Jdi na obsah Jdi na menu
 


3.kapitola

26. 1. 2008

3.kapitola

Myslánka

Harry se napůl vypotácel ze svého lože. Nyní ho čekal souboj temných tvorů, kteří se chtěli zmocnit vlády, proti nezkušeným čarodějům a starým nesmrtelným elfům.

"Už tě očekáváme," pousmál se na něho Firindel. "Rádi tě opět vidíme bojovníku času."

Harry o tom silně pochyboval, ale nic neřekl.

Nyní se vyučoval prastaré magii kouzelníků.

I tady vypomohl ve válce. Po jejím konci Harry opět usnul dlouhým několikaletým spánkem.

Takhle to bylo vždycky. Harry se učil a vypomáhal v bojích. Zažil už mnoho bolesti, utrpení, ale i legrace, smíchu, radosti a veselí.

Poznal mnoho mocných lidí a čarodějů. Pomohl Merlionovi proti Morganě a mnoha dalším, kteří se v dějinách nějak proslavili. Nikdo nevěděl kde se ten bojovník vzal a kam odešel. Věděli jen jedno, že je to bojovník času. Jediní, kteří věděli, kde je jeho pokoj, byli tři ze zakladatelů Bradavic. Na vchodu do Harryho pokoje, postavili školu, spolu se Salazarem Zmijozelem, kterému úkryt bojovníka nikdy neprozradili a to na Harryho přání.

Pomalu se blížila doba, kdy se konečně probudí, ale to už bude v době, na kterou se strašně těšil. Na dobu kdy v Bradavicích vládne profesor Brumbál, kdy se chodbami školy prohánějí pobertové a kdy Lily na každém kroku nadbíhá James. Období první války s Voldemortem.

Harry než ulehl k poslednímu spánku, který měl trvat tisíc let, se ještě rozloučil s Godrikem, kterému pomohl se Salazarem, Helgou a Rovenou.

"Těšíš se na rodiče a poté na své období, že?" zeptala se ho Helga.

"Ano," přikývl Harry. "Moc se těším," přitakal unaveně.

"S bohem bojovníku," usmála se na něho Rovena a opustili Harryho, který si položil hlavu a zavřel oči. Až je otevře konečně uvidí někoho, kdo je mu velmi blízký.

"Pane Pottere, bojovník času je jen pouhá hloupá legenda," prohlásila nahněvaně profesorka McGonagalová. "Navíc neobíhejte od tématu. Vy s panem Blackem a panem Lupinem jste opět porušili školní řád."

Právě se nacházeli v ředitelně. Za stolem seděl Brumbál a očividně se dobře bavil. Tihle tři totiž nechali před vstupní síní pasti, do kterých se chytili dva profesoři a čtyři studenti.

No, ale byla by to skvělá výhoda, kdybychom ho probudili," nadhodil James a pokoušel se odlákat pozornost od jejich prohřešku. "Vy-víte-kdo, by pak nemusel mít šanci."

Brumbál se usmál. Potter vždy věděl jak odpoutat pozornost.

Profesorka se naštvala a začala na něho řvát. "JEŠTĚ JEDNOU ODBĚHNETE OD TÉMATU. TAK VÁM VÁŠ TREST ZTROJNÁSOBÍM, AŤ BUDE JAKÝKOLI."

James jen polkl a pohlédl na své dva přátele.

"Pane profesore?" ozval se nejistě Remus. "Mohl by jste nám říct něco více o bojovníku času?" vydechl zvědavě.

Profesorka chtěla něco odseknout, ale profesor Brumbál se jen usmál a přikývl.

"Říká se, že pochází z budoucnosti. Ta však byla zlá a tak dostal nabídku od anděla, aby se vrátil v minulosti a vypomáhal v každé velké bitvě dobra proti zlu. Nesmí však změnit tok času. Jediná výjimka tvoří jedna z bitev, která by změnila tu dobu, ze které pocházel. Nikdo neví, kde spí a ani se neví kdy se zase probudí. Je to však jen legenda. Tvrdí se, že se naposledy probudil před tisíci lety, kdy pomohl Godriku Nebelvíru proti Zmijozelu. Ovšem od té doby se už neukázal. Dokonce ani když světu hrozil Grindelwand. Tehdy ho lidé hledali, ale nikde nenašli a ani on sám se neprobudil," prohlásil Brumbál.

"Ale co když nemohl nebo mu v tom Grindelwand zabránil?" ozval se Sirius zamyšleně.

"Nikdo mu v tom nezabránil. Je to jen pověst," podotkl Brumbál. "Nikdo takový neexistuje. Teď už běžte."

Tři kamarádi se na sebe usmáli. Unikli trestu.

"Zítra u mě máte trest a ten bude každý den do konce měsíce," oznámila jim ještě profesorka.

Všem třem tím smazala úsměvy z tváří, ale nic neříkali. Bylo jim už šestnáct a brzy budou plnoletí. Všude byl celkem klid, který rušil Voldemort, který se před nedávnem ukázal a začal vraždit. Nebyli to malé a obyčejné vraždy, ale velké a kruté. Sice nebyli časté, ale jednou týdně se dozvěděli o nějakém úmrtí. Navíc se začali objevovat fanatici, kteří se k němu přidali. Říkali si smrtijedi.

Trojice přátel se vydala na cestu do nebelvírské věže. Cestu si však rozhodli prodloužit přes sklepení, kde chtěli přichystat menší překvapení pro profesora Křiklana.

"Hele, Jamesi, podívej," drcnul do Pottera jeho nejlepší přítel Sirius.

"Co je?" otočil se na Tichošlápka. Ten jen ukázal na dveře, které tam nikdy nebyli. Dveře vypadali velmi staře a starobyle. Ve dřevě byli vyryty podivné runy.

"Co se děje kluci?" ozval se Remus, který se do chystání vtípku nezapojoval.

Ti jen stále zírali na dveře a nehnuli se. Remus se na podivný vchod podíval také.

"Půjdeme dovnitř?" zeptal se Sirius.

James se jen ušklíbl a otevřel dveře.

"Já nevím, myslíte si, že je to bezpečné," znejistěl Remus, ale nakonec se vydal za kamarády.

Procházeli dlouhou kamennou chodbou. Na stěnách se vždy rozsvítila jedna pochodeň a ta předešlá hned zhasla.

Konečně se dostali před další dveře. Sirius natáhl ruku a stihl kliku. Dveře se neslyšně otevřeli a jim se naskytl pohled na podivnou místnost. Vše bylo prostě a starodávně vybaveno. Přátelé však pohlédli na protějším konec, kde stála postel a na ní…

"Páni," vydechl James. "Není to ten bojovník?"

"Dojdu pro Brumbála," ozval se omámeně Remus. Otočil se a uháněl chodbami až před chrlič. Před ním vyštěkl heslo, kterým si otevřela McGonagalová a vyběhl točité schody. Zapomněl zaklepat a jen vtrhl do místnosti.

Ve vnitř byla s profesorem i profesorka.

"Profesore, pojďte se rychle na něco podívat," vydechl Remus bez dechu.

Brumbál na něho jen překvapeně pohlédl, ale následoval ho rychlým krokem, aby mu stačil. Profesorka McGonagalová je následovala.

Remus uháněl chodbami. Konečně stanul před podivnými dveřmi, u nich se zastavil a počkal na profesory, kteří dorazili chvíli po něm.

"Ty dveře tu nikdy nebyli," prohlásila profesorka. "Co je na nich napsáno?"

"Až se dveře objeví," četl brumbál. "Nastane doba zlá, která mě na pomoc povolává."

"Co to znamená?" nechápala profesorka. Brumbál jí však neodpověděl a vešel. Za ním vstoupil Remus a poslední vstoupila profesorka.

Na dalších dveřích Brumbál četl.

AŽ NASTANE ZLÝ ČAS,

PROBUDÍM SE NA POMOC VÁM ZAS.

AŽ NASTANE ZLÁ HODINA,

MÉ OČI POHLÉDNOU ZAS DO SVĚTA.

Poté co dočetl, vešel.

James se právě skláněl nad chlapcem a kontroloval, zda vůbec žije. Sirius si zatím prohlížel Harryho sepsané knihy o magii a také jeho brnění se zbraněmi.

kdo to je?" vydechla překvapeně Minerva.

James se Siriusem nadskočili.

KŘACH.

Sirius omylem shodil ze zdi elfské brnění. Chlapce to však nevzbudilo.

Brumbál přistoupil k spící postavě a bedlivě si ho začal prohlížet. Proč měl pořád dojem, že před ním leží James?

"Podívejte," vydechl Sirius. "To je myslánka."

Harry si všechny zlé vzpomínky uchovával právě sem. Ne aby zapomněl, ale aby nezapomněl a vždy si je mohl připomenout.

Všichni v místnosti si k ní stoupli.

"Neměli bychom se do ní podívat?" zeptala se Minerva.

Brumbál se rozhodoval. "Myslím, že to není správné, ale musíme zjistit kdo to je."

A tak bylo rozhodnuto.

První šel Brumbál, Minerva, Remus James a nakonec Sirius.

Naskytl se jim pohled na jedenáctiletého chlapce, který byl věrnou kopií Jamese, jenže tenhle měl jizvu a zelený oči. Chlapec klusal v doprovodu poloobra Hagrida, který ho vedl Příčnou ulicí. Všichni je následovali a nakonec skončili v Děravým kotli. Chlapec se právě ptal na vraha svých rodičů a Hagrid mu neochotně začal vyprávět podivný příběh. James jen vyvalil oči.

Poté se obraz změnil a před nimi se objevil obrovský Trol. Ten držel Harryho hlavou dolu. Tentokrát však nebyl sám. Byli s ním ještě dva další. Chlapec a dívka. Chlapec pomohl Harry a omráčil trola. Poté se objevila další vzpomínka. Harry držel v ruce meč. Očividně v tom neměl praxi, protože ho držel nejistě a tak nějak prapodivně.

Nikdo z počátku nevěděl na co ho má, ale když se před ním objevil obrovský bazilišek, který právě vylezl z jedné chodby, pochopili.

S poděšením pozorovali, jak chlapec baziliška zabil, ale byl smrtelně raněn, protože mu zůstal zub v ruce.

Zase jiná vzpomínka nahradila tu předešlou. Nyní se nacházeli v Chroptící chýši. Tam byla trojice přátel a střídavě mířili na tři muže. Siriuse, Remuse a Petera. Jak si James všiml. Snape ležel v bezvědomí na zemi. Viděli jak se ti tři dohadují o z radě. Všechno slyšeli a s hrůzou tyhle vzpomínky vstřebávali. Zase se obraz rozplynul a před nimi se objevilo na tisíc mozkomorů. Viděli jak Sirius leží v bezvědomí na zemi a po chvíli se k němu přidá i Hermiona. Harry se stále pokoušel bojovat a nevzdával se. Jenže když pohlédl mozkomorové pod kápí, i jeho poslední mlžný patron zablikal a zhasl. Obraz se rozplynul a nyní slyšeli jak si Hermiona s Harry povídají o obraceči času a o tom jak musí zachránit Sirius.

Poté viděli jak Harry, který byl schovaný za křovím pozoroval své druhé já. Poté se nadechl a vyčaroval opravdového patrona. "Dvanácterák," vydechl Harry.

James se nadmul pýchou.

Nejen,k že jeho syn vyčaroval patrona ve třinácti letech, ale dokonce podoba patrona je zvíře, do kterého se přeměňuje.

Poté následoval souboj s drakem, vodní lidé, bludiště a nejhorší. Oživení Voldemorta.

Minerva několikrát vyjekla a zakryla si oči prsty, přes které pozorovala strašnou vzpomínku.

Harry cítil strach, ale nijak ho nenechával, aby ho ovládl. Brumbál na to hleděl s překvapením v očích. Mnoho lidí se vyděsilo jen představou Voldemortova obličeje, ale tenhle ne. Odhodlaně stál a nehodlal se vzdát, i když věděl, že nemá žádnou šanci.

Po této vzpomínce následovala další. Nyní byli v podivné místnosti s koulemi na policích. Kolem skupinky dětí stáli v kruhu smrtijedi.

Harry s nimi mluvil bez nejmenší známky strachu. Něco naznačil Hermioně. Bývali by si toho nevšimli, kdyby Harryho bedlivě nepozorovali.

Když dal povel. Jeho přátelé seslali kouzla na police. Koule se rozbili a umožnili jim šanci k útěku. Další vzpomínka. Nyní se nacházeli zřejmě ve stejné budově, ale v jiné místnosti. Nyní už zbil pouze Harry, který držel jednu z lesklých koulí. Po té zřejmě smrtijedi tolik pásli.

Jeden z nich Harryho chytil, ten odhodil své břemeno ve stejnou chvíli, kdy se přemístili.

Najednou se objevili v podivném a hnusném vězení.

Otevřeli se dveře a v nich stála skupina smrtijedů. Ti vzali Harryho a chtěli ho dotáhnout až před pána, ale Harry se do nich pustil. Nakonec ho svázali natolik, že se nemohl pohnout a ještě ho nechali levitovat několik centimetrů nad zemí.

Poté bylo několik vzpomínek s mučením.

Další však už byla jiná. Nyní se nacházeli v Azkabanu. Pochopili, že ho Voldemort právě dobil. Harry se potajmu dohodl s obránci vězení. Poté vytrhl Voldemortovi hůlku, rozvázal si pouta a dal se na útěk. Tím obránce zachránil.

Poté hleděli na mladíka, který se ztrhaně opíral o zeď a pokoušel se trošku zahřát. Všude kolem poletovali mozkomorové.

Pak se nacházeli v strašné pustině, kde nebylo nic jiného než sníh a led. Po tomhle terénu se pohybovala podivná kočkovitá šelma. Ta už byla očividně velmi vyčerpaná. Navíc byla velice pohublá. Po nějaké době se přeměnila na člověka. Harry vypadal strašně. Minerva jen vyjekla a jako už po několikáté odvrátila hlavu.

Poslední vzpomínka byla na mrtvou pláň. Všude samé mrtvoly. Jen jeden živý člověk. Chlapec, který plakal nad tou hrůzou. Harry neskrýval svůj smutek. Vždyť ani nebylo pře kým. Najednou se před ním objevil anděl a dal mu nabídku.

Poté se opět objevili v podivném pokoji. Minerva brečela a napůl se hroutila. Brumbál byl bílý jako stěna. James přistoupil ke svému synovi a sedl si na okraj jeho postele. Sirius Jamesovi položil ruku na rameno a z očí mu stékali slzy, které nedokázal zadržet. Dokonce ani Remus, který byl vždy klidný, se nedokázal ovládat a tiše štkal a pozoroval chlapce.

"Co komu udělal?" zašeptal James. "Vždyť nebyl zlý. Vždy pomáhal lidem. Nikdy nezradil, ani když ho mučili. Tak proč nemůže mít klidný život?"

Nikdo neodpověděl. Neměli sílu mluvit. Oni to jen viděli, ale neprožili.

"Jak někdo může žít s takovými vzpomínkami?" zeptal se Remus. "Já bych se z toho zhroutil a nikdy bych se z toho nevzpamatoval," připustil.

"Podle toho co jsem viděl, vždy věřil ve své přátele a nikdy by je nezradil. Položil by za ně život. Když všichni zemřeli dal mu naději anděl a teď se může vrátit a napravit budoucnost," ozval se Brumbál, který byl šokovaný a ani pořádně nevěděl co říká.

Všechny pohledy se stočili na spícího chlapce. Ten začal dýchat rychleji a pomalu začal otevírat oči.

Nastal totiž čas, aby se znovu probudil a splnil tak poslední úkol.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jen detajl

(Goofy Leegy, 28. 6. 2011 17:48)

Ahoj, strašně moc hezky píšeš a moc tě obdivuju, ale tady jsem si všimla jednoho detajlu a chtěla jsem tě na něj upozornit.
Povídka Kruté vězení se odehrávala po čtvrtém ročníku, ale ty tady máš i vzpomínky z pátého, který se vůbec nestal.
Jinak, fakt zdařilá povídka a super nápad.

 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA