Jdi na obsah Jdi na menu
 


7.kapitola

26. 1. 2008

7.kapitola

Harry

Harry s El se brzy uzdravili, ale stále museli ležet na ošetřovně. Byl zázrak, že si nikdo nevšiml Harryho jizvy a tak i nadále zůstával Progs.

"Tati? Vezmeš mě sebou na předání vyznamenání?" prosila Alex.

Harry protočil oči v sloup. Další vyznamenání. Nejraději by všechny vzal a vyhodil, jenže to nešlo. Tak aspoň, kdyby to leželo v nějaké truhle a už nikdy nevidělo světlo světa, ale Alex měla jiné plány.

"Dám ho hned vedle Merlinovi řádu," prohlásila.

Harry zasténal. "Co jsem komu udělal?" ptal se sám sebe nešťastně.

Eleonora se na ně s pobavením dívala. Ona měla všechna svá ocenění narvaná v truhle.

"A Pak se podívám, kam ho vystavím El," dodala s nadšením dívka.

Žena vytřeštila oči.

To mu se musel Harry smát. "Nejsem jediný, kdo nesnáší vystavování ocenění, že?" ušklíbl se.

"Jo, to tedy nejsi," prohlásila El a svalila se na postel.

"Jak vám je?" zeptal se Sirius. Harryho kmotr se na nějaký čas ujal Alex, za což mu byli oba agenti neskonale vděční.

"Celkem dobře," usmála se El.

"Madame Pomfreyová se na vás za chvíli podívá," usmál se.

"Děkujeme za hlídání Alex," usmála se El.

"Maličkost," mávl nad tím rukou.

"Doufám, že vás to nijak netíží," pokračovala žena.

"Prosím, jsem Sirius a tykejte mi," prohlásil. "A to že se starám o Alex, mi nijak nevadí. Aspoň nemusím myslet na svého kmotřence," zamumlal smutně. "Kdybych aspoň věděl, jestli je na živu nebo ne."

"A jak se jmenuje?" ozvala se Alex.

"Harry Potter," odtušil.

Alex vytřeštila oči a pak se podívala na tátu.

"Tati?" ozvala se.

"Ano."

"Můžu mu to říct?"

"Hmm… tak jo."

"Siriusi?" otočila se zpět na Tichošlápka.

"Hmm…"

Alex se rozesmála. Takhle vždycky reagoval Harry. "Já vím, kde je," prohlásila.

Sirius na ní vytřeštil oči. "A kde?"

"Leží v posteli a fláká se," prohlásila.

"Héj," vykřikl Harry.

Sirius na něho zkoumavě pohlédl. Najednou zahlédl jeho jizvu a ty oči. Byli čistě zelené, jak ho mohl nepoznat?

Než se Harry vzpamatoval, byl v Siriusovi objetí.

"Tolik jsi nám chyběl," kňučel. "Molly myslela, že spíš pod mostem, Remus mumlal něco o nebezpečných tvorech a Moody řekl, že jsme všichni blbí a nevěříme ti a měl pravdu."

"To je hezké, ale rád bych se nadechl," zachrčel.

Sirius stisk povolil a Harry se zhluboka nadechl vytouženého kyslíku.

"Hele pod mostem jsem nespal, nebezpeční tvorové my pobíhají po baráku…"

"barák?" prskla El. "Uvnitř možná, ale jinak dřevěná barabizna," prohlásila.

"Hlavně, že jsi tvrdila, že se ti líbí, viď?" oplatil jí Harry.

"No, je hezká, ale chtělo by jí vymalovat, prohlásila.

"Vidíš, té už se nezbavím, už s ní budu nadosmrti a nijak mi to nevadí, i když, zamyslel se.

Sirius se musel smát.

"Dojdu pro ostatní," prohlásil. "Rádi tě opět uvidí."

Za chvíli byla ošetřovna plná.

Harry musel vyprávět celý svůj příběh a El mu trochu vypomáhala.

"Jednou jsme museli chytat chiméru. Byla naprosto vzteklá a nebezpečná. Dostali jsme za úkol jí zneškodnit. Všichni se jí klidili z cesty. Jen Harry se podíval na velitele a zeptal se ho, jestli si jí může ochočit. Povedlo se mu to a dneska se potuluje kolem domu a hlídá," smála se El.

"Nechtěl bych jít k tobě domů," přiznal Remus.

"Já mám stejně nejraději vlky," zamyslela se Alex. "A pak taky draky."

"Ty máš vlky?" zeptal se Remus se zájmem.

Harry přikývl.

"Rozmyslel jsem se," prohlásil. "Jdu na návštěvu."

Odpovědí mu byl smích.

KONEČNĚ JSEM DOMA. Pomyslel si Harry. A JSEM NESKUTEČNĚ RÁD.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA