Jdi na obsah Jdi na menu
 


2.kapitola

8. 9. 2007

Tak je tu druhýá kapitola. Zítra asi už nic nestihnu, protože se vracím na intr a mamka se chce v Praze ještě podívat, takže jedeme o něco dříve =,((...

Ž-Ž

„Já se na to vykašlu,“ hudral Harry, když se pokoušel nandat si triko na nohy. Šel spát něco kolem půlnoci a teď ještě vstával ve čtyři a to jen kvůli Dudleymu, který měl jet na mistrovství v boxu a on měl připravovat snídani.

Teta Petunie dole vyváděla a křikem ho popoháněla.

Chlapec se zíváním seběhl a začal dělat snídani. Rychle namíchal jakousi smaženici, nějakou tu slaninu a topinky.

Sám si vzal něco na talíř, ani v té rozespalosti nevěděl co jí. Pak zjistil, že je to plátek slaniny, topinka s česnekem a pár lžiček smaženice. S chutí to snědl a byl nucen vyslechnout si bratrancovu strategii.

„Pak mu jednu vrazím a bude po něm,“ usmál se a strýc Vernon mu začal tleskat. Harry na to jen zívl. Byl strašlivě unavený.

„Ty, nikam nepojedeš a opovaž se něco provést,“ zavrčel strýc.

„Jasně,“ zabručel mladík.

Když konečně jeho příbuzní odjeli, padl na postel a chystal se usnout, ale někdo mu v tom zabránil.

„HARRY,“ slyšel hlas svého kmotra. „OKAMŽITĚ VEM TO ZRCÁTKO A NEDĚLEJ KRAVINY. JÁ TOHO NENECHÁM!“

Harry si přes hlavu přetáhl polštář, ale Sirius měl nejspíše posilněný hlas, takže z něj málem vyletěl do vzduchu.

Chlapec byl naprosto naštvaný, popadl šuplík, ve kterém bylo zrcátko a ten odporný odpad popadl do ruky.

„Co zase chceš?“ vyjekl. „Já spím a ty tu otravuješ. Nech … mě … aspoň … vyspat …,“ prskl. Sirius se zatvářil udiveně.

„Je sedm ráno,“ prohlásil a hleděl na svého naštvaného, nevyspalého kmotřence s jistou obavou.

Harry měl kruhy pod očima, jeho vlasy byli rozcuchané ještě víc a vypadal naprosto ztrhaně.

„No, právě,“ prskl.

„Hele, poslyš…“ začal.

„Ne, já jdu spát a ty půjdeš taky někam,“ zavrčel. „Nehodlám tě tu poslouchat v takovouhle nekřesťanskou hodinu,“ zanadával si.

„Harry, venku je světlo,“ prohlásil.

„I kdyby tam byla třeba zlatá hvězda,“ zavrčel. „Jdu spát!“

S tím hodil zrcátko zpět a flákl sebou na postele, kde okamžitě usnul.

   

„Tak co?“ vyzvídal Remus. Všichni věděli co se mezi Siriusem a Harrym děje a byli zvědaví, jak Sirius dnes uspěl.

„Řekl, že ho nemám budit v nekřesťanskou hodinu,“ pokrčil rameny.

Hermiona se podívala na hodiny. „To si dělá legraci?“ vydechla. „Vždyť jsem myslela, že ho mudlové budí už v šest.“

„Kdo ví,“ pokrčil rameny Moody.

„No, ale každopádně vypadal strašně,“ prohlásil.

„Asi ho dost prohánějí,“ povzdechla si Molly smutně.

 

Harry ležel mrtvolně na posteli. Měl příjemné sny, ale zároveň i děsivé. Viděl obrazy, které se pak měnili v noční můry.

Škubal sebou a pak se probudil úplně.

Přejel si rukou přes obličej a pohlédl na mobil. Dvanáct odpoledne.

Vyčerpaně se ještě nějakou dobu povaloval a pak neochotně vstal.

Podíval se na úkoly, co kdyby nějaký přibil? Pak se podíval do složek a nakonec poslouchal hudbu a četl knihy.

Takhle to dělal ještě pět dní, když se Dursleyovi opět vrátili. Dudley vyhrál, takže hned druhý den jeli pryč a nechávali Harryho samotného.

Tomu to bylo naprosto jedno.

 

Blížilo se první září a tak Harry začal balit. Celkem přemýšlel jak se tam asi tak dostane, přeci jen. Dursleyovi v trapu a stopem by mu to trvalo dlouho. Byla tu možnost záchranného autobusu, ale to nechtěl riskovat a tak se rozhodl, že se prostě přemístí do nějaké postraní uličky a pak se vydá k vlaku.

Když byl nejvyšší čas. Vzal do ruky kufr a klec a s tichým puk se přemístil. Objevil se ve staré, zapuchlé a odporné uličce, kde se rozhodně nikdo nemohl nacházet, už jen díky puchu, který se  tam nacházel. Mladík nakrčil nos a vydal se ven. Byl kousek před nádražím.

Dotáhl svůj kufr před vozíky a hned si jeden vzal.

Dotlačil svůj náklad k přepážce devět a deset a prošel skrz ni.

Všude kolem byl strašlivý mumraj a shon. Lidé kolem sebe procházeli a loučili se s dětmi či příbuznými nebo svěřenci. Do toho houkali sovy, mňoukali kočky a sem tam zakvákal nějaký žabák.

Hedvika netrpělivě zaklapala zobákem.

„Vždyť už jdu,“ usmál se Harry.

Prošel až k vlaku a vešel. Hledal nějaké volné kupé a nakonec se mu jedno najít podařilo. Tam si hodil kufr s klecí a vyhlédl z okna.

Docela ho bavilo pozorovat ty lidi, ale nakonec se začal věnovat rozečtené knize.

V tu dobu zatím dorazilo na nástupiště několik lidí. Remus Lupin doprovázel Rona a Hermionu s Ginny. Tonková zase měla na starost Freda a George a Moody s Kyngsleyem se pachtili s jejich kufry.

Chlapec jen znuděně odtrhl oči od knihy a zahleděl se na skupinu. Dokonce viděl i velkého černého psa, který vypadal dosti přepadle.

Víc jim pozornosti nevěnoval.

 

Děti se začali loučit s dospělými. „Tak na shledanou,“ usmál se Ron a pohladil černého psa.

„Jo, tak zatím,“ zamávala Ginny s Hermionou a i dvojčata popřála a všichni se vydali k vlaku.

„Buďte opatrní a nepište nic důležitého, pokud nebudete vědět co napsat, nepiště vůbec,“ radil Moody.

„Jasně,“ usmál se Fred. „Tak se mějte a pozdravujte ostatní.“

Vlak se dal do pohybu.

Sirius hledal v nějakém kupé Harryho, ale viděl jen klec s Hedvikou v okně. Aspoň, že byl ve vlaku.

Ron a Hermiona šli do vagónu pro prefekty a Ginny si šla najít kupé. Dvojčata se někam ztratila.

Dívka nakonec zapadla k Nevilovi a Lence Láskorádové.

V půli cesty se k nim přidali i Ron s Hermionou.

Harry zatím dočetl knihu a psal si s ostatními z party. Ti psali to samé, co on. Nuda a zase jen nuda. Jen tak psali co kdo prožil přes prázdniny, ale bylo to naprosto nezáživné.

Harry se musel pousmát, když si Alex stěžoval na nedostatek úkolů.

Však jim nějaké dají a to velice brzy.

 

„Vítám vás v novém školním roce,“ usmíval se profesor Brumbál. Všichni studenti prvních ročníků, byli zařazeni a nyní studenti čekali na večeři. „Jsem rád, že vidím nové, ale i staré tváře mezi námi. Rád bych také přivítal novou profesorku obrany proti černé magii, slečnu Doloros Jane Umbredgiovou,“ usmál se a pohlédl na ženu, která připomínala ropuchu. Měla na sobě růžovou vestičku a obrovskou růžovou mašli.

Harry se na ní s nechutí podíval. Hodně o ní slyšel. Nenáviděla vlkodlaky, upíry, kentaury a další „křížence“. Té-Béčka jí naprosto nenáviděli. Byla totiž sepjatá s ministrem a byla proto proti Harrymu a Brumbálovi.

„Ehm…“ ozvalo se. Brumbál se překvapeně podíval na kolegyni, která se z ničeho nic postavila. Harry jí probodl pohledem a nebyl sám. Profesorka McGonagalová na ní zle zahlížela. Snape jí probodl mrazivým pohledem. Studenti si začali mezi sebou překvapeně šeptat. Brumbál nakonec zamrkal a hned si sedl a nasadil bedlivý výraz.

„Děkuji za milé přivítání,“ usmála se sladce. Harry si o tom myslel svoje, přeci jen jí nikdo netleskal a ještě ke všemu mu z ní bylo na zvracení.

„Doufám, že z nás budou dobří přátelé. Jsem tu proto, abych vám se vším pomohla a kdyby jste cokoli potřebovali, i obyčejnou maličkost, zajděte se mnou. Pokud by někdo tvrdil něco, co není pravda a nějak by vás omezoval, zajděte za mnou a já to zařídím,“ usmála se sladce a pohlédla na Harryho. „Pokusím se, aby naše hodiny byli pro vás příjemné a aby byli dle osnov ministerstva.“

TO SE TOHO TEDA HODNĚ NAUČÍME. Pomyslel si nasupeně Harry a děkoval za svou školu na Tastaru.

Bedlivě prolétl očima profesorský sbor. Hybrid chyběl. Nijak ho to nepřekvapilo. Poslední zprávy byli, že se vydal do Francie s Madame Maxime, ale Smith tvrdil, že se vydal za obry.

„Moc vám děkuji,“ usmála se a posadila se. Hned nato povstal i Brumbál a zatleskal své kolegyni. Sem tam se k němu někdo přidal. Harry zatleskal jen tak, aby se neřeklo.

„Děkuji vám, za proslov, paní kolegyně,“ usmál se na ropuchovitou ženu. „Nyní vám přeji dobrou chuť.“ Na stolech se konečně objevilo jídlo.

Harry si hned nabral na talíř a nevšímal si pohledů ostatních. Věděl co si o něm asi tak myslí. Buď že je to cvok a nebo hrdina. Byli dvě možnosti a ani jedna se mu nelíbila. Proč nemůže být obyčejný člověk? Jenže obyčejní lidé, nejsou v řadách Tastaru.

Když dojedl objevili se na stole dezerty. Nandal si nějaký ten dort, koláč a tak. Když dojedl pohlédl ještě na profesorský sbor. Snape se bavil s profesorkou McGongalaovou, která něco vrčila a přitom hleděla na Umbredgiovou. Profesorka Vektorová o něčem diskutovala s profesorem Kratiknotem. Brumbál mluvil s madame Pomfreyovou a Pak pohlédl n Umbredgiovou. Ta ho doslova propalovala pohledem. Věděla moc dobře, co je Harry zač. Že vede jednotku Tastarských bystrozory, ale mlčela. Nikomu to nehodlala říct. Smith se vymluvil, že je vycvičil kvůli Siriusi Blackovi, protože Tastarští bystrozorové se cvičili jen v krajní nouzi, když třeba zuřila válka, nebo se objevil nějaký dosti nebezpečný černokněžník.

Popletal se sice nafoukl jak žába, ale nijak na to nereagoval. Naštěstí nezjistil, jako ta stará ropucha, kdo velí jednotce.

Smith prohlásil, že je ten nejlepší ve skupině a není proto důvod, proč ho jím nejmenovat. Zato tahle mrcha šla rázně proti tomu. Neuspěla a tak měla na Harryho příšerný vztek.

Tohle odhalení proběhlo nedávno a Smith jí nijak paměť neupravil, stejně by to nemělo smysl. Jen jí nařídil, aby mlčela, jinak půjde sedět na doživotí.

 

Druhý den dostali rozvrhy. První hodinu měli obranu proti černé magii. Harry zasténal. Proč?

„Ahoj,“ pozdravil Fred.

„Nazdar,“ zamumlal a zděšeně hleděl do rozvrhu. První den obrana pak lektvary a Jasnovidectví.

„Copak máte tak strašného?“ vyptával se George, když uviděl obličej svého kamaráda. Harry podal rozvrh a dal si hlavu do dlaní.

Fred se s Georgrem podívala do papíru.

 

Po

Obrana

Obrana

Lekt.

Lekt.

Jasno.

Jasno.

 

 

Út

Přem.

Přem.

Byl.

Tvorové

Dějiny

 

Formule

Formule

St

Dějiny

Přem.

Přem.

Formule

Byl.

Byl.

 

Obrana

Čt

Lekt.

Lekt.

Tvorové

Jasno.

 

Obrana

Obrana

 

Přem.

Dějiny

Lekt.

Lekt.

Byl.

Byl.

 

 

 

„Chudáku,“ politoval přítele Fred. „No, přeji hodně štěstí, abys to přežil.“

„Jo, doufám, že mi z toho nehrábne,“ posteskl si chlapec.

„Tak, zatím, musíme jít,“ podával mu rozvrh George a vyrazil i se svým dvojčetem na hodinu.

Harry se zatím došoural před třídu, kde měla proběhnout jeho první hodina.

„Pane Pottere,“ uslyšel jemný hlásek. „Pojďte se mnou,“ vyzvala jej.

Oba vešli do třídy.

„Nedáte si něco k pití?“ vyptávala se a posadila se za katedru. Harry dosedl na lavici naproti ní.

„Ne děkuji,“ prohlásil klidně.

„Vůbec nic?“ vyzvídala.

„Ne,“ prohlásil klidně, ale přesto do toho vložil trochu ráznosti, aby pochopila.

„Dobrá, takže,“ začala. „Přemýšlela jsem. Co takhle začít znova,“ navrhla.

„A to jako proč?“ vyptával se.

„Jde o to, že jste Tastarský bystrozor na vysokém postu a já jsem zaměstnaná na ministerstvu také, na vysokém postu. Mohu vám pomoci stejně, jako můžete pomoci vy mě.“

Harry se zamyslel. „V čem, bych vám měl pomoci?“

„Popletal je naprostý hlupák, dejme tomu, že by bylo dobré, kdyby ho někdo nahradil,“ zašeptala.

„Aha,“ pochopil Harry, který tušil kam tím míří. „A ten kdo by ho měl nahradit, jste vy, předpokládám,“ prohlásil.

„Ano, i ne,“ prohlásila. „Nestojím o ministerské křeslo, ale pouze o zástupce ministra,“ usmála se sladce. „Ministr by přeci měl být silný, pevný a neoblomný muž vašich kvalit,“ zamrkala.

„Ach tak, takže já a smím se zeptat, proč zrovna já? Já o nic takového nestojím,“ povzdechl si.

„Och, to jistě,“ usmála se sladce a postavila se těsně před něho. „Skromný,“ zazubila se a bedlivě si ho prohlížela. Tohle se Harrymu absolutně nelíbilo. „A sladký.“

Naštěstí právě zazvonilo. Harry zapadl do poslední lavice a pokoušel se nezvracet. Zdálo se mu to nebo s ním profesorka flirtovala? Ne nezdálo.

Hodina proběhla v poklidu, jen se dozvěděli, že nebudou moci kouzlit. Což se všem nelíbilo. Jen Harry to nekomentoval, čekal to.

Hodina skončila a Harry vyletěl ze třídy, jakoby mu hořelo za patami. Proletěl na další hodinu a modlil se, aby byl Snape normální.

„Co tu sakra Pottere děláte?“ vyštěkl, když mířil do třídy se připravit a našel tam chlapce jak se udýchaně opírá o zeď.- Letěl totiž na maximální sprint, takže se za necelou půl minutu dostal z jednoho konce hradu na druhý, což normálně trvalo deset minut.

„Odpočívám,“ zaskučel.

„Jste arogantní, nafoukaný…“

„Idiot,“ dořekl za něho. „Jo já vím,“ mávl rukou a pokoušel se uklidnit svůj dech.

Snape se na něho překvapeně podíval, ale pak vešel do třídy a nechal Harryho na chodbě.

Po nějaké době se tam dostavil i zbytek třídy. Zazvonilo a Snape je pustil dovnitř. Harrymu však nezbylo nic jiného, než se posadit do první lavice, před profesora lektvarů. Rozhodl se jej naprosto ignorovat.

„Dnes mi připravíte lektvar lásky,“ rozhodl. Harry se ušklíbl. Tohle byl obyčejný lektvar. Nebyl nijak lehký, byl spíše střední obtížnosti, ale zase Harry už zvládal úroveň velmistra.

Dal se do přípravy. Trochu přípravu zkrátil a mírně vylepšil. Sice si zapřísáhl, že se bude chovat, jako kdyby neměl žádnou Tastarskou školu, ale zase se nehodlal před Snapem shodit. Navíc se rozhodl, že ho trochu vytočí.

Byla ještě skoro půl hodina do konce, když byl Harry už konečně hotov. Znuděně se opíral o židli a hleděl na svůj lektvar, ze kterého vyletovala červená srdíčka.

Snape se na něho překvapeně podíval, ale nakonec své pocity opět skryl a vydal se za tím arogantním nebelvírem.

Chtěl už něco říct, ale pak si lektvar překvapeně prohlížel. Byl naprosto správně, jen o něco silnější a účinnější.

„Dobrá,“ prohlásil potichu. „Máte to správně. Dostáváte V a deset bodů pro nebelvír, teď jděte!“ prohlásil rázně. Harry vstal a chystal se odejít. Když uslyšel jak Snape srazil nebelvíru deset bodů a to jen proto, že Ron něco na lektvaru pokazil.

Chlapci to však bylo jedno, hlavní bylo, že od něho dostal V a ještě body pro kolej, no, co se to s těmi profesory poslední dobou děje? Nejdříve ho balí Umbredgiová a pak ho Snape pochválí. Teď ho ještě čekala Tryloniová, snad ta bude v pořádku.

Byla.

Opět Harrymu předpověděla tragickou smrt a dodala, že jeho smrtonoš je čím dál tím blíže.

Harry si povzdechl. Tohle divadlo bylo opět tady. Musel se přemáhat, aby něco neřekl na adresu profesorky Jasnovidectví.

Konec hodiny, byl pro mladíka vysvobozením. Snape na něho při obědě překvapeně hleděl, Umbredgiová na něm doslova vysela očima a Brumbál ho také pozoroval. Harry ztratil chuť k jídlu, copak na něho musí všichni zírat? Dokonce i někteří studenti na něm ulpěli očima.

Mladík toho měl dost. Vstal a vydal se do věže.

„Heslo?“ vyzvala ho Buclatá dáma.

„Přátelství,“ prohlásil a obraz se odklonil.

Prošel společenskou místností a vpadl do pokoje. Vytáhl brk a pergameny a začal na posteli dělat úkoly z lektvarů a obrany.

Z obrany to napsal jak nejlépe uměl. Přeci jen, před Umbredgiovou nemusí své vědomosti skrývat, jen by mu to přitížilo a to on nepotřeboval, aby se o něm mluvilo jako o neschopném vůdci své jednotky.

Esej pro Snape trošku pokazil, ale nebylo to nic hrozného na M by to mělo stačit.

Pak padl na postel a začetl se do jedné z knih.

Další dny byli monotónní a klidné až nudné. Učili se věci, které Harry už dávno ovládal a tak vlastně neměl co dělat. Jen kouzla musel kazit, což mu na náladě nepřidalo. Dokonce někdy dostal za úkol se nějaké to kouzlo doučit, když se mu „nepovedlo“ do konce hodiny.

Jenže on se je stejně neučil, vždycky udělal jen nějaké ty eseje a pak vždy padl na postel a začetl se do nějaké knihy.

Umbredgiová si ho jednou zavolala do kabinetu a pokárala ho za jeho oblečení. Nosil schválně vytahané a delší hábity, nechtěl aby si někdo všiml jeho svalů a pevné postavy, ještě aby se ho někdo vyptával a nebo hůř, aby se na něho nalepili holky všeho věku. Umbredgiová mu stačila.

Otřásl se odporem. Proč zrovna ona? I McGonagalová by mu byla milejší. Vyprskl smíchy. McGonagalová. Ta představa ho nesmírně pobavila.

 

Čas plynul a všude kolem byl klid. Zatím. Jednoho dne se ozval profesor, že se škola účastní jakési akce, kde se dva studenti na půl roku vymění a stráví čas na jiné škole. Zájemci se měli přihlásit. Harry dlouho přemýšlel jestli má nebo nemá, ale nakonec tak učinil, sice pochyboval, že ho vyberou, ale co, zkusit se to musí.

Jednou zase takhle seděl nad knihou a četl o nejvyšší bílé magii. Neměl se co učit, stejně tohle už dávno ovládal a bílá magie mu stejně nikdy nedělala problémy, jen se mu líbilo opravovat chyby v knize a vždy se nad některými chybami musel pochechtávat. Připadalo mu, že čte knihu vtipů.

Nastal čas večeře a tak zaklapl knihu a vydal se do Velké síně. Všichni tam už byli, protože dnes měl profesor Brumbál oznámit, toho, kdo pojede na výměnný pobyt.

Všichni horlivě jedli jídlo a pak netrpělivě hleděli na profesory, kteří si schválně jídlo vychutnávali a zdržovali kde se dalo. Harry taky nijak nechvátal, bylo mu to celkem jedno, koho vyberou.

Profesoři konečně dojedli a profesor konečně povstal. „Jste nejspíše zvědaví, kdo pojede do cizí škola a pozná cizí místa a cizí lidi,“ potahoval to, za což si vysloužil několik pobouřených pohledů ze strany žáků.

„Dobrá, nebudu to protahovat,“ usmál se, když viděl netrpělivé tváře všech přítomných, jen jednomu to bylo jedno. Profesor na Harrym chvíli spočinul pohledem. „Naším výměnný studentem bude…“

TEN SE S TÍM VYBLBNE. Uchechtl se v duchu Harry.

„Harry Potter,“ prohlásil.

Všichni pohlédli na chlapce s jizvou na čele. Ten se jen podíval překvapeně na Brumbála a to byla celá jeho reakce.

Profesor se usmál a posadil se.

NO O BUDE OPRAVDU ZÁBAVA A JEŠTĚ, KAM SAKRA POJEDU? Zamyslel se a s otázkou v očích pohlédl na ředitele školy. Ten si najednou jakoby na něco vzpomněl, vyskočil na nohy a řekl. „Málem bych zapomněl.“           

TO TI TAK SEŽEREME. Zabrblal v duchu Harry.

„Pan Potter pojede do Spojených států Amerických.“

Harry se rošťácky ušklíbl, oči mu zazářili šibalským leskem. Ve Státech byla Elizabeth. Tak to se mají profesoři na co těšit.   

 

Hned jak se dostavil na pokoj, hned napsal Elizabeth SMS.

Po nějaké době mu odepsala a gratulovala mu, také se v textu radovala a plánovala jejich prohřešky. Harry se musel usmát, konečně se bude něco dít.

 

Za nějaký čas si Harryho McGonagalová pozvala do kanceláře.

„Pane Pottere,“ ozvala se. „Ve Státech je velice dobrá škola a nechci, aby jste poskvrnil pověst té naší,“ prohlásila. „Chovejte se proto slušně a nedělejte ze sebe naprostého pitomce. Chci, aby jste na ně udělal dobrý dojem a přijeli jediná stížnost, budete mít do konce život trest,“ vyhrožovala.

Harry přikývl. Pak mu vysvětlila vše o cestě a o tom kdo s ním půjde. Měl jít profesor Brumbál a Moody.

NO JO, TADY SI ČLOVĚK NEVYBERE. Posteskl si. 

Začal si pomalu balit věci na cestu a přitom přemýšlel, co všechno bude potřebovat.

Nakonec měl vše. Jenže do výměny zbývalo ještě pár týdnů.

 

Jednou takhle seděl a hleděl do plamenů. Bylo dost pozdě a tak všichni dávno spali, jen on ne, přemýšlel nad tím, co ho všechno ještě čeká. Navíc se mu nelíbilo, že doposud nedostali žádný úkol.

Najednou se v plamenech objevila hlava jeho kmotra a hned zase zmizela. Chlapec se přiklekl ke krbu a zaraženě se do plamenů díval. Opět se v nich Siriusova hlava objevila.

„Ahoj, Harry,“ usmál se nejistě.

„Nazdar,“ zívl.

„Jsi unavený,“ podotkl.

„Neříkej,“ odtušil klidně. Jeho hlas byl naprosto bez emocí, jako by v nich nebylo nic, ani štěstí, že ho vidí, ale ani nenávist. Sirius nevěděl, co si má myslet.

„Chtěl jsem ti pogratulovat k tvému zvolení na výměnný pobyt. Prý jedeš do Států,“ usmál se.

„Jo,“ odtušil.

„Pořád se zlobíš?“ zašeptal.

Mladík se zamyslel. „Ani ne,“ pokrčil rameny. Sirius se rozzářil.

„Víš, chtěl bych se ti omluvit, jen jsem měl starost,“ zamumlal.

„No jo,“ mávl rukou. „Tak co je u tebe nového?“

„Nic,“ povzdechl si. „Jsem tu sám a je tu strašlivá nuda.“

„Jo, nápodobně,“ posteskl si. „Nic se neděje, dokonce ani Snape na mě už neřve a to jsem několikrát zvoral lektvar a on se jen zamračil, řekl že jsem magor a šel po svých, divný co?“

Sirius se na něho překvapeně podíval. „Mě řekl, že jsi trouba, který myslí špatnou částí svého těla.“

„Už mu hrabe, měl by jít k Mungovi,“ prohlásil vážně Harry.

„Nejspíše,“ pokýval hlavou a oba se rozesmáli.

„Tak si to ve Státech užij,“ zazubil se. „A nezlob.“

„Já a zlobit?“ ohradil se dotčeně Harry. „Nikdy.“

Ještě chvíli si povídali a pak musel Sirius jít. Harry tedy zapadl do pokoje, ani se nenamáhal převléknout. Jen zalehl a usnul.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Re pro: medmedík

(Armok, 9. 9. 2007 11:28)

Pokud jsi cetl oznameni tak zazo je pres tyden na internatu takze nema prstup k PC takze nove kapitolky budou jen o vykendech.

:-)

(Arcona, 9. 9. 2007 9:01)

skvělá kapča

....

(---_---, 9. 9. 2007 1:47)

Milá Zazo.kdyz se fakt rozhodnu nekoho zkritizovat coz je jednou za dva mesice tak se do toho fakt pustim.Ale tady neni moc co vytknout pokud chyby vylozene nehledas .. tadle povidka je dost dobra asi elepsi z tvojich.cekal sem ze to bude pekna picovina protoze to ma vylozene caklen nazev.Ale dobry to je... rovna se to s panem smrti kdy cloveku beha mraz po zadech.Delka tech kapitol je taky paradni...Jen me pekne stve e ses na intru a nemas pristup na to psat...to je me lito a je to velky minut...Ale s tim se vyrovname.:) Zatim se mel a GL! :)

Tvůj věrný čtenar-. Anonym

:) supa

(medmedík, 9. 9. 2007 1:44)

a mám zase co citat, len kedy bude dalsia kapitola? INak je to poviedka dost dobra. Paci sa mi. Ale, budme k sebe uprimni mne sa zase paci cela tvoja tvorba O:-) JJ. pises fakt skvele. Len tak dalej. A pls. co najrýchlejsie novu kapitolu...

=)))

(Kaitlin, 8. 9. 2007 22:33)

Moc povedená kapitolka..=D jsem zvědavá na to, co harry provede ve státech..=D

super

(pasu-Hanka ( http://pasu.blog.cz ), 8. 9. 2007 22:16)

Super! Moc se těším na pokráčko, je to fakticky skvělá povídka =o) Jen škoda, že další kapitolka bude(doufám), až za týden :) No nic no, člověk nemůže mít všechno, ale i tak se hroooozně těším =o)

:))

(Armok, 8. 9. 2007 22:11)

Super kapitola ale skoda ze na dalsi pokracko musime cekat cely tyden. JA to snad nevydrzima ukousu se nudou.

Super!!!!!!!!

(Blytonka, 8. 9. 2007 22:07)

Nádherná kapča, povedla se ti...tahle povídka bude nejspíš (tak na 100000000000000000000000000%) úplně bombastická!!!!!!!!!!!!!!

Ano!!

(Bellatrix Black Lastrange, 8. 9. 2007 22:03)

Jsem zvědavá jak to bude ve státech vypadat. Určitě nějaká prestiž, když je to USA že? Doufám, že dáš Harryho a Elisabeth dohromady! Určitě by jim to hrozně spolu seklo..:)

Koment

(Petr, 8. 9. 2007 22:01)

Mazec ale zytra by mohla spon jedna kapitola přibyt kdž zase týden nebude prosým

super

(Giner, 8. 9. 2007 21:56)

Opravdu suprová kapitola, hrozně moc se těším na pokračování:))

juhuuuuuuuuu

(plaminek, 8. 9. 2007 21:40)

dalsiiiiiiiiiiii :D

Náááádherný!!

(Verča, 8. 9. 2007 21:23)

Opravdu nááádherný!! Moooc se těším na další kapitolu!

nádhera

(Saskya, 8. 9. 2007 21:18)

nádhernáááááááá kapitola, neviem, ako to celý týždeň vydžím bez pokračovania, ale stále dúfam, že aspon niečo kratučké zajtra pridaáš..:D a som zvedavá, aký budu mať prvý ukol/úlohu, kedy ju budu konecne mat a co vsetko bude Harry a Elizabth spoolu stvarat...:D

Hurá!!!! :)

(Mady, 8. 9. 2007 21:00)

Super, tomu říkám skvělý překvapení... :) Moc dobrá kapitolka, už se těším, až bude Harry a Elizabeth dělat neplechu ve škole... taky se těším až budeš psát o celé partě, třeba až se někde sejdou.. .:)



 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA