Jdi na obsah Jdi na menu
 


4.kapitola

26. 1. 2008

4.kapitola

Probuzení

Pomalu otevíral oči. Byl ztuhlý a přeleželí. Jen otevřít oči mu dělalo velké problémy. Ještě nikdy nemusel spát tisíc let. Celkem ho překvapilo, že byl tak dlouho klid a za několik málo let se objeví dva černokněžníci. Grindelwand a Voldemort.

Konečně se mohl rozhlédnout okolo sebe, ale neviděl prázdnou místnost, jak předpokládal. První co uviděl, byl uslzený pohled Siriuse a pobledlý obličej jeho otce. V koutě stál plakající Remus a nedaleko něho se hroutila jeho bývalá profesorka přeměňování. Nejvíc ho dorazilo, když uviděl zamyšleného a mrtvolně bledého ředitele Bradavic.

"Jak ti je?" zašeptal James.

"sem jen ztuhlí. Jinak jsem v pohodě," odtušil. Pořád nechápal, co se to tady děje. To že ho našli, by pro něho nebyl zase až tak velké překvapení, přeci jen dveře se objevují vždy několik hodin, před jeho vzbuzením, ale aby tu našel pět schlíplých a uplakaných osob?

Najednou mu pohled padl na myslánku a pochopil.

Brumbál zachytil jeho pohled. "Promiň, chtěli jsme vědět kdo jsi," zamumlal.

"To je v pořádku," povzdechl si Harry a vzpomínal jak vlezl do myslánky Brumbálovi. Tenkrát se dozvěděl mnoho věcí. Některé mu pomohli, jiné zase ne.

"Tobě nevadí, že jsme ti vlezli do vzpomínek?" zeptal se překvapeně Remus.

"Ne. Já taky vlezl pár lidem do myslánky," usmál se Harry.

"A komu ty myslánky patřili?" ozval se zvědavě Sirius, který byl pro každou špatnost.

"Profesoru Brumbálovi a profesoru Snapeovi," prohlásil a čekal jak všichni zareagují na fakt, že bude Snape učit.

James vytřeštil oči stejně jako Sirius a Remus. "Snape, učitelem?" vykřikli všichni najednou.

"Jo," odtušil znuděně Harry, který se konečně dokázal posadit.

"A jaký je?" zeptal se se zájmem Remus.

"Děsný. Vždy nadržoval své koleji, Zmijozelu. Strhával ostatním body jen tak, když se mu za chtělo. Ty lidi, které nesnášel, nechával schválně propadnout," podotkl zhnuseně Harry.

"A tebe měl rád?" nadhodil Sirius.

"Já byl speciální případ," prohlásil Harry. "Mě nesnášel nejvíc z celý školy."

"To jsi mu tolik lezl na nervy?" ušklíbl se James.

"To ani ne, to jsi mu na nervy lezl spíš ty," podotkl.

"Proč já?" nechápal Harryho otec.

"Hádej," povzdechl si Harry.

"Že by tě nenáviděl proto, že jsi můj syn?" typoval.

"Bingo!" usmál se Harry.

"Ten parchant," ozval se Sirius.

"No tak, pane Blacku," krotila ho profesorka McGonagalová, která se stihla trochu vzpamatovat.

"ta snad nikdy neporušila školní řád," zabrblal.

Profesorka přimhouřila oči.

"No co si já pamatuji, tak bylo období kdy celá škola válčila proti řediteli školy," vzpomínal Harry na pátý ročník.

"To jsem byl tak špatný?" prohlásil udiveně Brumbál.

"Ale ne," mávl rukou. "Ministerstvo nevěřilo, že se Voldemort vrátil a tak když jsem já a vy, profesore, tvrdili, že se vrátil. Poslal ministr do školy svého člověka. Jmenovala se Doloros Jane Umbredgiová. Strašná ženská. Učila nás obranu. No učila, to je silné slovo. Jen jsme seděli a četli z knih, nic jiného. Nesměli jsme do ruky vzít v jejích hodinách hůlku," zabrblal.

"Cože?" vyjekla profesorka.

"No jo. Každý kdo s ní měl trest si musel do hřbetu ruky vyrývat různé věty. Mě to už nikdy nezmizne," povzdechl si a podíval se na svou trestnou větu. NESMÍM VYKLÁDAT LŽI se bíle zatřpytili na nahnědlé kůži.

James se mu na ruku podíval a přečetl vyrytá slova. "Až se mi ta ženská dostane pod ruku," zavrčel nenávistně.

"Jen jí nech. Jsme se jí pak parádně pomstili," podotkl Harry. "Byla to ministrova oblíbenkyně. Mohla si vydat jakoukoli vyhlášku. Zakázala kroužky a sportovní družstva. Byli pouze na povolení, málem neschválila některé famfrpálové týmy. Zakázala číst Jinotaje, což jsem měl na svědomí já, ale stálo to za to, také profesoři nesměli hovořit s žáky mimo daného předmětu a každý si musel dávat pozor na pusu. Tak jsme se do ní pustili. Každý jak mohl. Založili jsme tajný spolek obrany proti černé magii. Všichni začali porušovat školní řád jak jen mohli. Profesoři ani nechodili do sborovny, jen se scházeli na chodbách. Nakonec dostal zmijozel pravomoce vyšší než měli prefekti a primusové. Ti na nás nakonec přišli a Umbredgiová vyhodila Brumbála z Bradavic. Hned za ním vyhodila Trylonyovou, profesorku věštění. Pak následoval Hagrid a přitom málem zabili i profesorku McGonagallovou. Všechno vyvrcholilo tím, že jsme jí nalákali do lesa, kde jí zajali kentaurové. Potom jsem se doslech, že utrpěla velký šok a na nějakou dobu skončila u Munga," usmál se Harry.

"Páni, tu tedy v lásce mít nebudu," přiznal Remus.

"Jistěže nebudeš," přikývl Harry. "Tahle potvora zakázala, aby byli zaměstnáni jak vlkodlaci tak i upíři či jiní jim podobní. Prosadila spoustu zákonů o takzvaných křížencích, jak vás všechny nazývá."

Všichni nyní vytřeštili oči.

"To nemám šťastné vyhlídky," podotkl Remus.

"To ne," připustil Harry. "Ale uklidní tě, když řeknu, že jsi byl nejlepším profesorem obrany proti černé magii, jakého jsme kdy měli?"

Remus viditelně zrudl a něco zamumlal ve smyslu, že on by něco takového nedokázal.

"Ale jo, dokázal," prohlásil Harry. "To ty jsi mě naučil patronovo zaklínadlo."

Remus se najednou podobal zralé ředkvičce a nezmohl se na slovo.

"V kolika jsi vlastně poprvé vyčaroval opravdového patrona?" ozval se zvědavě profesor.

"Ve třinácti," prohlásil chlapec.

"Tak to je něco," ulevil si Sirius.

"Když myslíš," usmál se Harry.

"Teď však musíme vymyslet, jak to s tebou bude dál," odtušil Brumbál.

"Navrhuji, abys nastoupil do Bradavic," ozvala se profesorka. pokud jsem totiž správně pochopila, nedokončil jsi pátý ročník."

"Ano, to jsem nedokončil," povzdechl si Harry.

"Tak v tom případě, tě zítra zařadíme. Je sice už téměř konec roku, ale ty potřebuješ pouze NKÚ a potom poslední dva ročníky," prohlásil Brumbál.

Chlapec jenom přikývl.

"Jenže jak se budeš jmenovat?" nadhodil Remus. "Nemůže přeci mít stejné příjmení jako James."

"No pokud prohlásím, že je to můj bratranec, tak to vadit nebude," odtušil James.

"Každý ví, že žádnou tetu nebo strejdu nemáš," ozval se Sirius.

"To jo, ale kdo říkal, že jí nemůžu mít někde v Americe. Navíc to může být nevlastní bratranec. Strejdu jsme léta neviděli a otec mi o něm nikdy nevyprávěl a je to vyřešený," nevzdával to James.

"Tak jestli tohle projde," ozval se Sirius. "Tak jsou lidi slepí."

"Harry má pravdu. Vy dva jste téměř jako dvojčata," ozval se nečekaně Remus.

"No, můžu si změnit vzhled," nadhodil Harry.

Brumbál se usmál. "Takže budeš tedy nevlastní bratranec pana Pottera a změníš si vzhled," rozhodl.

Harry jen přikývl vstal a vzpomněl si na magii mysli. Najednou se mu v hlavě objevilo zaklínadlo a postup. Harry si vytvořil v duchu novou podobu a poté vyslovil zaklínadlo. Vlasy měl dlouhé po ramena světle černé barvy a v nich pramen čistě černé a čistě bílé barvy, jako pozůstatky přeměny ve zvíře, ty prameny se nacházeli každý z jedné strany u obličeje. Jizva mu zmizela pod vlasy, oči měl modro zelené, obličej zhranatěl a více mu vystoupili lícní kosti. Do toho všeho si nechal svaly a pevnou postavu. Vypadal naprosto úchvatně. Když se proces dokončil, zíralo na něho pět párů očí.

Nikdo nevydal ani hlásku, jen překvapeně zírali na Harry.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jj ujde to

(Bibi, 24. 3. 2008 18:38)

Je to dobrý jen bych tě chtěla upozornit na několik detailů. Harry v té předchozí povídce do 5. ročníku nenastoupil, tudíž se nesetkal Umbridgeovou. A ani nebyl na ministerstvu, takže nemohl vzít věštbu. Ale je to na tobě jak si to píšeš i když tohle se trošku vymiká.

 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA