Jdi na obsah Jdi na menu
 


5.kapitola

26. 1. 2008

5.kapitola

Moody a Ďáblové

 

Harry se přemisťoval jinak než všichni ostatní. Prostě se rozplynul a neslyšně se někde objevil. Občas se kolem něj utvořil modrý oblak, jako tomu bylo dnes. Přemístil se do postraní uličky a vydal se na hlavní ulici.

 

Právě přemýšlel nad tím, jestli nevylepší své zvěromágské schopnosti, měnil by se do dalších zvířat, věděl, že se může přeměňovat až do deseti jiných zvířat, ale nevěděl jaké další si vybrat, když stanul na začátku hlavní ulice.

 

S trhnutím se zastavil. Málem totiž vrazil do Moodyho, který si podezřívavě prohlížel.

 

"Kdo jste a co tu chcete?" vypálil na Harryho. Moodyho překvapilo, že mu neviděl do tváře, ani za pomocí svého magického oka.

 

POŘÁD STEJNÝ. Pousmál se Harry. "Nevěděl jsem, že je to tu dnes rezervované," poznamenal klidně.

 

"Ne-ne t-to není," zakoktal se Moody, který takou reakci nečekal.

 

"Tak proč se mě ptáte co tu dělám?" zeptal se nevzrušeně Harry.

 

"Máme rozkaz hlídat ulici před smrtijedmi," zavrčel Moody, který se stačil vzpamatovat z Harryho chování.

 

"A ták," pochopil Harry. "No kdo jsem vám neřeknu, ale můžete jít se mnou a při cestě mi říct co se tady za poslední rok stalo," navrhl Harry.

 

Moody se chvíli rozmýšlel. Není to náhodou past? Nakonec, ale svolil. Třeba se mu povede něco z něho dostat.

 

"Dobrá a kam máte nemířeno?" zeptal se ostražitě Moody.

 

"Napadlo mě, že bych si zašel k Děravému kotli a potom se podívat po obchodech. Tedy pokud vám to nevadí," řekl s absolutním klidem a pozoroval Moodyho reakci.

 

"Ne nevadí. Půjdeme?" zavrčel Moody a vedl neznámého cizince k Děravému kotli. Harry ještě zahlédl jak si na jeho místo stoupl jiný člen Řádu. MUSÍ BÝT NĚJAK PROPOJENI. SILNĚ POCHYBUJI, ŽE UMÍ VŠICHNI TELEPATII. Pomyslel si a napadlo ho, že by mohl zjistit na co Moody myslí.

 

Kdo to je? Co tu vlastně chce? Zdá se, že to není smrtijed, ale stejně si musim na něho dávat pozor, kdo ví, co má v plánu. Musím podat hlášení. Takže jak to bylo. Myslet na toho koho chci kontaktovat a pak kouzlo. DEMESENS.

 

VYDA TAK KOUZLO DEMENSES. POUŽÍVÁ SE K PŘESUNU MYŠLENEK NEBO ZPRÁV. CHYTRÝ, ALE NE DOST, PROTOŽE JÁ SE NA TOHLE KOUZLO DÍKY TELEPATIE DOKÁŽU NAPOJIT. Ušklíbl se Harry a pokračoval ve výslechu.

 

Brumbále?

Ano Alastore.

Je tu nějaký cizinec. Vůbec mu nevidím pod kápí. Říkal, že chce jen k Děravému kotli a pak se podívat po obchodech. Navrhl, abych šel s ním. Co teď mám dělat?

Pokus se o něm něco zjisti. Pošlu tam pár dalších členů Řádu, aby ti pomohl, kdybys potřeboval.

 

Harry se jen usmál a byl zvědavý koho Brumbál povolá.

 

Když došli konečně k Děravému kotli, bylo tam několik čarodějů a čarodějek. Harry použil své schopnosti na odhalení magie a uviděl McGonagallovou, Remuse, Tonkovou a co ho nejvíc překvapilo své rodiče a Siriuse, ale nedal na sobě nic znát.

 

Moody ho odvedl k prázdnému stolu, přímo doprostřed místnosti. Harry to však vnímal jen z poloviny. JAK JE TO MOŽNÝ, VŽDYŤ JSOU VŠICHNI TŘI MRTVÍ. A tak použil opět telepatii.

 

Jsem rád, že nás Rem zase vrátil zpět. Uslyšel Harry myšlenky svého kmotra. Jen mi vadí, že to neví Harry. Jen by mě zajímalo co to kouzlo dělalo v knihovně mojí drahý rodiny.

 

Tak takhle to byli. Remus použil kouzlo MENAS MORI FEGE. Harry si myslel, že je to jen pověra, ale jak se zdá tak se spletl. Co jiného by je také dokázalo oživit?

 

Tohle kouzlo dokázalo oživit kouzelníka s čistým srdcem, ale nesměl být mrtví déle než sedmnáct let a potřebovali jste k tomu nějakou jeho osobní věc nebo věc, kterou někomu daroval a i tak, kouzlo bylo hodně složité.

 

"Dáte si něco?" zeptala se jich převlečená Tonksová, která se vydávala za servírku.

 

"Já si dám máslový ležák a co si dáte vy?" zeptal se zdvořile Harry Moodyho.

 

"To samí, děkuju," poděkoval a otočil se na Harryho. "Předpokládám, že jste nepřišel navštívit jen Příčnou ulici," nadhodil Moody.

 

"Ne to opravdu ne," přiznal Harry. "Pocházím z daleké země a tak mě napadlo, že se podívám do míst kde se na rodili můj otec s matkou," řekl Harry a čekal na Moodyho reakci.

 

"Zajímavé a odkaď jste?" vyptával se dál.

 

"Ze Švýcarska," opověděl Harry.

 

"Anglicky mluvíte slušně. Bez přízvuku," poznamenal pochybovačně.

 

Harry se jen pousmál. "Nebydlím tam odmalička. Pře několika lety jsem se tam přestěhoval, je tam klid a hlavně se mi tam líbí ta nádherná krajina," zasnil se Harry.

 

"Tak to vám věřím, ale proč v téhle době?" nechápal Moody a začínal být čím dál tím víc podezřívavější. "Lidé ze země utíkají. Mají strach od té doby co zmizel Potter a Pán Zla povolal pekelné Ďábli."

 

"Skutečně," podivil se Harry. O démonech ho učila Helga. Byla to stvoření, která sloužila peklu. Neexistovalo proti nim žádné kouzle. Jen voda s ohněm a Harry ovládal všechny živli, takže si s nimi nedělal hlavu, ale věděl, že Řád tohle vědět nebude. Navíc pekelný Ďábli se ještě nikomu nepovedlo povolat. Voldemort byl první.

 

Moody se zarazil. Musela to být past. Všichni lidé po celém světě, tohle věděli. Nenápadně pokynul Remusovi a ten pomalu vyndal hůlku.

 

"Být vám Lupine, tak bych tu hůlku schoval," poradil mu znuděně Harry.

 

Celý Řád vytřeštil oči.

 

"Hezky sem si s vámi pokecal Moody, ale už musim jít," poznamenal Harry a odešel z hostince.

"Jak mohl vědět kdo jsem?" nechápal Remus.

 

Harry se rozhodl, že se půjde podívat na Doupě. Vždyť jsou prázdniny a Ron, Hermiona a Ginny by tam mohli být.

 

 

Harry se objevil v lese nedaleko domu Weasleových. Chvíli mu trvalo než našel směr. Brzy se však z lesa vymotal a stanul před Doupětem. Použil zneviditelňovací kouzlo a vstoupil na jejich pozemek.

Z domu se ozývaly veselé hlasy.

 

Harry se jen pousmál a rozhodl se, že se vrátí domů. Najednou do domu vletěl James, Harryho otec.

"Musíme pryč!" vykřikl. "Míří sem armáda pekelných Ďáblů."

 

V tu chvíli nastal v domě zmatek. Po veselý nebylo ani stopy. Všichni se pokoušeli zachránit co se dalo.

 

Najednou se za obzorem objevilo asi dvacet Ďáblů. Každý Ďábel vypadal jinak. Jediné co měli společné, byli rohy na hlavě a také to, že byli tvořeni pouze z ohně.

 

Harry pozoroval jak se před touhle armádičkou objevil Řád s Brumbálem v čele.

 

"Znáte na ně nějaké zaklínadlo?" zeptala se všech Lily. Nikdo však nevěděl.

 

Harry to tušil a tak se postavil přímo mezi tyto dvě armády.

 

V čele Ďáblů byl Lunter. Harry o něm už slyšel od Larce. Byl to nejvěrnější služebník pekla a byl z nich také nejmocnější. Řád proti tomuhle tvoru neměl žádnou šanci. Tedy pokud by věděli jak Ďábli porazit. S těmi nižšími by si dokázal poradit každý kouzelník, ale o Lunterovi tohle neplatilo.

 

"Necháme vás žít, pokud nám vydáš ty děti Brumbále," vyzval profesora Lunter.

 

"Nikdy Ďáble," řekl se vzpřímenou hlavou Brumbál.

 

"Jak chceš," rozchechtal se Ďábel.

 

Harry zatím začal kouzlit. Soustředil se na vodu a povolal jí. Stačil jen jeden jediný pokyn a za pomocí ohně by Ďábli smetl.

 

"Odejdi Luntre, než se vám něco stane," ozval se Harry a všem se objevil. Většina členů Řádu na něho hleděla jak na blázna. Ďáblové se začali smát.

 

"Tak ty si myslíš, že nás porazíš?" ušklíbl se Lunter.

 

"Aaaano," protáhl Harry znuděně.

 

Tohle všechny uzemnilo. On si myslí, že porazí sám všechny Ďábli? Je to blázen.

 

"Tak co odejdete?" vyzval Ďábli Harry.

 

"Ne," chechtali se všichni.

 

"Jak chcete." Harry pokynul rukou a Ďábli smetla voda, která se proplétala s ohněm.

 

Ďáblové stačili jen zaječet a zmizeli všem z očí.

 

Harry se jen usmál. TO BYLO CELKEM SNADNÉ. Říkal si pro sebe.

 

"Páni," ozvalo se za nim.

 

Harry se vyrovnaně otočil a stanul tváří v tvář Řádu.

 

"To bylo úžasné," pochválila ho Lily.

 

"Jo to jo," přidali se další.

 

"Mohl bych si s vámi promluvit?" zeptal se ho Brumbál.

 

"Možná zítra, jsem už unavený," přiznal Harry, i když to nebyla pravda.

 

"Dobrá, tak zítra. Víte kde jsou Prasinky?" Harry jen přikývl. "Tak ve tři u Tří Košťat," navrhl Brumbál.

 

Harry se přemístil svým obvyklým způsobem, což vzbudilo ještě větší dojem a objevil se ve Švýcarsku.

 

"Zajímalo by mě kdo to je," podotkl James. "Myslíte, že přijde?"

 

"Nevím Jamesi, doufám, že ano," poznamenal Brumbál a i oni se přemístili do štábu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA