Jdi na obsah Jdi na menu
 


8.kapitola

29. 9. 2007

 

Já jsem poslední dobou děsně hnusná co??? Xaro klidně napísej kapču ke společný... budu mocinky ráda, protože se mi to samotné dělat nece =DD...

Jinak další kapitola bude ještě dnes a možná zmáknu ještě jednu, takže se nebojte, že vás nechám napnuté tak dlouho =DD...

Příjemné čtení.

Ž-Ž


„Elizabeth?“ vydechl Sirius a hleděl na svou ženu s otázkou v očích.

„Co tu děláš?“ ozval se Ron.

V tu chvíli vybuchla celá špička budovy. Skla se roztříštěně snesla na zem a padala mezi Řád a Elizabeth. Ta si toho však nevšímala.

Na zdi budovy se objevili menší trhlinky a jemný prach pokryl vzduch.

Žena se ušklíbla. „Už víte.“

„Kdo jsi?“ vyjekl Moody. „Mluv!“

„Elizabeth Blacková,“ odtušila klidně.

„Ty odporná mudlovská špíno,“ vyjekl ženský hlas. To se na střeše objevili smrtijedi.

„Copak Bellatrix,“ otočila se Elizabeth na smrtijedku.

„Jak jsi mohla nechat zničit tu budovu i s drahocenným majetkem našeho pána?“ ječela.

„Ach, tohle,“ prohlásila. „Snadno.“

Jenže to už na ní letěla další kouzla. Žena se jim elegantně vyhnula. Byla pružná mrštná. Řád věřil, že to ona není. Ne, jejich Elizabeth by tohle neuměla.

„Elizabeth“ po nich vrhla několik dýk a seslala několik kouzel. Bez hůlky.

„Ať jsi kdokoli, přidej se k nám a my ti odpustíme,“ prohlásil Avery, ale odpovědí mu bylo smrtící zaklínadlo, které ho jen o kousek minulo.

„To určitě,“ zavrčela a sejmula tři z nich.

Zbývali už jen dva, kteří se raději přemístili, než aby riskovali střet stou ženou, a vzali sebou několik z nich sebou.

Žena se otočila na překvapený Řád, který doposud nezúčastněně stál na střeše.

„Díky,“ zašeptala Hermiona.

„Rádo se stalo,ů usmála se s tím došla k Siriusovi a prudce a vášnivě ho políbila. Ten se nedokázal ani pohnout, jak ho polibek uchvátil. Jenže ten netrval věčně. Žena zmizela.

„Kde je?“ vydechla překvapeně Ginny. „Zmizela jen tak a beze zvuku.“

„Siriusi?“ otočil se na Tichošlápka Remus, který si ho bedlivě prohlížel.

Sirius však nedokázal vnímat, pořád cítil její rty spolu s jazykem, který byl neskutečně vášnivý. Polkl.

„Jsem v pohodě,“ vypravil ze sebe, ale nemohl na ní přestat myslet. Miloval svou ženu, která nyní byla naprosto stejná, jako ona neznámá, ale současně mu přišla jiná. Připadal si vedle ní špatně. Jakoby před ním něco tajila, jakoby ani nebyla sama sebou, ale tahle. Tahle byla vlastně všechno, co chtěl, aby jeho žena měla. Jiskru, prudkost, vášnivost a nebezpečnost.

„Vidíme,“ zabrblal Moody. „Myslím si, že jsi právě zapomněl, že máš ženu a dvě děti.“

Tichošlápek zčervenal. „Já vím, ale…“

„Ale ona je lepší, co?“ dloubl ho Ron.

„Přesně,“ povzdechl si. „Je všechno, co Elizabeth nemá.“

 

„Ahoj Siriusi,“ skočila mu kolem krku obyčejná Elizabeth, která opět postrádala jiskru v oku, která byla jen obyčejnou ženou. Ne tou, co viděl na střeše budovy.

„Nazdar,“ zahlaholil.

ALE, SNAD JSEM TI NEPOPLETLA HLAVU. Pousmála se v duchu. Věděla, že jí považovali za lacinou napodobeninu. Vždyť tam měla černé triko, černé šortky s ledabyle zapnutým páskem, ne kterém měla hůlku a dýky. Také měla boty s vysokým podpatkem a navíc neupravené rozčepýřené vlasy, které mívala za mlada. Do doby, než napadli Tastar.

„Něco tě trápí?“ zeptala se starostlivě a jemně jej políbila, ale Sirius si nyní polibek vychutnat nedokázal, pořád myslel na ženu ze střechy. 

„Nic mi není,“ odtušil.

Žena si povzdechla. dobře, když nechceš mluvit, nemluv,“ posteskla si. Normálně by jí Sirius začal klidnit, ale dnes? Ne.

Elizabeth se v duchu bavila. On se do ní zamiloval a nezamiloval zároveň, no to je něco.

Přichystala mu mlčky večeři.

Když jí snědl, beze slova se vytratil do ložnice, kterou osidloval spolu se svou ženou.

Nevšiml si však úšklebku, který se mihl na tváři jeho ženy.

Nemohl usnout a pořád se díval do jiskřivých očí neznámé, když najednou se nad ním objevila její identická tvář jeho ženy. Jenže tyhle oči byli více rošťácké.

„Nazdar zlato,“ ušklíbla se.

„Kdo jsi?“ vyjel, ale vlastně to chtěl vědět jen proto, aby mohl znát její pravé jméno a vyhledat jí.

„Copak nevidíš?“ zazubila se.

„A Elizabeth?“ přimhouřil oči. Nechtěl, aby jí tu viděla.

„Myslíš svou ženu? Uspala jsem jí. Probudí se až brzy ráno,“ zašveholila a přitiskla své plné rty na ty jeho.

Siriusovi se zastavil dech. Nemohl se ovládat. Jeho ruce si najednou začali dělat co sami chtěli, ale muž se jim nijak poroučet ani nesnažil.

Elizabeth cítila jeho ruce, které si pohrávali s její podprsenkou.

„Jsi své ženě nevěrný,“ zašeptala mu něžně do ucha.

Sirius se zachvěl.

„Sladké,“ zamumlala a začala zkoumat jeho krk, zatímco on jí rychle svlékal.

Její tělo bylo tak známé a neznámé. V tom všem byla jiskra, vášeň, prudkost a veliké nebezpečí. Přesně taková byla i osoba, kterou právě zbožňoval.

Jejich těla byla propojena vášní.

„Miluji tě,“ zašeptal Sirius, když leželi nazí vedle sebe.

„Já tebe taky,“ usmála se a ještě jednou ho políbila. Pak vstala a vzala všechno své oblečení. Zmizela. Sirius posmutněl. K ránu se jeho žena skutečně probudila v knihovně.

„Dnes jsem usnula v knihovně a ani nevím, jak jsem se tam dostala,“ zamumlal a rozlámaně se protáhla.

„Tak to já taky ne,“ povzdechl si podrážděně Sirius. Pořád byl myslí někde jinde. „No nic, budu muset jít,“ vykroutil se ze snídaně a bez rozloučení odešel.

Kdyby zůstal o chvíli déle, uslyšel by smích.

„Ach Siriusi, jsi tak sladký,“ usmála se jeho žena a odebrala se do knihovny. Tam bývala často a to z jednoho prostého důvodu.

Zmáčkla jeden knoflík, který byl pečlivě schovaný za knihami a pevnou deskou, nechtěla, aby její tajemství někdo věděl. Najednou se celá knihovna změnila. Police už neměli ve svém nitru knihy, ale lektvary, výbušniny, jedy, náboje a šperky, které byli kouzelnicky upraveny do zbraní. Na stěnách vyseli zbraně všeho druhu. Od Mudlovských až po kouzelnické. Detektory černé magie jí uvítali jemným rachocením, ale zatím nesignalizovali nebezpečí.

Tomu všemu trůnilo několik vitrín se šaty. Jedny společenské, uniforma, terénní oblek, který často používala a pak zimní oblek do terénu. Vše ve znaku Tastaru, vše vystihovalo krásu a moc ženy, která si tohle obleče.

Jemně si každý kousek vyzkoušela. Doposud jí oblečení padlo. Vlastně bylo šité tak, aby se samo opravovalo a samo zvětšovalo, dle potřeb majitele.

Hned nato se začala věnovat zbraním a lektvarům. Každou zbraň pečlivě vyleštila a lektvary bedlivě zkontrolovala. Hned nato se soustředila na detektory.

Hleděla na jemné přístroje, které jemně chrastili. Žádný však nezačal dělal hluk. Pohlédla na stojánek, který se tam objevil místo stolu a křesel. Byli tam vyobrazeny fotografie jejich party. Všichni tam byli živý veselí. Nebyli tam však jen oni, ale i jejich učitelé. Pohlédla na ně a pak už stačilo jen jedno zmáčknutí a vše bylo tak, jako dříve.

Zamířila do obývacího pokoje a odsunula těžkou květinu. Pak uvolnila jedno prkno v podlaze a stiskla knoflík. Pokoj nahradili všechny její věci, které mívala v Tastaru. Došla k Hifi a pustila si skladby, které sezpívali, byli tam i ty, které nazpívali několik dní před jejich smrtí. Nebyli ještě upravené, ale to jí nevadilo. Krásné to bylo stejně.

Sedla si do křesla a zaposlouchala se. Přitom vzpomínala, jak jednotlivou písničku nahrávali.

Tolik se tenkrát smály. Všechno brali s lehkostí. Úkoly byli těžké, ale dovedli si poradit. Poslední úkol však byl pro všechny nejtěžší. Bylo to tak nefér. Bylo jich jen devět, proti celé armádě.

Oči se jí zaleskli hněvem. Voldemort zaplatí, za každého zaplatí. Pomstí je spolu s Maxem a Harrym. Věděla, že je čas se vrátit. Je nevyšší čas a právě proto se opět obnovil Tastar, proto se Harry vrátil, aby obnovil slávu Tastaru a připomněl nepříteli, že oni se jen tak lehce nevzdají.

 

Harry hleděl na Maxe. „Takže?“ zeptal se klidně.

„Mou odpověď znáš, příteli,“ usmál se Max. „Takže, ty chceš vycvičit další lidi?“

„Zatím ne, musíme Voldemorta trochu srazit, moc si dovoluje,“ zavrčel.

„A co pomoci Bystrozorům, doučit je,“ navrhl muž.

Tolik se změnil. Byl něco jako Elizabeth, také mu chyběla ta jiskra. Vlastně chyběl i Harrymu, ale všichni jí v sobě měli a cítili, jak se jejich divoké já probouzí k životu.

„Možná by to nebyl špatný nápad,“ ušklíbl se Potter. „Co tvá žena?“

„Myslíš Klarisu?“ ušklíbl si. „Myslí si, že jsem mudla. Ona je vládní bystrozorka.“

„Aha,“ zazubil se.

„A co ty?“

„Já,“ ušklíbl se Harry. „Já se nehodlám ženit nikdy, Vystačím si s milenkou.“

„Ale,“ prohlásil pobaveně. „Tak se pochlub.“

„Je to bohyně měsíce,“ prohlásil klidně.

Max na něho chvíli třeštil oči. „Máš zajímavý vkus. Poloblázen, poloupír a teď ještě bohyně.“  

„Takže?“ nadhodil Harry.

„Já tu zůstanu a budu čekat na rozkazy, hodně štěstí, kámo,“ houkl ještě, když Harry vyrazil do noci na svém koni.

 

Harry klusal na Bleskovi. Ten uháněl jak nejrychleji mohl. Mířil přímo do pevnosti. Už zdálky viděl zemi pokrytou stříbrem, které tenkrát použili proti vlkodlaků. Mudlové sem chodili stříbro brát, ale tomu bude odedneška konec. Když jeho kůň začal klusat do svahu po stříbřité pokrývce, viděl polorozpadlou bránu. Mudlové to tady už museli zruinovat. Byli tam grafity, odpadky a některé věci zde chyběli. Nádvoří bylo zdevastované.

Bude trvat dlouho, než to opraví. Mávl hůlkou a všude se objevilo lešení a kolem majetku plot s cedulemi: SOUKROMÍ MAJETEK, VSTUP ZAKÁZÁN!

Nyní se mohl pustit do úklidu. Několika mávnutími zmizeli odpadky s grafity. Všude se váleli balvany, které sem natahaly, aby s nimi bojovali a nyní bylo na muži, aby je odklidil. Pevnost se stala troskami.

Jenže nyní bylo jeho cílem něco úplně jiného. Šest hrobů pro šest bojovníků. Harry se nad ně postavil a vzpomínal. S hrůzou si uvědomil, že jejich obličeje jsou mlhavé, že vzpomínky se ztrácejí v mlze. Tolik by si přál to všechno zase vidět ostře a jasně, aby tu teď stáli vedle něho a smály se s ním, ale to nejde. Nikdo nedokáže vrátit život mrtvým.

Ještě chvíli tam stál a hleděl do daleka. Najednou se otevřel a brána a dovnitř vešel Max.

„Nazdar kamaráde, jdu ti sem pomoct,“ usmál se. „Pokud nic nehodláš namítat,“ zašklebil se.

„Ne,“ rozesmál se Harry.

Po nějaké době se znova otevřela brána a na nádvoří se objevila Elizabeth.

„Smím se přidat?“

 

Pevnost se zpravovala celý měsíc a pak přišlo na řadu malování. Stříbro dostali ze země a trochu se jím obohatili spolu se zlatem, které našli v tajné komoře, kde se tyhle dva kovy udržovali tekuté pro případ napadení.

Nyní z toho vyrobili několik set cenných předmětů, které měli cenu desítek tisíc galeónů.

„Mistrovská skřetí práce,“ ušklíbl se Max a hleděl na korunu, kterou právě Harry vyrobil. Bylo tam několik démantů a safírů.

„Jé, to je krásné?“ rozplývala se Elizabeth. „Dáš to bohyni?“

„Jistě,“ usmál se. „Klidně ti, ale také nějaké šperky udělám.“

A tak se také stalo. Elizabeth dostala nádherné šperky, které jí strašně slušely.

Čas plynul a oni se opět vraceli do svých dřívějších podob. Byli veselí, rozpustilí a nebezpeční.

 

„Tak kde je ten Tastar?“ zanadával Moody.

„Jak to mám e vědět?“ prskl Snape.

„Tak dost?“ vykřikl Brumbál. „Kyngsleyi?“

„Myslím, že jsem to našel,“ přiznal.

„Tak jdeme,“ ozval se Moody, kterému zasvítily oči.

„Jistě,“ usmál se Sirius.

„Konečně se tam podíváme,“ prohlásil rozjařeně Remus.

„Můžeme jít taky,“ prosili Anna s Alexem.

„No,“ zarazil se Sirius, který ani netušil, že je poslouchají a vlastně nikdo o tom nevěděl.

„Ale jo,“ mávl rukou Moody.

Hermiona s Ginny ho probodli pohledem.

„Nic se jim tam nestane, když tam budeme,“ prohlásil Ron a pokoušel se tak uklidnit svou ženu a sestru.

„Snad máš pravdu,“ povzdechl si Dean a chytil Ginny za ruku. Ta se mu opřela o rameno.

„Hurá,“ vypískla Anna a objala Moodyho.

 

Elizabeth odpočívala na zahradě nádvoří. Blesk nedávno zemřel. Byl to poslední kůň Tastaru. Harry nad touhle ztrátou nějakou dobu truchlil, ale poté se vzpamatoval a nyní měli nových sedm koní. Statní koně ušlechtilé rasy. Byli nádherní. Elizabeth si oblíbila jednoho hnědáka a hned se s ním spřátelila. Max zvolil bílého a Harry? Ten se držel stranou. Stále vzpomínal na Bleska.

Potter. Pohlédla na něho. Viděla jak hledí na oblohu. Zase myslí na bohyni nebo na minulost. Najednou k němu přišel nádherný černý hřebec s bílou skvrnou na čele a drcnul do něho hlavou. Muž to nečekal a zakymácel se, ale ustál to. Otočil se na koně a popleskal jej po pleci, chtěl se otočit a odejít, ale kůň ho následoval.

Muž se zastavil a otočil se.

„Copak bys rád?“ nechápal.

Kůň pohodil hlavou a otřel se mu o tvář.

„Chceš být mým přítelem?“ vydechl překvapeně.

Hřebec pokýval hlavou.

TAKŽE UŽ MÁ HARRY KAMARÁDA. Usmála se v duchu Elizabeth a pohlédla na čistě modrou oblohu.

Zvedla se a vyrazila z pevnosti. Mířila do lesa. Potřebovala se uklidnit. Zase jí přepadl pocit viny. Tolik si vyčítala, že tohle všechno před svou rodinou tajila. Vlastně, ona tajit musela.

Posadila se na kámen a hleděla do šera mezi stromy. Podivně se začala zatahovat obloha, cítila chlad a bezradnost. Mozkomorové. Vydala se jim naproti a vydechla překvapením. Viděla jak Řád s jejími dětmi jsou obklíčeni těmito tvory. Kolem postával Voldemort se svými věrnými a smáli se jim. Elizabeth dala vědět Harrymu a Maxovi.

 

Řád se přenesl co nejblíže pevnosti. Najednou je však obklíčili smrtijedi a odzbrojili je dřív, než stačili zareagovat. Anna a Alex vystrašeně pohlédli na nepřátele, ale měli něco ze své matky a tak na sobě nic nedali znát.

„Tak co, Brumbále?“ ušklíbl se Voldemort. „Co uděláš teď?“

„Nech odejít ty děti, Tome?“ prohlásil Brumbál. „Nemají s tím nic společného.“

„Ale ano, mají,“ odporoval černokněžník. „Jejich smrt bude pomstou za mé věrné,“ rozesmál se neradostným a krutým smíchem.

Najednou se tam objevili mozkomorové. „Podejte si je,“ vyzval je. „Ty děti mi pak předejte.“

„Albusi?“ zašeptal Moody. „Nějaký plán?“ zamumlal.

„Ne,“ zakroutil hlavou. „Obávám se, že jsme prohráli.“

Alex se třásl a Anna tiše vzlykala.

„Držte se u mě,“ zašeptal Sirius a postavil se před své děti.

Najednou se tam objevil zářivý patron v podobě kočkovité šelmy. Roztrhala mozkomory na hadry a pak zmizela. Smrtijedi se roztřásli, nikdy nic podobného neviděli i Řád byl znepokojený a nejistý. Jen Voldemort byl klidný.

„Rád vás poznávám… Elizabeth Blacková.“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Timyyyyyyyyyyyyyyyyyyyy

(Sseth, 29. 9. 2007 14:05)

supeeer rýchlo ďalšiu prosíííííííííííííííííííííííím

Super!!!!!

(Mady, 29. 9. 2007 14:03)

Jé, to je skvělý... samý zvraty... nestala se nám teď hlavní postavou Elizabeth??? :) těším se na pokračování.... :)

nádhera

(Saskya, 29. 9. 2007 13:58)

nádhernáá kapitola, dúfam, že bude čoskoro ďalšia...dúfam, že stihneš aj tie dve..:D

krása

(Lupus, 29. 9. 2007 13:57)

nádherná kapitola

úúúúú

(Ijo, 29. 9. 2007 13:57)

Jééééé krásný
Přibyde dneska další??

:-)

(Arcona, 29. 9. 2007 13:44)

nááádherná kapča, nemůžu se dočkat další :-)

wow

(gigi, 29. 9. 2007 13:39)

Krása! Doufám, že dneska ještě nějakou přidáš... Je to fakt super!

Title

(III, 29. 9. 2007 13:30)

krása

supeeeer

(Stesi, 29. 9. 2007 13:13)

zase nádherná kapitolka...a mam 1 koment :D



 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA