Jdi na obsah Jdi na menu
 


3.kapitola

26. 1. 2008

3.kapitola

nový domov

 

Brumbál seděl ve své pracovně a přemýšlel kde najít další učitele obrany proti černé magii. Z Řádu nechtěl nikdo a ani obyčejní lidé nejevili zájem o tuhle práci. Jediný kdo se dobrovolně nabízel byl Voldemort nebo Snape, ale Brumbál nechtěl ani jednoho. Kdo by pak učil lektvary? A Voldemort nepřicházel v úvahu.

 

Najednou plameny v krbu zezelenaly a dovnitř vběhl Remus.

 

"Brumbále, Harry zmizel!" vykřikl a začal pobíhat po pracovně. "Co budeme dělat," bědoval. Brumbál mu vůbec nerozuměl, protože se Remus nechtěl uklidnit a mluvil tak rychle a nesmyslně, že by mu nerozuměl nikdo.

 

"Remusi!" křikl Brumbál. "Uklidni se a pověz mi, co se stalo."

 

"Měl jsem mít zrovna službu u Harryho. Kestler, který hlídkoval přede mnou, mi řekl, že před chvílí se v Harryho pokoji zablýsklo a tak jsme se tam šli podívat a našli jsme tam jen dopis. Brumbále," začal zase histerčit. "Co budeme dělat? Vždyť se mu něco stane. Voldemort ho zabije hned na nejbližším rohu a všechno bude ztracené a…,"

 

"Tak dost," okřikl ho Brumbál, kterého začínala z Remuse bolet hlava. "Můžu se podívat na ten dopis?"

 

Remus sáhl do kapsy a vyndal dopis, který našli v Harryho pokoji.

 

Milý Řáde,

Je mi líto, že musím odejít, nehledejte mě, budete potřeba jinde. Až nastane čas opět se uvidíme. Není to tím, že Sírius zemřel. Byl mi svěřen úkol, zabít Voldemorta, ale musím proto něco udělat.

Mimoto, děkuju za dárky, budou se mi hodit. Můj život teď bude dost zajímavý, ale snad se zase shledáme. Pozdravujte ode mě Rona, Hermionu, Ginny a všechny ostatní a hlavně Remuse, ať si nedělá zbytečné starosti.

To co jsem se rozhodl udělat je nutné. Neřeknu Vám proč, ani co budu dělat, ale budu prozatím v bezpečí.

 

Sbohem Harry

 

Brumbál si dopis několikrát přečetl. Harry odešel. Pro Řád to byla tvrdá rána nebo ne? Co Harryho vedlo k tomu, aby odešel? To Brumbál nevěděl.

 

"Remusi svolej Řád. Harry sice píše, že bude v bezpečí a že ho nemáme hledat, ale je to naléhavé."

Remus hned hodil do krbu Letax a s výkřikem, Grimvauldovo náměstí, zmizel v plamenech.

 

"Harry, proč si to udělal?" zeptal se brumbál a zničeně si dal hlavu do dlaní. "K čemu ti to bude? Co se stalo tak závažného?" Ať přemýšlel jak chtěl, odpovědi nenašel. Napadlo ho, že je to Voldemortova past, ale tím si nebyl jistý a dost o tom pochyboval.

 

Po chvíli se zvedl a přistoupil ke krbu. Stejně jako Remus, vhodil do plamenů hrst prášku, řekl adresu a zmizel.

 

Po chvíli točení se objevil ve štábu Fénixova řádu. Byli tam všichni a zatím nikdo nic nevěděl.

 

"Molly," oslovil Brumbál jednu ze členek Řádu. "Zavolej prosím Hermionu, Rona a Ginny. Tohle se týká i jich."

 

Paní Weasleyová na něho vytřeštila oči a vyběhla do pokoje, kde si právě všechny tři děti hrály Řachavého Petra.

 

"Pojďte, máte jít na poradu Řádu. Profesor Brumbál si to přeje," oznámila jim paní Weasleyová a odešla p schodech dolu.

 

Ron, Hermiona a Ginny se na sebe potěšeně usmály a seběhly dolu na poradu. Nikdy se ještě porady neúčastnily a moc se na to těšily. Konečně se tedy, po dlouhé době přemlouvání, zúčastnit něčeho ´zakázaného´.

 

Brumbál ustaraně pozoroval ostatní členy, jak si bezstarostně povídají o nečekané schůzi. Jediný kdo se hovoru neúčastnil, byl Remus. Seděl na své židli a nepřítomně hleděl do zdi. Nejdřív mu zemřeli nejlepší přátelé a teď Harry zmizí.

 

Najednou hovor utichl, protože dovnitř vstoupili Ron, Hermiona a Ginny. Brumbál se na ně nešťastně usmál a pokynul jim hlavou, aby vešli do místnosti a posadili se na tři prázdná místa u stolu.

Všichni, až na Remuse, který nevnímal, se podívali na Brumbála. Ten si toho nevšímal a rozhodl se zahájit poradu.

 

"Jsem rád, že jste tu všichni," opět se pokusil o veselý úsměv, ale nové starosti mu to nedovolili. "Vyskytl se velmi vážný problém," začal Brumbál. Celý Řád napjatě seděl a poslouchal.

 

Problém? Jaký problém? Snad nebyl někdo zraněn nebo snad nezemřel a proč jsou tu i ty děti?

 

"Harry zmizel," vydechl Brumbál. Víc říkat nemusel, všichni zmlkli. S hrůzou v očích pohlédli na Brumbála a poté na Remuse, bylo jim ho líto. Vyuď před nedávnem přišel o nejlepšího přítele a teď tohle.

 

"Co se stalo?" zeptal se Moody a svým čarodějným okem pohlédl na Harry přátele, kteří vypadali, že se za chvíli zhroutí.

 

"To nevím, Alastore," přiznal profesor. "Jediné co jsme našli, byl tenhle dopis."

 

"A co v něm je?" nevydržela to Tonksová.

 

Brumbál si jen povzdechl a dal se do čtení.

 

"To by Harry přece neudělal," vykřikla Hermiona, když profesor dočetl. "Co by z toho měl? Jen by se dostal do velikého nebezpečí.

 

"Obávám se slečno, že to je to co musíme zjistit?" povzdechl si starý profesor a pohlédl na své přátele. "Musíme zjistit co se stalo. Severusi? Nemohl by být Harry u Voldemorta?" otočil se Brumbál na jednoho z členů.

 

"Ne profesore. Tím sem si jistý," řekl rozhodně Snape.

 

"Dobrá. Bylo by dobré, kdyby si ho hlídal. Možná se o Harrym dozví dřív než mi. Vy ostatní rozdělte se a pokuste se nejít nějaké stopy, které by nás k němu dovedli," přikázal Brumbál. "A vy tři. Nevíte, kde by mohl být?" otočil se na Rona, Hermionu a Ginny. Ty jen záporně zavrtěli hlavou.

 

"Co Godrikův důl?" ozval se znenadání Remus. "Tam by mohl jít. Nic jiného mě nenapadá."

 

"Možná máš pravdu," pokýval Brumbál hlavou. "Půjdeme se tam hned podívat."

 

S tím se Řád rozešel. Jediní kdo zůstali, byli Ron, Hermiona a Ginny.

 

"Proč Harry odešel?" nechápala Ginny.

 

"Možná se bál, že když zůstane, tak někdo další zemře. Vždyť víš, že se ho V-Voldemort pokouší jakkoli zničit," vzlykla Hermiona.

 

"Asi máš pravdu Hermiono, ale stejně, je to od něho hloupé," přidal se Ron a objal obě kolem ramen.

 

"Doufám, že se brzy vrátí."

O několik set kilometrů dál.

 

Ve Švýcarských horách uprostřed lesa se najednou objevil plamen. Z plamenů vyšel šestnáctiletý chlapec se zlatým fénixem na ruce, sovou a těžkými zavazadly.

 

"Kam půjdeme Kelly?" vyzvídal Harry.

 

"Támhle kousek je mýtina. Tam bude tvůj nový domov," prohlásila Kelly.

 

Harry se na ní nadšeně usmál. Líbila se mu představa domu na louce (mě taky =D. Ž-Ž).

 

Nejprve však pustil Hedviku z klece. Tak šťastně zahoukala a vzlétla. Konečně se mohli vydat na cestu. Nešli dlouho, mýtina byla skutečně nedaleko. Když se konečně dostali z lesa, Harry vydechl překvapením. Jak Kelly říkala, byla tam louka s malým domem uprostřed, ale to nebylo všechno, bylo tam i jezero a nedaleko i malá rokle ve které bublal potůček (nemůžu si pomoct strašně se mi takováhle místa líbí - doufám, že to nevadí =D Ž-Ž).

 

Kelly s Hedvikou přiletěly k bráně v plotě. Harry k nim po chvíli přišel.

 

"Než vstoupíš na svůj pozemek," řekla Kelly. "Představ si vnitřek domu. Jakkoli chceš," poradila mu Kelly. "Jediné co zůstane nezměněné, je tvůj pokoj, knihovna a tréninková místnost."

 

Harry se tedy zamyslel. Vzpomněl si na Bradavice a, aniž by si to uvědomil, i dům jeho rodičů. Tyhle dvě představil spojil a vybavil si svůj nový domov, poté otevřel oči a vstoupil. Rozhlédl se po zahradě. Všude kvetly květiny, bylo zde i pár stromů a keře zde chybět také nemohly.

 

Hedvika se rozletěla k domu a přistála před dveřmi. Harry ji okouzleně následoval. Konečně stanul na prahu. Zhluboka se nadechl a otevřel dveře.

 

Bylo to víc než krásné. Ani slovo překrásné by bylo málo. Hala vypadala přesně tak jak si jí představil. Strop byl začarovaný jako v Bradavicích, zdi byli jemně hnědé, uklidňující. Když Harry vstoupil, pozorně se rozhlédl. Stěny byli pokryty několika obrazy, které znázorňovaly krajinu.

 

Vše zde působilo klidným a mírumilovným dojmem. Konečně byl někde, kde se cítil doma, opravdu doma, Bradavice i Doupě mu domov připomínali také, ale tohle bylo něco jiného, překrásného.

 

PRÁSK

 

Najednou se před Harrym objevili dva skřítci. Skřítka a skřítek.

 

"Dobrý den pane," uklonili se oba.

 

"Eh… nazdar," pozdravil Harry. "Jak se jmenujete?" zeptal se jich a bedlivě si je prohlížel. Oba dva mu připomínali Dobbyho a Winky. Malá postava, velké uši, prostě skřítci. Skřítek měl kolem beder prapodivnou látku a skřítka byla oblečena v nějakém kusu hadru, který měl vypadat něco jako šaty.

 

"Já jsem Dinky," (Já vim, ale mě fakt nic lepšího nenapadá. Ž-Ž)

 

"Já jsem Wink," (Bez komentáře. Jo, jo nápady docházej =D Ž-Ž)

 

A oba se opět hluboce poklonili. Harry si je chvíli prohlížel.

 

"Prosím, neklaňte se mi. Nemám to rád a bylo by mi velkou ctí, kdyby ste mi tykali a ještě by mi udělalo radost, kdybychom byli přátelé," navrhl s úsměvem Harry.

 

Skřítci vytřeštili oči a vyměnili si znepokojené pohledy. Nakonec se usmáli a s nadšením souhlasili. "Pokud vá - ti to udělá radost," řekla Dinky a s nadšením se na Harryho podívala.

 

"Jsme moc rádi, že mám za přítele v-tebe," pokýval hlavou Wink.

 

"Mě taky těší Winku. Mohli by jste mi to tady ukázat?" zeptal se jich Harry s nadšením. KDYBY TOHLE VIDĚLA HERMIONA. Pomyslel si a nechal se vést chodbou.

 

Prohlédl si všechny pokoje. Kuchyň, byla přepychová, stejně jako jídelna. Poté zavítali do přijímací místnosti. Byla tam police s pár knihami, pohodlná křesla s pohovkou. V rohu místnosti stál bytelný krb.

 

Zašli také do sklepních místností. Kde se nacházelo vězení a místnost pro výslech vězňů. Harry se pousmál. TOHLE SE MI BUDE HODIT. Říkal si v duchu. POKUD CHYTÍM NĚJAKÉHO SMRTIJEDA, BUDU Z NĚHO MOCI DOSTAT NĚJAKÉ INFORMACE, ANIŽ BYCH MUSEL ZA ŘÁDEM NEBO MINISTERSTVEM.

 

Poté tam byla oddělená místnost s laboratoří. Byla skutečně špičkově vybavená. Harry se z ničeho nic začal strašně smát. Kelly na něho nechápavě pohlédla, Hedvika zakroutila hlavou a skřítci se s obavami podívali na své přítele.

 

"Je-jestli tohle uvidí Snape tak zezelená závistí," smál se Harry. Představil si totiž zeleného Snapea.

"Měl by si do police dát svou knihu lektvarů," poradila mu Kelly.

 

Jakmile to udělal. Tak se celá jedna stěna zaplnila policemi s knihami. Ještě jednou se rozhlédl po místnosti. Nebyla nijak velká. Na jedné straně byli nyní police a na druhé hotové lektvary. U třetí stěny stály police s přísadami. Uprostřed stál stůl s kotlíkem a vším co k tomu patří.

 

"Můžeme jít dál?" zeptala se Dinky zdvořile.

 

"Jistě," přikývl Harry a vydal se do dalších místností.

 

Objevil veliký sál pro taneční zábavy, několik pokojů pro hosty a zavítal i do pracovny. Byl tam pracovní stůl a na něm stála prázdná myslánka, která čekala až si do ní někdo uschová své myšlenky. Uprostřed stál stůl s mapou světa, která ukazovala Voldemortova aktivity, ale nejen Voldemortova, ale i ukazovala mise členů řádu. Pokud se rozsvítilo nějaké místo černě, znamenalo to, že někde smrtijedi ubližují. Pokud zazářilo žlutě, značilo to nějakou činnost řádu a pokud se objevilo krvavě rudé světlo, značilo to boj. Harry přišel i na to, že pokud se dotkl určitého světla, uviděl celé místo tak jasně jako by tam byl. Hned toho také využil a pozoroval Tonkovou, jak se právě vybavuje s Dursleyovými.

 

Harry jen potřásl hlavou. Žádal je přece, aby ho nehledali.

 

Poté se vydal do knihovny kam si také uložil své knihy do každé police jednu a, tak jako to bylo v laboratoři, tak i tady se hned regály zaplnily těmito obory od základu po nejpokročilejší knihy magie.

 

Jako předposlední byla místnost pro tréninky. Byla to kruhová prázdná místnost. Podlaha byla měkká a pružná stejně jako zdi, to proto aby se nikdo nezranil.

 

Na druhé straně místnosti byli dveře. Harry do nich vešel a oněměl. Hleděl totiž na famfrpálové hřiště.

"Tady můžeš hrát famfrpál," řekla mu Kelly. "Tahle místnost ti spoluhráče i protihráče vyčaruje. Může to být kdokoli. Třeba ti nejlepší hráči famfrpálu. Nepřenese je to sem, jen vytvoří jejich hologram," vysvětlila mu Kelly a rozletěla se k brankám.

 

Když se dostatečně vynadívaly, vydali se do Harryho pokoje. Harry mírně roztřeseně otevřel. Nevěděl co ho tam čeká.

 

"Páni," vydechl. Pokoj měl nebesky modré zdi a koberec na zemi byl třpytivě bílý, ale hlavně byl měkký a příjemně hřál. Harry pohlédl na strop. Byl začarovaný jako v Bradavicích. Hleděl totiž na hvězdy. Hvězdy! Ani jeden z nich si to neuvědomil, ale prohlídkou domu zabili celý den a nyní už byla noc.

 

Harry se tedy rychle rozhlédl po pokoji. Byla tam nádherná postel. Byla také modrobílá. V rohu stála skříň. Harry i k ní přešel a vložil do ní svůj modrobílý hábit. V tu chvíli se skříň zaplnila oblečením téže barvy.

 

Nedaleko skříně byl menší stůl a okolo stolu stála nádherná klec pro sovu a bidýlko pro fénixe. (Nemusim psát, kdo kam patří - Harry na bidýlko - Kelly do klece a Hedvika do postele, tak takhle asi fakt neee =D Ž-Ž)

 

Byli tam také dveře a ty vedli do mramorové koupelny. Harry požádal skřítky o večeři, napustil si vanu a ponořil se do vroucí vody.

 

Po nějaké chvíli z vody vylezl. V pokoji na něho čekala teplá večeře. S chutí se do ní pustil a zalezl do postele.

 

Zase se ocitl na louce. Larc už na něho čekal.

 

"Ahoj Harry. Doufám, že se ti nový domov líbí," usmál se na něho drak.

 

"Dobrý den. Ano moc se mi tam líbí," přisvědčil Harry.

 

"Ale no tak, budeme si tykat, ano?" napomenul ho drak. "Takže. Až se vzbudíš budou na tebe čekat tví učitelé. Jsou už sice mrtví, ale pro mě není problém je na nějaký čas vrátit. Každopádně, až tvůj výcvik skončí, vrátí se do říše mrtvých. Ještě něco. Tihle lidé nemají s tvou rodinou nic společného. Takže se neraduj, ani nesmutni," poznamenal drak.

 

Slunce už dávno halilo svým světlem zemi. A jeho paprsky probleskovaly do pokoje kde stále spal Harry Potter. Jeho spánek se však chýlil ke konci. Konečně se probudil. Nejdříve zašel do koupelny, poté se oblékl a sešel do jídelny. Když vešel vytřeštil oči. Jeho učitelé seděli za stolem. Čekal kohokoli, ale tyhle ne. Pro jistotu si protřel oči.

 

"To není možný," vykřikl Harry a hleděl do očí…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

jéééé!!! Poviedka!!! :DDD

(shil, 4. 2. 2012 15:16)

(Nemusim psát, kdo kam patří - Harry na bidýlko - Kelly do klece a Hedvika do postele, tak takhle asi fakt neee =D Ž-Ž)

alebo Hedviga na bidlo, Kelly do postele a Harry do klietky :DDDDD

A hmm?? Učitelia? Tipujem zakladateľov, merlina alebo niekoho podobného :))

Ďalšia skvelá poviedka :D

 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA