Jdi na obsah Jdi na menu
 


5.kapitola

22. 9. 2007

Je sice krátká, ale doufám, že se vám i tak bude líbit.

Ž-Ž

Harry ležel na zemi a kolem něho se vytvořil kruh upírů. Jeden z nich mu sáhl na krk a ztrhl mu z něj přívěsek, který hned v ruce rozdrtil na prach. Harry polkl.

„Čaroděj,“ zavrčel jeden z nich. „Čeká tě krutý trest,“ zašklebil se spokojeně.

Dva upíři ho popadli a táhli jej chodbou do trůnního sálu. Na trůnu seděla mladá upírka. Nejspíše se nedávno stala vládkyní této společnosti.

Její velitel k ní došel a něco jí pošeptal. Ona se pak zlobně podívala na mladíka před sebou. „Pomohl jsi mým zajatcům utéci a sám jsi mi padl do rány. Mám pro tebe nabídku. Jelikož jsi poloviční upír, dávám ti možnost, abys se k nám přidal. Pokud ne, pak tedy zemřeš,“ prohlásila pevně.

Mladík se zamyslel. „Jiná možnost už není?“ zkusil to.

„Ne,“ zasmála se žena.

„Nechte mě chvíli přemýšlet,“ požádal.

„Odpověz hned!“ prohlásila pobaveně. Nemohla si pomoci, líbil se jí.

„Tak dobře, já nějak nevím, oboje je něčím lákavé,“ prohlásil.

„Skutečně,“ ušklíbla se. Kolem upíři zašuměli. „Tobě přijde smrt lákavá?“

„V něčem ano,“ usmál se.

„Dobrá tedy, Dám ti pět dní na rozmyšlenou, ale upozorňuji, více už nedostaneš.“

Harry se vyprostil ze sevření upírů a poklekl. „Děkuji.“

Zakymácel se. Byl nesmírně unavený a jeho zranění nebyla nic dobrého.

„Ošetřete ho!“ přikázala. „A dejte ho do cely.“

Harry zavřel oči a obklopila ho temnota. Když se probudil ležel na posteli. „Kde to jsem?“

„V mých komnatách,“ uslyšel pobavený hlas upírky, která ležela hned vedle něho.

„Proč jsem zde?“ vyptával se.

„Možná proto, že mě přitahuješ, možná proto, že chci, abys tu byl,“ usmála se na něj.

Harry se k ní přitočil. „Je mnoho žen, které o mě sní, proč mám pocit, že tebe se nevyplatí odkopnout?“

Smích. „Protože jsi v mém zajetí?“

„Nejspíše,“ ušklíbl se.

„Jsi jiný, než ostatní muži,“ podotkla po chvíli.

„Skutečně? A co je jiné?“

„Nebojíš se říci to, co chceš, nedáváš si pozor na jazyk. Jsi vždy sám sebou. To se mi na tobě líbí. Vzpurnost a přesto dovedeš blbnout, i když jsi na pokraji smrti,“ zazubila se.

„Jo, to jsem já,“ usmál se. nechápu však jednu věc a myslím, že vy my můžete tuhle věc vysvětlit.“

 „Opravdu?“ usmál se a odhrnula mu vlasy z čela. „A jakou?“

„Proč tak krásná žena, poslouchá takovou hnusnou zrůdu?“ nadhodil.

Zasmála se. „Krásná? Myslíš si, že jsem krásná?“

„Ano,“ usmál se sladce. „Kdybys nebyla, asi bych se s tebou nebavil na posteli, ale pokusil bych se nějak dostat pryč,“ zazubil se.

„Také pravda,“ ušklíbla se a přisunula se k němu blíže. „Takže, tebe zajímá, proč ho poslouchám?“ Přikývl. „Protože mi nabídl víc, než dobro.“

„Opravdu?“ vydechl. „A můžu něco nabídnout já?“

„Copak by jsi mě chtěl získat na svou stranu?“ usmála se.

„Jasně,“ přitakal. „A nejenom to,“ zamumlal si pro sebe.

„Já to slyšela,“ prohlásila se smíchem v hlase. „A co mi nabídneš?“

„Co nabídl on?“

„Svobodu,“ prohlásil.

„Nabízím ji také…“

„Tím ho nepřebiješ,“ zahihňala.

„Nedomluvil jsem,“ prohlásil mírně uraženě.

„Tak dokonči větu,“ položila si hlavu na ruku a druhou ho začala hladit na tváři.

„Nabízím svobodu a tobě navíc mohu nabídnout lásku,“ prohlásil.

„Lásku?“ nadzdvihla obočí.

„Nebo jinak řečeno sebe,“ prohlásil.

„Zajímavá a velice lákavá nabídka,“ prohlásila. „Nech mě přemýšlet.“

„Pět dní,“ vyhrkl.

„Nějak si vyskakuješ, můj zajatče,“ prohlásila tvrdě, ale hned nato se na něj vyhoupla. Ležela na něho a její krásný obličej byl od Harry jen pár centimetrů. Nevěděl proč, ale strašně ho to k ní táhlo. Možná proto, že byla přímá, nechodila kolem horké kaše a nebála se toho co poví, a nebo taky trochu proto, že ona byla nebezpečná, nezkrotná a to se mu na ženách vždy líbilo.

Vycenila své špičaté zuby. „Nemáš strach, že z tebe udělám upíra?“

„Ne,“ prohlásil. „Jsem už stejně poloupír.“

„Překvapí tě, když řeknu, že já taky?“ zamumlala.

„Ani ne,“ prohlásil. „Nejsi bledá a zuby nemáš tak dlouhé.“

„Jo, jsi na tom stejně,“ zašeptala mu do ucha. Harry se zachvěl. „Copak, snad se ti to nelíbí?“

„Jak se to vezme,“ zabrblal, ale to už cítil její rty na své krku. Slastně zamručel. Odtáhla se.

„Ne, nechám si tě na později,“ zašklebila se. „Promluvím s ostatními upíry. Myslím, že většina nemá Voldemorta ráda a ty co jsi už zabil, byli ti nejkrvelačnější.“

Mladík přikývl.

„Ale to ještě neznamená, že se k tobě přidáme nebo že tě pustím,“ zavrněla pobaveně a políbila ho na rty. Pak se odtáhla a vydala se pryč. Ve dveřích se na něho podívala, v očích jí pláli veselé a láskyplné plamínky. „Ještě přijdu,“ zašeptala a poslala mu vzdušnou pusu. S tím odešla a dveře se zamkli.

„Copak tu sám budu dělat?“ posteskl si.

Po několika hodinách nevýslovné nudy se dveře opět otevřeli a v nich stála královna. Zkoumavě si ho začala prohlížet.

„Takže?“ zeptal se tiše.

Žena si k němu lehla na postel a položila mu svou hlavu na hruď. „Jo, vyhrál jsi,“ zamumlala do jeho hábitu.

„Vyhrál jsem nad temným pánem? Vida, mám bod,“ prohlásil smrtelně vážně. Upírka vyprskla smíchy.

„Jak se vlastně jmenuješ?“ zamyslel se. Ne, neznal její jméno.

„Serena,“ zašeptala a pohlédla mu do jeho smaragdových očí. „Tvé jméno znám.“

„To mě těší,“ zašeptal.

 

Siriusovi tekly z očí slzy. Proč se tohle všechno muselo stát?

Hůř na tom však byl Brumbál. Kvůli němu šel Harry do Azkabanu. Nyní byli na Štábu. Netušili kdo je zachránili, řekli jen, že jsou Harryho přátelé. Všichni byli aspoň natolik duchaplní, že jejich uniformy byli zakryty kouzly a nedalo se poznat, co jsou doopravdy zač.

„Takhle to dál nejde, Frede,“ posteskl si Georg. „Ty-víš-kdo vyhrává a nikdo s tím nic nedělá, protože jsou všichni zdrceni ze smrti Harryho. Jenže on by se neohlížel, kdyby někdo z nás zemřel. Bojoval by dál, za nás, ale bojoval by. Chtěl by pokračovat, aby už neumírali další a až pak by truchlil. Věděl by, že na tohle teď není čas.“

„Souhlasím s tebou brácho,“ pokýval hlavou Fred.

„Měl by jim to někdo připomenout,“ prohlásil Georg a oba vešli do kuchyně, kde seděla většina členů. Všichni s rudýma opuchlýma očima. Svěšený hlavy a smutek ve tvářích.

„Tak dost,“ prskl Fred a všichni hned vzhlédli. „Harry by přeci nechtěl, aby jste strkali hlavu do písku, on by si přál, aby jste bojovali dál.“

„Jenže bez něho,“ zamumlal Sirius.    

„Siriusi, on doteď nebojoval,“ prskl Fred. „Nebyl člen Řádu, jen seděl a díval se, jak všichni bojují a ty tvrdíš, že bez něho na to nemáte? Jistěže máte. Harry tu přeci byl jen jako divák, nenechali jste ho bojovat. Jo pomohl vám s upíry, ale to bylo všechno. Bojoval s Voldemortem, ale co teď? Dokázali jste si poradit doposud bez něj, půjde to i nadále.“

„Fred má pravdu,“ povzdechl si Remus a v očích mu bojovně zajiskřilo. „Musíme jít dál. Harry by chtěl, abychom toho hajzla zabili a taky to uděláme.“

„Musíme požádat o pomoc Tastar,“ ozval se najednou Moody. „Jiná možnost není a pak je roztrháme na hadry,“ zavrčel.

„SPRÁVNĚ!“ vyjekli všichni.

„Ale kde ten Tastar je?“ zeptal se Sirius a všichni se na sebe zmateně podívali.

 

Pevností se nesl smích.

„To snad není pravda,“ řvala smíchy Elizabeth. „Místo aby tě zabili, tak se k tobě přidali. Dobrá práce Harry.“

Všichni se museli držet za břicho. Bylo strašně legrační představa.

„Bože, tohle není možný,“ ječel Max.

„Jak vidíš, tak je,“ utíral si slzy Konstantin.

„V podání Harryho Pottera rozhodně,“ ušklíbl se Smith.

„Jo,“ přitakala Katarin

„No, ale noviny o tom nepíšou. Brumbál musel mlčet,“ ozval se najednou Thomas.

„Možná je z něj zmatený. Nejdříve je Harry smrtijed se znamením na ruce, pak umírající poloupír, který jim zachránil život a pak se v něm vyznej,“ prohlásila pobaveně Anna.

„Taky pravda,“ zamyslel se Alex. „Ale vezměte to z té lepší stránky. Aspoň žije, ne?“

 

„Ahoj,“ usmála se upírka a posadila se do trávy. Poloviční upíři uměli létat, sice jen chvíli, ale uměli. Platilo na ně málo kouzel a byli vytrvalými lovci. Jedinou výhodou bylo, že se nemuseli obávat slunce. Nevadilo jim.

Harry se usmál a dřepl si k ní. „Tak jak se má moje královna?“

„Dobře. Vyhodili jsme několik upírů, kteří toužili po krvi a ti se dali k Voldemortovi, no a pak jsem myslela jen a jen na tebe,“ zašeptala a opatrně se k němu nahnula. Harry přivřel oči, když se její rty dotkli jeho tváře.

„Jsi sladká,“ usmál se mladík.

„Chceš ochutnat?“ zamumlala, ale to už Harry zkoumal jazykem její hebký krk. „Harry,“ zasténala.

Mladík se pousmál. Mírně na její tělo zatlačil a žena se položila do trávy.

„Jsem v tvé moci, hodláš toho zneužít?ů zašeptala pobaveně.

„Napadlo mě to,“ přiznal.

Pohladila ho po tváři. „Jsi úžasný člověk,. Proč takový nemůžou být všichni?“

„Užárlil bych se k smrti, proto,“ prohlásil klidně mladík.

Smích. Harry miloval, když se smála. Byl to takový zvonivý jemný smích.

„Proč pak? Snad mě nemilujete pane Pottere,“ zašklebila se.

„K zbláznění vás miluji vaše veličenstvo,“ ušklíbl se Harry.

„Jen to ne,“ zasmála se. „Nechci, abys skončil u Munga.“

„Kdybys byla lékouzelnice, nevadilo by mi to,“ přiznal.

„Ach lásko moje, proč jen musíš být tak úžasný? Asi si pořídím bič nebo nějakou pořádnou zbraň, kdyby se náhodou objevila nějaká sokyně,“ prohlásila výhružně.

„I kdyby, mě zajímá jen jedna žena. To jest – ty.“

„To je dobré vědět.“

 

Řád si namáhal hlavu s tím, co udělat s Tastarem. Brumbál přemýšlel kde ta pevnost je a Moody zase uvažoval, kdo o tom všechno může vědět.

Brumbál mlčel, co se týče smrti Harryho. Pořád totiž doufali že se objeví, jenže i kdyby žil, tak by se neobjevil. Pořád byl obviněný ze smrtijedství, pořád mu tak nějak nevěřili a hlavně asi by ho vykopali zpět do Azkabanu, protože i když jim zachránil život, má znamení zla na ruce.

„Takže?“ zeptal se jednoho dne Moody. „Přišel někdo na něco?“

„Jo, přišel jsem na zajímavou otázku,“ ozval se smutně Sirius.

„Jakou?“ zeptal se Remus.

„Byl Harry smrtijed nebo ne?“

Všichni se nad tím zamysleli. Nevěděli.

„To sem teď netahej,“ zavrčel Moody, když na tohle nemohl najít odpověď. „Teď se řeší Tastar.“

„Něco jsem zaslechl,“ ozval se Kyngsley. „Prý je ta pevnost v hlubokém lese.“

„Jo jasně, v Anglii je jen jeden les,“ zavrčela Tonks.

„Minerva McGonagalová si zhluboka povzdechla. Všechny páry očí se na ní podívali. „Víte, pořád mě trápí Potter,“ přiznala. „Byl opravdu smrtijed a tak?“

„Nebyl,“ ozvalo se z krbu.

Všichni se hned otočila na postavu, která se právě vynořila ze zelených plamenů.

„Ať měl na ruce cokoli, nebylo to pravé,“ zavrčel Snape. „Ten pitomec použil iluzní kouzlo. Nevím proč to udělal, ale Pán zla zuří. Obvinil Pottera za zneužití svého znaku. Dokonce na jeho hlavu vypsal milionovou odměnu. Řekl jsem, že ho zabili upíři, ale prý to nějak přežil a ještě  většinu přetáhl na svou stranu.“

„Proč by to proboha dělal?“ nechápal Sirius.

„Protože je to naprostý idiot,“ zasyčel chladně Severus Snape.

„To nedává smysl. Když není smrtijed, proč se za něj vydával?“ ozval se zmateně Kyngsley.

Moody však mlčel a přemýšlel.

„Co je Pošuku, mlčíš? To je nějaké divné, jsi v pohodě?“ ozvala se Tonksová.

„Jo,“ zavrčel. „Kyngsley, máš ještě ten dokument?“

Bystrozor mu hodil, nyní již dopsanou, složku o Konstantinovi.

Moody do ní chvíli hleděl. Mohlo by to tak být, jak si Pošuk myslel?

„Takže, co jsi vykoumal detektive?“ ozval se Sirius.

„Že tohle byl jen trik na odvedení pozornosti a Potter to odnes,“ zavrčel.

„Cože?“ vydechla Molly. „Někdo to na Harryho hodil?“

„Jo,“ zavrčel. „Potter je totiž Tastarský bystrozor,“ prohlásil.

Všichni na něho nechápavě vytřeštili oči.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Malika, 23. 9. 2007 13:34)

ach bylo to krásný.trochu mě zaskočilo že se harry se serenou hned milujou.asi se zamilovali na první pohled ale od poloupírů bych čekala víc flirtu a dráždění víte jak to mysli ne?protože takhle už to vypadalo že se velmi hluboce milují :-) no tak já si asi půjdu přečíst nějaké tvé starší povídky abych se nenudila :-)

....

(Kaitlin, 23. 9. 2007 13:21)

bezvadná kapitolka..moc se ti povedla, snad bude další co nejdřív. nemůžu se dočkat

Title

(III, 23. 9. 2007 9:16)

pěkné

gooooood

(deathwing, 22. 9. 2007 22:13)

supéééér
kdy bude dalšííí??

nádhera

(Saskya, 22. 9. 2007 20:21)

nadherna kapitola

Koment

(Petr, 22. 9. 2007 20:05)

Ještě jednu prosím aspon jednu to je mazec lrosím prosím smutně koukám

Vruon

(Vruon, 22. 9. 2007 20:04)

Super kapitolka :) sem zvědavej jak se to bude dál vyvíjet

Title

(Verča, 22. 9. 2007 19:52)

Opravdu překrásný!!! Moooc se těším na další... Doufám, že bude brzo...

80)

(Polgara, 22. 9. 2007 19:10)

Výborná kapitola a konečně se dozvěděli pravdu, též jsem zědavá jak budou reagovat.

Supr jako vždy

(Evka, 22. 9. 2007 19:04)

Hej tvoje povidky uplne hltam, nemuzu si pomoctD píšeš opravdu uzasne!!!!

Tak to jo.....

(Bellatrix Black Lastrange, 22. 9. 2007 19:04)

Tak nejdřív: To že jsem úplně tuhá a napnutá jak bábiny strarý bombarďáky psát asi nemusím, že? Ale ne fakt bylo to úžasný a jestli tu co nevidět nebude pokráčko asi zešílím na nemoc zvanou extrémní povidkový závislák! Tak napiš ještě jednu! Prosím Ž-Ž!!

skvělý!

(pasu-Hanka (pasu.blog.cz), 22. 9. 2007 18:04)

Naprosto perfektní, zvlášť ten konec :) Těším se, jak budou ostatní reagovat :D prosím napiš co nejdříve další kapitolku, další týden čekat nevydržím! ;)

krása

(Lupus, 22. 9. 2007 17:32)

hezká kapitola

sssuper

(Falco, 22. 9. 2007 17:32)

hehe výborná kapca, konecne je tady.. :P ale chce to zas dalsi

mno tééééda

(Stesii, 22. 9. 2007 17:27)

huráááá další kapitola!! super , dobrej zvrat :D

WoW

(aenda, 22. 9. 2007 16:35)

to je užasné! opravdu suprové! píšeš užasně

jéééééééé

(ellionka, 22. 9. 2007 16:28)

moc moc moc kráásný =o)))

super

(Andy, 22. 9. 2007 16:21)

no tak tohle je opravdu úžasné... tohle jsme nečekal... sice jsme si myslel, že jim zdrhne, ale že se k němu upíři přidají??, :-D ryhle další pls :-)

Komentář

(Aileen, 22. 9. 2007 16:13)

Naprosto dokonalá kapitola a ten konec! Je konečně dobře, že to někomu došlo. Chudák Harry vypadal jako, že hraje na obě dvě strany. Jsem sem chodila v jednom kuse i přesto, že jsem věděla, že kapitola nepřibude. Já si prostě nemohla pomoc. Tohle jsou jedny ze tří stránek, které nejčastěji navštěvuju. Překvapivé, co? Ani ne... Tahle povídka je prostě moc pěkná na to, abych se netěšila na další kapitolu, tak moc, že byh sem každý den nechodila...

...

(aly, 22. 9. 2007 16:11)

super už se těším na další a doufám, že bude ještě dneska :)



 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA