Jdi na obsah Jdi na menu
 


2.kapitola

26. 1. 2008

2.Kapitola

 

Nový přítel

 

Celý Kvikálkov se pomalu probouzel po poklidné noci. Psi se začali vesele zdravit štěkáním. Kočky se na zídkách protahovaly a lidé se pomalu scházeli na snídani.

 

I Harry pomalu otevřel své smaragdově zelené oči. Cítil se skvěle, byl opět plný energie, stále byl jen kost a kůže, ale už neměl kruhy pod očima a jeho oči zase vesele zářili.

 

Hedvika šťastně zahoukala a vesele poletovala po pokoji, když si všimla, že je jejímu pánovi mnohem lépe. Harry se tomu jen vesele smál a pozoroval svou drahou zvířecí přítelkyni. Poté vyhlédl z okna. Nikde nebylo nic neobyčejného.

 

Harry se zamyslel. BYL TO JEN SEN? ALE PROČ UŽ NEJSEM UNAVENÝ A CÍTÍM SE SKVĚLE? CHYBÍ MI SIRIUS, ALE NENÍ TO TAKOVÉ JAKO V ČERA.

 

Najednou se ozval z kuchyně šramot. To konečně vstaly i Harryho příbuzní - Dursleyovi. Harry se oblékl a došel se do koupelny upravit, poté zašel po schodech dolu do kuchyně.

 

Když vstoupil dovnitř teta Petunie zaječela. Strýc Vernon upustil překvapením noviny a Dudleymu zaskočil kousek toastu, který právě jedl. Harry k němu hned přiskočil a dal mu herdu do zad (a kdo by to taky neudělal, že? Za to že mu jednu vrazil ho nikdo nemohl potrestat, vždyť mu pomáhal =)) Ž-Ž).

 

"Mohl bych dostat něco k snídani?" zeptal se Harry zdvořile.

 

"J-j-j-jistě," koktala teta Petunie překvapeně. Přeci jen neviděla svého synovce přes celé prázdniny, pokud nepočítáme chvilkové návštěvy jeho pokoje.

 

Najednou se před Harrym objevil talíř s opečenou slaninou a vajíčkem (Mňam, je to moooc doooobré Ž-Ž), teta totiž nepočítala, že se Harry objeví a tak pro něj nic nespálila.

 

Když Harry dojedl odebral se do svého pokoje a přemýšlel nad zvláštním snem, který se mu v noci zdál. Pomalu otevřel dveře pokoje a strnul. Na jeho posteli seděl nádherný zlatý fénix.

 

Harry si ho bedlivě prohlížel a fénix učinil totéž. Fénix byl větší než ten Brumbálův a taky vznešenější. Měl jemně nebesky modré oči, které Harryho uklidňovaly. Chlapec pomalu vešel do pokoje, zavřel dveře a posadil se hned vedle svého nečekaného návštěvníka.

 

"Tak ty jsi Harry Potter?" zazpíval fénix, ale Harry mu dokonale rozuměl. Také poznal, že je to samička.

 

"Ano jak to, že ti rozumím?" vydechl Harry.

 

"To je jedna z tvých schopností. Tuhle schopnost jsi dostal od Larce, který mě mimochodem posílá," vysvětlila klidně slečna a nespouštěla z Harryho oči (nebojte se z toho nic nebude i když =)) Ž-Ž).

 

"Dobrá. A kam teď půjdeme… ehm… jak se prosím jmenuješ?" zeptal se ještě.

 

"Nemám jméno. Můžeš mi nějaké dát," navrhla a čekala jaké jméno jí její nový přítel přidělí.

 

"Co takhle… Kelly?" navrhl. Samička jen nadšeně zazpívala a s nadšením souhlasila.

 

"Takže kam půjdeme Kelly?" zeptal se Harry zdvořile. Harry věděl od Brumbála, že fénixe, pokud chcete aby vás neopustil, musíte brát jako přítele a to Harry taky bral.

 

"Musíme jít na příčnou, ale nikdo tě nesmí poznat," řekla Kelly a čekala jak zareaguje.

 

"Jenže já nevím jak to mám udělat," přiznal rozpačitě Harry.

 

Hedvika, která je pozorovala z klece, se najednou vznesla a přistála na Harryho kufru a hlasitě zahoukala. Harry se hned za ní vydal a otevřel kufr. Objevil v něm neviditelný plášť a plášť s kápí, která ho sice nedokázala skrýt úplně, ale muselo mu to stačit.

 

"Díky, Hedviko," poděkoval Harry a pohladil svou sovu po hebkém peří. "Nevím, co bych si bez tebe počal."

 

"Zatím si nemusíš balit nebo sebou něco brát, ještě se sem vrátíme," oznámila mu Kelly.

 

"Dobře," přikývl Harry a začal se oblékat do hábitu, který ho měl skrýt. Po chvíli se otočil na fénixe a čekal na její reakci.

 

"No neskryje moc dobře to tě neskryje, ale nic lepšího tu teď není. Vezmi si na sebe neviditelný plášť a chytni se mě, přemístím nás přímo do Příčné," řekla Kelly a Harry tak hned učinil. V pokoji se objevil plamenný záblesk a o chvíli později se objevili v postraní uličce nedaleko hlavní ulice kde byl, kvůli zlým časům, relativní klid a ticho.

 

"Kam půjdeme," zeptal se Harry šeptem.

 

"Nejprve do banky, tedy pokud nemáš po kapse několik set galeónů," zazpívala Kelly.

 

A tak se vydali do skřetí banky. Harry požádal jednoho z nich o výběr. Skřet si ho chvíli podezřívavě prohlížel, ale když se na jeho rameni objevila Kelly, která se raději skryla před zraky kouzelníků, pokýval hlavou a všechny pochybnosti zmizeli.

 

"Tak a teď se půjde nakupovat," zaradovala se Kelly.

 

TYPICKÁ ŽENSKÁ. Povzdechl si Harry a nechal se vést k madam Malkinové. (Omlouvám se pokud to píšu špatně, když tak mi písněte jak to má být dobře)

 

"Budeš potřebovat hábit, který by tě skryl," vysvětlila mu jeho nová přítelkyně. "Vyber si barvu a střih, protože tam kam půjdeme se ti všechno přizpůsobí, takže pokavaď si koupíš růžové mini šaty, budeš do konce svého studia toto oblečení nosit. Pochopil jsi to?"

 

"Ano," přikývl Harry a představil si sám sebe v růžových šatech.

 

Kelly se opět zneviditelnila, aby nepřitahovala pozornost.

 

"Dobrý den," pozdravila madam, když vešli do dveří. "Co si budete přát?"

 

"Přál bych si nějaký hábit s hlubokou kápí, aby mě nikdo nepoznal," požádal Harry.

 

"Dobrá," pokývala hlavou madam Malkinová. "Pojďte za mnou pane." Madam Malkinová Harryho odvedla do tmavšího kouta, kde se kupili v regálech všechny možné druhy a barvy látek. Harry na to vyjeveně koukal.

 

"Můžete si zatím vybrat látku a barvu," řekla madam.

 

"Já bych si vzal asi tuhle nebeskou modř," prohlásil Harry. Tahle barva ho totiž uchvátila. "A pak asi tuhle," ukázal na jasně bílou, která jakoby prozařovala nocí.

 

Madam Malkinová uznale pokývala hlavou. Obě látky byli totiž kouzelné a uměli odrážet většinu kouzel.

 

"Prosím sundejte si hábit, ať vám mohu ušít nový," požádala madam Malkinová Harryho. Harry nerad sundával svrchní plášť (Ne že by pod ním nic neměl, ale musel se ukázat). Madam Malkinová málem vykřikla, kdyby jí Harry syknutím neumlčel. Madam se na něho po chvíli usmála a odvedla ho do tmavého kouta krámu, kde mu jeho nový plášť ušila. Byl podle Harryho představ. Nebesky modrý hábit s třipytivo bílými lemy, který mu perfektně zakrýval tvář a navíc, jelikož to byli látky kouzelné, zapříčinili, že nešla kápí sundat nikomu jinému než majiteli a ani když jste mu pohlédli do obličeje, nic jste neviděli, jen zářivě modrou barvu.

 

Harry zaplatil několika galeony a požádal madam, aby o jeho návštěvě pomlčela. Ta jen ochotně přikývla a vyprovodila Harry na ulici, kde se s přáním všeho dobrého rozloučila.

"Kam mě zavedeš teď?" zavolal na Kelly svou otázku.

 

"Teď do obchodu s knihami. Tam kam půjdeme je knih dost, ale jak jsem už řekla vše se ti přizpůsobí, takže si vyber knihy z oboru, který se chceš naučit, sice jsou obory, které se budeš muset učit ať chceš nebo ne, ale o některé musíš požádat sám. Můžu ti poradit, ale hlavně už pojď, nemůžeme se tu příliš dlouho zdržovat," zazpívala a opět zmizela všem z očí. Sice tam nebyl nikdo, kdo by jí mohl vidět, ale nikdy nikdo neví, kdo ho pozoruje.

 

"Dobrý den co si přejete?" zeptal se obchodník v Krucáncích a kaňourech.

 

"Máte tu někde nějaký ukazatel ve kterém oddělení je co?" zeptal se Harry, který ještě nevěděl, jaké knihy si koupí.

 

"Ano, hned tady za rohem," řekl obchodník a podezíravě se na Harryho díval. Ten měl na sobě stále svůj starý hábit, ale i tak mu nebylo vidět do obličeje.

 

Harry se tedy vydal za roh, kde se zarazil u ukazatele. Najednou se mu na rameni objevila Kelly. Harry si řekl, že se jí pak musí zeptat jak to dělá, že prostě jen tak zmizí, aniž by použila oheň.

 

"Takže teď si vyber nějakou jednu knihu z oboru, který se chceš učit, ale pokud smím poradit, kup si knihy pro nejmocnější, protože pak se tvoje nové útočiště snadněji přizpůsobí a ještě něco. Kup si bílou a černou magii a také lektvary," poradila mu ještě Kelly a opět zmizela.

 

Harry se tedy vydal na nákupy knih. Když si konečně vybral, musel to k pokladně donést na třikrát, protože to byli šíleně tlusté a těžké knihy. Byla tam kniha o runových zaklínadlech, lektvary, bílá a černá magie, zvěromágství, přeměňování, kouzelné formule, nitrospit a nitrobrana, kouzelní tvorové, přemisťování, zneviditelnění, kouzlení bez hůlky, jak vytvářet kouzla, prastaré rituály, prastará kouzla, kniha pro bystrozory a kniha o bylinkářství. No zkrátka když to postavil před prodavače sotva popadal dech.

 

Prodavač na to vytřeštil oči, ale po chvíli se vzpamatoval a vyčíslil mu cenu. Harry zaplatil a vzal několik tašek. Jenže hned jak je vzal do roku, spadl na zem, bylo to na něho přiliž těžký. Prodavač se začal smát a pozoroval Harryho jak se pokouší vstát. Nakonec se rozhodl požádat Kelly.

Ta se opět objevila, ale tak že jí prodavač neviděl a přemístila je oba do Harryho pokoje. Tam si Harry všechny knihy chtěl vyndat a přečíst, ale Kelly ho zarazila.

 

"Harry musíme vyrazit do tvého nového domova," připomněla mu. "Tak začni balit."

 

Harry se tedy dal do balení. Sbalil si všechny své věci do školního kufru a oblékl si svůj nový hábit, když chtěl přistoupit ke Kelly a požádat jí o další přemístění, zaklepala na okno zobákem hnědá sova.

 

Harry přešel k oknu a otevřel sově. Sova slétla na stůl a natáhla nohu k Harrym. Ten jí odvázal pergamen a chtěl se začíst do psaní, když do pokoje vletěly další sovy. Jedna nesla dopis z Bradavic ty zbylý sovy zase dopisy od přátel.

 

Harry si tedy dopisy s balíčky vzal a dal se do rozbalování a čtení.

 

Ahoj Harry,

vše nejlepší k narozeninám. Posílám ti tenhle dárek i když jsme na tebe s Ronem a Ginny naštvaní. Proč neodepisuješ na dopisy?Víme, že tě ztráta Siriuse zasáhla, ale tahle mu život nevrátíš.

Prosím odepiš. Máme o tebe strach

 

Hermiona

 

Harry úplně zapomněl na své narozeniny. Vždyť dnes je 31. července. Jak vůbec mohl zapomenout?

Otevřel tedy balíček a, jak předpokládal, byla to kniha. Kniha nesla název - Zlí černokněžníci, jejich vzestup, pád a myšlení. Harry se jen pousmál. Hermiona se vždy uměla trefit. Tuhle knihu bude potřebovat, aby věděl jak Voldemort uvažuje.

Další dopis byl od Rona.

 

Nazdar Harry,

Vše nej k narozeninám. Hermiona je vzteky bez sebe, že neodepisuješ na dopisy, ale já tě chápu. Kdyby mě zemřel, někdo jako byl pro tebe Sírius, taky bych neodepisoval.

Jinak tady máš narozeninovém dárek. Snad se ti bude líbit.

 

Ron

 

Harry otevřel další balíček. Kniha o famfrpálu. CO MAJÍ VŠICHNI S TĚMA KNIHAMA? Nechápal Harry.

Poté otevřel dopis od Remuse.

 

Ahoj Harry!

Je my jasné, že se teď nechceš s nikým bavit a tak, ale život jde dál a Sírius by si nepřál abychom se trápili kvůli jeho smrti. Taky mi chybí, ale musím se s tím nějak vyrovnat. Stejně jako ty.

Jinak přijdeme si pro tebe hned zítra odpoledne, tak nás čekej.

Jinak vše nejlepší k narozeninám. Tady ti posílám dárek.

 

Remus

 

Harry otevřel i tento dárek a s úžasem hleděl na detektor černé magie. PÁNI. KDE NA TO ASI VZAL PENÍZE, MUSELO TO BÝT DRAHÝ. Ještě dostal dárky od Hagrida (jeho vše ničící koláčky), Tonkové (Příručka pro bystrozory), Moodyho (Další detektor černé magie, ale jiný samozřejmě).

 

Dopis z Bradavic neotevíral, protože věděl, že se tam už nevrátí. Zabalil tedy ještě dárky a dopisy. Ještě než, ale odešel s Kelly, napsal jim dopis na rozloučenou a položil ho na stůl. (Všechny neotevřené dopisy vzal sebou).

 

Poté vzal klec s Hedvikou do jedné ruky, kufr do druhé a knihy už nesla v pařátech Kelly. Poté se ještě rozhlédl okolo, jestli na něco nezapomněl. Poté přistoupil ke Kelly a chytl se jejích ocasních per a v tu chvíli zmizeli z Harryho pokoje, do kterého se už asi nikdy nevrátí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA