Jdi na obsah Jdi na menu
 


5.kapitola

26. 1. 2008

5.kapitola

Škola

"Bratranec, od kdy má Potter bratrance?" nechápala Lily.

"Copak ty jsi s ním o tom mluvila?" zeptala se jí její nejlepší kamarádka Elsa.

"Ne, ale nikdy se nezmínil," odtušila.

"Ale je to kus, co?" nadhodila Elsa a zbožně na něho hleděla.

Harryho večer měl moudrý klobouk zařadil. Neobešlo se to bez udivených a zvědavých pohledů. Všude se ozývaly překvapené zvuky.

Peter se nechápavě podíval na své kamarády. Ty ho však z části ignorovali a sledovali, kde Harry bude. Bylo jim to celkem jedno, jen ve skrytu duše doufali, že to bude Nebelvír.

Harry se posadil na stoličku. Profesorka mu dala na hlavu klobouk. Ten hned jak se jeho hlavy dotkl, vykřikl.: NEBELVÍR.

Všechny to ohromilo. Tohle se stávalo u zmijozelu u jiných kolejí, se vždy klobouk musel nějakou dobu rozmýšlet.

Remus, Sirius a James ho vesele vítali u jejich stolu.

Harry byl rád, že neskončil nikde jinde.

Brumbál ještě prohlásil, že bude muset být na pokoji s Poberty, čímž všechny dorazil. Oni byli totiž o ročník výš, ale to čtveřici nevadilo. Byli rádi, že jsou spolu.

Večer si pak povídali a Červíček tiše poslouchal.

"Pojedeš se mnou na prázdniny domů? Už jsem našim řekl, že se objevíš a taky ví všechno," spiklenecky na něho mrkl James.

Harry se jen ušklíbl. "Že váháš. Už se na tetu se strejdou těším."

"Samozřejmě, že Sirius s Remusem přijedou v půli prázdnin, takže bude velká legrace," usmál se dvanácterák.

"Jo, Brumbál s McGonagallovou se mnou budou chtít něco pak probrat, ale prý až o prázdninách, takže se asi staví, nevadí?" pozvedl omluvně obočí Harry.

"Ne, vůbec," podotkl James.

"Teď ale vyprávěj o těch zemích, kde jsi byl," prohlásil Sirius a se zájmem si ho prohlížel.

Chlapec se usmál a spustil. Vyprávěl o každé zemi kterou poznal. Nejvíce jim vyprávěl o bystrozorech a hodnotil je, podle síly a statečnosti.

"Podle mě, je nejlepší Rusko. Máločeho se bojí a jsou poměrně v pohodě. Ještě jsem je neviděl, že by je něco vyděsilo a nejhorší, asi Anglie," prohlásil Harry.

"Já si myslím, že je Anglie v tomhle celkem dobrá," ozval se Peter.

"To sotva," odfrkl si James. "Jen si to vezmi. Kdyby za něco stáli, tak by už Ty-víš-kdo dávno seděl."

"To ne," odporoval mu Harry. "Voldemort…" všeobecné trhnutí. "Nechápu, proč se toho jména bojíte, je to jen pitomá přezdívka, nafoukaného pitomce," odtušil podrážděně a pokračoval. "Na něho má tak Brumbál, ale bystrozorové by už měli mít ty zatracený smrtijedy pod zámkem. Jen jeden mi z nich přijde jako naprostý eso," nehodil.

"Který?" zeptali se hned všichni tři. Zatím co Peter uraženě mlčel.

"Moody," prohlásil Harry.

"Jo. Ten je doopravdy špičkový eso," prohlásil Remus. "Tvrdí se, že je nejlepší. Chytil už několik ze smrtijedů, ale ti hned utekli z Azkabanu, protože tam nejsou mozkomorové."

"Ministerstvo udělalo chybu, když je nechali hlídat něco tak důležitého," prohlásil Harry. "Bylo přeci jasný, že se hned přidají na stranu zla. Vždyť oni jsou zlo."

"Na tom něco je," prohlásil Remus. "Podle mě, máš možná pravdu. Tohle byla veliká chyba."

"Taky je pěkná hovadina to utlačování jiných tvorů," prohlásil Harry. "Kdyby měli obrové volnost, nemuseli by se k němu přidávat. Skřeti zase by nemuseli válčit, kdyby měli svobodu. Co když se k němu přidají, jen kvůli tomu, že jim odpíráme jejich práva? A pak jsou tu všichni ostatní. Tohle ministerstvo zpackalo ze všeho nejvíc. Vlastně si oni sami ty nepřátele vytvořili."

Sirius jen zamyšleně přikývl. "Jo, teď jsi uhodil hřebíček na hlavičku. Kdyby ministerstvo tohle všechno nezkopalo, mohl být Vy-víte-kdo už dávno za mřížemi nebo by neměl takovou armádu."

"Měli bychom jít spát. Zítra tě musíme začít učit na NKÚ a pak si ještě musíme užít nějakou tu legraci," prohlásil rezolutně James. "Dobrou noc," prohlásil ještě a zatáhl závěsy u své postele.

"Dobrou noc," ozvalo se sborově třikrát a všichni se tomu zasmáli až na jednoho. Petera, který doposud trucoval, ale poté se po pokoji rozhostil klid. Všichni usnuli.

"Pottere!" ozvalo se za nimi a tak se čtveřice kamarádů otočila. James se usmál, před ním totiž stála Lily. "Proč jsi nám nikdy neřekl o svém bratranci?"

"Nemohl," ozval se Harry. "Moje matka se nedávno provdala za jeho strýce, se kterým se jeho rodina pohádala. Od té doby se s ním nestýkali, až nyní, kdy můj nevlastní otec přijel představit mou matku a mě jejich rodině," podotkl a mírně se do toho začal zamotávat.

"Aha a to Potter neumí mluvit?" nadhodila Lily.

Všichni na něho pohlédli. James jen stál a zaraženě na Lily hleděl. Sirius mu začal mávat rukou před očima, ale ten i nadále nereagoval.

Harry se jen ušklíbl. Vyčaroval si šátek a zavázal svému otci oči. Ten hned procitl z transu.

"Co se to děje?" vykřikl.

"To abys neviděl na Evansovou," prohlásil Sirius.

"Ale proč?" nechápal. "Já chci vidět. Víš jak je krásná? Ty její nádherné smaragdové oči, rusé vlasy, které se na slunci jen lesknou a ty…"

"Hele Romeo, Tvoje vyvolená stojí přímo před tebou," prohlásil se smíchem Harry.

James si šátek strnul a zrudl. "No… ehm… jak bych to jen…" koktal.

Lily se zahihňala a utekla.

"Díky," zavrčel James na syna.

"Nemáš zač," ušklíbl se Harry. "No nic. Musím už jít na hodinu."

Dnes ho čekaly lektvary. Neměl tuhle hodinu příliš v lásce, ale bystrozorové ho naučili hromadu lektvarů a také mu vysvětlili nějaké triky jak nad nimi vyzrát.

"Tak vás tu mezi námi vítám , pane Pottere," usmál se na něho profesor Křiklan. Harrymu o něm Poberti už vyprávěli a tak věděl s kým má tu čest.

"Děkuji za milé přivítání, pane profesore," usmál se Harry. Seděl v lavici sám přímo naproti katedře. Cítil se nějak všelijak. Cítil na sobě mnoho zvědavých pohledů.

Tuhle hodinu měli společnou se Zmijozelem.

"Dnes si připravíme tišící lektvar. Kdo by mi mohl říci, k čemu se vlastně používá?" zeptal se profesor třídy. Nikdo se nehlásil a tak zvedl ruku Harry. "Pane Pottere," vyzval ho profesor a přemýšlel, zda se mu povede v jeho hodinách lépe, než jeho bratranci.

"Tišící lektvar se používá a ztlumení bolesti. Dokáže ztlumit bolest i po zlomení nohy. Ovšem trvá jen několik minut, při troše štěstí hodinu. Nikdy však ránu nezahojí, proto se používá jen ve velmi kritických či výjimečných případech," prohlásil Harry.

"Výborně," pochválil ho nadšeně profesor. "deset bodů pro Nebelvír. Takže si nalistujte stranu padesát a dejte se do přípravy. Pane Pottere, máte učebnici?" ozval se najednou profesor.

"Ne, pane, ale nepotřebuji ji. Znám tento lektvar nazpaměť," prohlásil s klidem.

Profesor jen překvapeně přikývl.

Harry si došel pro pomůcky a dal se do práce. Lektvar zvládl za necelou půlhodinu, protože ho ještě maličko vylepšil, to ho naučil jeden s bystrozorů a navíc ho poučili o tom, jak se takové lektvary vylepšují.

Křiklan mu jeho lektvar pochválil a nadšeně jim ho ukazoval.

Potom ho čekalo přeměňování s profesorkou McGonagallovou.

"Dnes budeme pokračovat v odstraňovacím kouzle. Všem prosím rozdejte tyto koťata, pane Pottere," usmála se na něho profesorka, což všechny překvapilo.

Celou hodinu se pak všichni pokoušeli své kotě nechat zmizet. Harryho kotě zmizelo hned na první pokus a vysloužil si další úsměv staré profesorky a také několik bodů pro jejich kolej.

Celou dobu se nudil a tak nechával mizet svůj stůl a pak ho zase přičaroval. Všichni na něho hleděli s naprostým úžasem.

Konečně zazvonilo. Harry se usmál na profesorku, poděkoval jí, že si mohl dělat co chtěl a uháněl na hodinu obrany proti černé magii. Na tu se strašně moc těšil.

Hodina po chvíli začala. Měli jakéhosi profesora Burgse. Ten byl pověstný tím svou záludností. Dokázal kohokoli srazit na kolena svými otázkami, ale Harry obranu miloval a byl v ní velmistrem.

Jelikož byl novým žákem, profesor si ho hned vyzkoušel.

"Pane Pottere, povězte nám k čemu slouží kletba Elgerdo," prohlásil profesor.

Harry se pousmál. Tohle kouzlo se učilo až v posledním ročníku, ale i tak ho znal. "Tohle kouzlo slouží ke zmatení nepřítele, pane. Pokud vašeho protivníka zasáhne, ztratí pojem o místě, času a nebude vědět kdo je jeho soupeřem."

"Dobře. Jaké kouzlo odvrátí štít aldalusio?" pokračoval Burgs.

"Ochrání vás před kouzlem z černé magie nižší kategorie. Nefunguje však na kouzla Dervet, Gest a Kolorem Agerin," vypálil bleskově. Tohle se učili až bystrozorové. Takže nyní čekal otázku velice záludnou.

"Vyjmenujte tři kletby, které začali smrtijedi používat, k čemu slouží a chci znát JMÉNO toho, kdo je vynalezl," prohlásil profesor s úšklebkem.

Tyhle kouzle vznikli nedávno a moc se o nich nevědělo. Žáci by o nich nevěděli nic, ale Harry je znal s první ruky.

"První je Imperius. Kletba, která vás dokáže ovládnout. Jste v moci kouzelníka, který na vás tu kletbu seslal. Existuje jediná obrana a to je pevná vůle, kterou bude kletbě vzdorovat. Další je kletba mučení. Cruciatus. Je to silná kletba, která vás dokáže zlomit v okamžení a poslední je kletba smrti Avada Kedavra. Neexistuje proti ní štít a ani žádná obrana. Jediné co vám zbývá je, se za něco schovat nebo vyčarovat nějaký předmět, do kterého paprsek narazí. Pokud vás zasáhne jste okamžitě mrtví a nikdo na vás ani nepozná, jak jste zemřeli, protože tato kletba nezanechává na oběti žádné stopy," prohlásil Harry. "Vymyslel jí Tom Rojvol Raddle alias lord Voldemort."

Třída zalapala po dechu. Někteří vyjekli, jiní spadli ze židle. Někdo sebou pouze cuknul. Profesor na něho hleděl s údivem. "Odkud tohle všechno víte?" vydechl překvapeně. "Navíc, proti Imperius neexistuje obrana."

"Tak jí na mě sešlete a já vám dokážu, že jí vzdorovat jde," prohlásil klidně Harry.

Profesor chvíli váhal, ale nakonec se k tomu odhodlal. Harry cítil jak ho kletba ovládá, ale hned nato potřásl hlavou a bylo vše v normálu.

Profesor na to hleděl s úžasem.

"Chcete si na mě ještě vyzkoušet Cruciatus?" zeptal se znuděně Harry.

Profesor tentokrát neváhal a za útočil. Harryho ta kletba srazila jen na jedno koleno a to bylo vše. Žádný účinek, žádná bolest. Obrnil si proti tomu mysl.

"Půjdeme k řediteli," prohlásil Burgs.

Harry jen přikývl a vydal se za profesorem.

TOHLE BUDE ZAJÍMAVÝ ROHOVOR. Pomyslel si, když vstoupil. Brumbál totiž nebyl v kanceláři sám. Byl tam Moody a Kyngsley v mladším provedení. S NIMI TO SEKNE. Ušklíbl se v duchu a představoval si vykolejeného Moodyho.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA