Jdi na obsah Jdi na menu
 


4.kapitola

26. 1. 2008

Ž-Ž

 

 


 

 

 

 

 

Merlin, Godrik Nebelvír, Helga z Mrzimoru a Rovena z Havraspáru si Harryho pozorně prohlíželi.

 

"Rád tě poznávám Harry," usmál se na něho Merlin, který se opíral o dlouhou magickou hůl.

 

Harry neměl daleko k mdlobám. Mají ho učit nejmocnější čarodějové světa?

 

"J-j-já v-vá-vás taky," koktal Harry.

 

Helga se na něho povzbudivě usmála. "Nevím jak ostatním, ale mě vykat nemusíš," usmála se Helga a všichni na souhlas pokývaly hlavou.

 

To Harrym vyrazilo dech ještě víc.

 

"Nechceš se posadit?" zeptala se mile Rovena.

 

Ale Harry nebyl schopen pohybu. Nakonec ho musel mírně popostrčit Merlin svou holí, aby se vůbec pohnul. Když se konečně posadil, objevila se Dinky a podávala mu sklenici s vodou. Harry jí vypil jedním douškem aby se vzpamatoval.

 

"Takže, my budeme tvými učiteli na nějakou dobu. Já tě budu učit souboje, bílou a černou magii, obranu proti černé magii a přeměňování se zvěromágství a kouzlení bez hůlky tě budeme učit všichni ve svých předmětech postupně," oznámil mu Godrik.

 

"Já si vezmu nestarost lektvary, bylinkářství, myšlení černokněžníků, nitrobrana a nitrospit a také telepatii a empatii," přidala se hned Rovena.

 

"No tak se mnou se budeš učit jasnovidectví, runy, pomohu ti s bystrozorstvím, plížením, kouzelnými tvory a naučím tě nějaké cizí jazyky a také nějaké jazyky zvířecí," přidala se Helga.

 

"Takže na mě zbývá ovládání živlů, starodávné rituály, starodávná kouzla, zklidnění mysli, vycítění magie a její pochopení, budu tě učit jak vytvářet nová kouzla a také tě naučím zákony, budeš je potřebovat," pokyvoval hlavou Merlin, aby se ujistil, že na nic nezapomněl. "Jo a když už jsme u toho co tě budeme učit. Víš, že Kelly je ve skutečnosti zvěromág? (Ten-jehož-jméno-raději-nevědět - spokojený?? Docela se mi tvůj nápad líbil. Snad ti to nebude vydit, že sem to sem napsala =D Ž-Ž).

 

Harry se mírně zakymácel. V tu chvíli do pokoje vešla krásná dívka. Harry si jí přeměřil zkoumavým pohledem. Měla dlouhé hnědé vlasy a modré oči ve kterých se Harry ztrácel. Byla štíhlá. Najednou ho ze snění vytrhl Godrik.

 

"Mimoto. Larc tenhle dům začaroval časovým kouzlem tak, že tady uběhne jeden rok, ale tam venku uběhne teprve jeden měsíc a ty budeš stárnout podle NORMÁLNÍHO času. Až bude tvůj výcvik u konce, odejdeme a časové kouzlo zmizí a ty tu budeš moci zůstat natrvalo," oznámil mu ještě Godrik.

 

"A taky budeš muset začít sportovat," poradila mu Rovena.

 

A tak začal Harry výcvik.

 

Ráno sportoval, snídal, učil se nová kouzla, četl v knihovně, učil se, obědval, nová kouzla, zklidnění myšlenek, lektvary, večeře, spánek a tak pořád dokola.

 

Na první hodině zklidnění myšlenek se chytl s Merlinem, ale ten měl vlastní metody jak Harryho uklidnit. Pokaždé když se dostatečně nesoustředil přetáhl ho svou holí. O čem však Harry nevěděl byl rozhovor mezi Merlinem a Godrikem po několika minutách a pohlavcích později.

 

"Neumí se moc ovládat, že?" zeptal se pobaveně Godrik Merlina.

 

"Ne, ale časem to dokáže a věřím, že z něj bude mocný čaroděj," poznamenal Merlin a šel do knihovny připravit další hodiny.

 

Harry se dozvěděl něco víc o Larcovi. Dřív to býval fénix, ale zlý čarodějové ho přeměnili v draka, aby nemohl svými slzami léčit nemocné. Harry ho proto nezval Dračím fénixem.

 

 

Už víme jak se vedlo Harrym, ale jak na tom byl Řád?

 

 

Remus byl zničený. Byla to pro něho rána, stejně jako pro všechny. Rona, Hermiona a Ginny seděly a od nekonečna přemýšlely kde Harry asi je, co dělá a jestli mu něco není. Brumbál se s Remusem podívali do Godrikova dolu, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by tam někdy někdo byl. Rozhodli se proto kolem zbořeného domu Potterových postavit hlídky, ale nic.

 

Už to bylo několik měsíců, co Harryho hledali, ale nakonec byli donuceni to vzdát.

 

Ron, Hermiona a Ginny byli dávno ve škole, ale na nic se nesoustředili. Měli strach o kamaráda.

 

Remus zrovna byl ve svém pokoji a přemýšlel o všem co se stalo. O smrti Siriuse o Harryho útěku. Má to nějakou souvislost. Nešel Harry do oblouku? To by snad neudělal. To byly úvahy celého Řádu.

 

Moody se svou jednotkou prohledal celou Anglii, ale nikoho nenašel ani on ani nikdo jiný a to byl v hledání nejlepší (Kdyby jim došlo, že není v Anglii, hledalo by se jim snáz. =D Ž-Ž).

 

Zapojilo se celé ministerstvo s bystrozory. Nakonec hledali po celém světě, ale nic. Vše nasvědčovalo tomu, že Harry skutečně zemřel, jak tvrdil ministr.

 

Přesto tu byli i někteří, kteří mu věřili a hledali, ale i oni to postupně vzdávali.

 

Spousta lidí se pokoušela Remuse povzbudit, rozveselit, dát mu naději, cokoli, ale nikomu se to nedařilo, protože oni sami potřebovali povzbudit. Harry byl zkrátka něco co jim dávalo naději, dodával jim sílu a odhodlání a to teď neměli. Jen smutek.

 

Blížili se Vánoce. Období klidu míru, lásky a spokojenosti. Jenže tady to neplatilo. Ron, Hermiona a Ginny měli přijet zítra. Vše se připravovalo na oslavu, ale nikdo neměl náladu. Všichni měli pořád před očima Harryho. Brumbál častokrát při poradách nedával pozor. Někteří členové nevnímali ani po tom co porada skončila. Málo kdo se vracel z mise úspěšný a Voldemort slavil.

 

Smrtijedům se dařilo. Snape denně přinášel zprávy o oslavách, o vítězstvích, ale i jemu Harry chyběl. Byl něco jako baterie, která dodává energii. Bez něho nikdo nemohl být.

 

Tak takhle to teď v Řádu vypadalo. Všichni se pokoušeli vzpamatovat, ale najednou pochopili jak se Harry cítil po smrti kmotra. Chápali, protože to samí prožívali to samé oni. Beznaděj, nejistota, strach.

 

Ale vrátíme se zpátky k Remusovi do pokoje.

 

Byl zničený, smutný a nejistý. Co se bude dít dál? Jak se s tímhle Řád vyrovná? Remus povzdechl a vydal se dolu do kuchyně, aby něco málo pojedl. Vypadal hrozně. Kruhy pod očima. Skoro nejedl, nepil, skoro nežil. Pokoj opouštěl málokdy. Choval se jako Harry na začátku naší povídky.

 

"Remusi," vydechla paní Weasleyová a prohlížela si bedlivě polomrtvého muže. "No tak se už vzpamatuj. Určitě žije. Měl určitě nějaký důvod, proč odejit. Třeba je teď na nějakém krásném místě a je šťastný," říkala dost nepřesvědčivě.

 

"Kéž bys měla pravdu Molly," vydechl Remus.

 

Paní Weasleyová před něj postavila plný talíř. "Tohle sníš!" přikázala, tak jako pokaždé.

Remus snědl sotva pár soust a už nechtěl.

 

"Remusi, Harry by nechtěl, aby si se trápil. On byl rád, když kolem něho byli lidé šťastní. Riskoval život tolikrát a nikdy si nestěžoval. Hlavně abychom byli šťastní a veselí. Neměli žádné starosti a nehrozilo nám žádné nebezpečí." Hlas se jí začal chvět. Měla Harryho ráda jako syna, ale teď musela nějak přimět Remuse, aby se vzchopil.

 

"Asi máš pravdu Molly. On byl jiný. Raději by zemřel, než aby někdo z nás trpěl," řekl pevně Remus.

 

Paní Weasleyová se usmála. "Tak to dojez. Udělá se ti lépe," poradila mu Molly a otočila se k němu zády, aby si nevšiml slz, které jí tekly po tvářích.

 

"Díky, bylo to moc dobré," poděkoval Remus. Nesnědl sice všechno, ale zase toho bylo víc, než za celou dobu. "Půjdu nahoru něco číst. Kdyby mě někdo hledal jsem nahoře," řekl jen a odešel z kuchyně. Bylo mu stále hrozně, ale nechtěl ublížit Molly.

 

Rozhodl se, že se vydá do knihovny a vezme si nějakou knihu. V knihovně rodiny Blackových byla samá černá magie, proto Remuse překvapilo, když objevil knihu s nejmocnější bílou magií. Chvíli si jí prohlížel, ale pak si jí vzal do pokoje a začetl se do ní.

 

Po chvíli vytřeštil oči. "To není možný," vykřikl a přečetl si ten odstavec ještě jednou. "Můžeme oživit Jamese, Lily, Siriuse a ostatní," vydechl překvapeně.

 

 

 

Harry pomalu otvíral slepené oči. Bylo to pro něho už dvanáct let co ho nejmocnější čarodějové učili. Ovládal již vše co potřeboval a věděl, že výcvik se chýlí ke konci. Brzy se budou muset jeho učitelé odejít a on bude muset spoléhat sám na sebe.

 

Věděl, že tam venku je to teprve rok, co zmizel, ale i za tu dobu se mohlo mnohé přihodit a on se toho každý den děsil. Po tu dobu se s Kelly neuvěřitelně sblížili - začali spolu chodit. Perfektně si rozuměli.

 

Přesto se hodně změnil, nikoli věkem, ale vzhledem. Měl svaly, delší vlasy a už nepotřeboval brýle byl totiž zvěromág třetího stupně - mohl používat zvířecí smysly a nemusel se přeměňovat a taky se přeměňoval do několika zvířat. Fénix, drak, pegas, jednorožec, mořský drak a sokol.

 

Vstal, odešel se zkulturnit do koupelny a sešel do jídelny, kde už byli ostatní.

 

"Tak Harry dneska je poslední den. Budeme muset odejít a ty se zase musíš vypořádat se svým osudem," oznámil mu Merlin.

 

"Umíš už vše a věřím, že Voldemorta porazíš," navázal na Merlina Godrik.

 

"Budeme tu ještě pár hodin a pak zmizíme, stejně jako kouzlo," pokračovala Helga.

 

"Ale neboj, budeme tě ze shora kontrolovat a až se k nám přidáš, což doufám bude za dlouho, tak ti vytkneme všechny chyby," ušklíbla se na něho Rovena.

 

"Tak to se mám na co těšit," zabrblal Harry.

 

"To abys věděl, že nemáš dělat chyby a aby na sebe dával pozor," podotkla Rovena.

"Vůbec ti Harry nezávidim," přiznala Kelly.

 

A tak celý den byli spolu, bavili se, vzpomínali, vyprávěli si příběhy a povzbuzovali Harryho.

 

Když nadešel čas odchodu, byl Harry smutný, přeci jen si na ně zvykl. Jeho přátelé mu také chyběli, ale oni ho mnoho naučili, byli mu oporou a teď odejdou.

 

"Sbohem Harry," rozloučili se s ním a začali postupně mizet.

 

"Nezapomeň co jsme tě učili," řekl mu Merlina a zmizel.

 

"Nezapomeň na nás," požádala ho Rovena a i ona následovala Merlina.

 

"Vždy budeme s tebou," oznámil mu Godrik a i on se mu ztratil.

 

"Nebuď smutný, jednou se opět setkáme," vydechla Helga. Byli pryč všichni, ale Harry věděl, že mají pravdu a tak se rozhodl zjistit co se za ten rok co byl pryč stalo.

 

Rozhodl se, že se podívá po nějakých nových zprávách a tak se rozhodl navštívit Příčnou ulici. Kelly se rozhodla jít s ním v podobě fénixe. Harry jí to však zakázal, chtěl si urovnat myšlenky a taky se porozhlédnout po někom známém.

 

Vzal si svůj modrobílý plášť s kápí a přemístil se do Příčné ulice.

 

Vícvik a návrat

 

4.kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA