Jdi na obsah Jdi na menu
 


7.kapitola

28. 9. 2007

Tak další kapitola je na světě... Tak si jí užijte...

Ž-Ž

Únava, zranění, bolest. Tohle všechno si vyžádalo svou daň. Tři přeživší bystrozorové se už nemohli udržet na koních. Museli zastavit a odpočinout si, aspoň na chvíli.

Elizabeth sesedla a hned se dala do pláče. Nemohla přestat, musela prolít slzy za krev, kterou prolili její kamarádi. Max z koně neslezl, on přesněji řečeno spadl a Harry, ten už dávno spal v sedle. Jeho kůň ho neomylně vedl cestou s takovou opatrností, aby jeho jezdec nespadl.

Najednou v lese něco zašustilo. Harry se probudil a jeho společníci zpozorněli.

Kolem nich byl les, jen z jedné strany se do výšky tyčila skála.

Další zašumění a praskot větví. Nyní už bystrozorové mířili na místo, odkud se ruch nesl.

Žluté oči se objevili v podivném šeru.

„Ale ne,“ posteskla si Elizabeth. „Démony lesa ne.“

Jenže to už se z přítmí stromů vyřítila odporná stvoření. Vypadali jako šelmy, ale na zádech měli obrovský hrb. Byli podvyživení. Jejich hlava připomínala tygří, jenže v očích jim plály plameny. Z huby jim kapaly sliny a hladově se podívali na vyčerpané bystrozory.

Byli čtyři.

Elizabeth vystřelila kouzlo a trefila jednoho z nich. Stvoření zavřeštělo bolestí a uteklo do lesa.

Harry s Maxem její útok zopakovali, ale tihle tvorové byli chytří. Vyhnuli se a začali se rozmisťovat, každý si vybral jednoho.

Max uskočil před ostrými drápy, ale v tu chvíli se opět tvor vymrštil a sekl mladíka do zad. Max vyjekl bolestí.

Harry vyslal kouzlo, ale šelma se vyhnula. Vrhla se na něj. Uskočil, ale její drápy se mu zaryly do ruky.

Elizabeth vyskočila a udělala přemet zpět. Démon lesa vycenil své ostré zuby a prudce se vymrštil. Dívka si vzpomněla na jedno kouzlo, které je učil Konstantin.

„Erem iris sugero,“ vyjekla a z její hůlky se vyřítila fialová kletba, která smetla zvíře stranou. Její nepřítel se však brzy zvedl, ale raději se dal na ústup.

Harry použil matoucí kouzlo, které tvora strefilo. Jenže ten ho ještě stihl škrábnout na obličej a kousnout do ruky. Nakonec následovalo měděné kouzlo a tvor utekl.

Max svou šelmu zahnal pomocí šípu, který vytvořil. Jeho zranění však byla vážná.

Harry ho hned vyléčil, ale nedokázal je definitivně zahojit, takže měl záda vydezinfikovaná, nikoli vyléčená.

Trojice naskočila na koně a vyjela. Museli se dostat pryč, tady by je to mohlo stát život.

Po nějaké době se zastavili při jezeře. Harry spadl vyčerpaně z koně a doplazil se k jezeru. Hltavě začal pít. Vedle něho se objevili i jeho dva kamarádi a i oni žíznivě brali do rukou vodu, kterou poté polykali.

Když se napili, lehli si do trávy a vyčerpáním usnuli.

„Vítám tě, Harry,“ usmála se na něho krásná žena.

Měla na sobě stříbrný šat stejné barvy, jako byli její vlasy a pronikavé oči. Harry od ní nemohl  odtrhnout pohled. Na hlavě měla jemnou korunu ve tvaru měsíce a na krku se jí pohupoval náhrdelník s přívěskem stejného motivu. Mladíkovi neušlo, že její roucho má hluboký výstřih.

„Kdo jste? A kde to jsem?“

„Tohle, je má říše. Jsme na měsíci. Jsem totiž bohyně tohoto útvaru,“ usmála se a přistoupila k němu blíže. Líbilo se jí, když mu mohla zmotat hlavu svou krásou.

„Bohyně měsíce?“ zašeptal.

„Ano,“ usmála se.

„Proč jsem tady?“ vydechl a pokoušel se přesvědčit své oči, aby se dívali jinam, než do jejího výstřihu.

„Chci si s tebou promluvit.“

„O čem?“ zamumlal.

„O tobě, o mě, o osudu,“ prohlásila.

„Konverzace na celý rok,“ ujelo chlapci.

„Možná, ale tohle je tvůj sen, nikoli můj, můžeš ho regulovat.“

Harryho napadla bláznivá myšlenka postele ve které leží oni dva naprosto nazí.

„Máš bujnou fantasii,“ zahihňala se bohyně. „Ale i to může být.“

„Vy víte na co myslím?“ zděsil se Harry.

„Ano i ne,“ usmála se. „Ale teď zpět k tématům. Vím jaké máš poslání. Už od tvého narození jsem tvou ochránkyní. Vždy když vyjde měsíc, vyjde i tobě naděje na úspěch. Mé světlo tě bude provázet v temných časech a můj hlas tě povede k úspěchu. Neslibuji slávu, moc ani peníze. Mohu ti zaručit pouze svou pomoc.“

„I toho si cením, krásná bohyně,“ zamumlal a konečně se mu podařilo pohlédnout do stříbrných očí.

Žena se usmála. „Máš odvážné srdce, ale odvaha nestačí. Potřebuješ pomoc. Nespoléhej na upíry ani na své přátele. Nedávná bitva je zářným příkladem. Nemusí ti vždy být nablízku, ale budu vždy a všude.“ Z krku si sundala řetízek se šperkem měsíce. „Tohle ti pomůže a bude spojnicí mezi tebou a mnou,“ usmála se a podávala mu šperk.

Harry jej přijal a poděkoval.

„Neděkuj. Ještě se setkáme, můj milý.“

 

Nevěděli, jak dlouho tam leželi, ale když se probudili, zapadal měsíc. Harry se na něj usmál.

„Tak co teď,“ zaskučela Elizabeth.

„Vůbec nevím,“ zabrblal Max, který se sotva mohl pohnout.

„Nejlepší by byla nějaká nemocnice,“ zabrblal Harry.

Maxovi se opět otevřeli rány na zádech. Elizabeth si mnula pohmožděné zápěstí a z nohy jí tekl pramínek krve. Tohle zranění měla z dopadu. Harry také krvácel, ale s tím teď nic nenadělali. Sice se uměli vyléčit, ale bez lektvaru by to k užitku nebylo.

„Jo, uvítali by tě s otevřenou náručí,“ prohlásila sarkasticky Elizabeth.

„A co nějaká mudlovská?“ nadhodil Max.

dobrý nápad,“ usmáli se oba jeho společníci.

 

O Deset let později

 

„Siriusi,“ usmála se na muže jeho milovaná žena.

„Jistě Elizabeth,“ zašeptal a něžně jí k sobě přivinul.

Elizabeth dříve Jonesová, nyní Blacková. Byla to milá žena, kterou si lidé v Řádu oblíbili. Považovali ji za mudlovskou dívku. Nikdo z nich však neznal ženinu minulost.

„Cítím, že se něco děje, nechceš mi o tom něco říci?“ vyzvídala a zabořila svou tvář do jemného hábitu svého muže.

Nikdo nepoznal, že to ona jim pomáhala z upírského vězení. Navíc všichni věřili, že sedm bystrozorů je již po smrti. Nikdo už nemohl říci, že ona je jednou z nich. Jejich učitelé byli mrtví a Harry s Maxem byli bůh ví kde.

Když je vyléčili, rozešli se. Každý někam jinak. Elizabeth zůstala v Londýně, protože její rodina byla na onom světě a stejně na tom byl i Max. Ten však odešel někam jinam a ona netušila kam. Harry zamířil k upírům, ale poslední zprávu, kterou se o něm doslechla bylo, že se rozešel s královnou a zamířil pryč.

„Nic, co by tě mělo nějak trápit,“ prohlásil s povzdechem.

„Siriusi, prosím, nelži mi a mluv,“ zašeptala.

„Objevil se nějaký podivný člověk. Je na naší straně, ale je moc silný a my máme obavy, aby ho nedostal Voldemort.“

Elizabeth zpozorněla. Silný?

„Jak moc silný?“ vyzvídala.

„Brumbál si myslí, že je silnější než on a navíc, je hodně dobrý. Jistě má zkušenosti z bitev.“

Žena mlčela. Měla podezření, že ví kdo je ten neznámí.

„Vy mu chcete pomoci?“ zamumlala.

„Jo, už nám mnohokrát pomohl a nyní mu chceme splatit naše dluhy, ale když nevíme kde je, nemůžeme ho varovat,“ zašeptal smutně.

„Varovat?“ nechápala Elizabeth. „Před čím?“

„Voldemort prý povolal Dravce.“

Elizabeth potlačila výkřik. Dravci byli lovci Tastarských bystrozorů. Byli to něco jako démoni, ale oni byli speciálně vycvičení na lovení těchto bystrozorů. Před mnoha lety je povolal mocný černokněžník. Tehdy začínající Tastar je zahnal a uzavřel zpět do černého světa. Oni však slibovali pomstu. Jenže nikdo je nedokázal povolat, až dnes.

„I když jsou Tastarští mrtví, Brumbál si myslí, že je náš přítel ve velikém maléru,“ povzdechl si Sirius. „Prý po něm půjdou.“

A NEJEN PO NĚM. Posteskla si v hlavě. TOHLE JE MOC ŠPATNÉ.  

Na schodech zazněli kroky. Do místnosti vběhl osmiletý chlapec se svou sedmiletou sestrou.

„Máme hlad,“ informoval chlapeček a usmál se.

„Hned vám něco dám,“ ujistila je žena.

„Já budu muset jít,“ oznámil Black a rozloučil se s celou rodinou.

„Tatí“ zvolala holčička.

„Ano, Anno?“ otočil se na ní otec.

„Chceme jít s tebou,“ ozval se Alex.

Sirius se zamyslel.

„Jen je vezmi sebou,“ usmála se Elizabeth. Cítila nebezpečí. Dravci nejsou daleko. „Aspoň se uvidí s ostatními.“

„Tak pojďte,“ usmál se Sirius na své dvě děti.

Ty hned vyskočili a pelášili za otcem, ještě se rozloučili s matkou a pak už bylo v domě ticho.

Žena si přičarovala hábit a vyběhla z domu. Musela Harryho varovat. Kdo taky jiný by tohle mohl být?

Tušila, že ví kde ho najde.

Vyběhla na palouk. Tam kdysi dávno trávil Harry svůj čas s upírkou.

Skutečně tam byl. Ležel na trávě a hleděl do nebe.

„Harry,“ zamumlala. Muž sebou trhl a pohlédl na ní. Tolik se změnil.

Jeho oči byli jasnější a bystřejší. Byla tam moudrost, čistota a klid. Obličej byl mužnější a menším strništěm měl pokrytou tvář. Jemné jizvičky ve tváři prozrazovali tvrdý život a svaly s postojem zase jeho odvahu, odhodlání a sílu.

„Změnila jsi se, Elizabeth,“ prohlásil jemně. Byl to uklidňující hlas, plný klidu a vyrovnanosti. Jakoby se už dávno smířil se svým osudem.

„Ale ne tolik, jako ty,“ prohlásila a pohlédla na jeho jemné černé vlasy. Měl je stažené do culíku a jen přední prameny mu rámovali obličej. Avšak ty už byli jemně hnědé barvy. Přes ně pak vedl červený šátek, který zakrýval jasnou jizvu ve tvaru blesku. Černý hábit odhalovalo jeho vysportovanou postavu. Pásek na ruce zakrýval znak Tastaru. Pásek, který mu ledabyle obkroužil pas, na sobě nesl hůlku s dýkou. Plášť, který měl připnutý na pravém rameni, mu dodával vzhled vznešeného muže. To vše zakončili vysoké boty, které byli z pevné kůže.

„Viděla jsi se v zrcadle,“ zazubil se Harry.

Žena se ušklíbla. Její tvář byla ryze ženská, už tam nebyli stopy po dítěti. Vlasy měla o něco delší a upravenější. Byli zbarvené dohněda. Byla štíhlá, přesto mírně poznamenaná těhotenstvím. Snad jen její oči se lišili. Už tam nebyla taková rozpustilost, jako dříve. Byli vážné, bystré, ale bez jiskřiček, které jí dávali takový divoký vzhled. Vyspěla.

„Jo,“ pohodila vlasy. „Ale teď k tomu, proč jsem tě hledala.“

„Ale a copak,“ ušklíbl se a opřel se o strom. Přitom si palce zahákl za pásek.

„Tak zaprvé, přestaň s tím,“ zabrblala.

„S čím,“ povytáhl obočí.

„S tím flirtem,“ zavrčela.

Harry se rozesmál. dobře nechám, ale dříve ti tohle nevadilo.“

„Dříve jsem nebyla vdaná,“ prohlásila.

„Vidě, vidě,“ usmál se. „A kdopak je ten vyvolený?“

„Sirius Black.“

Harrymu vyletělo obočí až někam do vlasů. „Sirius?“

„Jo ten, ale zpátky k problému.“

Muž si povzdechl. „Poslouchám.“

„Dravci. Voldemort je povolal.“

Harry se zamyslel. „Zajímavé. Díky, že jsi mi to řekla. Budu na pozoru, ale větší nebezpečí hrozí tobě. Pokud odhaduji správně. Tak máš nějaké dítě.“

„Dvě,“ prohlásila pyšně.

„To gratuluji,“ usmál se. „Hlavně buď opatrná. Tihle tvorové se jen tak nezastaví. Jedu varovat Maxe. Tuším kde je, ale ty na sebe nijak neupozorňuj.“

„Neboj se, nikdo neví, že jsem čarodějka,“ zazubila se.

„Kdo lže, ten krade,“ rozesmál se Harry. „Tak se zatím měj, drahá přítelkyně.“ S tím se vyhoupl do sedla svého koně, který netrpělivě pohraboval nohou v zemi. Hned nato vyrazil tryskem pryč.

Elizabeth se ještě chvíli dívala na mizejícího Bleska a jeho jezdce. Rozhodla se vrátit zpět domů.

Tam na ní čekal Sirius, Brumbál a Moody. Její děti byli pryč.

„Dobrý den, děje se něco?“ zeptala se a zmateně pohlédla na trojici mužů před sebou.

„Dravci se zaměřili i na Řád,“ ozval se Sirius. „Jste s dětmi ve velikém nebezpečí. Měli by jste odejít a někde se schovat,“ povzdechl si.

„Děti schováme, ale já se odsud nehnu. Neopustím tě,“ prohlásila plamenně.

„Ale…“

„Žádný ale,“ zavrčela.

„Elizabeth,“ zasáhl Brumbál. „Je to pro vaše dobro.“

„Ne, nikdy,“ pohodila podrážděně hlavou a pohlédla z okna.

Tam byl výhled na lesík, který se rozkládal za jejich pozemky. Odtud viděla jasné pohyby nepřátel, kteří se „nenápadně“ plížili k domu.

„Je to příliš nebezpečné,“ snažil se jí přemluvit Moody. „Co když vás někdo napadne, nebudete se moct bránit.“

Elizabeth si pohoršeně odfrkla. Nepřátelé narazili na barikádu. Chvíli se jí snažili zničit, ale nepodařilo se jim to. Tuhle bariéru tam dala Elizabeth. Nikdo z Řádu jí necítil, jen smrtijedi se tam nemohli dostat.

„Elizabeth,“ zašeptal Sirius. „Neumíš kouzlit,“ prohlásil.

TO BY SES DIVIL. Zabrblala v duchu.

 „Nic se na tom nemění,“ prohlásila pevně. „Nehodlám se někde skrývat, když ty budeš nasazovat život.“

„Beth,“ zamumlal a vzal jí kolem ramen. „Mám o tebe strach.“

„Já o tebe snad ne?“ podívala se mu do očí.

Sirius mlčel, jen se vpíjel do jejích očí.

„Jste si jistá svým rozhodnutím? Elizabeth?“ ujišťoval se Brumbál.

„Jsme,“ prohlásila pevně.

„Dobrá tedy. Buďte opatrná,“ usmál se Brumbál.

„Promiň, musím odejít, ale večer se vrátím,“ usmál se Sirius a spolu s Brumbálem a Moodym odešel.

Den se strašlivě vlekl, ale nakonec se přeci jen něco stalo.

Její znamení zazářilo. Konečně úkol. To znamená, že Harry obnovil Tastar. Konečně.

 

„A co je v té budově?“ vyzvídal Sirius a hleděl na plány obrovského věžáku.

„Je tam drahocenný předmět, který musíme získat,“ prohlásil Brumbál. „Naneštěstí po něm jdou i smrtijedi a dokonce i mudlové,“ povzdechl si profesor.

„Takže?“ ozvala se Hermiona.

„Musíme se tam vloupat a vykrást budovu,“ prohlásil Lupin.

„To zní zajímavě,“ ušklíbl se Fred.

„Není to nic hezkého, ale aspoň to bude změna,“ pousmála se Ginny.

„Vůbec se mi to nelíbí,“ zavrčel Moody. „Ale aspoň bude legrace.“

 

Před nimi se tyčila gigantická stavba v Londýně. Vyšplhali na jakousi střechu. Tam však nebyli sami. Jakási žena se smála a hleděla na vrcholek budovy.

„Kdo jsi?“ vyjekl Ron.

Žena se otočila a všichni ztuhli zděšením.

„Elizabeth,“ zašeptal šokovaně Sirius.

Žena se jen ušklíbla.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ž-Ž

(xara, 29. 9. 2007 13:03)

ještě dneska ti jí pošlu, ale spíš až k večeru

...

(luminar, 29. 9. 2007 12:27)

Super kapitola. Rychle dalsiiiiiiiii

XARA

(Ž-Ž, 29. 9. 2007 12:14)

xara: Jaaaasssnnněěě... už jsem se bála, že se nikdo neozve =DD

moc pěkný

(xara, 29. 9. 2007 11:50)

hezká kapitola
chtěla jsem se zeptat jestli můžu napsat pokračování ke společný povídce a jak jsem si všimla nikdo se o něj ještě nepřihlásil:-(

Timyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyy

(Sseth, 28. 9. 2007 19:52)

nádhera, krása, super bude dnes ďalšia ????? :-D:-D:-D

perfekt!

(pasu-Hanka (pasu.blog.cz), 28. 9. 2007 19:47)

Tahle kapitola se ti opravdu povedla, hrozně moc se těším na pokráčko :) doufám, že bude co nejříve, jsem na tvých povídkách děsně závislá!!! =o)

jéé

(Kaitlin, 28. 9. 2007 19:29)

nádherná kapitolka..opravdu se moc povedla. těším se na další =D
(teda, ale deset let, to je docela skok. jen jsem zvědavá, jak řád zareaguje na to, že Elizabeth je tastarský (když to čtu, tak většinou jako Tatarský - jsem pako, co?) bystrozor..Na to se těším)

supr

(Lupus, 28. 9. 2007 19:05)

nádherná kapitola
prosím, prosím ještě jednu

ty jo

(sir matyas, 28. 9. 2007 18:31)

tak to je sila moc se mi to libi bude dnes jeste jedna?? kdyz je to volno

super

(Giner, 28. 9. 2007 17:34)

bezvadná kapitola, hrozně se těším na pokračování:))

hej

(Stesii, 28. 9. 2007 17:25)

mno tak to je styyyyyyyl kaitolka.....10 tel je pěkně dlouhá doba mno ne? takhle to celý posunout....mno nic, hlavně že je tu další kapitolka :D je to super

tak to o..

(Bellatrix Black Lastrange, 28. 9. 2007 17:21)

Je to fakt super! Eliz a Sirius tak to potěš koště! Tomu říkám překvápko!! Hrozně se těším na další kapitolu..doufám, že se jí brzo dočkám..:)

KOment

(Petr, 28. 9. 2007 17:10)

Mazec kdy bude další

...

(aly, 28. 9. 2007 16:27)

super už se těším nadalší

peknucke

(medmedík, 28. 9. 2007 16:22)

Velmi pekne .... :) len troska rychly skok tych 10 rokov ale to nevadi :D. Naozaj,, veeelmi peknucke

Super.....ale pls rychle dalsi...

(Flasher, 28. 9. 2007 16:15)

bomba fakt moc,chci se zeptat bude dnes jeste kapitolka???

led

(L.E.D.I.K, 28. 9. 2007 16:04)

pekny,ale zase hnusne ukonceny...bude este nejaka?

krásný

(ellionka, 28. 9. 2007 15:47)

moc pěkný =o)

:-)

(Arcona, 28. 9. 2007 15:28)

nádherná kapča :-)

nádhera

(Saskya, 28. 9. 2007 15:24)

nádhernáááááá kapitola, ale ten koniec je bombastický...



 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA