Jdi na obsah Jdi na menu
 


11.kapitola

26. 1. 2008

11.kapitola

Všichni se zbláznili

 

"Brumbále, jste si jistý, že to přežijeme?" strachoval se Sirius.

 

"To na tebe udělali takový dojem, Siriusi?" neodpustil si Moody.

 

"Aby ne. A na tebe neudělali?" oplatil mu stejnou mincí.

 

"Musím přiznat, že mají něco do sebe," nenechal se vyvést z rovnováhy Moody.

 

"Kdy už tam budeme?" brblala Tonksová.

 

"Už jen kousek," odpověděl James. "Profesore, nevíte, proč jsme se nedokázali přemístit přímo k domu?"

 

"Zřejmě vytvořili proti přemisťovací bariéru," podotkl pobaveně Brumbál.

 

"Tak se mi zdá, že je Rotter podcenil," ušklíbl se Remus.

 

"Ano, taky si myslím," přisvědčil starý profesor a vyšel z lesa, kde se násilně objevili.

 

Najednou všichni ztuhli. Čekali polorozpadlý dům a ne přepychovou vilu, která se před nimi objevila.

 

"No tak myslím, že jsme je podcenili taky," podotkla Tonksová a poulila oči na dům.

 

"Kdo k tomu domu půjde?" otázal se Sirius.

 

"Jdu hned po tobě Tichošlápku," popohnal ho James.

 

"To je dobrý, jen jdi," odporoval Sirius.

 

Nakonec tedy James udělal pár váhavých kroků v před, když se najednou octl ve vzduchu.

 

"Co to je?" vykřikl James. "Já chci dolů!"

 

"Asi tu budou nastražené pasti," podotkl Moody a rozhlížel se po okolí, ale ať hledal jak chtěl, nic nenašel. "Už vím, proč tvrdili, že jsou elita," zabrblal a podíval se na Jamese. "Jak ho dostaneme dolů?"

 

"To nevím Moody, nevidím nic co by ho drželo," přiznal Sirius a hleděl bezmocně na svého dlouholetého kamaráda. "Asi tu budeš muset zůstat Dvanácteráku," křikl na něho.

 

"Nenechávejte mě tu s těmi šílenci!" panikařil James.

 

"Podle vás jme šílenci," zařvala na něho naštvaně Miriel, která se právě objevila.

 

"Tak, tak jsem to ne-nemyslel," pokoušel se zachránit situaci James.

 

"Váš přítel má pravdu, asi tu přes noc zůstanete," podotkla na oko podrážděně Miriel, která se dobře bavila jeho zděšením.

 

"Přece mě tu nenecháte. Dostaňte mě dolů," zoufal si James.

 

"DANIELI, CHYTIL JSI DVANÁCTERÁKA, TAK HO POJĎ PUSTIT!" křikla směrem k baráku.

 

Ani ne za chvíli se tam objevil jejich velitel, který se na ně jen podíval a zhroutil se v záchvatech smíchu. Všichni totiž třeštili oči na Miriel, která se k němu po chvíli také přidala.

 

To bylo na Řád moc.

 

"Disciplinovaní," podotkl Moody a nevěřícně zíral na kouzelníky, kteří je před čtvrt hodinou ubezpečili, že mají disciplínu, která v tuhle chvíli byla pod bodem mrazu.

 

Když se Harry a Miriel uklidnili, pohlédli na Jamese, který stále vysel ve vzduchu, hlavou dolu. Harry jen mávl rukou a Dvanácterák měl konečně pevnou půdu pod nohama.

 

"Můžeme si s vámi promluvit?" zeptal se jako v transu Sirius.

 

"No proč by ne? Už jsme se začínali nudit," podotkla Miriel.

 

Na Řád šli mdloby. Čekali cokoli, ale tohle opravdu ne. Nejdřív je překvapili svým vystupování. Teď jim však dokázali, že jsou mladí a podle všeho i praštění.

 

"Ještě pořád si myslíš, že jsou suchý?" pošeptal Remus Siriusovi, který jen záporně zakroutil hlavou.

Harry a Miriel je odvedli bezpečně k domu a vešli.

 

"Takže co jste potřebovali?" zeptal se Harry, který se rozvalil v křesle.

 

"Totiž, chtěli jsme vás varovat před Rotterem," začala Tonksová.

 

"Co je ten Rotter vlastně zač?" zeptala se Miriel.

 

"Je to nový velitel bystrozorů, ale poslouchá Vy-víte-koho. Nemůžeme se ho zbavit, protože mu to nemůžeme nijak dokázat," povzdechla si Tonks.

 

"A proč ho nevyhodí ministr kouzel?" vyzvídal Harry.

 

"Protože je pod tlakem jak ze strany lidí, tak smrtijedů," navázal Remus.

 

"Zajímavé," podotkl Harry.

 

Najednou se o patro výš ozval výbuch.

 

V tu chvíli dovnitř vletěla Elis. "Neviděli jste mě!" křikla a zmizela ve vedlejším pokoji.

 

"Kde je?" křikl Tom, který rozrazil vzteky dveře. Byl celí černý a umolousaný.

 

"Hledej," poradil mu Harry. "To je vše co jste nám přišli říct?" otočil se na Řád Harry.

 

"Ne. Chtěli bychom vás požádat jestli by jste se nechtěli přidat k nám," poznamenal ještě Brumbál, který se očividně dobře bavil proměnou jejich nové posily.

 

"Uvidíme. Musíme si to ještě rozmyslet," podotkl Harry.

 

"Ááááááá… pusť mě dolů," ozval se ženský křik z vedlejšího pokoje.

 

"To je tohle normální?" zeptal se Moody.

 

"Jo. Oni spolu chodí a dost často se škádlí," ubezpečila ho Miriel.

 

"Aha."

 

"Budeme muset už jít. Mimochodem, jak jste věděla, jakou má náš přítel přezdívku?" vyptával se ještě Brumbál.

 

"Ovládáme telepatii, ale teď už prosím běžte, potřebujeme si odpočinout," zívla Miriel a odvedla hosty za hranice, kde se rozloučila a odešla.

 

"Co si o nich myslíte?" zeptala se Tonksová.

 

"Jsou mladí, praštění, ale nejsou hloupí," poznamenal Moody a uznale pohlédl k domu. "Myslím, že Rotter si s nimi ještě užije," ušklíbl se potěšeně a všichni se přemístili do štábu.

 

 

"Tak co?" vyzvídali hned všichni přítomní. Každý z nich se vsadil na co nováčky Rotter dostane.

 

"Pánové a dámy, dnes vyhrál Remus. Naši nováčci jsou do druhého kola," oznámil jim hned James.

 

Všichni se začali radovat. Potřebovali posilu a teď se jí konečně dočkali.

 

"Jací jsou?" zeptala se hned Lily.

 

"Takový lidi jsi ještě nezažila," podotkl Sirius, který byl duchem někde u Miriel. Líbila se mu a přemýšlel, jestli by stálo za to jí někam pozvat.

 

"Vážně?" podivila se Lily.

 

"Jen počkejte, budeme vám to vyprávět," poznamenal Moody a začal jim o nových posilách vyprávět. Celý Řád napjatě poslouchal a hltal každé Moodyho slovo. Občas ho někdo z přítomných doplnil. Jediný kdo se do debaty nezapojoval, byl Brumbál. Přemýšlel. Ten velitel na něho působil dojmem, že ho zná. Ten jeho styl. Poprvé byl odhodlaný a pevný, ale později byl uvolněný a sám sebou. Musel Anglii znát, ale odkud. Třeba je z Anglie a vrátil se, aby své zemi pomohl a jak to že znají Harryho? Setkali se s ním a on jim o nás vyprávěl. Pak si vzpomněl na toho cizince. On také věděl o Řádu. Dokonce znal Remuse. Mohl to být jeden z nich? Nebo dokonce sám Harry?

 

Všichni se bavili a na Harryho téměř zapomněli. Stále jim chyběl, ale už se přes tu ztrátu přenesli. Všichni. Ron už ani nevěděl jak se jeho přítel choval. Hermiona zapomněla jak vypadal. Ginny ani nevěděla jaké má oči. Jen Remus, Sirius a Brumbál ho nosili v živé paměti, chyběl jim, stejně jako chyběl Lily a Jamesovi, kteří svého syna nikdy nepoznali a vytvářeli si jeho obraz podle vyprávění nebo fotografií.

 

Mohl by se tedy Harry vrátit? Mohl jsem s ním mluvit, ale kde celou tu dobu byl? Nebo, že by zemřel tenkrát, jak Ďáblové napadaly upíry? Brumbál nevěděl. Tolik byl pohroužen do svých myšlen, že nevnímal své okolí. Nevšiml si, že je v místnosti sám, ale bylo mu to jedno.

 

"Harry, kde jsi?"

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA