Jdi na obsah Jdi na menu
 


3.kapitola

26. 1. 2008

3.kapitola

Alexandra

Harry se toulal lesem někde ve Francii. Jak se tam vlastně dostal? Hodil na sebe neviditelný plášť a jako černý pasažér se nechal převézt do cizí země.

Netušil jak to s ním bude dál, ale rozhodně se nehodlal vrátit.

Najednou narazil na mýtinu. Zřejmě tam nedávno řádila bouřka, protože všude byli polámané kmeny stromů. Chlapce najednou něco napadlo.

Vzal hůlku a pokusil se vyčarovat sekyru. Bylo to poměrně složité kouzlo. Stačilo myslet na nějakou určitou věc a poté říci správné zaklínalo.

Vzal kámen a asi hodinu se pokoušel ho přeměnil. Nakonec se mu to podařilo, ale měl jisté obavy, jak to dopadne.

Začal opracovávat kmeny. Celý den usekával nežádoucí větvičky. Naštěstí byl nedaleko pramen, ze kterého se mohl kdykoli napít.

Slunce začalo zacházet za obzor a Harry stále pracoval. Byl už sice unavený, ale hodlal to dokončit.

Tma zaplavila mýtinu. Nemělo už cenu se dál se stromy zahrávat a tak odložil sekeru a ořezané větve naházel na jednu hromadu, tu hned zapálil. Dnes bude muset spát pod nebem a jedinou ochranou mu bude oheň.

Ráno se protáhl a podíval se do očí vlka. Harry ztuhl a zašklebil se na vrčícího vlka.

"Hodnej pejsek," zamumlal a rozeběhl se pryč. Ovšem vlk se vydal hned za ním.

Harry měl poměrně štěstí, že uměl běhat rychle.

Kličkoval mezi stromy a pokoušel se vlka setřást. Najednou se za ním ozvalo bolestné zavytí. Vlk se chytil do ošklivých železných želez.

Harry k vlkovi přišel a přitom k něm promlouval. "Jen klid, pomůžu ti, neboj se," konejšil ho. Vlk byl klidný a dovolil Harrymu, aby ho osvobodil.

"Ta noha vypadá hodně ošklivě," prohlásil. Vzal vlka do náruče a vydal se zpět na mýtinu. Obloudil nějakou dobu než se tam dostal. Poté si utrhl cár látky ze svého hábitu a přiložil mokrou látku na vlkovo zranění.

Vlk sebou škubl, když ho to zabolelo.

"Jen klid," mumlal a hladil vlka po hebké srsti. "Nenechám tě zemřít."

Harry si zvětšil kufr a vyndal přísady na lektvar zahojení. Teď byl rád, že je ho Snape naučil.

Za necelou hodinu měl vlk nohu v pořádku.

"Tak co, už je to lepší?" zeptal se.

Vlk zakňučel a odběhl. Harry si myslel, že už se nevrátí, ale mýlil se. Za chvíli se vlk vrátil a v zubech nesl malé vlče.

"Tak ty jsi maminka," vydechl a přijal nabízené štěně. Opatrně si ho položil do klína a začal si ho prohlížet. Bylo neskonala roztomilé. Harry si všiml, že je ještě hodně mladé, protože má slepené oči.

Vlčice přitáhla ještě dvě mláďata a poté položila svou hlavu na Harryho nohy.

A Tak se z nepřítele stal přítel.

Harry každý den opracovával kmeny a chodil lovit, spolu s vlčicí. Hodně se od ní naučil. Okoukal od ní plížení a maskování. Naučil se jemně našlapovat tak, aby nebyl slyšet a pokud možno, aby po něm nezůstávali žádné stopy.

Zjistil, že zde žije mnoho tvorů, jak normálních, tak kouzelných.

Z ustavičné práce na kmenech se mu začínali rýsovat svaly. Brzy je měl hotové a začal je skládat na sebe, přitom je zpevňoval, aby drželi. Když skončil, stála před ním maličkatá chatička.

Harry se chatky jemně dotkl a…

PRÁSK

Mohl začít od začátku. (To je smůla, co? =D Ž-Ž)

Tak začal znova. Skládal kmeny na sebe a zpevňoval je.

Na třetí pokus mu chatka stála. Teď byla otázka, jak moc.

Dotkl se, nic. Praštil, stále nic.

ŽEBY TO KONEČNĚ DRŽELO? Pomyslel si nadšeně. Harry se začínal radovat, když. Vlčice skočila na chatku a ta se s hlasitým prásknutím opět sesypala (Tak to už fakt naštve =D Ž-Ž)

"To je naposledy, co to dělám," prohlásil Harry, když už dělal dvanáctý pokus.

Tentokrát chatka ustála u náraz kamene.

KONEČNĚ. Povzdechl si a vešel dovnitř.

Opatrně nalepoval na dřevěnou podlahu. Celou místností se nesla vůně lesa.

"Jednou to tu vyzdobím a vylepším," prohlásil Harry. "Nejdřív si, ale budu muset najít práci. Problém je v tom, že neumím Francouzsky," posteskl si.

Druhý den zašel do Paříže a pokoušel se najít nějaké kouzelnické obchody. Bloudil městem hodně moc dlouho a kochal se pohledem na památky, když to uviděl. Fleur.

"Ehm.. slečno," oslovil jí.

Fleur se otočila. Byla to pořád ona, ale neměla být v Anglii? Zřejmě jela na návštěvu k rodičům.

"Ano?"

"Mohla by jste mi říci, kde najdu nějaké kouzelnické obchody?" zeptal se.

"Jak víte, že jsem čarodějka?" zeptala se podezřívavě.

"Minulí rok se o vás psalo v novinách, když probíhal ten turnaj," vysvětlil jí.

Fleur přikývla. "Půjdete támhle do té ulice a tam uvidíte takový podivný starý obchod a tam se zeptejte dál," poradila mu.

"Děkuji," vydechl a rozešel se do ulice.

Byla to podobné ulice, jako ta jejich v Anglii. Toulal se ulicemi a prohlížel si to tam. Zašel do prodejny hůlek. Potřeboval novou, protože ta jeho, i když byla očarovaná, ho mohla prozradit a to on nepotřeboval.

"Dobrý den," pozdravil Harry.

Naštěstí pro něho, uměl prodavač anglicky.

"Dobrý den, přejete si?" zeptal se

"Potřeboval bych nějakou novou hůlku," prohlásil Harry.

Prodavač přikývl. "Podíváme se, co tu mám," zamumlal a začal si Harryho měřit kouzelným metrem. Poté vybral několik hůlek, které si Harry musel vyzkoušet, ale ani jedna mu neseděla. Takhle to pokračovalo stále dál a dál.

"Zkuste tuhle. Je v ní chlup vlka, jednorožce, pero orla a šupina z hada. Všechno jsou to kouzelné substance, i když se to podle názvu nezdá. Hůlka je z prastarého stromu, který už dávno nikde neroste. Vyzkoušejte," podal mu tenké dřevo.

Harry cítil jemné šimrání a přírůstek magie. Mávl s ní a kolem něho se vytvořila stříbřitá mlha.

"Výborně, tohle je velmi stará hůlka. Tvrdí se, že pochází z dob slavného Merlina," prohlásil.

"Kolik za ní chcete?" zeptal se s obavami, neměl u sebe mnoho peněz.

"Je levná, protože jí nikdo nechce a navíc je už moc stará. Takže za ní chci dvanáct galeonů," odtušil.

Harry mu sumu dal a vyšel ven. TO BYLO VŠECHNO CO JSEM MĚL. KDE TEĎ MÁM SEHNAT PRÁCI? Zamumlal.

Vydal se do knihkupectví. Tak právě poskakoval starší majitel. Vyděl jak mu dělá problémy uzvednout tři knihy, které si právě poručila stará tlustá vznešená dáma. Harry k němu přiskočil a nabídl mu pomoc. Obchodník mu knihy předal a oddechl si. Dáma si naporoučela ještě několik knih, ale Harry byl na zátěž zvyklí.

"Jste v pořádku?" zeptal se starostlivě Harry, ale pak mu došlo, že muž asi nebude umět anglicky.

"Jistě chlapče," zamumlal muž. "Asi se divíš, že umím tvým jazykem," prohlásil. "Ovládám jich celkem dvanáct."

"Páni," vydechl obdivně.

"Tenhle obchod mě začíná zmáhat a jsem na něj sám," povzdechl si.

"Nemohl bych vám zde pomáhat? Nepotřebuji dostávat zaplaceno, bude mi stačit, když mě naučíte francouzsky a pokud si budu moci číst, potřebuji se naučit lépe kouzlit," zamumlal.

"To by nebyl žádný problém," zamyslel se. "Tak dobře, jsme domluvení."

Od té doby pracoval v knihovně. Učil se jak nejlépe uměl. Smithe, jak se obchodník jmenoval, mu dovolil si knihy nosit domů. Věřil mu, protože se za tu doby spřátelili a on poznal, že má Harry dobré srdce.

Smith znal Harryho pod jménem Harry Progs.

Pět let, Harry pracoval pro starého muže. Obchody jen kvetli. Dívky se začali o Harryho zajímat a tak každý den navštěvovali knihkupectví a kupovali si nějaké knihy.

Ale brzy se mělo stát něco, co Harrymu změnilo život.

Jako každý den zavíral obchod a vracel se domů. Z jedné z ulic se ozval výkřik. Harry se tam hned rozeběhl a tam ležela mrtvá žena a u ní plakala dívka.

"Mami," vzlykala.

"Co se to tu stalo?" zeptal se tiše Harry a přiklekl k dívce.

"Oni jí zabili," plakala a plakala mu do náručí.

"Kdo?" zašeptal. Harrymu padl pohled na mrtvou ženu. Měla v ruce hůlku.

"Ty jsi čarodějka?" zeptal se.

Dívka vzhlédla. "Ano," vzlykla.

"Máš někoho, kdo by se o tebe postaral?" zeptal se.

Dívka zakroutila hlavou.

"Dobrá, pojď se mnou. Nejprve se musíme postarat o tebe a pak o ní," zašeptal.

"Ne," zakňučela. "Přinesu vám neštěstí."

"Jaké neštěstí?" zašeptal zmateně.

"Já umím číst myšlenky a emoce. Smrtijedi mě chtějí zajmout a…"

"Pšš…" umlčel jí. "To je o důvod víc, proč se mnou jít, nemyslíš?" usmál se. Vzal dívku do náručí.

"A máma?" zeptala se.

"Nejprve ty," prohlásil rázně a přemístil se s ní.

Stála tam stará dřevěná chatička, ale ve vnitř to vypadalo jako v honosném domě. Harry prostory zvětšil kouzly a vytvořil různé pokoje.

Pomalu donesl dívku do pokoje pro hosty. Vše bylo laděno do modré barvy s dřevěným nábytkem. Vypadalo to úchvatně.

"Jak se jmenuješ? A kolik ti vlastně je?" optal se.

"Jmenuji se Alexandra Fleurdrová a je mi čtrnáct," prohlásila.

"Umíš anglicky?" zeptal se.

Dívka přikývla.

Mladík se na ní usmál a podal jí lektvar. "Uspávací. Uklidní tě a nebudeš mít žádné sny," prohlásil. "Tady tě nenajdou. Je tu několik hlídačů."

"zlých?" zeptala se zájmem.

"Několik vlků, pár orlů, asi patnáct hadů a šest jednorožců," usmál se. "Ještě je tu pár dalších, jako drak."

"Ty máš draka?" vyhrkla.

Mladík jen přikývl.

"Toho bych chtěla vidět," vydechla.

"Teď, ale spi, maličká," prohlásil a počkal, až dívka vypije lektvar. Poté se vydal na ministerstvo. Tam oznámil úmrtí ženy bystrozorům.

Od té doby uplynul měsíc. Harry nakonec Alex adoptoval a stal se jejím otcem.

"Brzy se budeš muset vrátit do školy, ale přemýšlel jsem," prohlásil.

"Francie je pro tebe nebezpečná. Možná by nebylo špatné, tě poslat do Bradavic. Je to škola v Anglii a ředitelem je Brumbál. Tam by jsi byla z části v bezpečí."

Dívka se zamyslela. "Ty by jsi kvůli mně tohle všechno opustil?" zeptala se a myslela tím Harryho ráj.

Mladík se zasmál. "Ne," chechtal se. Od čeho jsem kouzelník. Můžu se každý den přemístit," mrkl na ní.

"Tak dobře," souhlasila nakonec.

"Chyť se mě," prohlásil. "Přemístíme se někam, kde nám pomůžou."

S hlasitým PRÁSK se objevili v postraní uličce v Příčné ulici.

"Vítej v Anglii," usmál se na Alexandru.

Alex se rozhlížela kolem dokola a nemohla se vynadívat. Ulice byla téměř prázdná, ale byla stále stejně nádherná.

Z jednoho obchodu právě vyšla dvojčata Weasleyova. Harry se zarazil, ale nakonec k nim zašel.

"Frede, Georgi?" zeptal se.

Ti se hned otočili a překvapením vytřeštili oči.

"Harry, kamaráde, kde jsi se toulal těch šest let?" zeptal se překvapeně Fred a hned Harryho přátelsky objal.

Hned po něm ho objal Georg.

"Tati?" ozvalo se vedle Harryho.

Dvojčata se podívala na Alex a pak se podívali na Harryho.

"Ach ano, tohle je Alexandra moje nevlastní dcera. Alex, to jsou dvojčata, Fred a Georg Weasleyovi."

"Těší mě," usmála se Alex.

"I nás," oplatila úsměv dvojčata.

"Co tě sem přivádí?" škádlili ho.

"Už je načase abych se vrátil, ne?" nadhodil. Navíc potřebuji pomoci. Po Alex jde Voldemort. Kde bych našel Brumbála? Potřebuji s ním o tom mluvit."

Dvojčata se na sebe podívala. "Dokaž, že jsi ten o kom mluvíš."

Harry vyčaroval patrona. Dvojčata přikývla, protože věděla, jak vypadá.

"Zavedeme vás za ním," prohlásil Fred.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA