Jdi na obsah Jdi na menu
 


1.kapitola

26. 1. 2008

1. kapitola

Sen

Slunce již dávno zapadlo a celý Kvikálkov obklopovala tma. Všichni její obyvatelé už spali. Všichni? Ale kdepak. V Zobí ulici číslo 4 ležel na posteli chlapec. Harry Potter - chlapec, který přežil.

Harry hleděl upřeně na strop a přemýšlel nad smrtí svého nejmilovanější člověka. Je tomu sice už pár týdnů co jeho kmotr Sírius zemřel, ale Harry se moc trápil.

Jeho přátelé si o něho dělali starosti, protože jim stále ještě neodepsal ani na jeden jejich dopis.

Harry sebou trhl, protože jeho sova Hedvika se právě vrátila z lovu a nesla v zobáku mrtvou krysu. Harry k ní přišel a jemně jí pohladil po peří.

"Ach, Hedviko," vydechl zničeně. "Tolik mi chybí. Kdybych nebyl tak hloupí a naivní… Bylo by všechno jinak."

Hedvika na něho upřela své jantarové oči a upřeně si ho prohlížela. Její pán měl veliké kruhy pod očima, smutnýma očima, které byli téměř bez života. Byl velice vyhublý a pobledlý, vždyť skoro nic nejedl a ven z pokoje chodil jedině tehdy, když potřeboval do koupelny. Jeho vlasy byli ještě neupravenější než kdy dřív a vzhledem víc připomínal nějakého uprchlého trestance než mladého a svobodného chlapce.

Hedvika jen smutně zahoukala. Roztáhla křídla, vzlétla a přistála na hromadě neotevřených dopisů od Harryho přátel.

Harry se na ní zaraženě podíval. MÁM TO OTEVŘÍT? Přemýšlel. BUDE TAM STEJNĚ JEN O SIRIUSOVI. Zarazil se. NESMÍM NA TO MYSLET. PROSTĚ NESMÍM. MUSÍM SE STÍM VYROVNAT. Přikázal si, ale nešlo to. Pomalu přistoupil ke stolu s dopisy.

Roztřeseně vzal do ruky první dopis a rychle otevřel. Harry podle písma poznal majitele dopisu. Psala jej Hermiona.

 

Milý Harry,

Vím jak se cítíš, ale Sírius by nechtěl aby si se trápil…

 

Harry dopis roztrhal. Nechtěl číst dál ty soucitná slova. Nikdo nemohl vědět jak se cítí, jim nikdo blízký nezemřel. Jediný kdo tohle mohl psát byl Remus. To Harry respektoval. Tuhle větu však nechtěl číst od Hermiony, Rona nebo ostatních.

Opět se vrátil na postel a tupě zíral do stropu. Myšlenkami se vrátil ke kmotrovi.

Hedvika ho smutně pozorovala. Nevěděla jak ho rozveselit, dělala co mohla, nosila mu dopisy od přátel, připomínala mu je nebo nosila noviny se stále novými a temnějšími zprávami (Voldemort začal rozpoutávat svůj teror).Když se její pán nepohnul, sklopila hlavu a odletěla do klece, kde se uložila k spánku.

Harry začínal být unavený, spal minimálně, kvůli nočním můrám o oblouku. Viděl totiž poslední minuty života svého kmotra a poté smrt.

Bránil se, nechtěl to vidět znova, ale spánek byl mocnější a on po chvíli upadl do říše snů.

Dnes mu však byl dopřán klid. Ve svém snu se totiž ocitl na překrásné louce. Po celé zelené ploše se rozprostírali květiny všech možných barev a vytvářili tak překrásnou a harmonickou kombinaci. Na okraji louky se rozprostíral les a nedaleko se třpytila hladina vody kde se napájeli jednorožci a pegasové. Když se Harry otočil, hleděl do prázdná. Stál na pokraji propasti.

Harry vzhlédl a pohlédl na obrovské skály. Na jedné z nich odpočíval nádherný zlatý drak. Drak zřejmě vycítil Harryho pohled, protože v tom okamžiku otevřel oči a pohlédl chlapci do očí. Chlapec se v jasně duhových očí draka ztrácel. Ten pohled ho uchvátil.

"Vítám tě, Harry Pottere," přivítal ho drak a sletěl ze skály. Párkrát zamával křídly a dosedl vedle Harryho.

"Ty, ty, ty m-mluvíš?" zakoktal se Harry překvapeně.

"Ano, tady mluví každé zvíře," přisvědčil drak. "Mimochodem jmenuji se Larc (Lark)," dodal ještě a čekal jak chlapec zareaguje.

"Já jsem Harry Potter," představil se chlapec.

"Já vím. Máš jistě nějaké otázky. Ptej se," vybídl ho Larc.

"A kde to vlastně sem?" vypálil hned Harry další otázku.

"Jsi v ráji. Je to posmrtný život pro kouzelné tvory, kteří se rozhodli konat dobro nebo byli ze světla stvořeni, ale ty mrtví nejsi a kouzelníci sem nepřijdou," dodal, když viděl, jak se Harry vyděsil.

"Jak jsem se sem vlastně dostal?" nechápal.

"Víš, já jsem ochráncem dobra a tobě byl svěřen těžký úkol, porazit Pána zla. Nejsi tolik silný a ani nemáš tolik zkušeností, aby si se mu vyrovnal a proto jsem tě sem zavolal. Mám pro tebe nabídku. Poskytnu ti učitele, ochranu a přítele. Ale ty se budeš muset něčeho vzdát. Budeš muset opustit své přátele a rodinu, jen na čas samozřejmě. Tak co přijímáš?"

"No já nevím," váhal Harry. NEMŮŽU PŘECE OPUSTIT RONA, HERMIONU, REMUSE A CELÝ FÉNIXŮV ŘÁD. JENŽE ONI MĚ NIČEMU NENAUČÍ A ANI MI NIC NEPROZRADÍ. MUSÍM VOLDEMORTA PORAZIT CO NEJDŘÍV A NEMŮŽU ČEKAT AŽ BUDU PLNOLETÝ. MÁM TO UDĚLAT, NEMÁM TO UDĚLAT… CO BY ASI UDĚLAL . . . SIRIUS. A to rozhodlo. Harrymu stačila jen jedna vzpomínka na kmotra a věděl jak se rozhodnout.

"Co mám udělat?" zeptal se místo odpovědi Harry.

"Tak nejprve počkáš v pokoji na svého ochránce. Poté tě zavede na jedno místo a řekne ti co máš udělat a pak…"

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA