoli důvodu, mělo nám to pomoci. Nemyslím si, že by chtěl utíkat," odpověděl Tom.

 

"To jste asi jediný kdo si to myslí, co?" odtušil s hořkostí Harry.

 

"Ale kdepak. Myslí si to většina lidí. Navíc, ani se mu nedivím. Když tvrdil, že se Vy-víte-kdo vrátil, tak mu nikdo nevěřil," zakroutil hlavou Tom. "Každý tvrdí, že odešel jen proto, že chtěl přijít na to jak porazit Vy-víte-koho a odešel, protože nečekal od ministerstva žádnou pomoc. Nikdo už v ministerstvo nevěří. Je to tam teď zlí. Je tam plno smrtijedů. Každý den tam někdo zemře a bystrozorové s ministrem si nevědí rady."

 

"To věřím," pokýval hlavou Harry.

 

Dlouho si takhle povídali a čas utíkal jako voda. Za chvíli se začalo stmívat a Harry se rozhodl odejít.

 

 

"Tak jak ses měl?" padla mu do náručí Kelly.

 

"Celkem dobře," usmál se na ní Harry. "Nechceš se jít ven podívat na západ slunce?" navrhl nejistě. Kelly se jen zachichotala a odtáhla ho na zahradu, kde se spolu dívali na západ slunce (Romantika být musííí =D)

 

Kelly se začala mírně třást a tak přitiskla k Harrym. Ten se na ní jen usmál a objal jí.

 

"Moc tě miluju Kelly," vydechl Harry.

 

"Já tebe taky."

 

Jemně se políbili. Jejich polibek se však posléze začal prohlubovat a byl stále vášnivější.

 

Jenže všechno jednou skončí, i jejich polibek skončil a oni se podívali na oblohu, kde se rýsovali první hvězdy. Harry i Kelly se zvedli a vešli do domu (Harry spíš dokulhal Ž-Ž).

 

Kelly mu pomohla do jeho pokoje. Najednou si vzpomněla jak Harryho přivedla, zasnila se, nedávala pozor a zakopla. Harry jí jen taktak chytil.

 

Najednou jakoby se čas zastavil. Oba mysleli na to samé (Hádejte na co asi mysleli v Harry ložnici =D Ž-Ž)

 

Harry jí jemně přenesl na postel a začal jí líbat na krku. Kelly jen slastně zasténala. Moc se jí to líbilo.

Harry se na dívku usmál a začal jí líbat na rty. Přitom si pohrával s jejími knoflíčky na triku (nedovedu si představit jak by jí svlékal plášť =D Ž-Ž). Jeden knoflíček, druhý knoflíček … poslední knoflíček.

 

Kelly zase začala zbavovat oblečení Harryho.

 

Konečně byli oba nahý a… (CENZURA - máte velkou představivost domyslete si to sami. Co kdyby to četli malé děti? Nemůžu přeci kazit mládež - už tak dost zkaženou =D Ž-Ž ).

 

 

Ráno Harryho probudila ostrá bolest v boku. ASI JSEM TO NEMĚL TOLIK PŘEHÁNĚ, ALE STÁLO TO ZA TO. Usmál se a pohlédl na dívku, která spala vedle něho. Nemohla si přeci ustlat na jeho boku. To by ho asi zabila.

 

"Dobré ráno krásko," pozdravil Harry Kelly, která právě otevřela oči.

 

"Dobré," zívla dívka a jemně Harryho políbila na tvář. "Budeme ještě chvíli spát?"

 

"No, já nevím," váhal Harry, ale když viděl jak se na něj Kelly dívá, nemohl odolat. "Dobrá, ale jen chviličku."

 

Když konečně vstali, došli dolu do jídelny.

 

Harry jí při snídani začal vyprávět jeho rozhovor s Tomem.

 

"Takže ti věří? To je báječné," zaradovala se Kelly, která věděla, jak se její milovaný, trápí pro své přátele. "Hodláš se jim někdy ukázat?" vyzvídala dál.

 

"Jednou asi ano, ale ne teď," přiznal Harry.

 

"A co chceš teď dělat?"

 

"Napadlo mě, že bych se stal bystrozorem ve Švýcarsku a pak se nechal převelet do Anglie," zamyslel se Harry.

 

"To není špatný nápad. Budeš v obraze, kde se co děje, kdo je jaký smrtijed, ale nemyslil si, že tam budeš smát. Stanu se bystrozorkou," řekla rozhodně Kelly.

 

Harry věděl, že pokud se pro něco rozhodne, nikdo jí to nerozmluví.

 

 

"Takže vy se chcete stát bystrozory?" ujišťoval se úředník.

 

"Ano," přitakal Harry.

 

"A vaše jména?"

 

"Daniel ZenMaster," představil se Harry falešným jménem.

 

"Kelly Dargenová."

 

"Dobrá. Takže nemáte NKÚ ani OVCE a jste nevlastní sourozenci?" vyzpovídával je.

 

"Ano. Měli jsme domácí učitele. Můžete si nás přezkoušet," nabídl mu Harry.

 

"A je vám, šestnáct let?" pozvedl obočí úředník.

 

"Přesně tak. Začali jsme s učením o pár let dříve než ostatní," řekla okamžitě Kelly. Takhle se na tom s Harrym dohodli.

 

"Tak dobrá, pojďte se mnou," vyzval je úředník a zavedl je do místnosti, kde na ně čekal jeden z bystrozorů.

 

"Takže, já sem Kerten. Vyzkouším si vás a podle toho rozhodnu, zda se stanete bystrozory," vysvětlil jim. "Kdo půjde první?"

 

Kelly přistoupila blíž. I když neprodělala výcvik, uměla toho mnohem víc, než obyčejný kouzelník, ale Harrym se nemohla vyrovnat.

 

Kerten na nic nečekal a seslal na dívku kletbu. Kelly jí odrazila a poslala svoje vlastní kouzlo na zkoušejícího.

 

Takhle bojovali asi deset minut, když Kelly vyhrála.

 

Poté byl na řadě Harry. Tomu na poražení bystrozora stačili pouhé tři minuty a toho ještě šetřil.

 

"Dobrá, myslím, že budete skvělými bystrozory."

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA