Jdi na obsah Jdi na menu
 


6.kapitola

23. 9. 2007

Tak jsem udělal další. V tomhle týdnu  poslední kapitolu, tak si jí užijte. ;))

Ž-Ž

Pomalu otevřel oči. Nesnášel tohle ranní vstávání. Znamenalo to nový den a nové problémy.

„Konstantine,“ ozval se Harryho hlas a muž sebou škubl tak, že spadl z postele na zem.

„Co je?“ houkl podrážděně na dveře. To mu dneska nemůže dát pokoj?

Dveře se rozletěli a muž hleděl na mladíka, který se nedávno stal polovičním upírem.

„Potřebujeme tě, hned!“ vyjekl.

Nejspíše se něco dělo, jinak si to neuměl vysvětlit. Co se zase stalo natolik závažného, že je Harry tak rozrušený?

„Co se stalo?“ zeptal se podrážděně a zvedal se ze země. „Nejdřív mi to řekni!“ prskl, když se chtěl Harry otočit a odejít.

„Míří sem Voldemort s celou armádou,“ vyjekl.

Konstantin zbledl. „Děláš si legraci?“ vykřikl.

„Válím se na zemi, ukazuji si na tebe a křičím snad smíchy?“ vyjekl napůl hystericky. „Jasně, že nedělám.“

„No potěš pámbů,“ vydechl a urychleně na sebe naházel oblečení. Upaloval chodbami a přemýšlel, jakou mají šanci.

Dostal se až na velitelku, kdy už stáli všichni jeho následovníci spolu se Smithem.

„Kolik jich je?“ vyjekl.

„No… hodně,“ prohlásil bledý velitel Tastaru.

„To je kolik?“ zavrčel a probodl ho pohledem.

„Deset obrů, patnáct trolů, dvacet upírů, třicet vlkodlaků, sto padesát čarodějů a jeden drak,“ upřesnila Katarin.

„Až takhle jsem to vědět nepotřeboval,“ ozval se Max, kterému se řinul pot po čele.

„Já taky ne,“ přiznal Alex a neměl daleko do zhroucení.

„Nemůžeme povolat posily?“ ozvala se Elizabeth.

„Upíři se sem nedostanou,“ prohlásil Harry. „A na ministerstvo nebo Řád nemůžeme nic poslat, když s nimi nejsme ve spojení a i kdybychom byli, je nám to na nic. Přišli by pozdě, protože se dá přemístit pouze kilometr pod kopec a to je dřív zabijí ty potvory, pokud se tedy udržíme tak dlouho.“

„Jsme na to sami?“ vydechla Anna.

„Nejspíše,“ odtušil Thomas.

„No, berte to z té lepší stránky,“ ozval se Smith. „Máme ještě čas si jít vykopat hroby a napsat závěti.“

„Nebo vymyslet nějaký plán,“ zažhnuly Harrymu v očích jiskry.

„Dobrý nápad,“ ozval se Thomas. „Má někdo nějaký nápad?“

Všichni se na sebe podívali a na tváři se jim objevil rošťácký úšklebek.

 

„Zbláznil si se Pošuku?“ vyjekla Tonksová. „Jak asi by mohl být tím bystrozorem?“

„To nevim,“ odsekl bývalý bystrozor. „Ale dává to logiku.“

„Ne,“ zabrblal Sirius. „Nedává.“

Moody se naštval a přetáhl uprchlého trestance holí po hlavě.

„Au,“ zavyl muž. „Nevim co ti na tom dává smysl, ale mě nic.“

„Zamyslete se, PITOMCI!“ vyjekl tak, že všichni nadskočili.

„Tak nám napověz,“ požádal Brumbál s povzdechem.

„Mám v rukou pergamen, Potter není smrtijed, ale měl na ruce znamení, ví o Tastaru. Tak co dochází?“

„NE!“ odpověděli všichni sborově.

Moody si povzdechl a utrousil něco o zabedněncích. „Tak jako pro pitomce. Před lety byl postaven Tastar, aby se tam cvičili nejlepší bystrozorové. Jenže pak se objevil Pán Zla a všechny zabil. Když zemřel jeden z nich, objevila se o něm na ministerstvu složka. Jakoby nikdy nezmizela. Mluvilo se o ní o jeho životě, o všem. Protože tam nemůžete dát nic falešného, ani nic vymyšleného. Když něco sepíšete, objeví se tam i vaše jméno. Jenže ti lidé, co dělají kontroly jednou za století, to vždycky odfláknou, ale zmizelé složky by si všimli. Jeden z Tastaru přežil a tudíž chyběla složka,“ zamával pergamenem, který měl v ruce. „Takže, když se nedávno měla dělat kontrola, musela se složka udělat, jinak by se zjišťovalo proč chybí a na veřejnosti by se jistě objevilo, že jeden z těchto bystrozorů žije a ještě by se začalo zkoumat kde je. To by bylo nebezpečné, jak pro Tastar, tak pro toho muže, tak se musela udělat ta složka. Vytvořil jí Potter.“

„No a?“ nechápal Sirius.

„Já taky nechápu, kam tím míří,“ povzdechl si Remus.

Moody je sežehl pohledem. „Fajn, tak dál. Najednou o ten dokument začne mít Voldemort zájem, co se tudíž stane? Nastane ohrožení a tak někdo musí tu složku zničit, ale to nejde, když se tam složka dostane, nejde jí jen tak vzít, to může jedině právoplatný bystrozor ministerstva. Navíc, odnést složku by taky nebyl nejlepší nápad a tak nejlepší je, prostě to zablokovat nějakým kouzlem, složka je sice poškozená, ale tak mohlo se to stát při špatném zacházení nebo nějaká nehoda. Kontrola se s tím hlavu lámat nebude. Jenže pak jsme na to narazili my a odhalili to. Co se stane nyní? Tastar je zase v ohrožení. Jak je možné, že se někdo dozvěděl o tajemství tohoto objektu a ještě k tomu nezletilý kouzelník. Najednou by vzniklo podezření, že je Potter elitním bystrozorem a znamenalo by to, že byli vycvičení další bystrozorové, za zády ministerstev. Malér, ale ještě větší, že se to donese i nepříteli a ten se o tyhle nováčky začne zajímat. Lepší je tedy tvrdit, že Potter smrtijed, který se o tomhle dozvěděl od svých nových kamarádíčků a tvrdit, že tu složku napsal na rozkaz Voldemorta, než přiznat pravdu a vystavit tak všechny nátlaku, nebezpečí a mnoha problémům.“

Všichni chvíli zamyšleně na Moodyho zírali.

„Na tom něco bude,“ prohlásil Kyngsley.

„Nerad to říkám, ale musím souhlasit,“ prohlásil chladně Snape.

„A my Harrymu křivdili,“ posteskl si Sirius.

„Doufám, že nám to někdy odpustí,“ zamumlal Remus.

„Já myslím, že na to nebude mít kdy,“ ozval se chladně Snape. „Pán zla právě útočí na Tastar.“

 

„Slyšeli jste to?“ vydechla Hermiona a vytrhla si z ucha ultradlouhé ucho.

„Jo,“ přikývl Ron. Fred s Georgem se na sebe podívali.

„Myslíte, že ten útok přežijí?“ vydechl Fred, který si dělal starosti o svého kamaráda, kterému tolik ukřivdili.

„Pochybuji,“ vzlykla Ginny.

„Obávám se, že má Ginny pravdu,“ zamumlala Hermiona a z očí jí začaly téci slzy.

„Byli jsme hloupí. Proč nám nedošlo, že by tohle Harry nikdy neudělal,“ zamumlal Ron, který soupeřil o titul nejbělejší barva světa a nebyl sám. Fred a Georg byli také neskutečně pobledlí.

„Jak myslíte, že se teď cítí. A vědí vůbec, že se na ně žene nepřítel?“ zamyslel se Fred.

„Myslím, že to vědí. Fuj, to musí být hrozný pocit, dívat se na nepřítele, který má jasnou převahu, jak se k tobě blíží a ty vlastně jen čekáš na smrt,“ zamumlal Georg.

„To je tak strašlivě nespravedlivé,“ plakala Ginny.

„Je a jak,“ zavrčel Ron a kopl do skříně s úmyslem, ulevit si.

„Chudák Harry, co asi teď dělá,“ zamyslel se Fred.

 

Slunce pomalu zapadalo za obzor. Harry hleděl z hradeb na dění pod pevností.

Smrtijedi, upíři, vlkodlaci a další zapalovali pochodně.

„To je světýlek,“ zamumlal vedle něho Konstantin. „Jsou to divné zářící body, které se pohybují sem a tam. Plápolají do noci. Je to hezký pohled, ale když si uvědomím, kdo je nese, jímá mě hrůza.“

„Jo,“ přitakal mladík. „Nemůžeme ven a posily nemohou sem. Jsme v pasti. Pomalu slyším kroky smrtky. Jde si pro nás? Nebo pro nepřítele?“

„Nerad to říkám, ale podle mě… dnes někoho zabijeme a dnes někdo zabije i nás.“

„Takže ztráty budou,“ zašeptal mladík. „Doufám, že jich zabiji co nejvíce. Pokud mám zemřít, tak ne sám. Seberu sebou co nejvíce zla, co to jen půjde,“ prohlásil bojovně.

„Nápodobně,“ usmál se Konstantin. „Nejsem tak silný, jako jsem býval, ale vy si jistě poradíte. Věřím ve vás.“

„A my věříme v tebe,“ pousmál se Harry a položil mu ruku na rameno. „Budu s tebou až do konce, příteli.“

„Nápodobně, Harry,“ prohlásil pevně. „Ať se stane cokoli, musíme být silní.“

Měsíc hleděl na dění pod sebou. Hleděl na chodící pochodně. Šiky a šiky nepřátel se hrnuly na statečné mladé lidi, kteří měli jen mizivou šanci na přežití.

Smrtijedi pálili vše, co jim přišlo do cesty a rozsévaly tak kolem sebe strach. Neexistovalo v nich nic, než jen nenávist a touha po ničení.

Měsíc ozářil postavu mladého muže. Mladíka, který už tolikrát bojoval za dobro, který měl zničený, krutý život.

V jeho tváři se zračil strach, obavy. Byl silný, ale tohle by zamávalo s každým. Sklopil hlavu k zemi a zavřel oči.

Měsíc pokračoval dál ve své cestě, ozařoval krajinu kolem. Jak putoval k výšinám, putoval i jeho svit. Nebyl v úplňku a to dávalo mladým lidem aspoň nějakou naději. Vlkodlaci nebudou v plné síle.

Vlkodlaci. Byli to brutální stvoření. Našli by jste mezi nimi výjimky, ale tihle, ne, tihle nebyli dobří. Z legrace vyli, aby nahnali více strachu. Upíři chrčeli a smrtijedi z legrace pokřikovali. Dělali co nejvíce hluku, aby všechny poděsili, aby o sobě dali vědět, aby přilákali smrt, která nad budoucím bojištěm hrozivě mávala svou kosou, připravena vzít si své oběti do své říše, do svého království.

Luna se opět zahleděla na Harryho Pottera. Její strážkyně, bohyně měsíce si chlapce oblíbila. Nyní seděla ve svém paláci a netušila, jak svému chráněnci pomoci. Rozhodla se zajít za osudem a požádat ho, aby mu pomohl, aby ho nenechal zemřít, věděla vak, že co už je jednou napsané v knize osudu, to už nikdy nezmění, ale hodlala ho ochránit, i když netušila, co je v knize napsané. To mohl vědět jen osud a ten top nikdy nikomu nehodlal říci.

 

„Musíme jim pomoci,“ prohlásila Tonksová a bojovně se postavila. „Je mi úplně jedno, kde to, najdu to, i kdybych měla za jednu sekundu prohledat celou zemi.“  

Ostatní však věděli, že s tím nemohou nic dělat.

„Ministr,“ vyjekl Sirius. „Měl by vědět, kde to je.“

„Měl,“ zavrčel Moody.

„Ale nevím,“ dokončil za něj Kyngsley.

„Nechci aby můj kmotřenec zemřel,“ vzlykal Sirius.

„Ani my,“ vyjekla Molly. „Ale copak mu nějak můžeme pomoci?“

„Můžeme, ale nevíme, kde je,“ podotkla Tonksová.

„Pokusím se něco najít,“ ozval se najednou Brumbál.

„Hledat budeme všichni,“ rozhodl Lupin. „Každý někde. Přeci to někde být musí.“

„Ty nevíš, kde to je, Severusi?“ otočil se profesor na špeha.

„Ne,“ prohlásil s chladným hlasem.

„Fajn, tak se do toho dáme. A DĚLEJTE!“ zaječel Pošuk.

 

Harry hleděl na nepřátelskou armádu, která se blížila. Brzy se dostanou k náložím a všechno to vybuchne.

Trvalo to minutu, ale pak nastal výbuch. Zem se otřásla. Obři, kteří šli ve předu, byli zmasakrováni. Mladík se ošil. Nerad zabíjel. Nesnášel to.

Trolové se rozechvěly. Byli neskutečně tupí a tak udělali pár kroků vzad. Přitom rozšlapali několik svých spojenců. Pak však vyrazili kupředu. Tam je zachytilo Ďáblovo osidlo. Než však stačili kouzelníci zasáhnout, byli zabiti čtyři z nich.

Černý drak zlověstně kroužil nad pevností a čekal na rozkaz.

Zatím se trolové dostali k hradbě. Bystrozorové na ně hned začali shazovat obrovské kvádry. Čarodějové se je pokoušeli chránit štíty, ale ty hned zničili kletbou, která se nepromíjí, přesněji Avadou.

Deset trolů už bylo na zemi, mrtví. Jeden jediný trol se rozmáchl a srazil z hradby Alexe.

„Alexi!“ vyjekla Katarin a spadla, shozená jakýmsi kouzlem.

Harry se chtěl otočit a zjistit, zda žijí,ale v tu chvíli se z nebe spustil drak a chystal se sežrat Konstantina.

„Avada Kedavra,“ vyjekl chlapec první, co ho napadlo. Jenže drakova kůže ho ochránila, přesto dostal tvor křeš a zhroutil se přesně na trola, kterého svou vahou rozdrtil.

Černý drak však v bolesti vyplivl oheň a trefil Smitha, ten hned spadl na tvrdou zemi.

Bystrozorové nemohli nijak pomáhat, museli bojovat.

Harry vyslal kouzlo, které sežehlo všechny upíry. Jemu se z toho udělalo zle a oslabilo ho to, ale za tu ztrátu nepřátel mu to stálo. Vytvořil totiž umělé slunce.

Jenže ještě neměli vyhráno. Byli tu vlkodlaci a smrtijedi.

Max zatáhl za provaz a z těžkého kotle se na bojující vylilo rozžhavené stříbro. Jeho výpary zabíjeli vlkodlaky a jeho horkost spalovala smrtijedy. Někteří stačili vyčarovat štít, ale jiní podlehly.

Nyní byli smrtijedi rozzuřený a drak, který se už stačil vzpamatovat, rovněž.

Kouzla létala všude kolem nich. Nebyla možnost, se jim vyhnout a tak přišli na řadu štíty.

Harry se koutkem oka podíval na své spolubojovníky. Drželi se, ale jak dlouho ještě?

Na něj samotného letěla salva smrtelných kouzel, vyhnul se jen těsně. Další zelené záblesky mířili na Elizabeth. Uskočila, ale Thomas už takové štěstí neměl. Jeho tělo spadlo z hradem na nádvoří. Bylo vidět, jak své oči upírá kamsi do dáli.

„Ne,“ zašeptala Anna.

 

„Zjistili jste něco?“ panikařil Sirius Black.

„Ne,“ posmutněl Moody.

„Co teď?“ ptal se Kyngsley.

„Netuším,“ posmutněl Brumbál.

„Musí existovat způsob, jak se s nimi spojit,“ kňučel Sirius.

„Obávám se, že ne,“ zašeptala Tonksová.

 

Už to bylo neúnosné. Smrtijedi nepolevovali, právě naopak. Poslední obránci bojovali ze všech sil, ale ten pitomí drak jim dělal starosti. Najednou se prudce snesl a uchopil do svých pařátů Konstantina, který pak z několika set metrové výšky dopadl tvrdě na zem. Neměl šanci, jelikož mu hůlka vypadla  z ruky, když ho drak uchopil.

Harry právě vystřelil další salvu kouzel, když uviděl vycházet slunce. Celou noc bojovali. Viděl smrtijedy, bylo jich o dost méně, ale také bylo málo i jich.

„Nevzdám to,“ zašeptal mladík a do dalšího kouzla dal neskutečně mnoho koncentrace.

Další smrtijedi padli na zem. Bezvládná těla se povalovala všude okolo. Obránci se pokoušeli to ignorovat.

Světlo pomalu procházelo bojištěm a zahánělo tak mocný měsíc. Měsíc, který nespouštěl dnes v noci z očí jednoho z obránců. Luna nyní bojovala se světlem, aby mohla i nadále chránit toho chlapce, aby nadále mohla hlídat jeho osud, aby mohla vidět buď jeho vítězství, či smrt.

Harry vyslal další kletby smrti. Ty se vpili do smrtijedů. Byli již unavení stejně, jako lidé v pevnosti.

Po nějaké době, poslední nepřátelé, utekli.

„Vyhráli jsme?“ vydechl Max

„Myslím, že ano,“ zamumlala Anny, která měla těžké zranění na boku. Harry k ní přiklekl a pokusil se jí ošetřit, odstrčila jej.

„Neplýtvej energií, víš moc dobře, že… je… pozdě,“ vydechla a z úst jí začal stékat maličký pramínek krve.

nenechám tě zemřít,“ zašeptal Harry se strachem v očích.

„Musíš, nic s tím… nenaděláš… Opatrujte se… Mám… vás… ráda…“ řekla ještě, než vydechla naposledy. „Anno!“ vykřikl Harry a uchopil její hlavu, která jí bezvládně vysela dolu.

„Je pozdě, Harry,“ zamumlala Elizabeth a stiskla mu rameno. Z očí se jí řinuly slzy, když pohlédla na mrtvé, kteří leželi dole na nádvoří. Mrtvoly jejich přátel.

„Musíme je aspoň pohřbít a pak. Jedem pryč,“ prohlásil Max smutně.

„Max má pravdu, Harry,“ zamumlala Elizabeth. „Pojď.“

Harry pustil tělo své kamarádky a pokoušel se zahnat slzy. Byli moc unavení, aby mohli kopat ručně. Tak jen mávli hůlkami a vytvořili tak hroby, rakve a náhrobky.

Těla vložili do dřevěných truhel a ty pak spustili do jam. Vše pak zasypali hlínou a vzdali jim poslední holt. Byl zázrak, že se nepřítel neprobil dovnitř, ale nechybělo málo. Všechno bylo nyní zničené, jak se kouzla strefovala do hlavní budovy. Našli i několik mrtvých koní.

„Blesku,“ zašeptal Harry a přivítal se s přítelem. Elizabeth o koně přišla, ale vzala si Anny, která nyní byla mrtvá. Její kůň však ne. Max se také shledal se svým hnědákem. Pak ještě zůstal Thomasův. Toho se rozhodli vzít sebou. 

Ze zříceniny si vzali všechny své věci. I napříč vyčerpání, vyjeli.

Harry cítil krev, která se mu řinula z ruka. Než vyjeli, obvázal si ránu, neuměl to léčit, ale drobnější zranění zvládl. Max přišel o pár prstů, ale celkem mu to bylo jedno. Sečná rána na tváři byla o moc horší, ale stačila jen velká náplast a nebyla vidět. Elizabeth měla roztržený ret, přišla o kus ucha a celou jednu ruku měla několikrát přelomenou.    

Nyní mířili za měsícem, který doposud stál na obloze, nezářil však, byl už jen vybledlým bodem na modrém nebi

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Dotázek

(Mionka, 28. 9. 2007 12:55)

Kdy můžeme očekávat kapču??

.................................

(romalt, 26. 9. 2007 20:48)

Ahoj Ž-Ž. Ráda bych tě ( za nám za obě) požádala, abychom si tě mohli dát do ODKAZŮ. Byli bychom moc rády

http://pansyparkinson.yc.cz

(Pansy Parkinson, 25. 9. 2007 20:49)

nádherná ale smutná kapitolka tšším se jak to dopadne

www.gold-entertainment.estranky.cz

(jelda, 25. 9. 2007 19:41)

www.gold-entertainment.estranky.cz

Pochvala

(Flasher, 25. 9. 2007 18:27)

uplně bomba kdy bude dalsi je to upa super.....:-)

super

(jirka, 25. 9. 2007 14:47)

ahoj jsem zpět mrknete se na muj blog

www.jirka7777.blog.cz

fňuk

(Polgara, 24. 9. 2007 20:00)

Páni, ta bitva se ti moc povedla, ale mmusela si mít hodně blbou náladu, když jsi to psala. Tolik jich nechat umřít a te´d navíc budu muset čekat na další víkend. Fňuk

Title

(III, 24. 9. 2007 19:10)

krása, i když strašně smutný

TÉDA!! To bylo ale hodně krutý!!

(Bellatrix Black Lastrange, 24. 9. 2007 18:14)

Wow to byl ale masakr!! Jen mi je líto, že jich muselo tolik zemřít! Bééé, ale Harry je celej a to je hlavní!

kidel

(ledik, 24. 9. 2007 14:52)

pekne....takova bitva...jůůůů

....

(luminar, 24. 9. 2007 14:03)

Super, jenom jsi jich nemusela tolik pozabijet...

:-)

(kapi, 24. 9. 2007 0:46)

super

Ach pekne

(medmedík, 23. 9. 2007 23:16)

Krasna dalsia nova kapitola... no sice uz nie tak nova. Velmi sa mi to pacilo JJ action tam bolo dost :) . Mam jednu przbu a aj otazku? Mohla by som si dat na svojom blogu, odkaz na zvoju stranku?
Moj blog je : http://medmedik.blog.cz Plosim plosim.

Good

(gwindor, 23. 9. 2007 23:05)

Dobrá kapitola, jen je mi líto Konstantina.

:-D

(Sseth, 23. 9. 2007 22:09)

krásne

...

(Kaitlin, 23. 9. 2007 21:07)

Nádherná kapitolka..moc se povedla, jen je mi líto těch, kteří přežili, doufala jsem, že z toho nějak vyváznou..=(

...

(wastow, 23. 9. 2007 21:00)

to je smutný:(((

ty vo*e:D

(Stesii, 23. 9. 2007 20:42)

mno teeeeda , takový jatka.....to je něco pro mou zvrácenou část :D kecam , bylo to smustný ale krásně napsaný , fakt :D

tééda

(ellionka, 23. 9. 2007 20:41)

krásný moc moc moc =o))

Nádherný

(Ijo, 23. 9. 2007 19:53)

Fakt skvělý mě se to líbilo prostě úžasný



 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA